POLICISTA 8/2000 |
měsíčník Ministerstva vnitra reportáž |
![]() |
Je úterý třináctého června. V nesnesitelném vedru míříme na pražské letiště Ruzyně, kde nás čeká čtyřiadvacetihodinová služba s posádkami Letecké služby Policie České republiky. V hangáru D - sídle útvaru - nás vítají ředitel Letecké služby PČR JUDr. Vladimír Panenka a vedoucí letového oddělení Ing. Pavel Forst. |
"Tahle služba bude asi klidná," usmívají se oba, protože kdykoli se na letišti objeví nám podobná návštěva, nic zvláštního se určitě nepřihodí. Jelikož ale nejedeme sbírat katastrofické senzace, klidnou službu posádkám i mechanikům ze srdce přejeme. |
LETECKÁ SLUŽBA V ROCE 2000
"Letecká služba PČR prošla řadou proměn a ti, kdo se o policejní letectví blíže zajímají, najdou celou jeho pětašedesátiletou historii v právě vydané publikaci autorů Michala Dlouhého a Jaroslava Minaříka Policejní letectvo včera a dnes," ulehčuje nám ředitel policejní letky dlouhé povídání o tom, co je nenávratně pryč. JUDr. Vladimír Panenka je také jedním z pilotů Letecké služby, začínal zde létat zhruba před deseti lety na ruských vrtulnících.
"Vrtulník Mi-2 znamená pro nás starší nostalgické zážitky z prvního sólo letu. Na to se nedá zapomenout, je to nepopsatelná nádhera a pocit úžasné volnosti, když člověk letí poprvé sám," vzpomíná na své začátky.
Na otázku, který stroj má nejraději dnes, nehledá odpověď: "Americký Bell-412, je to super vrtulník střednho typu, který má svou výbavou blízko k dopravním letounům."
Vysoce moderním vrtulníkům se přizpůsobily i nároky na kvalifikaci posádek - dříve se například létalo jen do západu slunce, tedy zhruba do devatenácté hodiny, dnes je provoz Letecké služby nepřetržitý. Takové službě se říká "H 24", což znamená, že posádky i perfektně připravené stroje čekají celých čtyřiadvacet hodin na zavolání těch, kdo je potřebují.
Jestliže ještě před pár lety měly prioritu plánované lety, dnes mají naprostou převahu úkoly zaměřené na okamžitou policejní a záchrannou činnost, což denně přináší nepředvídané situace, na které musí posádky bez zaváhání správně reagovat. Plánované lety jsou pak v běžné praxi provozovány zejména pro výcvik složek integrovaného záchranného systému - policistů, hasičů, zdravotníků a Horské služby.
"Jak hledáte nové piloty pro tak obtížnou práci?" ptáme se ředitele Letecké služby PČR.
"Výběr posádek je náročný, naši piloti musí mít kromě diplomu i mnoho dalších předpokladů. Každý rok také musí u výrobců vrtulníků, které používáme, tedy v USA, Německu a Rusku, prokázat na letových simulátorech dokonalou znalost zvládnutí svého stroje v situacích, které je možná za celý život ani nepotkají. U nás létají skvělí odborníci, například mistr světa v přesném létání František Cihlář a mnoho dalších," dovídáme se od JUDr. Vladimíra Panenky.
KAŽDÉ POLE JE NAŠÍM LETIŠTĚM
Šéfpilot Ing. Pavel Forst se s námi vydává na prohlídku prostor Letecké služby PČR. Vcházíme do velikého hangáru, který patří na Ruzyni mezi nejstarší objekty vůbec. V Chebu ho postavili za druhé světové války Němci, poté byl rozebrán a převezen do Prahy na letiště. Nyní je domovem pro osm policejních strojů: dva těžké ruské vrtulníky Mi-8, dva lehké německé messerschmitty BO-105, z nichž jeden je trvale dislokován na stanovišti Letecké záchranné služby v Hradci Králové, a čtyři americké vrtulníky střední kategorie Bell-412. Dva z posledně jmenovaných již nalétaly svých dva a půl tisíce hodin, po kterých je nutná velká revize. Pro laika je nepochopitelné, jak mohou mechanici vrtulník takřka do šroubku rozebrat, aby jej po důkladné prohlídce opět složili a každý dílek vrátili přesně tam, kam patří. Právě dokonalá údržba prováděná podle předpisu výrobce a nově zaváděných předpisů JAR dává předpoklad pro bezchybné splnění úkolů kladených na posádky.
Ing. Pavel Forst otevírá dveře jednoho z vrtulníků stojících v hangáru a zve nás dovnitř. "V tomhle vrtulníku letělo mnoho prominentů, například i papež Jan Pavel II.," odkrývá potahy sedadel salonní úpravy Mi-8, který je určen pro tzv. VIP lety, tedy pro přepravu význačných osob. Těch v poslední době hodně ubylo, protože hlavní úkoly spojené s touto speciální přepravou převzala armáda.
