POLICISTA  7/2000


měsíčník Ministerstva vnitra

otázky pro ...

Pohled na mapu republiky i neznalci naznačí leccos o tom, že někdejší Jihomoravský kraj patřil k největším v republice: a člověku, jenž z mapy dovede číst, poví mnohé o tom, že spojoval dohromady regiony rozdílné natolik, až se téměř zdají navzájem nespojitelné. Je tu přece bramborářská Vysočina i vínem vonící Pálava, žírné Znojemsko i podnikavý Zlín, velkoměsto Brno i zapadlé vísky z Horňácka či z rakouského pomezí...

Řekněte, pane řediteli, co vlastně mají jednotlivé oblasti shodného, kde najít společného jmenovatele kraje řečeného jižní Morava?

Snad fakt, že všichni, co tu žijeme, jsme Moravané: a máme svůj kraj rádi. A jeho specifika vnímáme snad podvědomím. Navíc je tu skoro všude úrodná půda a na rozdíl od Čech se tu ještě pořád pije víc víno než pivo... Ale vážně: z policejního hlediska je jižní Morava specifická třeba tím, že na jejím území fungují všechny policejní služby, včetně speciálních: což ve všech ostatních krajích není. A pak jsou tu i některé záležitosti, které v jiných krajích republiky vůbec nenajdete.

Jen namátkou - třeba pojízdnou přetlakovovou komoru, jež je "domovem" na brněnské přehradě a v případě potřeby bývá operativně k dispozici policejním potápěčům od Šumavy k Beskydům...

Ano, podstatná ale není samotná skutečnost, že tu přetlakovou komoru máme, ale důvod, proč tu je. Příčinou je totiž fakt, že v Brně sídlí výcvikové středisko pro všechny policejní potápěče v republice: tady se školí a tady procházejí náročným výcvikem.

Jižní Morava je taky - z policejního hlediska - největším republikovým střediskem vzdělanosti. Jedna policejní škola totiž sídlí v městě Brně, druhá má domov v Jihlavě a třetí v Holešově. Jenomže časy, kdy policejní školy praskaly ve švech, protože obměna policejního sboru pokračovala mílovými kroky a fluktuace byla velká, už ale pominuly. Tabulkové stavy se naplnily, potřeba stále nových a nových absolventů utuchá: co bude dál se školskými kapacitami?

Policejní školství na jižní Moravě má tradici a vámi zmiňovaná zařízení ministerstva vvnitra poskytují vzdělání policistům z celé České republiky, kteří se ve škole naučí základům policejní práce a mohou je pak v praxi dále využívat a rozvíjet. Konkrétně vím o tom, že brněnská škola už má ale také připravenu řadu kvalitních krátkodobých a střednědobých kurzů, v nichž si policisté mohou prohlubovat své vzdělání a znalosti. Konkrétně půjde třeba i o kurzy jazykové: je veřejným tajemstvím, že právě ve znalostech cizích jazyků mají naši policisté stále značné mezery. V čemž nejsou v české společnosti ovšem žádnou zvláštní výjimkou, že...

Dobře víme, že také policejní prezident je rodákem z jižní Moravy a zdejší patriot - a vaším předchůdcem v tomto ředitelském křesle. Řekněte mi upřímně, přináší tenhle fakt vám a jižní Moravě výhody, anebo si na vás pan generál bere přísnější metr?

Možná mi nebudete věřit, ale druhé je pravda Právě proto, že odsud vzešel, nejlépe ví, jaké máme možnosti, jaké podmínky, jaké úkoly, jaké lidi.

Letos na jaře proběhl na brněnském Výstavišti první ročník jakéhosi "policejního veletrhu", výstavy bezpečnostní techniky ISET, jež se napříště stane mladší sestrou obecněji koncipované branné výstavy IDET, která má už za sebou několik úspěšných ročníků. Obě zřetelně lákají širokou návštěvnickou veřejnost: soudíte, že je v pořádku, když policie takhle odkrývá před laiky své karty a umožňuje jim nahlédnout do zákulisí, ještě před pár lety dost přísně utajovaného?

Jednoznačně. Myslíme si, že je dobré, aby veřejnost vzala na vědomí, že policejní práce už dávno neobnáší jen hlídkovou službu mužů v ulicích - i když oni jsou jejím základem a bez nich se nikdy nedokážeme obejít - ale že jde o vysoce odbornou, kvalifikovou, technicky náročnou a vědeckou činnost. A že jen díky ní může být boj proti soudobému zločinu úspěšný. Policie v tomto ohledu nemá co skrývat, ba právě naopak: myslíme si, že čím více lidé o naší práci budou vědět, tím spíše nám budou důvěřovat.

