POLICISTA  7/2000


měsíčník Ministerstva vnitra

případ skončil po půl roce
Zámek v Náměšti nad Oslavou
Většina lidí vzpomínajících na ten den hovoří o špatném počasí. Bylo čtyřiadvacátého října a obloha nad zámkem v Náměšti nad Oslavou zůstávala od rána zatažená temnými mraky.

"Mrholilo," vyprávěl kastelán Václav Holý, "foukal ostrý studený vítr, návštěvníků přišlo pramálo, za celý den sotva devatenáct nebo dvacet lidí. Po čtvrté hodině, to už byla skoro tma, mi rozčilená průvodkyně paní Chládková oznámila, že se ze zámecké knihovny ztratily čtyři svazky vystavené na stolech. Okamžitě jsem zavolal pro policii a šel se přesvědčit, jestli to není nějaký špatný žert. Bohužel, nebyl. Jeden atlas a tři herbáře skutečně chyběly."

Na místo dorazil služební vůz, muži v uniformách zámek uzavřeli a sháněli první svědecké výpovědi.

"Bylo to před poslední prohlídkou," vzpomínala průvodkyně, "šla jsem po schodech vedoucích na nádvoří a najednou proti mně vyběhl takový mladý chlapík. Bylo mi divné, kde se tam vzal, dveře se vždycky mezi jednotlivými skupinami zamykaly, zkusila jsem tedy kliku a zjistila, že je otevřeno. Rychle jsem prošla všechny expozice, není to tak dávno, co tu byly ukradeny dost vzácné obrazy, ale všechno se mi zdálo v pořádku a na místě. Zatím probíhala další prohlídka a v zámecké knihovně narazila kolegyně na prázdná plexisklová víka, kterými byly rozevřené knihy na stolech překryty."

Způsobená škoda byla předběžně odhadnuta na 2O OOO korun, pro upřesnění byl požádán o konzultaci pracovník Národního muzea. Hned následující den obdržel vyšetřovatel velmi naléhavý telefax. Vedoucí oddělení zámeckých knihoven doktor Petr Mašek stručně sděloval, že cena ukradených tisků se ve skutečnosti blíží k šesti milionům.

* * *

Pro skutečný začátek příběhu je nutno posunout čas i místo děje ještě o několik týdnů zpátky a o pořádných pár kilometrů dál, do Ústí nad Labem. Než bude uzavřeno soudní jednání, nesluší se uvádět plná jména obviněných, říkejme tedy těm třem mužům Michal, David a Karel. Nejmladšímu bylo něco málo přes dvacet, nejstaršímu táhlo na padesátku, rozdíl ve výpisech z trestních rejstříků už tak velký nebyl. Krádeže, rvačky spojené s ublížením na zdraví, vloupačky do bytů, podvody. Když Karla, jako neformálního vůdce party, pouštěli z věznice naposled, umínil si, že příště už se tak snadno chytit nedá. Opatřil si odbornou kriminalistickou literaturu a společníky začal vybírat ne podle svalnatých řeší, ale podle toho, jestli jim to aspoň trochu myslí.

Tip na renesanční zámek v Náměšti vypadal slibně.

"Je to moc daleko."

"To je právě největší výhoda, fakt."

Společně seděli nad turistickým prospektem vychvalujícím zámeckou knihovnu jako skvost, který nemá obdoby ve střední Evropě.

"Vážně myslíš, že se ty knížky taky dají prodat?"

"Na to vem jed."

Karel připravoval výpravu na Moravu s pečlivostí vojenského stratéga. Studoval publikace o moderních zabezpečovacích systémech, párkrát dokonce účinnost podobných zařízení vyzkoušel. Stačilo rozbít okno hlídaného objektu kamenem, pak se stopkami v ruce čekat, kdy se objeví policisté nebo pracovníci bezpečností agentury. Jednou to trvalo pět, podruhé sedm minut.

"To je spousta času, vole."

Později, po zatčení, byla při domovní prohlídce objevena turistická mapa se zakroužkovanými památkami v okolí Brna, Třebíče a Znojma. Šlo o náhradní cíle, kdyby se záležitost v Náměšti nepovedla.

* * *

Knihovna v zámku v Náměšti nad OslavouKnihovna Národního muzea je tichá a klidná, do atmosféry starých časů se monitor počítače na stole doktora Maška téměř nehodí.

