"Jeďte se podívat do Velkého Šenova," řekl nám major Stanislav Pálko na okresním ředitelství Policie ČR v Děčíně. Jako velitel služby pořádkové a železniční policie má na starosti obvodní oddělení a pochopitelně se chce pochlubit tím z nich, které má v poslední době velmi dobré výsledky.
	"Je to stabilizované oddělení, kde došlo k podstatnému zlepšení v objasňování trestné činnosti, zejména majetkové. Loni objasnili veškerou trestnou činnost v obvodě téměř v 60 procentech případů, letos poskočili dokonce na 78 procent. Objasňování majetkové trestné činnosti se zdvojnásobilo na současných 60 procent.

Zároveň tam došlo ke snížení nápadu trestné činnosti zhruba o 20 procent. Myslíme si, že je to důsledkem dobré preventivní činnosti všech policistů na oddělení, zlepšení spolupráce s odděleními pohraniční policie a v neposlední řadě dobré řídící a kontrolní činnnosti vedoucího. Major Malaník do toho dává celou svou zkušenost z třicetileté práce u policie."

Je fakt, že příznivý vývoj zaznamenala policie v celém děčínském okresu. Proti loňskému roku se celková objasněnost zlepšila o šest procent, u majetkové kriminality to je asi o deset procent. Proti srovnatelnému období loňského roku se mírně snížil i nápad kriminality.

"To jsou pozitivní výsledky řídící práce na všech úsecích, zlepšení práce kriminální policie, ale samozřejmě i pořádkové policie, obvodních oddělení a jistého přispění pohraniční policie," vysvětluje major Pálko. "Nesmírně důležitá je preventivní práce. Už několik let organizujeme například akce k předcházení kriminality v chatařských oblastech. Zejména v severní části okresu je spousta rekreačních objektů - někde představují přes polovinu obce. To je stálý zdroj problémů, tedy majetkové kriminality. Snažíme se spolupracovat s chataři, chatařskými spolky a obecními úřady třeba tím, že radíme, jak zabezpečit objekty. Může jít i o napojení na soukromé pulty centralizované ochrany, o nichž informujeme, aniž bychom samozřejmě doporučovali konkrétní firmu. V zimním období kontrolujeme, zda někde nedošlo k narušení objektu a informujeme o tom chataře. Kontrolami a lepší komunikací s lidmi jsme snížili nápad a zvýšili objasněnost krádeží vloupáním do chat. Podobně se snažíme řešit krádeže a vykrádání aut, což je na Děčínsku rovněž významná problematika. Máme v tom směru určité výsledky."

Specifikou děčínského okresu a hlavně Šluknovského výběžku je obrovský tlak na státní hranici. Tudy vede nejfrekventovanější cesta evropských i mimoevropských běženců přes Českou republiku a "zelenou hranici" do vytouženého Německa. Bůhví, proč právě tudy. Snad je to nejkratší cesta z Prahy, možná je tu vybudován dosud neodhalený "kanál", určitě přispívá nepřehledný terén na obou stranách hranice a cesty až přímo k hranicím. Pohraniční policie, ale i obvodní oddělení s tím mají spoustu práce, zadržené a vrácené osoby se počítají na tisíce, občas se podaří zadržet i převaděče, ale bohužel ne hlavní organizátory. Nejde ovšem jenom o ochranu hranic v rámci dohod s Evropskou unií a s Německem, ale i o kriminalitu. Běžencům už prokázali několik případů krádeží. Často jsou to ubožáci, které převaděči opustili bez peněz a bez dokladů. Těch případů není tolik, ale nelze vyloučit, že se běženci podílejí jistou měrou na neobjasněné trestné činnosti.

