POLICISTA  8/2000


měsíčník Ministerstva vnitra

reportáž

První nácviky s potápěčskou automatikou se odehrávají v čisté vodě 
Začalo to ve zdravotním středisku. Sestra na mě navěšela hromádku kontaktů, spínačů, snímátek či naslouchátek a otočila knoflíkem u řídícího panelu. Něco mnou možná prostupovalo, něco se zřejmě domáhalo vstupu do kablíkových cest, ale jisté je, že pan doktor nad telegramem, který vylezl z té mašinky, potěšeně pokýval hlavou. Načež mi dvakrát přeměřil tep, celičkého si mě proklepal a vyposlechl. Vyptával se na rodiče, chtěl vědět, jak se obvykle v průběhu dne cítím. Poté rozhodl, že jsem z jeho pohledu schopen potápěčského výcviku pro amatérské účely.

Ještě jsem se domohl potvrzení od zubařky (chrup pravidelně průběžně sanován) a - byť nevyšetřen přes barokomoru u vyškovských vojáků - mohl jsem se přidružit na Brněnské přehradě ve Výcvikovém středisku potápěčů a vůdců malých plavidel PČR ke kurzu potápěčských nováčků. Řekněme si na okraj, že policejní útvary mají po republice dohromady skoro stovku speciálně vycvičených potápěčů, jejichž řady se přirozeně doplňují a zdokonalují.

A na startu letošního léta osm noviců nastoupilo k dvoutýdenní přípravě.

"Na bazénu budete u mě," reagoval při mém příjezdu instruktor Jáchym Adler (před rokem jsme i o něm psali v reportáži věnované obzvláštnímu vybavení střediska).

"No, to je ale dobrá zpráva," opětoval jsem nadšeně.

"Ba ne, špatná - já su totiž pes!" řekl bez mrknutí oka Jáša.

Trénink v bazénu

Na učebně jsme obdrželi základní pokyny k pořádku a bezpečnosti veškeré výuky.

Hlavní instruktor Zdeněk Hloupý zdůrazňoval: "Vše se bude odehrávat ve vašem zájmu, nikdo nebude nikoho někam strkat. Pokud budete mít v čemkoliv pochybnosti, nejasno, neostýchejte se zeptat. Můžete za námi přijít kdykoliv. Pracovní doba tady neexistuje. Potápění je přece jenom trochu riziková činnost, i když ji svým způsobem může dělat každý mírně informovaný jedinec. Cílem našeho snažení ovšem je, abyste byli stoprocentně připravení k závěrečným testům - a následně k policejní práci pod vodou ..."

Něco z průběhu potápěčských cvičení jsem viděl na videu, skutečnost byla zábavnější.

Naskákali jsme do vymezených drah plaveckého stadionu Lužánky a točili se na stometrové trase kraulem, na prsou, na znak (což jsem nikdy soustředěně nezkoušel a ono to šlo, byl jsem však i ve vodě zpocený).

Nebylo to na čas, směli jsme plavat i volněji a s vydýcháváním. Pak si mě Jáša vzal do pětimetrové hloubky a cepoval se mnou zanořování, přefoukávání tlaku v hlavě (to se už v půldruha metru chytnete za nos a dýchnete si do uší, lupne to jako nakřápnutí vlašského ořechu a vy můžete klesat níž, po každém dalším metru prolupnutí bubínku opakujete a u dna je vám dobře). Tady jsme už zkoušeli měřit čas.

Jezdili jsme dolů podél stříbřitého žebříku a já neměl příliš pomyšlení na okolí. Se zatajeným dechem jsem v náznaku vydechoval, tlak ve středním uchu se mi přizpůsoboval hloubce, instruktor ukazoval, kdy naskočila půlminuta. Posléze jsme to drželi minutu, minutu deset vteřin. A to jsem se již dokázal rozhlížet po celé šíři i délce průzračného bazénu a obdivovat zdola zvláště některé obyčejné civilní proplouvající jedince.

Šatnou bývá často příroda, což v letním čase není nic proti ničemu"Pod vodou se nespěchá, pohyb je spíš pomalý, rozvážný. Spoří se tím dech, cvičí klidný, nezmatkující přístup ke všem možným krizovkám. Když to začne vypadat na konec s dechem, začni si pomalu počítat. Jeden - dva - tři - a vydržíš bez nádechu dalších patnáct vteřin ..." promlouval ke mně trpělivě zkušený instruktor mezi jednotlivými úkoly.