"Váš posudek působil ve vyšetřování jako bomba. Jak se vlastně určují ceny starých vzácných tisků?"

"Jako u většiny uměleckých památek a starožitností jsou rozhodující aukce, tedy hodnota, za kterou je někdo ochoten nabízenou věc koupit."

Počítač zablikal obrazovkou a spojil se s celosvětovými knižními katalogy památkářů. Signatury, data a místa aukcí, vydražené ceny.

- Atlas Minor: šestadvacet tisíc marek, Icones et Descriptiones Graminum Austriacum (díl I - II.) : dvanáct tisíc dolarů, Hortus Eystettensis: dvě stě padesát tisíc marek.

"To jsou přibližně stejně zachovalé známé exempláře knih, které se v Náměšti ztratily, při posudku je ovšem nutno přihlédnout i k datu uvedených aukcí, neboť cena časem zpravidla stoupá."

"Krádeže památek připomínají lavinu, ztrácí se téměř všechno, od obrazů či soch až po hraniční a smírčí kameny. Jaká je situace v oblasti vzácných tisků?"

"Na počátku devadesátých let byly staré knihy trochu na okraji zájmu zlodějů, kteří si ještě neuvědomovali, že je lze poměrně dobře prodat. Když to zjistili, objevilo se hned několik velkých sériových krádeží umožněných jednak tím, že zámecké knihovny nebyly prakticky nijak střeženy, a k tomu se vyhrnulo velké množství nekvalifikovaných antikvářů, kteří mysleli, že si můžou dovolit prakticky všechno. Od té doby se, myslím, situace změnila k lepšímu. Zámky jsou už mnohem lépe zajištěny, ubylo neseriózních překupníků a společně s policií se nám podařilo některé případy vyšetřit a ukradené svazky vrátit tam, kam patří. Není toho pochopitelně mnoho, ztrácejí-li se stovky knih, objevit se podaří jen desítky, ale i to je významné, antikváři jsou mnohem opatrnější, když vidí, že by o své zboží mohli také bez náhrady přijít."

"Jakým způsobem se ukradené tisky prodávají."

"Bohužel, velmi často ne vcelku. Zloději brzy přišli na to, že nejlépe jdou na odbyt obrázky, když má kniha řekněme sto ilustrací, rozřežou ji a prodávají jednotlivé stránky zvlášť. Tím je pochopitelně exemplář naprosto znehodnocen."

"Jaká opatření by ještě mohla krádeže starých tisků omezit?"

"Především by měla být všude provedena přesná inventarizace, která zahrnuje i dokonalé popisy případně fotografie jednotlivých svazků. Jsou knihovny, kde je to naprosto perfektní, jsou však i jiné, kde jsou seznamy špatné a prakticky nepoužitelné. Vedle toho je pochopitelně nutno neustále vylepšovat bezpečnostní zařízení. Ochranné systémy rychle zastarávají, zloději se je postupně učí obcházet. Jistě, je to drahé, ale při hodnotách, jaké dosud naše knihovny představují, to zase nestojí tak moc."

* * *

Návštěva ze severu přijela do Náměšti automobilem, zloději zaparkovali na okraji parku a po způsobu turistů si šli renesanční skvost prohlédnout. Nespěchali, veliká akce zpravidla vyžaduje pečlivou přípravu.

"Zkusíme to v noci?"

Karel odmítl, na elektronickou ostrahu si netroufal, zvolil raději den, kdy se čidla kvůli návštěvníkům vypínají.

Jeden po druhém, aby nevzbudili nepatřičnou pozornost, se míchali mezi různé exkurze, mapovali přístupové i únikové cesty, pečlivě měřili, jak dlouho jednotlivým průvodcům obchůzka trvá. Sychravý čtyřiadvacátý říjen byl poslední otevřený den v sezoně, přes zimu je zámecká expozice pro návštěvníky uzavřena.

"Takže dneska."

Michal dostal na starost dveře vedoucí na vnitřní nádvoří, obyčejná fabka zkušeného profesionála spíš pobavila, takový zámek byl schopen odemknout za půl minuty. David vklouzl dovnitř a počkal, až hrstka návštěvníků zámek opustí. Pak vyrazil do knihovny. Při nadzdvihování průhledných poklopů zakrývajících knihy na stole se mu zrychlil dech i tep, ale nic se nestalo, kalkulace byla přesná, žádný poplašný signál se neozval. Vzal svazky do náručí a odnesl je k oknu ve vedlejší místnosti. Tady je skrz mříže podal Karlovi.

