POLICISTA 7/2000 |
měsíčník Ministerstva vnitra reportáž |
![]() |
Brno se počítá k centrům české zbrojní výroby, i když co do objemu už to dávno není pravda. V oboru ručních zbraní a střeliva pro ně jsou v České republice pouze dva giganti - akciové společnosti ČZ Uherský Brod a Sellier & Bellot Vlašim. Každá z nich má asi půldruhého tisíce zaměstnanců a roční obrat přes miliardu korun, čímž zaujímají místa v popředí také ve světovém měřítku. Největší z ostatních českých podniků činných v oboru jsou v obou ukazatelích o řád níže. Čím je tedy brněnský zbrojní průmysl tak zajímavý? |
Všechno vychází přímo nebo nepřímo z fenoménu zvaného Zbrojovka. |
Brno na rozdíl od jiných světových zbrojařských center nemá nijak sáhodlouhou tradici. Působili tu sice řemeslní puškaři, avšak kořeny průmyslové výroby zbraní leží až v roce 1919. Po rozpadu Rakouska-Uherska nebyla na československém území žádná kapacita pro výrobu pušek a kulometů potřebných pro armádu, a tak padlo rozhodnutí vybudovat zbrojovku z dělostřeleckých opraven, které byly v Brně zřízeny roku 1916. Vznikla Čsl. zbrojovka a.s., posléze zvaná jenom Zbrojovka.
Zní to jako pohádka, ale během následujících deseti let se tento podnik s tříčtvrtinovou účastí státu stal jedním z největších zbrojních producentů na světě. Jistě, pomohl k tomu poválečný útlum německých a rakouských zbrojovek, ale hlavní příčinou byla vysoká technická úroveň a moderní organizace výroby - v regionu bez zbrojařských tradic! Zbrojovka stavěla výhradně na vlastních typech zbraní, především podle návrhů geniálního konstruktéra Václava Holka (1886 - 1954) a jeho bratrů Emanuela a Františka. V období 1918 - 1939 byly ve Zbrojovce a v jejích pobočných závodech vyrobeny pro naši armádu i na export zbraně, náhradní díly a příslušenství v objemu pěti miliard tehdejších korun. Do zahraničí se prodalo téměř 1,6 milionu pušek, přes sto tisíc lehkých kulometů, 12 000 těžkých kulometů a 515 milionů nábojů. Tajnou kartelovou dohodou si Zbrojovka s belgickou FN rozdělily téměř celý svět.
Historicky nejvýznamnějším obchodem byl prodej licence na brněnský kulomet vzor 26 do Anglie v roce 1935. Kulomety Bren (Brno - Enfield) se potom až do roku 1945 vyráběly v Anglii, v Austrálii a v Kanadě ve statisícových počtech a zbraně z Brna tak alespoň v duchovní formě sehrály slavnou úlohu ve světové válce. Nemá cenu zastírat, že brněnské zbraně měly ve válce i roli materiální. Nejde jen o výzbroj, která padla do rukou Němcům nebo zůstala Slovákům a dalším, ale i o novou produkci z válečných let, kdy se Zbrojovka stala součástí zbrojního koncernu Hermann-Göring-Werke.
Hrdost Brna a okolí na Zbrojovku přetrvává z předválečných let dodnes, ale po válce už se podnik - jako zbrojovka - nedostal do bývalého tempa. Zpočátku bylo zbraní všude dost, potom se přidaly i strategické a vojensko-politické komplikace a v neposlední řadě nekvalifikované direktivní zásahy. Ještě v padesátých letech Zbrojovka vyráběla kulomety, čímž ale sériová výroba vojenských zbraní v Brně skončila. Zbrojovka pokračovala v zavedené výrobě psacích strojů a nářadí, rozhodující se stala výroba traktorů. Ta se pak z větší části přestěhovala do nového závodu a ve Zbrojovce se měly stát nosným programem kancelářské stroje, elektronika a později počítače.