Druhá "em-i-osmička" létá převážně výcvikové lety pro potřeby URNY a dalších policejních specialistů, hasičů, Horské služby a dalších jednotek zapojených do integrovaného záchranného systému (IZS).
Vrtulník BO-105 připomíná modrou borůvku a do doby, než budou po generální revizi opět v provozu dva rozebrné vrtulníky, je šetřen jako záložní stroj.
Nepřetržitou čtyřiadvacetihodinovou službu zajišťují v současné době dva vrtulníky Bell-412. První z nich slouží především pro potřeby policie: je vybaven pátracím světlometem, lze k němu připojit jeřáb, podvěsný hák na přepravu nákladu pod trupem vrtulníku, bambi vak jako zásobník vody pro hašení požárů, záchranný koš pro evakuaci lidí z nepřístupných míst či vnější reproduktory se sirénou, které policistům umožňují i reprodukci hlasových pokynů nutných při zásahu. Součástí výbavy je také flir (termovize), pomocí kterého lze rozeznávat na barevné obrazovce věci podle rozdílné teploty i za tmy a v neposlední řadě speciální optika pro noční vidění.
"Ve dne vidí pilot všechno z okna, ale v noci ne. Palubní technik proto vidí na termální kameře v lese, na loukách a jinde v terénu všechno, co je nestejně teplé. Přístroj rozlišuje rozdíl desetiny stupně ceslsia, takže ukáže i zajíce, nebo naopak studnu, která je chladnější než okolí. Rozeznáme dokonce auto, které přejelo po louce a jeho stopy jsou ještě teplé od pneumatik," říká Ing. Forst.
"Jedním z přídavných zařízení je i bambi vak. Je těžké naučit se s ním zacházet?"
"Ke všemu je potřeba neustálý výcvik, nejen k užívání bambi vaku. Pilot nemůže letět hasit nějaký požár jen jednou za život. Voda, která se do bambi vaku nabírá nad rybníkem, řekou, koupalištěm a podobně, váží zhruba tunu, což je na řízení znát. Posádka také musí znát taktiku, jak vodu vypustit. Při hašení požáru lesa například nemohu letět rychle a vypouštět ji za sebou, protože by ani nedopadla na zem, udělala by se z ní pouze mlhovina, která by zůstala v korunách stromů. Tam, kde prohořívá podloží, nad ním musí vrtulník de facto viset a vypustit všechnu vodu naráz, aby prolila ložisko požáru," vysvětluje šéfpilot.
Druhý vrtulník Bell-412 je stále 24 hodin připraven pro Lékařskou leteckou záchrannou službu se stanovištěm v Praze. Uvnitř je vybaven přístroji k záchraně a udržení životních funkcí v nejtěžších stavech, léky, je zde vakuová matrace, ve které lze dotyčného bezpečně zafixovat, zkrátka věci, jejichž užití znají záchranáři, ale pro ostatní je lepší doufat, že se s nimi nikdy nesetkají na vlastní kůži.
POMOC Z NEBE
Den zvolna přechází v podvečer, vedro se mění v příjemné teplo, stahující se mraky naznačují, že možná konečně zaprší. Před dřevěnou budovou, kde sídlí pražská Letecká záchranná služba, sedí u stolku několik lidí. Je to pohotovostní posádka, která dnes slouží noční směnu. Chvíli poté, co si přisedneme, se jediná žena mezi čtyřmi chlapíky loučí a odchází. Nepatří k posádce, ale občas se na pár vět zastaví.
"Je to naše známá, které záchranka před dvěma lety pomohla," obrací se k nám kapitán a pilot vrtulníku Ing. Michal Šnajdr. "Tenkrát se jí na Slapech skoro utopila tříletá dcerka. Náš vrtulník byl náhodou zrovna nedaleko, takže se podařilo malou přepravit do Motolské nemocnice velice rychle, avšak bez valné prognózy na přežití. Dnes už je zase v pořádku. Z každého takového případu máme velikou radost."
Vojtěch Kotek, zdravotní pracovník, tedy vlastně "bratr", jak sám říká, nás zve dovnitř budovy podívat se na obrázek, kterého si tady všichni nesmírně váží. Je na něm policejní vrtulník a namaloval ho malý chlapec jako dík za svou záchranu. Dodnes má ale následky, je bohužel nepohyblivý - nádherný obrázek proto namaloval svými ústy.
Všichni chvíli mlčíme, dojemnost dětského vděku je opravdu šokující.
