POLICISTA  7/2000


měsíčník Ministerstva vnitra

lidská práva a policie

K otázce práv žen v české společnosti je třeba přistupovat v kontextu ostatních lidskoprávních dokumentů (viz článek k tematice lidských práv v předchozím čísle) a způsobů, jakými se s jejich praktickým dopadem společnost po roce 1989 vyrovnává. Hlasu ženského hnutí je v posledních desetiletích na mezinárodní úrovni pozorně nasloucháno. Vychází z několika zdrojů:

Ve světle zkušeností uvedených proudů ženského hnutí je třeba chápat důraz kladený na potřebu zabezpečit ženám bez rozdílu společenského postavení, národní příslušnosti, rasy a věku ochranu před všemi formami násilí na nich páchaného. Podstatným přínosem tzv. západního ženského hnutí je formulování požadavků rovnosti žen na poli ekonomické soutěže a možnosti kariérního postupu. Oba uvedené požadavky jsou citlivě vnímány v oblasti policejní práce a její komunikace s veřejností i při fungování Policie jako struktury.

Povšimněme toho, jak na daná témata reagují dva základní dokumenty mezinárodního práva zaměřené na postavení žen na prahu třetího tisíciletí.

Úmluva o odstranění všech forem diskriminace žen přijatá v roce 1987 a uvedená ve Sbírce zákonů ČR (62/1987 Sb.) uvádí k tématu odstranění nerovnosti žen v profesní oblasti: "Státy, smluvní strany, přijmou veškerá příslušná opatření k odstranění diskriminace žen v zaměstnání s cílem zajistit, na základě rovnosti mužů a žen, stejná práva, zejména:

Pekingská deklarace a platforma pro akci přijatá na čtvrté Světové konferenci o ženách (proběhla v r.1995( konference se účastnila reprezentativní delegace představitelek českých státních institucí i nestátních organizací vedená náměstkyní ministra práce a sociálních věcí Ph.Dr. Jiřinou Voňkovou) stanovuje pro nejdůležitější oblasti práv žen, kde jsou vnímány největší nedostatky, strategické cíle. Např. Strategický cíl D.3 (který zde není vzhledem k rozsahu textu možné citovat v úplnosti), směřuje k : "Odstranění obchodování se ženami a pomoci obětem násilí spojeného s prostitucí a s obchodováním se ženami."

Kontrola způsobu naplňování jednotlivých doporučení a závazků plynoucích z uvedených úmluv (tzv. implementace) se ubírá dvojí cestou. Prostřednictvím periodických zpráv sestavovaných kompetentními státními orgány pro patřičné výbory mezinárodních organizací (na půdě OSN se jedná např. o Výbor pro odstranění diskriminace žen - CEDAW) a cestou aktivit zájmových ženských organizací působících uvnitř jednotlivých států. V rámci Doporučení k sestavování periodických zpráv jednotlivými státy akcentuje CEDAW další dosud výslovně nezmiňovanou formu násilí na ženách - tzv. domácí násilí: "Násilí v rodině je jednou z nejrafinovanějších forem násilí vůči ženám ...V rodinných vztazích jsou ženy každého věku vystavovány násilí všeho druhu, včetně ublížení na zdraví, znásilnění, ostatních forem sexuálních útoků, duševního násilí a ostatních forem, které přežívají na základě tradičních názorů. Nedostatek ekonomické nezávislosti nutí mnoho žen, aby zůstávaly ve vztahu, ve kterém dochází k násilí. I to, že muž se vyhýbá svým rodinným povinnostem, může být formou násilí nebo nátlaku. Tyto formy násilí ohrožují zdraví žen a narušují jejich schopnost účastnit se rodinného a veřejného života na zásadě rovnosti." (bod 23 Doporučení vztahující se k článkům 16 a 5 Úmluvy).

Ženské organizace se zároveň podílejí svým přínosem na procesu praktické realizace obsahu mezinárodních úmluv.

V ČR projevují nejcílevědomější aktivity v tomto směru organizace La Strada ČR (asistence ženám a dívkám obětem prostituce a obchodování se ženami), Rosa (asistence obětem domácího násilí), ProFem, Electra a Gender Studies. Vystupují s kritikou neexistence jednoznačné právní úpravy prostituce. Dále požadují důslednější ochranu pro ženy - oběti obchodování (včetně cizinek) během trestního řízení, popřípadě soudního jednání. V neposlední řadě poukazují na nedostatky při řešení problematiky domácího násilí.

Na tomto místě je třeba upozornit na nedostatečnou definici domácího násilí v českém trestním právu a ztížené postavení ženy při zahajování trestního řízení proti násilnému partnerovi (ustanovení § 163a trestního řádu vyžadující souhlas postižené s trestním stíháním je nezbytné v novele trestního řádu upravit tak, aby odpovědnost za zahájení trestního stíhání násilného partnera či druha nesl jednoznačně stát a oběti bylo vyhrazeno právo v případě dohody vyslovit se stíháním nesouhlas).

Kde jsou spatřovány v konkrétní policejní práci nedostatky v oblasti domácího násilí na ženách? K účinnému postupu v případech domácího násilí je zapotřebí zvýšení pravomocí policie při zásahu v krizové situaci. V této souvislosti se vyskytují názory, podle nichž policie nevyužívá plně ani svých stávajících pravomocí a není vždy schopna reagovat pružně a účinně, aby zajistila i následnou ochranu postižených žen a jejich dětí. Neblahou roli zde sehrává vžitá představa o přednosti zachování soukromí rodin před bezpečím jejich členů. K tomuto problému by bylo vhodné přistupovat např. způsobem obvyklým v USA nebo některých evropských zemích, kde je policie oprávněna zakázat násilníkovi na zákonem stanovenou dobu přístup do společného bytu a dokonce i do okolí místa bydliště.

Efektivní řešení situace žen-obětí násilí v České republice je třeba spatřovat ve vytváření zásahových týmů (interdisciplinárních neboli mezioborových) poskytujících na základě svého složení těmto obětem pomoc policejní, zdravotní, sociální popř. právní. Tyto týmy či skupiny by kromě policistů, právníků, soudců, zástupců sociálních a místních úřadů začleňovaly též odbornice z neziskových organizací. Jejich úkolem by kromě přímé asistence obětem domácího násilí byla i účast na celostátních školicích akcích zaměřených na zvýšení jejich vlastní profesionality a akceschopnosti i na informování veřejnosti o problematice domácího násilí. Začlenění žen-policistek, do takovýchto týmů, schopných vcítit se do postavení obětí, podle nejlepších zahraničních a v některých případech i domácích zkušeností rozhodující mírou přispívá k úspěchu práce s obětí již v její počáteční fázi.

PhDr. Markéta Doležalová  
Odbor prevence kriminality  


Copyright © 2000 Ministerstvo vnitra České republiky
| úvodní stránka |