"Efektivnost ovšem byla taková, jaká tehdy byla," řekl nám o Zbrojovce z 80. let jeden z pamětníků. "Když nemluvím o plnění plánu za každou cenu, pak ze součástkové základny RVHP nám konečné produkty vycházely dvakrát větší a dvakrát složitější, než tomu bylo na Západě. A po revoluci? Zbrojovka měla perfektně propracované informační systémy, normalizaci, sledování kvality výroby - to všechno je pryč. Jak se podnik dostával do potíží, protože většina výrobků nebyla schopná konkurence, muselo se propouštět. Nejschopnější nečekali a utekli jinam, všechno se rozpadlo."
Zbrojovka dnes
V roce 1989 pracovalo ve Zbrojovce přes deset tisíc zaměstnanců. Dnes se nám naskýtá tristní pohled na prázdné dvory a rozlehlé haly, z nichž jen část se podařilo pronajmout. Vlastní výroba podniku je minimální. Zčásti ji ale zajišťuje divize Zbraně - neboť Zbrojovka nepřetržitě už víc než půl století patří ke známým světovým výrobcům loveckých a sportovních zbraní. V zahraničí ji dokonce považují za mnohem většího producenta, než odpovídá skutečnosti. Desítky let byla výroba zbraní ve Zbrojovce jenom okrajovou záležitostí, avšak v dobách, kdy bylo všechno možné, používala nynější ČZ Uherský Brod značku Brno Arms...
Divize zbraní ve Zbrojovce zaměstnává přes 270 lidí a loni utržila asi 140 milionů korun, převážně z exportu. Hospodářský výsledek byl přibližně nula, což je po několika letech ztrát příznivé, ovšem vlastní a zejména podnikové dluhy z minulosti samozřejmě tíží. Současný výrobní program představují brokové a kulobrokové kozlice řady ZH 300 a Brno 500, opakovací kulovnice Brno 98 a setkaly nové kulovnice se sklopnou hlavní ZK 99. Novinkou je také opakovací malorážka s přímotažným závěrem ZOM 451. Největší zájem je ale o samonabíjecí "karabiny" řady 600 (ráže 22 WMR); oblíbené jsou zejména na americkém trhu. Provedení ZKM 619 je na pistolové náboje ráže 9 mm Luger. V padesátých letech Zbrojovka vyráběla legendární velkorážové terčové revolvery ZKR. Dnes nabízí revolvery zas, avšak ZKR jsou z produkce firmy Winston a další od Alfa-proj.
Zbrojovka tradičně dodává hlavně, ať už hotové, nebo polotovary, pro jiné výrobce zbraní. Brokové i kulové hlavně se vyrábějí rotačním kováním zastudena a v takové kvalitě, že vyhovují i renomovaným zbrojovkám: najdeme je například u italských brokovnic Benelli, ale také u většiny brněnských výrobců zbraní.
Zbrojovka totiž není v Brně sama. V souvislosti s existencí tohoto druhdy kolosu anebo aktivitou jeho bývalých pracovníků vzniklo několik malých až středně velkých firem, které společně se zbrojováckou divizí Zbraně nadále opravňují tvrzení o Brně jako jednom z center zbrojní výroby. Všechny tyto firmy, jejichž odbyt je až z devíti desetin určen pro export, dále reprezentují přinejmenším solidní úroveň našeho strojírenství. A všechno nasvědčuje tomu, že si vedou dobře i ekonomicky.
Revolvery Alfa-proj a Kora
Místně má ke Zbrojovce nejblíž s.r.o. Alfa-proj, protože sídlí v odkoupeném objektu v areálu Zbrojovky v Brně-Zábrdovicích. Také všichni spolumajitelé - je jich šest - jsou bývalými zaměstnanci Zbrojovky. Jedním z nich je inženýr Holek, příbuzný slavného konstruktéra, a Alfa-proj využívá jeho jméno - a také název Bren - jako značku pro některé výrobky. Firma vznikla roku 1993 a zpočátku se zaměřila na výrobu plynových revolverů.