"Větší odměnu nemůžete od nikoho dostat. Při primárních zásazích se ale běžně setkáváme i s bezohledností a hrubostí," vyvede nás palubní inženýr Martin Švarc z doměnky, že zachránění lidé jsou šťastni, když k nim přispěchá pomoc z nebe.
"Lidský mozek často reaguje ve stresu neadekvátně, takže se například stává, že pacient odmítá péči," vysvětluje službu konající lékař MUDr. Miroslav Očenášek. "Takové chování se dá omluvit, horší je, že přibývá nepřátelského chování lidí, kteří se vyskytnou v okolí nehody. Chtějí, abychom něco dělali hned, zdá se jim, že s odvozem pacienta otálíme. Doba, kdy záchranáři spěchali s dotyčným co nejrychleji do nemocnice, je pryč, dnes je velká část péče přesnuta přímo do terénu. Najdou se dokonce sobci, kteří nám spílají, že překážíme v cestě, a oni tolik pospíchají."
Povídání přeruší volání z dispečinku. Z Kutné Hory převáží sanitka pacienta do Kolína na CT vyšetření hlavy. Možná, že bude potřeba přepravit dotyčného do pražské nemocnice ve Střešovicích. Za hodinu se prý ozvou znovu. Ještě chvíli je tedy čas. Kapitán vrtulníku si jde ohřát do mikrovlnky večeři. Se stravováním je to v areálu policejní Letecké služby špatné i přes den, natož odpoledne nebo večer. Jídelna nebo alespoň kantýna posádkám chybí. Při nepřetržité službě H 24 by mělo být zázemí pro lidi alespoň tak dobré, jako je pro stroje, což se zatím přes veškeré úsilí nepodařilo vyřešit.
Západ slunce se naplnil, primární lety končí. O výjimce může rozhodnout pouze kapitán vrtulníku. Služba záchranné služby ovšem nekončí, tak zvané sekundární lety, kdy je třeba dopravit pacienta do zravotnického zařízení vyššího stupně, se létají i v noci.
Znovu se ozývá dispečink - CT vyšetření pacienta v Kolíně ukázalo, že převoz vrtulníkem není zapotřebí. Posádka si oddechne, protože nad obzorem se právě začalo blýskat, což by let dozajista zkomplikovalo.
Dnešní noc byla, jak ostatně ředitel Letecké služby už dopoledne předpověděl, klidná. Ani pohotovostní policejní vrtulník nemusel opustit ruzyňské letiště...
TRANSPLANTAČNÍ PROGRAM
Součástí Letecké záchranné služby je i přeprava orgánů k transplantaci. Lety transplantačního programu jsou většinou dlouhé - například do Ostravy nebo Olomouce trvá jedna cesta zhruba hodinu. Kromě cesty je třeba počítat i s tím, že náročná práce transplantačního týmu trvá několik hodin, teprve potom se dá spěchat do nemocnice, kde s nimi mohou někomu vrátit život. Z tohoto důvodu se provádějí tyto lety jiným vrtulníkem, tak aby nebyla základní povinnost útvaru narušena.
JUDr. Vladimír Panenka je se spoluprací zdravotníků z IKEM Praha, Motolské nemocnice i dalších zařízení spokojen. I lékaři jsou se spoluprací policejní letky spokojeni, o čemž svědčí mnoho děkovných dopisů. Jsou si v mnohém podobné - pro ilustraci alespoň úryvek jednoho z nich:
"... Dne 17. dubna 2000 v odpoledních hodinách nám koordinátorka TC Brno nabídla k odběru multiorgánového dárce, který byl vhodný i jako dárce plic pro naši 41letou pacientku, která byla na čekací listině pro transplantace plic... V odpoledních hodinách se podařilo odběr v Brně uskutečnit a následně provést vlastní transplantaci ve FN Motol... Pro Vaši informaci můžeme uvést, že naše pacientka, první pooperační den extubována, dýchá spontánně a je již na perorálním příjmu potravy.
Velmi kladně oceňujeme práci obou pilotů vrtulníku pana Lubomíra Valenty a Jana Blábolila. Samozřejmě nejen jim, ale Vám všem patří dík náš, ale zejména naší pacientky a její rodiny."
(Podepsáni MUDr. Jaroslav Špatenka, CSc., ordinář pro kardiovaskulární chirurgii a vedoucí lékař Transplantačního centra a prof. MUDr. Pavel Pafko, DrSc., přednosta III. chirurgické kliniky 1. LF UK a vedoucí transplantace plic.)
CO PŘINESE ČAS?
Je ráno následujícího dne. Procházíme chodbou, na jejíž stěně je zajímavá slepá mapa, která rozsvítí žárovičku, kdykoli správně uhodnete místo, které hledáte. Tady si každý, třeba i posádky, mohou průběžně procvičit pro ně tolik potřebnou znalost místopisu. Na takzvaném operačním sále mají k dispozici plastickou mapu, počítač, na kterém lze nalézt kromě jiných důležitých informací i čerstvé údaje o počasí na kterémkoli místě světa včetně výskytu oblačnosti pomocí radaru.
