POLICISTA 8/1999 |
měsíčník Ministerstva vnitra portrét |
"To jsem měl třeba parádní alpakový meč luftwaffe a slíbil jsem manželce, když jsme se přestěhovali do většího bytu, že ho prodám, něco doplatíme a pořídíme si novou ložnici. Jenomže místo toho jsem přitáhl domů jiný kousek. Vidím to před sebou jako včera: Ten den nejezdily autobusy. Bylo to v lednu, ulice samý led. Šel jsem na Kačerov k obchodníkovi se starožitnostmi s tím mečem pěšky. A on mi za něj nabídl, jestli prý chci, na tu dobu opravdu hezké peníze, ledaže bych za něj, povídá, náhodou nechtěl něco jiného - a vytáhl tenhle tesák Vojenských lesních podniků. Okamžitě se mi zalíbil. Říkám - to beru a vyměnili jsme to. Doma jsem musel vysvětlovat, že ložnice taky bude, ale později ... Ale to už se dostávám k tomu, že bez pochopení a podpory manželky bych ve sběratelství těžko dosáhl toho, čeho jsem dosáhl. Má na všem nesporně nemalý podíl a patří jí za to mé upřímné díky."
Od myslivosti k militáriím
Jen těžko je asi možné prohlásit, že se dá na sběratelství zapomenout. Vážný, až vědecky a badatelsky zaměřený sběratel sotva dospěje k tomu, že právě něco dokompletoval a že už nemá chutě na vyhledávání a sestavování jiné kolekce. O několika lidech, jejichž koníčkem je shromažďování zajímavých věcí, jsme již psali. Víme tedy, jakou závislostí jsou obyčejně potrefení.
A npor. Karel KOS, vedoucí ochrany úřadu vlády, o němž budeme dneska vypovídat, v tomto ohledu z řady také nevybočí. To musí být okamžitě jasné každému, kdo vkročí do jeho kanceláře v zadním traktu Strakovy akademie, kde jak známo v Praze na Klárově, na levém vltavském břehu, sídlí Vláda ČR. Prozraďme na úvod ještě, že Karel Kos je původně z Košetic na Pelhřimovsku. Kdysi tam vedl dětský myslivecký kroužek, při práci s dětmi a kolem myslivosti se skamarádil s kolegy, kteří pracovali na vnitru, takže po vyučení a po maturitě na průmyslovce si rovněž zažádal o práci ve službách zákona. Prošel náhradní vojenskou službou, pak pohotovákem, krátce pobyl na oddělení, ale víceméně celý život slouží u ochrany sídelních objektů. Důvěrně se zná s většinou ministerských a jiných úředně důležitých budov.
O vlastním sběratelském koníčku nechť nyní vypráví sám: "Začínal jsem jako kdejaký jiný malý kluk sbíráním odznaků a známek. A známky jsem ještě dost vážně dělal někdy v pětadvaceti letech. Líbily se mi i zbraně, závodně jsem střílel z malorážky a moc mě bavila myslivost. Jednu dobu jsem se chtěl stát hajným, udělal jsem si myslivecké zkoušky a byl v tom celkem úspěšný.
Ale na sbírání zbraní jsem nepomýšlel, ve sběratelském koníčku jsem dával přednost lidštějším věcem. Po rozhodnutí, že odejdu z vesnice do Prahy, mi najednou na praktickou myslivost skoro nezbýval čas, a tak jsem se myslivosti začal věnovat sběratelsky. Odstartovaly to starožitné pohlednice, skleničky, sošky, lovecké trofeje a vůbec všechno s loveckými a mysliveckými motivy. A získal jsem pár prvních šavlí a loveckých tesáků.
Na chladné zbraně jsem se pořádně zaměřil teprve kolem roku 1990. To u mě nastal zlom. Specializoval jsem se a mým cílem od toho okamžiku je doložení novodobé české státnosti vším, co se u nás v ozbrojených složkách a hlavně v MV objevilo od konce Rakousko-Uherska, přes protektorátní časy vlastně až po současnost. Na prvním místě přitom jsou chladné zbraně, ale začínají mě stále víc zajímat odznaky, hodnostní značení, medaile a vyznamenání, přílby, uniformy a dál také vyhlášky, věstníky, nejrůznější úřední předpisy a podobné dobové dokumenty.
S postupem let, jak člověk sbírá víc a víc vědomostí i rozumu, dostává se každá věc, která pro něj dříve neměla obzvláštní význam, do nového světla, začne do sebe zapadat s jinými věcmi a hlouběji dokumentuje minulé časy. A jednoho dneska ten koníček baví snad ještě víc než v začátcích."
Solidnost ovoce přináší
Vidět sadu nablýskaných četnických či policejních přílbic nebo na stěně vyrovnaný šik šavlí se zdobenými koši, začnete pociťovat radost či alespoň mírné rozechvění z estetického výrazu předmětů, z jejich hmatatelné - i neopakovatelně lidsky poznamenané - a tušené hodnoty. Výsledek je zkrátka pěkný, oku lahodný. Jak je tomu ovšem při rozjezdu, mohlo by zajímat sběratelského začátečníka. Jak se první dva kusy, které už představují začátek sbírky, doplňují o další konkrétní exempláře?
