POLICISTA  8/1999


měsíčník Ministerstva vnitra

anketa

Léto budiž pochváleno, napsal kdysi klasik. A my si, méně vzletně, říkáme zpravidla totéž. Obvykle až do chvíle, kdy s jistým rozčarováním shledáme, že není zlatem vše, co se třpytí a že i nejoblíbenější roční období může mít své proklatě stinné stránky. A tak jsme se tentokrát poptávali v ulicích českých měst, jak vidí "stíny horkého léta" naši spoluobčané: jestli snad chápou čas dovolených a prázdnin jednoznačně jen jako dobu radovánek, anebo zda si uvědomují, že jim mohou během horkých dnů vyvstat i - řekněme - nenadále horké chvíle.

Petr Podlešák, 38, podnikatel, Praha:

Léto budiž pochváleno? Jak se to vezme! Mám kadeřnictví a v něm čtyři zaměstnankyně - a všechny chtějí dovolenou nebo aspoň její větší část o prázdninách. Ale to je můj problém pracovní a vám jde spíš asi o kriminální otázky. Jo: to je taky věc... Za posledních deset roků mi třikrát během léta vykradli byt a dvakrát chalupu. Mám pokračovat? Už jsem instaloval mříže a poplašná zařízení, kam se dalo, vrazil do nich spoustu peněz, takže teď už se jenom modlím, aby si mi vyplatily. Říkáte, že prevence se vyplatit musí? No, když myslíte...

Kamila Zelníčková, 42, učitelka, České Budějovice:

Jak se blíží konec školního roku, začínám se bát, protože nás čeká výlet. A to je pro mne noční i denní můra, čím dál horší. Bývaly časy, kdy jsem se těšila, jak se s dětmi dostaneme "za hranice všedních dnů", jak se sblížíme. Ale to je dávno pryč: ukáznit třicet dnešních dětí je nad lidské síly i ve třídě, natož pak v přírodě, někde na hradě či v autobuse. Jsou nezvladatelné, arogantní, nevyzpytatelné. Výchova v rodinách totálně selhává a škola nemůže suplovat svým úsilím základy, jež neexistují. Organizace pro volný čas dětí víceméně zkolabovaly a sportovní oddíly jsou v rozkladu: pár nejbohatších chodí do tenisu či na plavání, většina se fláká po sídlištích a vymýšlí alotria. To není žádné zveličování, potvrdí vám to každý kantor, který se nechce dělat hezký. Takové dětské party jsou podhoubím příští kriminality. A když jedu s třiceti žáčky z osmé třídy na školní výlet, mám za ně právní odpovědnost! Když se jim něco stane, nebo když něco provedou, je to na mně. Já je měla uhlídat. Zvažuju, jestli ještě zůstat u kantořiny, vážně. Léto? Ano, jsou to ovšem taky prázdniny. Osm týdnů dovolené, to nemá nikdo, jen učitelé. Ale je to čím dál tvrději zasloužená výhoda, věřte mi.

Václav Kaderka, 48, restauratér, Lipno:

Ilustrační fotoLéto? Jestli jednou dostanu infarkt, tak se to stane v létě! Můj hotel je vlastně sezónní, i když se snažíme udržet celoroční provoz a v zimě tu míváme taky dost lidí, hlavní nápor je prostě od června do září s vrcholem o prázdninách. A jsou to vždycky nervy: především zůstává otázka, jak se vyvede léto. Na tom záleží, kolik lidí doopravdy přijede. Většinu kapacity prodáváme přes cestovky, ale tak čtvrtinu pokojů si objednávají soukromníci. A když začne pořádně pršet a lejt, vykašlou se na objednávky a zůstanou doma. Další trabl je s personálem: sehnat slušné číšníky a kuchaře na celoroční úvazek je dřina, ale už se mi podařilo dát dohromady partu celkem spolehlivou. Jenže na léto musím mít výpomoc: a brigádníci, to je tragédie totální. I když je budu mít na očích ustavičně, stejně mě okradou, ale horší je, že vezmou na hůl zákazníka. A já kvůli nějakému hajzlíkovi přijde o hosta i o dobrou pověst. Jo, pane, v pohostinství už dneska zákon trhu platí, ne, že ne: když se host někde cítí dobře, vrátí se a řekne to dalším. A když se mu něco nelíbí, tak udělá kravál, pomluví vás a už nikdy vám nedá opravný termín! Na straně druhé: kdybych počítal, kolik kunčoftů mi za sezonu uteče z hospody bez placení, divil byste se. A když některého čapneme, divil byste se, že nejde o žádné nebožáky. Vzpomínám na takovou partičku, rozšoupli se ve vinárně, útrata za čtyři tisíce: tři se postupně vytratili, jako že procházka při měsíčku, a čtvrtý snědl účet a vzal to oknem na pánské toaletě, jenže se tam zašprajcoval a nemohl ven ani nazpátek. Pětadvacet roků, v Budějovicích má prosperující podnik, před hotelem parkoval jeho Nissan Terrano. Když jsme ho vysvobodili, ještě se zkusil poprat s vrchním, takže si ho nakonec odvedla policie v klepetech. A nazítří přišel s prosíkem a uplácel mě, abych změnil výpověď, že to tak nemyslel... Jo, léto... Já se těsím na první mrazíky.

Zuzana Pazderková, 27, účetní, Ústí nad Labem:

Léto mám ráda, ale ve městě se nedá vydržet, a tak jezdíme víkend co víkend na chalupu. Sto kilometrů tam, sto nazpátek. A za každou cestu se nás dva tři lidi vždy pokusí zabít. Spousta řidičů se dnes chová na silnici tak, že by to mohlo být kvalifikováno jako pokus o vraždu nebo trestný čin veřejného ohrožení. Můj muž je právník a tvrdí, že by to šlo, jenže žádný státní zástupce takovou žalobu nevezme, protože pak by musel dát za katr valnou část populace.