Odebral mi třeba brýle, tedy masku, odhodil to do vody a povídá:

"Dojdi si za tím, nasaď si to a vylij z toho vodu!"

Samosebou, že mi to nad hladinou předvedl, pochopitelně jsem to znal z televizní obrazovky, ale to, že něco podobného vcelku snadno - nezmatkuje-li se - zvládnu sám, to jednoho překvapilo a nadchlo.

Trochu jsem si zapumpoval, pomalu a zhluboka si zadýchal, načež jsem si nabral vzduch do plic, zanořil se a otevřel oči. Viděl jsem rozmazaný svět značného ticha i jistého splývání ve stavu beztíže. Zahlédl jsem žlutočerný flek brýliček a zamířil jsem umírněně tím směrem. Nasadil jsem masku na oči, trošku ji pod nosem odklonil, frknul jsem si tam z nosních dírek deci vzduchu, bublina v brýlích zázračně rozjasnila výhled a ukázalo se, že mám ještě spoustu času kontrolovat dění u hladiny i zasvěcený doprovod žabího muže, který na mě ukazoval z palce a ukazováčku pravé ruky vytvořené óčko.

(Mohla by následovat delší řeč o tréninku ploutvového plavání, o vyfukování, vylévání šnorchlu, o výměnách masek pod vodou atd., protože první den byl na plovárně docela dlouhý...)

Mimořádka

"A jedeme na folklorní slavnosti," ozvalo se druhý den z hloučku mladíků s ledovým klidem.

Byla to odezva na ranní informace inženýra Jaromíra Dřímala, vedoucího výcvikového střediska. Oznámil totiž, že akci bazén prohlašuje tímto za ukončenou. Volali shora, že mají všichni vyrazit ke Strážnici, kde se na rameni Moravy ztratila, utopila devětapadesátiletá paní. Místní policejní oddělení potřebuje odbornou výpomoc.

Ze soboty na neděli ta žena odešla z domu, zanechala dopis na rozloučenou, uspořádala po sobě příslušné dokumenty pro dědice. Před časem jí zemřel manžel ... Nechtělo se jí žít. Tragické rodinné chvíle.

V pondělí se našlo dámské kolo na vysokém břehu v ohbí řeky a v písku - jako v povídce Karla Čapka - směřovaly drobné stopy k čáře hladiny. Přivolaní hasiči, později i skupinka pozůstalých, pročesávali říční koryto bez výsledku.

Tři dvojice z našeho nemalého týmu si rozdělily nejbližší části vodní plochy před jedenáctou hodinou. Vody tam sahalo sice do pasu, ale bylo to spíš naředěné bahno. Po větších dešťových přívalech se tady kolem naplavilo hodně nejrůznějšího dříví a všelijakých odpadků. Z hladiny trčely kmeny stromů.

Je mimo jakoukoliv diskusi, že si každý musí umět zkompletovat - a přezkoušet - své nádobíčko(Upamatoval jsem se na drobné instruktorovo vyprávění: Před časem pracoval na nádrži Nové Mlýny a v prostředí, kde si neviděl na špičku nosu, zajel s rukama vytrčenýma vpřed a šátrajícíma ve tmě pod rozšklebený kořenný val jakéhosi lesního velikána. Spleť kořenů mu utrhla automatiku od úst a smýkla s ní někam dozadu. Naváděcí lano se rovněž beznadějně zamotalo, což bylo stejně jedno, protože neměl, jak s ním popotáhnout, aby dal signál kolegovi nad vodou, že potřebuje záchranu. Nicméně nezpanikařil. Vyprostil jednu ruku, sáhl si na záda k flašce, pomalu přitahoval hadici k hlavě - žádné zbrklé pohyby - a trpělivě vyháčkoval zdroj kyslíku, až si konečně mohl životadárně loknout. Pak se postupně zbavil ulomeného kořene, na který se mu navlékly kšíry od bomby, vymotal lankové spojení se světem, vycouval z jámy žraločí a zachránil si život ...)

Šéf nasadil do zásahu zprvu pouze zkušenější jedince a jeden z nich, severočeský inženýr, vzal do hodiny asi třicet metrů po proudu pod jednou větší naplaveninou nešťastnici za ruku.

To je průšvih, napadlo ho nejprve, to je snad dítě. Přišla mu malá a vybavil si případy, při nichž se hledalo v Ohři nějaké tělo a našlo se úplně jiné.