"Viděli jsme, že hlavně v Německu je taková poptávka po plynovkách, že výrobci na to nestačí," říká Ing. jaroslav Tabery, prokurista Alfa-proj. "Rozhodli jsme se jim pomoci a dodnes se nám to osvědčuje."
Alfa-proj má 65 zaměstnanců a roční obrat kolem 80 milionů korun. Asi polovinu výrobků představují plynovky a volně prodejné zbraně, flobertky s energií střely do 7,5 J. Druhou polovinu tvoří "ostré" sportovní a obranné revolvery ráží 22 LR, 22 WMR, 32 S&W long a 38 Special. Dosud byla produkce založena na rámu ze zinkové slitiny, který je lehčí než ocelový a lépe se opracovává, takže revolvery mohou být lacinější. U ostrých zbraní se však někdy diskutuje o jejich životnosti, i když zbraně Alfa-proj při oficiálních zkouškách vydržely mnohem víc než požadovaných 5000 ran. Nyní se už sériově vyrábí i ocelový rám, zejména pro nový revolver Alfa-steel, který je historicky první českou zbraní ve výkonné ráži 357 Magnum.
Mimo to vyrábí Alfa-proj ještě řetízková, pantová, předváděcí a nožní pouta s pojistkou. Například v roce 1998 dodali 20 000 kusů pro italskou kriminální policii, větší počty putovaly také do Belgie a na Slovensko.
Značka Kora náleží velmi podobným produktům a je dokonce ještě starší. Bylo to roku 1990, když stejnojmenná firma začala v bývalém objektu Meopty Brno s výrobou plynových i "ostrých" revolverů levnější třídy. Tehdejší Kora ale zápasila s kvalitou svých výrobků a velkým počtem reklamací. Z toho vznikly finanční obtíže, které roku 1996 vedly k převzetí značky i zařízení nově vytvořenou akciovou společností Kroko. Ta pokračuje v započatém trendu a nadále vyrábí revolvery Kora na zinkových rámech. Hlavně a nábojové válce jsou ocelové, i když vlastní hlaveň je ukryta ve slitinovém pouzdře. Kohouty a spouště jsou z přesných ocelových odlitků, další součásti jako držák válce, tlačítko, táhlo a víko na rám jsou stejně jako rám odlity ze zinkové slitiny. Odlitky Kroko nakupuje od několika tuzemských dodavatelů. Dřevěné střenky dodává firma Klinský, také plastové střenky jsou výsledkem kooperace.
Výroba revolverů v a. s. Kroko se tak soustřeďuje na třískové obrábění polotovarů a na konečnou montáž včetně dolícování součástí. Na montáži pracují vyučení puškaři a zbraně mj. zkoušejí na vlastní střelnici. Důslednou organizací kontroly firma dospěla ke slušné kvalitě výrobků.
"Počet reklamací se pohybuje do jednoho procenta," upřesňuje obchodní ředitel firmy Pavel Berg. "To je dobrá úroveň. Navíc se nejčastěji jedná o chybu uživatele, který se chtěl podívat, jak to vypadá uvnitř, a už zbraň nedokázal složit. Je-li revolver v záruce, opravíme jej většinou zdarma, i když je reklamace neoprávněná. Pozáruční opravy se snažíme dělat rychle a lacino. A velké výrobní vady nebo havárie se prakticky nevyskytují."
Nyní a. s. Kroko s 36 zaměstnanci dosahuje roční obrat asi 35 milionů korun a vyrábí kolem dvou tisíc revolverů Kora měsíčně.
Winston a Prototypa ZM
Na počátku padesátých let vznikly v Brně pod vlivem přítomnosti Zbrojovky dva celky, které významně ovlivnily naši poválečnou zbrojní výrobu. Byla to jednak Vojenská (technická) akademie, jejíž katedra zbraňových systémů je jediným pracovištěm, kde se u nás mohli a mohou připravovat konstruktéři a specialisté na výrobu konvenčních zbraní, a to i civilisté.
