POLICISTA  7/2000


měsíčník Ministerstva vnitra

paragrafy kolem nás

V daném příspěvku se hodlám zabývat pojmem podezřelý. Práva, která mu ve smyslu trestního řádu náleží, však nejsou vymezena tak jako u obviněného. Volně řečeno, podezřelý má obdobná práva, jako obviněný.

Vztah k posouzení tématu hledejme v § 160. odst. 1 daného zákonného ustanovení mj. hovoří, že "nasvědčují-li zjištěné skutečnosti tomu, že byl spáchán trestný čin, a je-li dostatečně odůvodněn závěr, že jej spáchala určitá osoba, zahájí vyšetřovatel neprodleně trestní stíhání, pokud není důvod k postupu dle § 159 odst. 2 a 3 nebo § 159a odst. 1. Trestní stíhání zahajuje tím, že této osobě nejpozději na počátku prvního výslechu sdělí, že ji stíhá jako obviněného, a učiní o tom záznam..." § 32 nám obviněného specifikuje: "Toho, kdo je podezřelý ze spáchání trestného činu lze považovat za obviněného a použít proti němu prostředků daných tímto zákonem teprve tehdy, bylo-li mu sděleno obvinění (§ 160)".

Za obviněného lze tedy považovat toho, kdo je podezřelý ze spáchání trestného činu, a použít proti němu prostředků daných zákonem č. 141/61 Sb. ve znění pozdějších změn a doplňků teprve tehdy, bylo-li mu sděleno obvinění. Práva obviněného jsou dána v 33. Odst. 1 poté mj. konstatuje, že "obviněný má právo vyjádřit se ke všem skutečnostem, které se mu kladou za vinu, a k důkazům o nich, není však povinen vypovídat. Může uvádět okolnosti a důkazy sloužící k jeho obhajobě, činit návrhy a podávat žádost o opravné prostředky. Má právo zvolit si obhájce a s ním se radit i během úkonů prováděných orgánem činným v trestním řízení. S obhájcem se však v průběhu svého výslechu nemůže radit o tom, jak odpovídat na položené otázky. Může žádat, aby byl vyslýchán za účasti svého obhájce a aby se obhájce účastnil i jiných úkonů přípravného řízení (165)." Samotný zmíněný § 165 stanoví podmínky účasti obhájce ve vyšetřování.

Při samotném výslechu se mnohdy setkáme s tím, že:

  1. obviněný odmítne na kladené otázky odpovídat, a to již v úvodním stádiu sepisování osobních údajů potřebných pro vyplnění protokolu o výslechu osoby obviněné-podezřelé.

  2. zvolený nebo ustanovený obhájce svou neúčast u předem ohlášeného úkonu, výslech obviněného omluví. Svému klientu sice již dříve doporučí vypovídat, ale zapříčiní stav, kdy obviněný nevypovídá a účast obhájce požaduje.

  3. zvolený, nebo ustanovený obhájce svou neúčast u výslechu předem neoznámí. Úkon je prováděn, obviněný nevypovídá, účast obhájce se vyžaduje.

Tedy:

Při neúčasti zmíněného obhájce nelze výslech prakticky provést. Nejedná se o využití práva obviněného k věci nevypovídat, neboť výpověď je za účasti obhájce provedena.

Zmiňuji se o obviněném, jak jsem již dříve uvedl, s odkazem na § 160. Podezřelý si však obhájce prakticky nemůže zvolit. Jeho účast při vyšetřovacích úkonech je neoddiskutovatelně vymezena až po sdělení obvinění (§ 33, 41, 165).

Termínem podezřelý poté můžeme označit prakticky každou osobu, která je uvedena ve shromážděném důkazním materiálu policejního orgánu a která mohla trestný čin spáchat.

Podezřelých osob může být i více a teprve postup vyšetřovatele, mnohdy duplicitně prováděný ve smyslu § 158, nám podezření potvrdí, konkretizuje, vyvrátí. Následně je možno praktikovat ustanovení § 159, případně navázat na § 160. V dané prověřovací fázi přípravného řízení však v převážné míře, a to i u podezřelého, je postupováno formou § 158/4,5. Tím chci upozornit, že není prováděn výslech podezřelého, s příslušným zákonným poučením, který k němu náleží. Úřední záznam hovoří o jiném druhu poučení a v podstatě se jedná o bezcenný pomocný materiál bez důkazní hodnoty, který nelze při následném výslechu osoby v postavení svědka, obviněného vyslýchanému předestřít.