Následovala rutina. Pomocí motorového člunu dopravili utonulou k místu, kde ji bylo možné vyzvednout z řeky. Přijela obvodní lékařka k ohledání, objevili se havrani, strážnický policejní vedoucí poskytl potápěčům dezinfekční odměnu.

Slunce pražilo do zelené džungle lebedy, kopřiv a lopuší v předsíni borového hájku, atmosféra jako vyšitá z Vančurova Rozmarného léta - a přece nás nejednoho mrazilo v zádech.

Opět ostré potápění

Další dny patřily přehradám Vranov, Výr a Brno a výcviku ve volné vodě, pátrání potápěče na signálním laně atd., můj osobní přifařený kurz to už býti nemohl, nedokončil jsem díky osudu bazén. Ostatní to nepotřebovali, vyjevilo se, že mají civilních amatérských zkušeností s potápěním dostatek pro náročnější úkoly.

Druhé úterý šéf střediska naplánoval ponory do Svratky v Jundrově u mostu kousek od hospody Na Piavě. S předpokladem, že někde u dna polehává samopal použitý při ne tak dávném loupežném přepadení kýženého podniku.

Tentokrát jsme zaparkovali vedle dozrávající moruše. Uvedení člunu Bombard C4 se závěsným motorem Mercury do pohotovosti na říčním zrcadle bylo prvním bodem programu. Dvojice mladých policistů s tím odplula k přepažení toku lanem na dosah vyrabovávanému restaurantu.

I ostatní se podělili do tandémů - vždy návodčí a jeho plavec.

"Jdete do tří metrů, doporučuji jednoduchou montáž," udílel instruktor instrukce. "Kryjte si jednou rukou obličej, viditelnost bude minimální."

"Bacha na pařezy, leží tam celá uzavírka silnice, stará postel a mraky skla," upozorňoval kdosi z brněnských žabích mužů obeznámený s místní situací.

"Celé krígle nevyhazovat, berte je, ty se hodijou," chechtal se jiný.

Když jsme lovili zbraň z trestné činnosti, našlo se mj. toto - načatá kačenka, revolver a pistole WalterPřes dvě hodiny se učedníci cachtali v nevábné vodě. Našli třeba dopravní značku Pozor, překopaná silnice skoro jako novou. Dvě krátké ruční střelné zbraně, které vyhlížely jako z počátku století, ale prý v mokru nemohly být zase tak dlouho. A jedna z nich, kdyby měla kladivo, dokonce by možná byla i střelbyschopná.

Domorodci nás ostentativně obhlíželi, tak jsme to pobalili a dali tam zpátečku na základnu.

Doktor Pavel Hrádek chtěl při probírání teorie vědět, co je to mrtvý prostor v dýchacích cestách a na co se váže oxid uhličitý a kolik jest normální počet vdechů dospělého jedince a čím bývá vymezeno střední ucho ...

(Asi 16 nabrání vzduchu do minuty je průměr a na krevní barvivo se váže ten oxid a přímo dvěstěkrát víc než kyslík, čímž je toxický neboli škodlivý, zní správné odpovědi ...)

Kurzantský čas utekl jako voda v bystřinné řece.

A zatimní závěr? - Rodina policejních potápěčů má dnes o osm kvalifikovaných členů navíc. Všichni získali po závěrečných testech osvědčení k provádění potápěčských prací pro MV ČR. Sedm má kvalifikaci C (činnost do 10 metrů hloubky) a jeden hned B (může jít za akcí až do 30 metrů). - "Zohlednili jsme jeho dlouholeté zkušenosti ze sportovního potápění," vysvětluje mjr. Dřímal. "S průběhem kurzu jsme byli spokojeni už také proto, že se nováčci ukázali jako bezproblémoví lidé, přizpůsobili se náročnému výcviku a úspěšně si vyzkoušeli i asistenci během ostrých akcí." - "Přísný metr jsme na ně mohli brát rovněž v teoretické části přípravy," dodává hlavní instruktor východočeský mjr. Zdeněk Hloupý. "Všichni prokazovali zapálenost pro potápění, takže určitě půjdou výš!" - A mně osobně, řekl jsem si, zbývá zhruba rok do nasazení mezi nové adepty ...

Jaroslav Kopic  


Copyright © 2000 Ministerstvo vnitra České republiky
| úvodní stránka |