"Nejlepší je vejít ve známost u bazaristů, ale i ostatních kolegů sběratelů. A na tom se musí trpělivě pracovat delší čas. Před pěti šesti roky jsem jezdíval na buštěhradskou burzu jedenkrát dvakrát do měsíce a jednu dvě šavle jsem odtamtud vozil. V té době se to ještě dalo.
Dneska je to slabší, věci nebývají kompletní, jsou ve špatných stavech. Na pěkný kus se musí čekat. Také ceny vzhledem k stále menší nabídce vzrostly. Je zbytečné objíždět všechny burzy a aukce, lepší je mít na nich své lidi, kteří pro mě to, o co se zajímám, co mi třeba chybí, vezmou a podrží. Ostatně já se snažím mít příležitostně také jiný materiál, abych ho mohl dávat známým výměnou. A řada mých věcí má potom jedinečnou cestu, po níž jsem se k nim dostal: Vzal jsem například před časem od nějakých lidí dvě šavle, těžké, bojové. Měli je ohodnocené, bylo to carské Rusko, použil jsem je k výměně. Asi po šesti letech se mi ozvala paní, že jí zemřel manžel a jestli bych si nechtěl vzít zbytek toho, co po něm zůstalo, včetně střelných zbraní. Pamatovala si mě z toho prvního nákupu. Jel jsem se na to podívat, dohodli jsme se o cenách, polovičku jsem zaplatil na ruku, na druhou mi dali termín. Obě strany byly spokojené.
To se opakuje dost často. Ozvou se kluci a hele, ty sis tenkrát vzal tohle a tohle, dobře se s tebou jednalo, teď tady máme takovouhle věc, nemáš náhodou zájem, jak bys to ocenil? Jakékoliv podrazy, nebo nějak se těm druhým znechutit, to se mezi sběrateli nevyplácí.
A člověk se neustále musí pohybovat, sledovat ceny, sbírat informace. Rok a půl jsem třeba podle fotografie znal tyhle dvě přílby. Věděl jsem, že jsou někde na Moravě a nemohl jsem se k nim dostat. Pak jsem byl na burze v Hradci Králové a známý říká: Tamhleten bazarista má v pytli nějaký helmy, neviděls to? Povídám neviděl, jdu tam, no a jen vytáhl první dvě, říkám: Ty znám, ty jsou z Moravy, že jo?
Ukázalo se, že syn majitele rozbil auto, v rodině potřebovali peníze, v tu chvíli vzali přílby, kordíky a další věci a prodali to bazaristovi. Ten s tím odjel na hradeckou burzu. Vlastně si chtěl udělat představu o cenách. A já měl jedinou možnost, jak je získat, na dlouhé smlouvání nebyl čas. Věděl jsem, že je víckrát nepotkám. Šlo o rozhodnutí - buď teď nebo nikdy. Dal jsem za ně kordík, něco jsem dorovnal a byly moje. A byl jsem strašně šťastný, že si je vezu domů.
Nebo tenhle kordík vládního vojska. Získal jsem ho ještě v době, kdy jsem zbraně nesbíral. A tehdy jsem navíc nevěděl, že se jedná o prototyp - tedy vzácný unikát. Kordík jsem po čase prodal. Po další době, po získání patřičných znalostí, jsem po něm ovšem začal pátrat. Dalo to dost práce. Změnil čtyřikrát majitele a jeho cena se změnila, zvedla přesně osmkrát. Když jsem se k němu konenčně dostal, srovnal jsem polovinu výměnou, polovinu zaplatil a byl jsem moc rád, že je po dvanácti letech zase zpátky doma." Popisovat osudy sběratelových nejvzácnějších kousků by zabralo několik dalších stran časopisu. Je zřejmé, že tahle hra velkých kluků si žádá vědomosti a zase vědomosti. Občas to chce i rychlé rozhodování a odvahu zariskovat, nebát se zainvestovat. Velkou roli zde hraje i sběratelské štěstí a předtucha - jak Karel Kos říká, být ve správný čas na správném místě. Každý se přitom samosebou může občas zmýlit. Pořídí si repliku, předmět jenom zčásti originální atd.
Panu Kosovi, je možno důvodně předpokládat, se omylné kroky již nestávají. Mezi sběrateli patří k těm odborně zdatným a výrazně zkušenějším. Jeho sbírkové poklady, jednorázově zapůjčené, doplňují oficiální výstavy, objevují se na fotografiích v odborných publikacích - např. v nedávno vydaných Dějinách policie a četnictva. A nejspíš se s nimi i nadále budeme leckde potkávat ...
Jaroslav Kopic
Foto Václav Šebek
P.S.
Rubrika Portrét může být více než jiné části časopisu opravdu vaší rubrikou. Chceme v ní totiž vycházet (více než na jiných místech) z vašich doporučení a tipů na "resortní lidi nevšedních zájmů".
Díky za spolupráci!