POLICISTA  8/2000


měsíčník Ministerstva vnitra

slovo policejního prezidenta

O vztahu ke sdělovacím prostředkům a novinářům obzvlášť hovoří genmjr. JUDr. Jiří Kolář

Obecně mohu říci, že mám ke sdělovacím prostředkům veskrze kladný vztah. Ovšem v poslední době se vyskytují určité charakteristiky, které tento vztah narušují. Můj pozitivní vztah vyplývá z toho, že jsem si jednoznačně vědom významu sdělovacích prostředků a médií vůbec. Jsou důležitým nástrojem veřejné kontroly ve vztahu ke státní správě, policii nevyjímaje.

Z tohoto pohledu jsou tedy nástrojem demokracie, a tudíž je jejich role naprosto nezastupitelná. Nejen že jsou nástrojem veřejné kontroly, ale také akcelerátorem všech jevů, na které se zaměřují. To také zdůrazňuji při každém setkání s novináři, ale i s našimi tiskovými mluvčími. Jestliže se sdělovací prostředky zaměří na některý negativní jev ve společnosti, objevuje se v zápětí snaha toto negativum řešit. Jde-li o jev pozitivní, tak je pozitivum prostřednictvím SP transformováno dál. Proto mluvím o tom, že SP jsou akcelerátorem jevů ve společnosti. Tato jejich role pomáhá i v práci policie. Musím v tuto chvíli i konstatovat, že situace, jaká je ve vnímání policie veřejností, je do jisté míry zásluha právě sdělovacích prostředků. Výsledek šestačtyřicetiprocentní důvěry občanů v policii je i zásluhou našich policejních tiskových mluvčích, kteří odvádějí dobrou práci. Naše tisková oddělení a jejich mluvčí informují sdělovací prostředky nesrovnatelně častěji a lépe, než tomu bylo na počátku devadesátých let, a to se kladně odráží na vztahu občanů k policii. Současný stav by nebyl dosažen bez toho, aby sdělovací prostředky o dění v policii nepřenášely, nešířily a nezprostředkovávaly informace.

Sdělovací prostředky jsou také tím, kdo významně ovlivňuje veřejné mínění.

Sdělovací prostředky by měly informaci zprostředkovat mezi zdrojem a adresátem, na kterého informace dopadá. V žádném případě by neměly informace spekulativně vyrábět. A to je to, co už nespadá do pozitivních charakteristik SP, ale do negativních. Z vlastní dlouholeté zkušenosti vím, že se bohužel některá média chovají tak, že informace spekulativně vyrábějí, neprověřují zdroje, podávají je neobjektivně. Naštěstí většina je těch, kteří uvádějí zdroje, často dokonce několik zdrojů, které citují, a tudíž svoje informace objektivizují. Proto charakterizuji SP jako prostředky veřejné kontroly, akcelerátora pozitivního i negativního ale bohužel i jako šiřitele neobjektivních informací. A to vše dohromady samozřejmě napomáhá vytváření veřejného mínění. Naštěstí u nás máme natolik kultivované čtenáře, diváky, posluchače, kteří jsou schopni diferencovat a odlišovat objektivní od spekulativních informací.

Můžete uvést konkrétní příklad, kdy byla policie poškozena spekulativní informací?

Například v loňském roce, kdy byla vyhlášena veřejná obchodní soutěž na přezbrojení policie, přerušil orgán dohledu v souvislosti s jedním podáním stížnosti naše řízení a prošetřoval okolnosti, zda nedošlo k porušení příslušných regulí. Ve sdělovacích prostředcích se okamžitě objevily obrovské titulky,- které jak já říkám - jsem mohl číst ze vzdálenosti pěti metrů, že policie porušila zákon o veřejných zakázkách. Tedy kategorická tvrzení, aniž by se kdokoliv zeptal toho, kdo soutěž zadával, tedy ministerstva vnitra nebo policie, zda k porušení skutečně došlo. Podaly informace spekulativní, neobjektivní. Během deseti dnů orgán dohledu ukončil šetření s tím, že soutěž může pokračovat, protože zákon nebyl porušen. Musel jsem si vzít lupu chtěl-li jsem si přečíst ve stejných médiích, která předtím uvedla nesprávnou informaci, miniaturní článeček uvádějící věc na pravou míru.

Může policie žalovat sdělovací prostředky za uvedení nepravdivých informací o ní?

Samozřejmě takových situací, kdy bychom se mohli bránit, žádat dementi, eventuálně opravu, by se našlo hodně, možná každý měsíc i několik. Naše filozofie je ale taková, že to neděláme. Neděláme to proto, že bychom problém ještě umocňovali. Této filozofie se držíme do chvíle, pakliže sdělení nemá nějaké trestně právní důsledky I to se občas stává.

Nezlobí vás, že sdělovací prostředky velmi málo uvádějí řekněme kladné informace o policii?

Naší rolí je mít neustálý přetlak objektivních informací, které policii prezentují. Nesmíme se nechat odradit odmítavou reakcí sdělovacích prostředků. Nejde nám přece o tlak pozitivních informací, ale o objektivitu. Proto také prezentujeme veřejnosti i negativní jevy vyskytující se v policii. Například trestnost policistů. Prezentujeme pozitivní i negativní jevy u policie, a tak vytváříme objektivní obraz, objektivní náhled na policii. Možná, že dílčí úspěchy policie berou sdělovací prostředky jako jednostranné informace, a tak k nim také přistupují. Ale s tím se asi budeme potýkat stále.

Častým jevem, který lze rozhodně charakterizovat jako negativní, je vytrhávání vět z kontextu, což některá média s oblibou dělají. Stává se vám to?

Ano. To se stává často. Z mého poskytnutého komentáře se objeví na veřejnosti jen věta, která nahrává na smeč otázce položené novinářem. Nedávno jsem byl tázán, co bude policie dělat s problémem týkajícím se toho, že naše operativní a technické prostředky jsou zneužívané ve prospěch soukromých bezpečnostních služeb. Řekl jsem, že takové informaci nevěřím a naprosto vylučuji, že by taková možnost nastala, protože náš schvalovací proces je velmi přísný. Že připuštím únik informací, ale že vylučuji zneužití našich prostředků bezpečnostní agenturou. Následovala další otázka, zda v případě, že bych takovou věc zjistil, zda se tím budeme zabývat. Odpověděl jsem že samozřejmě, že kdybychom něco takového zjistili, budeme se tím zabývat. V televizi se objevila jen tato poslední věta, neobjevilo se tam nic, co jsem řekl před tím. Divák, který slyšl jen první a poslední věty musel nutně nabýt dojmu, že věc se reálně stala neboť se jí bude policie zabývat. A to je spekulace, je to vytrženo z kontextu, je to záměrná dezinformace předkládaná tak, aby vyzněla přesně podle přání novináře.

Co doporučíte tiskovým mluvčím PČR? Jak mají s novináři komunikovat a vycházet?

Rozhodně musíme vycházet z toho, co jsem řekl na začátku o sdělovacích prostředcích k čemu slouží. Občas nás potěší, občas zklamou, tak už to chodí. V žádném případě nesmí tiskový mluvčí po případných neúspěších rezignovat na probém. Podávat informace našim občanům prostřednictvím sdělovacích prostředků je naší povinností, a tudíž je nezbytné se sedmou velmocí co nejlépe spolupracovat.

- dl -  


Copyright © 2000 Ministerstvo vnitra České republiky
| úvodní stránka |