POLICISTA 8/1999 |
měsíčník Ministerstva vnitra ze světa |
![]() |
Starší bratr českého Bílého kruhu bezpečí je německý Weisser Ring, jehož spolupracovníci již více než 20 let obětavě a úspěšně pomáhají obětem trestného činu, zmírňují jejich duševní trápení i materiální nouzi. Všechna spolková ministerstva vnitra činnost Weisser Ringu podporují, jak však píše kriticky časopis Bayerns Polizei, v konkrétních případech ale většinou upřímně spolupracují jen ty policejní služebny, jejichž příslušníci jsou na práci tohoto veřejně prospěšného sdružení sami zaangažováni. |
"Jakmile policista přijme hlášení o trestném činu, měl by oběť informovat o naší nabídce pomoci," říká Franz J. Pabst, řídící WR pro Bavorsko-Jih. "Měl by jí dát naši skládačku jako kontakt. Naše pomoc bude tehdy účinnější, když bude následovat hned po trestném činu."
I když díky policii nacházejí cestu k Weisser Ringu zejména ženy a dívky - oběti sexuálních trestných činů, Pabst důrazně podtrhuje, že jejich sdružení slouží i obětem všech ostatních trestných činů. A k občas se vyskytujícímu názoru, že by Weisser Ring mohl narušit policejní vyšetřování, Pabst oponuje: "Rozhovor našich spolupracovníků nesměřuje o objasňování, co k trestnému činu vedlo, nebo k analýze motivů trestného činu, to je úkol vyšetřujících orgánů. My se staráme jen o oběť po činu."
"Oběti trestného činu je často zatěžko hovořit s jinými lidmi o jeho následcích a následné tíživé situaci. Většinou je ale ještě těžší vypořádat se s těmito problémy bez cizí pomoci. Chcete-li o svých strastech hovořit, obraťte se s důvěrou na spolupracovnici nebo spolupracovníka Weisser Ringu," píše se v informační skládačce. Nabízená pomoc je mnohostranná. Jsou to:
* * *
Mezi nejzranitelnější skupiny obyvatelstva patří staří lidé a - děti. Když prezidium bavorské policie diskutovalo o tom, jak lépe uplatňovat práva oběti během vyšetřování, byla zproblematizována i situace dětských svědků. Jak dětem poškozeným trestným činem ušetřit další zármutek stále novým a dalším vyslýcháním policií, prokuratutou, znalci a soudem.
Na myšlenku zachytit a uchovat jednorázový výslech dítěte-oběti zvukem a obrazem a tedy i jeho nonverbální projev tak, aby se podle něj mohly orientovat i další zainteresované osoby a dítě mohlo být ušetřeno opakovaného traumatizování, přišli v roce 1994. Studovali zkušenosti z Holandska, ale už i z jiných německých měst (např. Kielu a Kolína n. R.) a ve spolupráci se státní prokuratutou byl vypracován a s platností od 1. 12. 1998 vyhlášen zákon právně schvalující výslech svědků mladších 16 let obrazem a zvukem (§ 58a StPo).
Jak uvádí magazín Bayerns Polizei, muselo se pečlivě zkoumat všechno: kam pracoviště umístit, jak má být technicky vybaveno, aby nemohly být později uplatňovány námitky úúčastníků proceu jako "kde se nacházelo dítě v posledních 90 vteřinách" atd. Technickým projektem byla pověřena jedna mnichovská firma, o vybavení se postaral decernát 12 ve shodě s Ústředím psychologické služby (ZPD) a externě spolupracujícími psychology.
Místnost výslechu je vybavena dětským nábytkem, stálezelenými rostlinami, hračkami (puzzle, látková zvířata) a barevnými plakáty na stěnách. Technika (4 kamery) je zabudována do nábytku, dva mikrofony jsopu umístěny ve stropě a jeden - přímý - spojuje režijní a technické místnosti, z nichž mohou být pokládány dodatečné otázky. Svědek obrazovku nevidí, aby ho nerozptylovala. Obraz snímají dva videorekordéry: jeden snímá všechny čtyři kamery, jeden rozhovor zblízka. Prostřednictvím monitorů může být výslech přenášen i do místnosti s účastníky případu. Ze zvukové kazety se pak přepisují protokoly výslechu. Režie má ještě jednoho pomocníka - "benátská zrcadla", která obsluhuje další kamera.
Ve zkušebním období, v prosinci 1998,se desítky dobrovolnic účastnily nesčetných testů, kam nejlépe jednotlivé kamery a mikrofony umístit. Od 7. ledna 1999 je videostudium v plném, provozu a pozvaná prokuratura konstatovala, že veškeré zařízení odpovídá platnému zákonu. Pak bavorský ministr vnitra seznámil s jeho existencí i média - a jejich reakce byla veskrze pozitivní.
Od té doby prošla střediskem řada poškozených dětí ("Mami, hele, tady je to jako v Dětském centru!"), technika funguje bez chyby, minimalizovala se počáteční skepse (např. ohledně množství přítomných lidí) a jednoznačně pozitivně se vyjadřují i zpracovatelé.
Výhledově se uvažuje, že vedle sexuálních trestných činů bude tímto způsobem možno hovořit i s dětskými svědky deliktů končících smrtí (například rodinných příslušníků) a státní prokuratura soudí, že by videotechnikou mohly být vyslýchány i osoby zapletené do obchodu s lidmi, dříve než budou vykázány z SRN.
(kuč)