Zcela odlišná situace nastane zadržením osoby podezřelé ve smyslu § 76. Osobu podezřelou zde přiměřeně poučíme o možnosti obhajoby, právu k věci nevypovídat, upozorníme ji na § 174 trestního zákona.

Pokud obviněný, osoba podezřelá, není ochotna na kladené, úvodní otázky ke své osobě vypovídat, prakticky použijeme možnosti vztahující se k identifikaci osoby využitím kriminalistické techniky tak, aby byla skutečně identita obviněné-podezřelé osoby zjištěna.

V dané fázi jsem nucen záměrně upozornit na možnost související s výše uvedeným postupem. Analogický postup, § 160/1, § 75. Nebo § 76 před sdělením obvinění. Obviněný, osoba podezřelá, věrohodně uvede své jméno, příjmení, příp. svou totožnost prokáže úředním dokladem. I za této situace jsme povinni ověřit si totožnost této osoby, zda je skutečně tou, za kterou se vydává. V mnoha případech se stalo, že osoba, u které "byla" totožnost zjištěna, byla i obviněná. Poté, kdy došly výsledky kriminalistické expertizy, bylo nutno konstatovat, že byla obviněna, příp. zadržena jiná osoba a uvalená vazba neodpovídá zcela skutečnosti. Opravným postupem je poté nutno napravit stav, který byl neprofesionálním způsobem zapříčiněn.

V případě užití § 76 nejprve přihlédneme k odst. 5, který říká: "Ustanovení § 33 odst. 1 § 91, 92, 93, a 95 je třeba přiměřeně dbát i tehdy, jestliže je zadržená osoba vyslýchána v době, kdy jí ještě nebylo sděleno obvinění (§ 160)." Dále § 76/6 "Zadržená osoba má právo zvolit si obhájce a radit se s ním již v průběhu zadržení..." Pokud obviněný, osoba podezřelá, údaje námi zjištěné a sepsané (jméno, příjmení, data narození, RČ, bydliště, uvedení den, hodiny začátku a ukončení výslechu, poučení) odmítne podepsat s odůvodněním k právu nevypovídat, rozhodnutí respektujeme (§ 56/1).

Současně jsem se dostal k jádru věci. Známe pojem svědek, obviněný, známe jejich práva. Předvolali jsme si tedy osobu, kterou nelze jednoznačně označit jako podezřelou, a pokud si ji takto označíme, nemáme v úmyslu ji zadržet (76).

Postupujeme ve smyslu § 158 s náležitým poučením, včetně § 100/2.

Využije-li tato osoba poskytnuté zákonné možnosti, je pouze na orgánech činných v trestním řízení, aby shromážděním dostatečného množství důkazů osobě prokázali, že trestný čin spáchala, s možnosti dalšího postupu ve smyslu § 160.

Domnívám se proto, že pouze důkazy nám slouží k označení osoby za podezřelou. V této fázi je možno osobu poučit o možnosti volby obhájce s výše uvedeným postupem.

Je nutno upozornit, že může nastat situace, kdy podezřelá osoba se ke konanému výslechu dostaví v přítomnosti svého právního zástupce (nejedná se o možnost $ 33/1). Záměrně volím termín právní zástupce, nikoli obhájce, neboť o právech osoby podezřelé, právu a povinností obhájce a našich povinnostech jsem se již zmínil. Jaký postup zvolíme, je pouze na nás. Je však možné, aby tato osoba v daném čase, neoznačena za osobu podezřelou, využila této možnosti jako svého práva. Praxe hovoří, že danou eventualitu musíme připustit v průběhu volného výkladu osoby k předmětné věci. Poté, kdy využijeme formu otázek a odpovědí, mizí rovněž právo porady se svým právním zástupcem (§ 165/6).

Výběrem vhodné formy kriminalistické taktiky, důkazní připravenosti a volení formy výslechu shromáždíme možnosti využití § 160.

Návrh novely trestního řádu samostatným pojem podezřelého neřeší. Domnívám se, že se jedná o závažný zásah do práv a svobod každého jedince podstupujícího úkony související se shromážděním důkazů proti němu v kompetenci policie, jako orgánů činných v trestním řízení. Jedná se taktéž o závažný a zodpovědný úkon samotného policisty. Zákonodárce by proto měl na daný požadavek v budoucnu pamatovat a rozvést jej v samostatném paragrafovém znění.

Major Radomír Zapletal, Policie ČR  
Okresní úřad vyšetřování Bruntál  


Copyright © 2000 Ministerstvo vnitra České republiky
| úvodní stránka |