POLICISTA 8/1999 |
měsíčník Ministerstva vnitra slovo policejního prezidenta |
EXTREMISMUSTermín extremismus nemá přesně stanovenou definici, konstatuje plk. JUDr. Jiří Kolář, ale je možné říci, že se postupně vykrystalizoval jako pojem zahrnující aktivity nebo soubor aktivit jednotlivců, skupin nebo celých hnutí, které vyjadřují buď individuální nebo skupinové cíle prostřednictvím útoků na demokratické principy zakotvené ústavou a zákony. Jejich aktivity vyúsťují v trestnou činnost. Většinou se jedná o hromadná protispolečenská vystoupení, narušování veřejného pořádku, podněcování k rasově národnostní nesnášenlivosti, patří sem násilná kriminalita, poškozování cizí věci, útoky na zdraví a životy občanů a otevřený rasismus, ať už fyzické, nebo verbální útoky. |
![]() |
Musíme si uvědomit, že za extremistu nelze označit nikoho jen podle toho, jak vypadá, jak se obléká nebo češe. Extremista se profiluje pouze tím, co dělá, jak se chová. Policie vždycky pracuje až s těmito aktivitami, tedy v momentě, kdy chtějí lidé komunikovat pomocí nelegálních prostředků.
Z hlediska řešení problému extremismu je pro policii zásadní, že jeho nositelem je převážně mladá generace. Projevovat se u nás začal extremismus zhruba v letech 91 - 92 a postupně gradoval až do dnešní podoby. V počátečních fázích jeho projevů se objevovaly teorie hlásající, že u nás nemá extremismus žádné sociální kořeny, žádnou tradici, že nemá z čeho vyrůst, takže se neprojeví. Byl tím míněn zejména rasismus, ale on extremismus není jen rasismus. Tato tvrzení nebyla objektivní a teorie se bohužel nepotvrdila. Extremismus má naopak vzestupnou tendenci a stal se aktuálním problémem naší společnosti. Hovoříme o jeho různých typech. Levý, pravý, terorismus, ale i sektářství. To jsou jeho základní složky.
V prvních fázích projevu extremismu, tedy v letech 92 - 93, reagovala policie spíše mírně, sporadicky. V některých případech bylo v terénu velice těžce rozlišitelné, zda jde o radikální vyjadřování názorů na nějaký společenský nebo celosvětový problém, zejména globalismus a jeho ekologické důsledky. Všichni si jistě pamatujeme na situace, kdy se před prodejnou Mac´Donald shromáždili mladí lidé a upozorňovali na to, že prodejny jsou důsledkem globalizace světa, že provozování takových podniků má své ekologické důsledky a dá se říci, že v podstatě svobodně vyjadřovali své názory. Jejich projev se nedá posuzovat jako extremismus do okamžiku, kdy vyndali ze svých baťůžků dlažební kostky a začali ničit majetek, ubližovat na zdraví a okupačním způsobem restauraci obsazovat a znemožňovat její provoz. V ten moment jsou to nelegální prostředky vyjadřování názorů, a to už se o extremismus jedná. V době, kdy se u nás toto začínalo dít, měla policie značný problém situaci správně včas vyhodnotit a adekvátně rázně zakročit. Postupně se policie začínala situaci přizpůsobovat a naučila se to. Dnes tvrdím, že umí reagovat na různé projevy extremismu a mohu to dokumentovat na trestných činech, které s extremismem souvisejí a jsou podchyceny. Extremistické trestné činy objasňujeme z 65 - 70 %. A to je vysoce nadprůměrné oproti jiným typům kriminalit. Myslím si, že to není špatný výsledek. To, co zůstává neobjasněno, jsou verbální útoky, to znamená rasová nesnášenlivost, propagace fašismu nebo popsané a posprejované plochy. To jsou projevy, které se objasňují velmi těžko.