Sama jsem si taky udělala řidičák, ale poslední dobou radši za volant nesedám, protože nemám na tu džungli nervy. Policie asi na provoz nestačí: ještě tak někde šikovně změřit rychlost, ale postihovat vražedný styl jízdy anebo ignorování nejzákladnějších předpisů? To by musely být ustavičně v ulicích desítky hlídkových vozů a okamžitě zasahovat - a nezlobte se, já se ještě s ničím takovým nesetkala. A někde by to přitom šlo docela snadno: jsou přece křižovatky, kde na červenou projedou denně stovky aut, jsou úseky, kde se místo padesátkou řítí vozy víc než stovkou - jeden za druhým... Ale to asi není otázka letní, nýbrž celoroční, že..."

Zdena Kočvarová, 62, důchodkyně, Jindřichův Hradec:

Mně to je jedno, léto nebo zima, v létě akorát nemusím tahat uhlí a vynášet popel. Sedím doma, když prší, a když vyleze sluníčko, dřepím s ženskými za domem na lavičce. Řeknu vám, že se mi ten dnešní svět nelíbí, ať je jaro nebo podzim.

V televizi samej darebák, a když je náhodou policajti zatknou, soudci je pouštějí na svobodu. Vlastní dítě ženská umlátí, a pan prezident jí dá milost! Jedině se mi líbí, že si dneska může člověk ponadávat a nezavřou ho, to dřív nešlo. Ale jinak to vyjde nastejno, nadáváš nebo ne, nezmění se nic, a když, tak leda k horšímu. V zimě, v létě, na tom houby sejde!"

Viktor Lavický, 18, student, Praha:

Léto je v pohodě, šťastně jsem odmaturoval a mám poslední krásné prázdniny - celé tři měsíce volna. Za tu dobu by se dala stihnout cesta kolem světa, akorát by člověk musel získat maličkost - prachy na ni... Takže se s kamarády pokusíme o něco méně nákladného - cestu kolem téhle republiky. Stopem, samozřejmě. Že je stop riskantní? To snad pro holky, ne? My jsme čtyři bezmála dvoumetroví kluci, na nás si nikdo netroufne. A do nějaké havárky se člověk může připlést, i když pojede autobusem anebo vlakem, ne? Takže proč předem malovat čerta na zeď! Starosti si začnu dělat v září, až si zkusím hledat nějakou práci, protože na vejšku mě nevzali a rodiče mě věčně živit nebudou. Středoškoláci to prý mají nejtěžší, tak uvidíme. Co umím? Číst, psát a počítat: s tím se dá přece udělat kariéra, ne? Možná zkusím štěstí v politice, co vy na to?

Zdena Maternová, 29, podnikatelka, Karlovy Vary:

Pro mě léto znamená práci, mám butik s módní konfekcí v centru města a prázdniny znamenají vrchol sezony. A svěřit podnik zaměstnancům nejde: předloni jsem to zkusila na pouhý týden, a když jsem se vrátila, krám zavřený a tržba fuč: tu holku chytli na jižní Moravě a zase pustili, protože těch pár tisíc na vazbu nestačilo, takže se vypařila zas a zřejmě definitivně. Pár tisíc, jenže já je vydělávám dost dlouho, to si jen lidi myslí, jak podnikatelé bohatnou, jenomže když zaplatím nájem, proud, topení, prodavačku a daně, zjistím, že když nejsem v prodělku, nula od nuly pošla. Taky mi už krám vykradli, mimochodem, v létě: hledali peníze, můj sortiment je naštěstí nelákal. Rozbili výlohu a ze vzteku, že je prázdná, registrační pokladnu. Škodu zatáhla pojišťovna a "za odměnu" mi zdvojnásobila pojistné. Na dovolenou pojedu v zimě, to je ve Varech klidněji a na Kanárech nejlevněji a nejlíp.

Bedřich Komárek, 35, hudebník, Jičín:

Vidíte ty berle. opřené vedle stolu? Patří mně a "vydělal jsem si" na ně zrovna na sklonku loňského léta. Měl jsem motorku, kawasaki, děsný éro. Na takový mašině nemůžete jezdit pomalu, to nejde. A jednou jsem trochu podcenil takovou zatáčku, esíčko: respektive, já bych ji projel ve zdraví, s odřenýma ušima, ale projel, jenomže v protisměru se vynořil náklaďák a taky jel kapánek víc, než by se v takovým místě slušelo. Škrtli jsme o sebe, on pelášil dál a já odletěl do pole jako ptáček. Krvácel jsem tam čtvrt hodiny, než někdo zastavil a zavolal záchranku. V nemocnici jsem ležel tři měsíce, potlučenej jak píšťalička, napřed to vypadalo na amputaci nohy, pak na vozík - a teď se znovu učím chodit. Chce to čas a pevný nervy. Naštěstí hraju v barový kapele na klávesy, a přitom se dá sedět: jako kytarista bych to měl horší. Takže mám práci, a to je hlavní! O motorku jsem ale přišel: v tom zmatku po nehodě se o ni někdo postaral tak skvěle, že se už nikdy nenašla... Jestli si koupím novou? To si pište - když na ni vydělám!

Ptal se Jan J. Vaněk  
Foto Václav Šebek  


Copyright © 1999 Ministerstvo vnitra České republiky
| úvodní stránka |