Obvodní oddělení Policie ČR ve Velkém Šenově má nejsevernější služební obvod v České republice, leží v něm i bývalá obec Severní, o níž jsme snad každý slyšeli ve škole. Se svými dvanácti policisty patří v okrese k oddělením střední velikosti. V obvodu jsou tři menší města - Velký Šenov, Mikulášovice a Dolní Poustevna, která je ovšem městem teprve od loňska - a tři obce. Nějakých deset tisíc obyvatel, k tomu navíc 850 chat a rekreačních stavení. Nikde nemají obecní policii. Města i obce s pozůstatky svérázné lidové architektury vypadají tak nějak polovičatě, jako by jim něco chybělo. Teprve časem si člověk uvědomí, co to je: snad polovina obydlí, která zůstala po odsunu Němců osiřelá a postupně se rozpadla, ale stopy po nich jsou ještě leckde patrné. Stále je tu pohraničí, i když pominula dřívější izolace od světa za čárou... Po odchodu německého obyvatelstva zde vyrostly nejméně dvě generace, ale přesto velká část obyvatel jaksi nemá na Šluknovsku kořeny.

To platí i o vedoucím policejního oddělení ve Velkém Šenově, který pochází od Luhačovic a do tohoto kraje ho zavála vojenská služba. Oženil se tady a práci tehdy koncem šedesátých let našel u policie.

"Největší starosti máme s vloupáními do rekreačních objektů," říká major Karel Malaník, napohled urostlý padesátník, i po tolika letech se slyšitelným moravským přízvukem. "Soustavně je vyhodnocujeme a na exponovaná místa soustřeďujeme obchůzkovou a hlídkovou činnost. Osvědčuje se pomoc psovodů, jejichž družstvo pro naši část okresu sídlí v Rumburku. Další problém jsou vloupání do motorových vozidel. Většinou jde o auta občanů SRN, kteří přijíždějí za turistikou, na nákupy, na oběd nebo jen tak za zábavou, třeba do nočních klubů. V obvodu máme hraniční přechod Dolní Poustevna a hned za ním je na druhé straně město Sebnitz, takže Němců je tady pořád dost. Ale nedávno se podařilo ve spolupráci kriminální policie a obvodních oddělení objasnit velkou sérii vloupání do automobilů, která se táhla přes tři obvody od Dolní Poustevny až k Varnsdorfu. Čtyřem pachatelům, byli to všechno učňové z Mikulášovic, jsme prokázali 17 případů. Nápad zase poklesne."

Nemalé starosti mají v obvodě s krádežemi motorových vozidel, zejména dražších, s nimiž sem přijíždějí Němci. Zvlášť často se auta kradou poblíž přechodu v Dolní Poustevně.

"V posledním roce se nám to podařilo trochu zabrzdit," vysvětluje major Malaník, ale není v tom ani náznak, že by se chtěl chlubit. Jenom suše konstatuje: "Na základě různých poznatků jsme vytipovali jednoho pachatele, přespolního, z České Lípy. Na předpokládaném místě jsme na něj čekali po nocích s infradalekohledem, abychom ho ve spolupráci s mikulášovickým pohraničním oddělením chytili přímo při činu. Bylo to i s krátkou honičkou. Potom se mu prokázalo šest nebo sedm případů, takže od něj bude na nějaký čas pokoj... Ale nemyslete si, u nás už kradou i Němci. Policisté v Dolní Poustevně zadrželi na místě činu tři mladíky od sousedů, kteří se vloupali do novinového stánku! Ale jinak, pokud jde o Němce, jsou větší problémy jen s dopravními nehodami."

Násilná trestná činnost prý sice na Velkošenovsku nijak zvlášť nekvete, ale když to Karel Malaník začal počítat, vyšla mu v průměru jedna vražda nebo pokus vraždy za rok. Nejsou to žádné záhady jako v detektivkách, ale spíš banální případy osobních vztahů. Jeden z mediálně populárnějších případů se odehrál vloni v Dolní Poustevně. Poblíž hraničního přechodu jsou snad dvě stovky stánků vietnamských obchodníků a vietnamská komunita tak představuje nezanedbatelnou část místní populace. A před svým panelákovým bytem tam byl zastřelen jeden z vietnamských obchodníků nebo možná spíš výběrčí peněz za ochranu. Vražda s loupežným motivem se objasnila asi po třech měsících.

V obvodě s patnáctiprocentní nezaměstnaností, s několika stojícími továrnami, s velkým pohybem migrantů, turistů a rekreantů, s dětskými domovy, ústavy sociální péče a s lokálními koncentracemi různých místních existencí kupodivu nevznikají závažnější problémy s jinými druhy kriminality. Na tržišti v Dolní Poustevně se občas samozřejmě musí kontrolovat porušování autorských práv nebo ochranných známek. Pouliční prostituce v obvodu není, v souvislosti s provozem pěti nočních klubů nedochází k narušení veřejného pořádku, jenom cizinecká policie musí u pracovnic ověřovat povolení k pobytu.