Vysoce kvalifikovaní odborníci v policejních řadách jsou dnešní skutečností a bude jich určitě přibývat. Problém ovšem spočívá v penězích: takový technik či vědec má jistě i mnoho jiných možností zaměstnání. Dokáže ho policie solidně zaplatit?

V tom tkví samozřejmě jistý problém. Odbornost, vzdělání, kvalifikace jsou dnes uznávanou hodnotou a dobře se platí, a v budoucnu dále stoupnou v ceně. Policie musí vycházet z limitů, jež jsou jí dány, ale mohu říci, že vrcholných odborníků si vážíme a umíme si pro ně prostředky najít.

Statistiky a výzkumy veřejného mínění prozrazují v posledním roce radostnou novinu: důvěra v policii, minulostí krutě otřesená, začíná znovu růst. Vnímáte tento fakt i v reálné, denní rovině?

Fakt je, že z tohoto místa mám k denním setkáním s občany přece jen dost daleko - ale dostávám četné informace z okresů a jednotlivých oddělení, jež mluví podobně, a ty nás pochopitelně těší. Za každým procentem, o něž vzroste v nějakém průzkumu víra lidí v solidní policejní práci, je spousta neviditelné každodenní dřiny řadových policistů. Protože oni jsou tím, kdo přichází denně do styku s občany a svým chováním a jednáním vytvářejí pověst celého policejního sboru.

Na straně druhé ale někdy takovou křehkou novorozenou důvěru nabourá nepříjemná aféra: tady v Brně před časem ona heroinová, nyní, čerstvě, kauza pojišťovacích podvodů, do nichž jsou zapojeni příslušníci dopravního inspektorátu... Jak takové výstřelky eliminovat, kterak jim úspěšně předcházet?

Musím předeslat, že podobné nepříjemnosti nejsou specialitou jižní Moravy, staly se bohužel i jinde, jenom se možná o nich tolik nepsalo. Jsou ovšem nepříjemné: nepříjemnější než cokoli jiného. Jenže úplně vyloučit je asi nedokážeme nikdy, jako z policejní práce prostě nevymizí lidský faktor. A kde pracují lidé, nikoli andělé, najdou se jedinci, kteří podlehnou svodům. Peníze jsou mocné lákadlo a ani policisté vůči němu nejsou imunní. Když si člověk oblékne uniformu, nestává se z něj automaticky světec. Bohužel. Co se kauzy z dopravního inspektorátu týká, musela napřed existovat poptávka - v podobě samotných občanů či pracovníků pojišťoven, bez nichž by to nešlo, a kteří zřejmě měli o takové "služby" zájem - aby se zrodila nabídka. Celý případ teď řešíme a pochopitelně z něj vyvodíme co nejpřísnější důsledky. Ale prohlásit, že v budoucnu se nic takového nemůže opakovat, si nikdy stoprocentně netroufnu. Opakovat se to může přes všechnu snahu... Na jižní Moravě pracuje v Policii ČR sedm a půl tisíce policistů: černá ovce se mezi nimi může objevit znovu, kdekoli a kdykoli. Můžeme jen přijmout taková kontrolní opatření, aby případní následovníci měli věc maximálně ztíženou.

Česká republika mění své státoprávní uspořádání: máme nové kraje, proslýchá se, že okresy dřív či později zaniknou. Policejní struktura si krajské členění před lety zachovala, když je ostatní instituce rušily, a ejhle, ono v její praxi prokázalo svou opodstatněnost: jak to ale bude dál? Je už rozhodnuto? V případě jižní Moravy by to znamenalo rozdělení hned na tři kraje, Jihlavsko, Zlínsko, Brněnsko...

Rozhodnuto není v tomto ohledu zatím vůbec nic. Všechno zůstává ve stadiu úvah, zvažování pro a proti. Ale konečné řešení zůstává v nedohlednu. Pro nás je ovšem navíc důležitá provázanost se soudy a státními zastupitelstvími, s nimiž jsme v denním kontaktu. Mohlo by totiž docházet k absurdním situacím, kdy by třeba k jednomu soudu spadala tři okresní policejní ředitelství. Navíc zastávám názor, že v mnoha případech by si decentralizace vyžádala značné finanční prostředky: v Brně máme totiž některá specializovaná pracoviště, jako třeba odbor kriminalistické techniky, jejich rozdělení na tři nová je jednoznačně nemožné, nebo by bylo nesmyslně drahé. V této chvíli není rozhodnuto, problémy jsou složité a jejich řešení ještě více - a já osobně soudím, že jejích recionální a efektivní rozhodnutí nebude určitě otázka krátkého času.

Ptal se Jan J. Vaněk  


Copyright © 2000 Ministerstvo vnitra České republiky
| úvodní stránka |