Zámecké nádvoří"Problémy?"

"Všecko jde jak po másle."

Vrátil se na nádvoří, prošel otevřenými dveřmi a sestupoval se schodů. Průvodkyně se proti němu objevila jaksi mimo plán, trochu se polekal a rozběhl, aby byl co nejrychleji pryč.

Sešli se v autě na nábřeží, kousek od malebné siluety zámku. Vzácné knihy už byly uloženy v kufru a Karel měl náramně dobrou náladu.

"Viděl tě někdo?"

"Ne," zalhal David.

Vůz nastartoval a zamířil k dálnici. Ve světlech reflektorů se míhaly drobné kapičky podzimního deště.

* * *

Potíž při vyšetřování podobných případů zpravidla spočívá v tom, že použitelných stop bývá pramálo. Mechanoskopická expertiza patentní vložky ve dveřích na nádvoří potvrdila, že nebylo použito pravého klíče, což poněkud zmírnilo podezření ze spoluúčasti někoho ze zámku. Nicméně všichni zaměstnanci byli přesto pečlivě prověřeni, ovšem s nulovým výsledkem. Podobně negativně dopadlo i pátrání mezi jihomoravskými recidivisty, kteří už měli nějaké podobné krádeže na svědomí, v žádném tuzemském antikvariátu ani na aukcích v zahraničí se uloupené knihy neobjevily.

"Jedním z mála záchytných bodů, které jsme měli k dispozici," vyprávěl třebíčský kriminalista Jaroslav Pospíšil, "byl popis pravděpodobného pachatele. V Brně jsme na základě výpovědi zámecké průvodkyně připravili skládaný portrét, podle dalších svědků, kteří si cizího mladého muže všimli v zámeckém parku, prý poměrně přesný."

Identikitem sestavená tvář proběhla kolotočem celostátního pátrání bez valného výsledku, vyšetřovatel se rozhodl požádat o pomoc nejširší veřejnost prostřednictvím televize. V pořadu "Na stopě" byli s náměšťskou ztrátou seznámeni diváci a ohlasů se sešlo na první pohled nezvládnutelné množství. Policisté jsou však na hledání jehel v kupkách sena poměrně zvyklí. První informace, které přesměrovaly pátrání na sever Čech, byly útržkovité a nenápadné. Propuštěný vězeň oznámil, že se o vzácných knihách v Náměšti nad Oslavou mluvilo v už base. Výčepní jedné teplické hospody zase vzpomínal na hosta, který se ve stavu těžké opilosti údajnou krádeží chlubil. Jméno kořaly sice neznal, ale tvář na portrétu se mu zdála povědomá. Prodavač v ústeckém antikvariátu se zmínil o telefonické nabídce map a jakýchsi obrázků z herbáře, nicméně prý zboží, jehož původ neznal, raději odmítl.

Prověřování možných podezřelých připomínalo síto, ve kterém po mnohokrát opakovaném probírání zůstala tři jména. Karel, Michal a David.

Informací o podezřelých pánech přibývalo, mezi jiným vyšla najevo jejich záliba ve zbraních i výrok šéfa party, že se už nikdy bez odporu sebrat nenechá.

Policisté z Ústí nad Labem se proto rozhodli zadržením pověřit zásahovou jednotku.

* * *

Bylo pětadvacátého dubna, přesně šest měsíců a jeden den od krádeže v Náměšti nad Oslavou. Michal se vypravil na dopravní inspektorát, kam byl předvolán kvůli jakémusi řidičskému přestupku, David se chystal k lékaři, Karel mířil do posilovny.

K zadržení každého z nich došlo tak rychle, že obvinění ani neměli čas si uvědomit, co se vlastně děje, a zjištění, že jsou na policii, přijali s jistou úlevou.

Domovní prohlídky objevily mapy a rytiny z dalších krádeží, výpovědi svědků a překupníků případ po důkazní stránce uzavřely.

Vzácné knihy ze zámecké knihovny se však už zachránit nepodařilo.

Antonín Jirotka  


Copyright © 2000 Ministerstvo vnitra České republiky
| úvodní stránka |