"Hodně záleží na spolupráci s pohraniční policií, která má v našem obvodě oddělení v Mikulášovicích a v Dolní Poustevně," doplňuje k tomu major Malaník. "Pomáháme si nejenom výměnou poznatků, ale také jistou koordinací hlídkové činnosti. My bychom sami rajon nepokryli. Pěšky to nejde a s benzinem musíme hospodařit. Ne, nemá cenu si na to stěžovat - a je pravda, že když je třeba vyjet na oznámení, tak se prostě jede, benzin nebenzin. Ale také je pravda, že když potřebuji něco prověřit v Dolní Poustevně, to je 16 kilometrů, tak tam napřed zavolám na pohraniční oddělení a poprosím, jestli by nám nepomohli. Zatím to většinou šlo. Uvidíme, jaká spolupráce bude teď od prvního července, když pohraniční oddělení přecházejí z podřízenosti okresu pod krajskou správu."

Omezená možnost používání služebních vozidel má bohužel za následek, že se nedaří likvidovat některé nešvary v dopravě: řidiči bez řidičského průkazu, vozidla bez technického průkazu, motocyklisté bez přilby... Opěšalý policista často nemůže na místě zasáhnout.

Vedoucí oddělení není s tímhle stavem spokojen, ale na druhé straně ho hřeje, že dobrou místní a osobní znalostí se jeho policistům daří držet na uzdě kriminalitu. Prý je to stále složitější. Pachatelé jsou informovanější, všechno se jim musí kousek po kousku dokazovat. Když nejsou stopy, tak má policie smůlu. Proto čím dál víc záleží na ohledání a dokumentaci místa činu, což je téměř vždycky práce obvodního oddělení.

"Všechno je v dobré práci policistů, v jejich všímavosti, kontaktu s občany, odpovědném výkonu služby a zčásti snad i v organizaci práce," říká major Malaník. "Snažím se udržovat styky se starosty měst a obcí, abychom mohli včas reagovat na jejich problémy. Občané někdy mají pocit, že policisté nejsou dost vidět. Jenže já chci, aby kluci sloužili venku tehdy, když se z našeho hlediska něco děje. To je večer a v noci, takže většina lidí je ani nezaregistruje. Ale právě při potírání kriminality má tahle noční služba reálné výsledky. Vždycky mám radost, když se té naší partě něco podaří.

Oddělení je teď personálně stabilizované. Dva jsme před penzí, je tu střední generace a slouží tady i nejmladší, noví policisté. Ideální stav z hlediska předávání zkušeností a budování přístupu ke službě, výchovy k tomu, aby se policisté kdykoliv mohli každému podívat do očí. To totiž nejde jinak než v denním styku - a nemáme s tím problémy. Mně samotnému je ale trochu smutno," povzdechne si Karel Malaník, určitě jeden ze služebně nejstarších vedoucích oddělení v republice. "Celý život jsem policista, osmnáct let jsem dělal vedoucího v sousedním šluknovském obvodě a když před šesti lety bylo zapotřebí zlepšit práci tady, ve Velkém Šenově, bez problémů jsem to vzal. Teď je mi pětapadesát a pravidla jsou neúprosná, ve funkci vedoucího mohu zůstat jen do konce roku. Nikdo nejsme nenahraditelný a nebojím se, že by beze mne oddělení dobře nefungovalo. Jenže já se cítím fit, nemám pocit, že už bych měl odpočívat, do penze se mi nechce. Co doma? Jistě, s vnoučaty je to radost, něco udělám na zahrádce a ještě funkcionařím ve šluknovském fotbalovému oddílu. Ale to všechno mi nenahradí pracovní vytížení. Tady v regionu je o práci nouze, navíc já rozumím jenom té policejní... Moc doufám, že mne ještě někde na čas nechají jako řadového policistu. Fyzicky i duševně se na to pořád cítím."

Přemysl LIŠKA