Do extremismu jako zvláštní specifická forma patří i divácké násilí. Je to rovněž komunikace prostřednictvím nelegálních prostředků a vyúsťuje v trestnou činnost. Je to zvláštní fenomén současné doby a má s extremismem mnoho společného. Nositelem je opět mladá generace, stojí proti sobě vždy dvě znesvářené skupiny, ať už v souvislosti se sportovními, kulturními nebo jinými akcemi. Motivace k diváckému násilí velice často vůbec nesouvisí ani se sportem, ani s kulturou, většinou se zde jen sejdou nositelé násilí dvou protipólově laděných skupin, například skinů a anarchistů. A hned je tady problém, na který policie musí reagovat. Snažíme se hlavně zabránit přímému kontaktu nepřátelských skupin. Policie se zaměřuje zejména na to, aby nedošlo ke kontaktu a následnému násilí. Znamená to, že po skončení produkce až do úplného rozptýlení účastníků je policie musí doprovázet, monitorovat a kopírovat jejich pohyb. Většinou je to pohyb městem, kde dochází k násilné trestné činnosti, poškozování majetku apod. Na stadionech se projevuje i rasismus a národnostní nesnášenlivost. Verbální projevy, které se zde ozývají, to je pro policii velmi těžko řešitelná záležitost. Není tady důvod pro zákrok pod jednotným vedením, což by znamenalo například ukončení zápasu nebo produkce a rozpuštění třeba dvaceti tisíc diváků kvůli několika jednotlivým výkřikům. Úkolem policie v těchto případech je věc dodatečně dokumentovat a individuálně řešit.
Problém je v tom, že pořadatelé se špatně zhošťují organizace svých akcí. Všude ve světě je standardem, že pořadatelé mají celý stadion pod kontrolou, monitorují každý kout a vědí, co se děje na každém metru. Celý zápas nebo produkci jsou schopni zdokumentovat obrazově a tyto materiály předávají policii. U nás, když se něco takového děje, je to jen určitá množina lidí v anonymní mase a pro nás je velmi těžké je identifikovat a dodatečně stíhat. Dokumentace je velmi chabá. Policie nemá prostředky, aby si zajistila monitorování celého stadionu. To by mělo být povinností pořadatelů, tak jak je tomu v jiných zemích.
O tom, že je policie úspěšná v předcházení a zabraňování kriminalitě spočívající ve vzájemných fyzických útocích, ubližování na zdraví a poškozování majetku, svědčí i fakt, že za rok 1998 byl zaznamenán výrazný pokles této kriminality zhruba na polovinu oproti roku předchozímu. To ale rozhodně neznamená, že bychom mohli říci, že je extremismus na ústupu. Není to tak. On v jiných podobách a hlavně v masovosti naopak výrazně narůstá, jen tolik nevyúsťuje v závažnou kriminalitu, jako jsou třeba vraždy. Narůstá hlavně organizované násilí. Jsou to všechny ty pochody Prahou nebo i jinými městy, při kterých dochází zejména k ničení majetku. Znovu opakuji, přesto, že jsme měli oproti roku 97 méně trestných činnů, obecně tento negativní, společensky patogenní jev narůstá. Nejvíc mě osobně trápí ovšem současná filozofie jeho řešení. V poslední době dochází k tomu, že řešení tohoto negativního společenského jevu, fenoménu, který je realitou a musíme ho brát v úvahu, se příliš zjednodušuje. Zjednodušuje se dokonce na takovou míru, že se de facto zredukovalo pouze na trestně právní nástroje a policejní represi.
A to si myslím, že je špatně. Samozřejmě, policie zde má svou specifickou nezastupitelnou roli se svými trestně právními a represivními nástroji, ale rozhodně nemůže v procesu odstranění extremismu fungovat samotná. Ze samotné logiky věci vyplývá, že nástroje používané policií dopadají až na samý konec, na závěrečnou fázi extremismu. Nezasahuje to jeho podstatu, nezasahuje příčiny a podmínky. Tvrdím, že kdybychom takhle chtěli řešit extremismus, bylo by to totéž, jako bychom chtěli řešit kriminalitu - regulovat ji, zastavit, vyhladit a zlikvidovat, aniž bychom se dotkli kriminogenních faktorů, to znamená příčin kriminality. Z obecného pohledu je to naprosto stejná situace. Zdůrazňuji, že je historicky kriminologicky jednoznačně prokázáno, a to je nezvratné, že jestliže se použijí izolovaně pouze trestně právní nástroje a policejní represe, nelze pouze těmito prostředky žádný sebenegativnější společenský jev důsledně beze zbytku řešit.