Do nezanedbatelných rozměrů pak vyrostlo pracoviště se sídlem v Králově Poli, po desetiletí se skrývající pod eufemistickým názvem Výzkumný a vývojový ústav Závodů všeobecného strojírenství. Zde byli soustředěni vynikající konstruktéři, kteří stáli u zrodu řady československých vojenských zbraní včetně například samopalů vzor 58 a Škorpion, stejně jako kulometu vzor 59 a dalších. Od roku 1990 se podnik postupně rozpadá. Zůstalo zde menší vývojové pracoviště Prototypa ZM asi se čtyřmi desítkami zaměstnanců, avšak s nejasným programem, protože o nové vojenské zbraně není zájem. Jedním z mála realizovaných projektů současnosti je dvojkanon Plamen pro bitevní letoun L 139.
Bývalá vývojová dílna se postupně transformovala do dnešní s.r.o. Winston Production, podnik se 70 zaměstnanci a s ročním obratem kolem 40 milionů korun. Většinu z toho představuje výroba různých přesných součástek a jednoúčelových strojů, zatímco na výrobu zbraní připadá jen asi třetina kapacity.
"Dobrá strojařina vždycky souvisela s výrobou zbraní," tvrdí ředitel Ing. Ervín Bartoš. "Snažíme se vedle balistických měřidel a hlavní pro Zbrojovku Vsetín rozvinout ještě výrobu sportovních a výcvikových zbraní, konkrétně terčových revolverů Winston Sport Brno a vzduchovek ZC 962, které připomínají útočnou pušku i s granátometem. Ale nová značka Winston se musí teprve zavést na trhu. Konkurence je obrovská. My se při kusové výrobě nemůžeme podbízet cenou, prosazujeme se kvalitou... Dnes je kupodivu problém sehnat pro naši náročnou výrobu schopné dělníky, přestože je platíme dost nad průměrem. Nemůžeme ani spustit druhou směnu, i když zakázek bychom měli dost."
Plynové zbraně Aeron a Tau
Dnešní akciová společnost Aeron Brno byla založena už roku 1970 jako podnik ústředního výboru Svazarmu. Opravovala se zde sportovní letadla, upravovaly a opravovaly se zbraně. V 80. letech k tomu přibyla vlastní výroba sportovních plynových zbraní, jejichž autorem byl talentovaný slovenský konstruktér Vlado Uhrinčať. Podobnou výrobní náplň má podnik s 60 zaměstnanci dodnes. Zbraněmi se zabývá asi dvacet pracovníků; jejich výrobní program představují terčové jednoranové a pětiranové plynové pistole a pušky (na CO2) B-96 a Chameleon v rážích 4,5 a 5,5 mm. V roce 1999 vyrobili asi tisíc kusů, letos počítají s nárůstem nejméně na dva tisíce a v příštím roce na tři tisíce a víc.
"Před deseti lety jsme chtěli opustit vzduchovky a věnovat se jenom palným zbraním, ale vzhledem k vývoji legislativy v některých zemích jsme se k nim zase vrátili," říká ředitel společnosti Leopold Hynšt. "Naše produkce se dobře prodává v zahraničí, protože užitnými vlastnostmi patří ke špičce."
Objekt s.r.o. Tau Brno vypadá zvenčí jako nenápadný řadový domek, v dílnách na dvoře však pracuje 25 zaměstnanců na výrobě zbraní. Firma vznikla roku 1994 oddělením od Aeronu, aby pokračovala ve výrobě terčových plynových pušek a pistolí Tau pro olympijské disciplíny. Tato výroba byla v Aeronu prodělečná, ale spolumajitelé Tau racionalizací výroby a dobrým marketingem dosáhli stavu, že se prakticky celá produkce vyváží - do všech šesti světadílů - v ročním objemu kolem 12 milionů korun; to představuje asi dva tisíce zbraní.
Nedá se předpokládat, že by zbrojní výroba v Brně ještě někdy uživila desetitisíce lidí, jak to kdysi uměli ve Zbrojovce. Teď jsou jich jenom stovky. Ale menší podniky jsou zjevně životaschopné a dál šíří dobré jméno české (nebo spíš moravské) zbrojařiny do světa.
Přemysl LIŠKA