"Pohotovost, kterou zajišťuje pro potřeby policie a záchranné služby Letecká služba PČR z Prahy a pro Záchrannou službu z Hradce Králové, by bylo třeba s ohledem na rychlejší dosažitelnost rozšířit o další dislokované pracoviště v Brně. Rozkaz policejního prezidenta v tomto ohledu sice již existuje, ovšem pro jeho naplnění nemáme dostatek techniky," říká JUDr. Vladimír Panenka. "Čtyři vrtulníky chybí k tomu, aby se dosažitelnost například z Prahy do Brna, Ostravy, Českých Budějovic a podobně zkrátila na nutné minimum," říká JUDr. Vladimír Panenka a dodává:
"Vláda vloni schválila svým usnesením jednotný integrovaný systém letecké podpory pro složky, které v něm pracují. Ze tří až čtyř stávajících resortních celoplošných systémů by bylo vhodné udělat pouze jeden, který by komplexně zabezpečoval dnešní úkoly, a také ty, které přinese nový zákon o IZS pro hasiče, policisty a zdravotníky. Toto řešení by přineslo státu značnou úsporu. Ono je už načase nazvat situaci pravdivě bez jakýchkoliv jiných úmyslů. Vládu čeká v nadcházejících letech nevyhnutelná obměna záchranných vrulníků, ať tyto dnes létá policejní letka či komerční letecká firma. I v této oblasti musí dojít k naplnění evropských předpisů, jež resort dopravy aplikuje do našeho prostředí. Jená se o dodržení výkonnostních parametrů vrtulníků, které létají v tak zvaném nehostinném prostředí - především provádějí vzlety a přistání v husté zástavbě."
Nahlížíme do hodnotícího materiálu s názvem "Potřeby státní správy a jejich řešení integrací leteckých činností", v němž je mimo jiné zvažována i celoplošná dostupnost pro policii a hasiče, protože jediní, kdo ji zatím mají, jsou zdravotníci. Úkoly, které musí v rámci služby H 24 Letecká služba PČR zajišťovat (například pomoc při zadržení nebezpečného pachatele, záchrana osoby z nedostupného místa a podobně) se velkými vzdálenostmi časově prodlužují a efektivnost takového zásahu neúprosně klesá, stejně jako šance poškozené osoby na záchranu. Tento základní problém, ale též nový náročný úkol plynoucí z bezpečnostních zákonů pro MV (PČR a HZS), tedy pohotovostní celoplošnou dostupnost, je nutné v co nejkratší době zajistit.
Záchranné práce prováděné Leteckou službou PČR mají na rozdíl od soukromých provozovatelů mnoho výhod: existuje zde vybavení jednotným typem techniky, která se dá vzájemně kombinovat, je zavedena jednotná metodika pro provádění záchranných prací tak, aby byl tento záchranný systém akceschopný na všech místech republiky.
Jak je důležitá souhra záchranářů a posádky Letecké služby jsme viděli při jejich společném výcviku v lomu Chlum nedaleko Srbska. Hasičští záchranáři z celé republiky zde nacvičovali záchranu osob slaňováním z vrtulníku. Ten ovládali jeho kapitán Ing. JUDr. Jiří Kiliánek, pilot Ing. Lubomír Valenta, palubní inženýři Ing. Miloš Vágenknecht a Luboš Černý. Na zemi s nimi spolupracoval vedoucí výcviku hasičských záchranářů kpt. Petr Buřič z Hasičského záchranného sboru Praha. Jeden po druhém slaňovali záchranáři po dvaadvacet metrů dlouhém laně, dole na zemi k sobě připoutali člověka, kterého bylo potřeba dopravit do bezpečí (mezi "zachraňovanými" byl i náš redakční fotoreportér, pozn. red.) a přepravili ho pomocí vrtulníku na určené místo. Během tohoto výcviku musel pilot udržet vrtulník dlouhé minuty v potřebné výšce takřka bez hnutí, poté vést stroj tak, aby neohrozil lidi vezoucí se na laně pod ním, a nakonec je bezpečně vrátit na zem. Je těžké představit si, že by podobné výkony podávali za méně příznivých povětrnostních podmínek lidé, kteří by nebyli sehraná parta.
To, co ukázala naše reportáž, je jen malá sekvence celkových povinností tohoto pohotovostního útvaru, který má být připraven k trvalé a okamžité profesionální reakci na krizovou situaci vyvolanou kýmkoli a čímkoli na celém území státu.
Radvana ČERVENÁ