Není tedy možné neustále od policie a jejích rasantních zákroků tam, kde dochází k veřejné exibici extremismu, jako jsou např. akce typu Local street party nebo Global street party, srazy skinů, anarchistů, divácké násilí apod., očekávat, že je to všelék, který tento problém ze společnosti odstraní. Bohužel se takové názory objevují a často je neúspěch společnosti v boji s extremismem prezentován nesprávně jako neúspěch policie. Já tvrdím, že to není pravda. Pokud nevezmeme do úvahy širší souvislosti řešení tohoto problému, tak se ho nikdy nezbavíme. Společnost by si měla klást otázky a hledat na ně samozřejmě odpovědi. A začít u mladé generace, která, jak už jsem řekl, je hlavní nositel extremismu. Jsou to všechno naše děti, narodily se v této zemi a své názory a postoje si nevytvořily ve vzduchoprázdnu. Musíme se nutně začít ptát, jaká je úloha rodiny ve výchově mladé generace od raného dětství, na co má současně vliv krize rodiny, jaká je role předškolních a školních zařízení, která jednoznačně musí a také ovlivňují postoj mladých lidí, a jak jsou v tomto směru úspěšní. Mělo by nás také zajímat, proč současná mladá generace vnímá svět jako místo bez životních šancí a perspektiv.
Během mé osobní účasti při loňské Local street party, na které se sešlo velké množství přívrženců anarchismu a radikálních ekologů, jsem měl možnost dostatečně dlouho poslouchat a vnímat jejich názory. Pochopil jsem, že není možné trestně právními nástroji bojovat s názory, postoji, přesvědčením, ideologií. Na tom je extremismus založen, na názorech a představách o dění světa odlišných od ostatní společnosti, bohužel vyjadřovaných nelegálními prostředky. Represe sem patří, ale jen vůči těm nelegálním prostředkům. Policejní sebetvrdší zásahy dosáhnou jen toho, že se účastníci shromáždění rozptýlí, rozejdou do svých domovů, ale vzápětí se objeví jinde s ještě radikálnějšími názory a postoji.
Rád bych se vyjádřil k letošnímu 1. máji, kdy bylo na pražském Žofíně povoleno shromáždění. Policie nedoprovázela žádné fašistické bojůvky ani skiny z důvodů sebemenších sympatií, ale proto, že pro policii bylo prioritou zabránit osobnímu střetu dvou znepřátelených protipólově laděných extremistických skupin a zabránit krveprolití. Policie pouze monitorovala pohyb shromážděných. A podařilo se je bez ztrát na životech a ublížení na zdraví rozptýlit. Jedinými zraněnými tu byli policisté. Vylučuji jakékoli sympatizování policistů s některou ze zúčastněných stran. Naopak, ty trestné činny, ke kterým tam došlo, verbální rasistické, fašistické a národnostně nesnášenlivé projevy byly zdokumentovány a jejich nositelé byli stíháni ihned po vyhodnocení jednotlivých snímků, záběrů. Je stíháno více než 20 osob, ale musíme si uvědomit, že tam bylo kolem 5 000 lidí. Co to znamená? Uvědomme si, že jsme stačili postihnout jen malou část, ale ostatní,kteří mají stejné názory a postoje, tak na ty žádné trestně právní prostředky nestačí.
Extremismem se musí společnost zabývat komplexně, jinak se s ním budeme potýkat desítky let a čas od času bude policie chválena či zatracována podle toho, jestli zasáhla tvrdě, nebo méně tvrdě, a neúspěch společnosti bude redukován na neúspěch policie. A to není správná cesta.
Zapsala Dagmar Linhartová
Foto Jiří Novák
a Štěpánka Oravcová