POLICISTA 7/1999 |
měsíčník Ministerstva vnitra ze světa |
21. června 1998 po fotbalovém utkání SRN-Jugoslávie parta německých chuligánů napadne v centru města Lens francouzského policistu Daniela Nivela (44). Povalí ho na zem, tluče ho, dupe po něm. Teď stojí předpokládaní pachatelé v Essenu před soudem. Je červen 1999 a Daniel Nivel se silou vůle učí pohybovat prsty a mluvit a stále ještě není schopen u soudu vypovídat. Co od procesu očekává jeho manželka Lauretta (44)? "Především odpovědi na otázky, které nás zaměstnávají. A hlavně proč se to stalo? A co k něčemu takovému vede?" Očekává, že soud bude přísný? "Za ten příšerný zločin očekávám spravedlivý trest. Kdyby nebyl přiměřeně potrestán, ani sami Němci by to nechápali." A je schopná někdy těm chuligánům odpustit? "Ne, pro tyhle pachatele neexistuje odpuštění." Týdeník BUNDTE |
Kriminalipolizeilicher Beratungsdienst, rakouská kriminálně policejní poradna KBD, se pokusila na téma násilí s mladými lidmi nekonvenční diskusi: v druhé polovině loňského roku rozšířila po celém Rakousku 57 000 kusů skládanek s fotopříběhem: Karin se dozví, že její přítel Tom před lety surově napadl jejího otce, který v důsledku toho oslepl. Skládanka končila dotazem: "Opustí Karin Toma?"
Kdo poslal ministerstvu vnitra jako odpověď svůj názor, stal se účastníkem soutěže, v níž hlavní ceny byly let vrtulníkem s dopravkou, let bezmotorovým letadlem, horský výstup a dva dny průzkumu jeskyní s alpskými četníky. Pro sto dalších čekaly drobnější dárky jako walkmany. Například salzburské četnictvo použilo fotostory jako základ své preventivní činnosti ve školách a kvóta odpovědí byla 12,3 %. Přitom 75 % chtělo, aby Karin Toma opustila. Celkem napsalo svůj názor 1700 chlapců a děvčat převážně ve věku 12 až 17 let, což je podle odborníků vysoký podíl.
Dubnová Öffentliche Sicherheit, magazín ministerstva vnitra, cituje v této souvislosti názor dr. Friedricha Schmidla z Psychologického pracoviště města Vídně, který se na projektu podílel: "Je důležité s mládeží na téma násilí diskutovat. Musí se učit, jak řešit konflikty, překousnout porážky, jak se vcítit do druhého a chápat následky násilných činů."
* * *
Na vyšším odborném zahradnickém učilišti, Hadlow College, byli ti tři angličtí chlapci nejlepšími kamarády: Neil Sayers (19), syn bankovního manažera, Graham Wallis (18), syn bývalého armádního důstojníka, a Russell Crookes (17) syn inženýra. Spojili se v Brotherhood, Bratrstvo, v jejich fantazii militaristickou skupinu "na přežití", pobíhali v noci po okolních lesích a ráno nestíhali přednášky. Sayers ve skupině platil za "emperor", Wallis, jako nejslabší článek za "tea-boy" a Crookes za "Prime Minister". Ti první dva toho posledního loni v květnu při jedné noční akci ubodali nožem k smrti (za jeho nářku a proseb o milost), tělo rozčtvrtili, pak spálili a ohořelé zbytky zakopali. Jeho tělo bylo nalezeno po čtrnácti dnech pátrání a Wallis se přiznal. Teď oba stáli v Maidstonu před soudem, Sayers byl odsouzen na doživotí, Wallis na nespecifikovanou dobu "at her Majesty´ s pleasure" a ani při projednávání vraždy, ani při rozsudku neprojevili nějaké citové pohnutí. Proč to udělali? Prý jim Crookes začal jít na nervy.
Na lavici obžalovaných však neseděli oba chlapci sami. Poprvé v historii britského soudnictví byl veřejně a jednoznačně souzen i zábavní průmysl: film, video, televize za horory a programy plné sadistických vražd a násilí, jejichž náruživými konzumenty tito mladí mužové byli. Mezi jejich nejoblíbenější patřili Scream (Křik), Childern of the Corn nebo The Evil Dead, popisující stejné surovosti, jakých se dopustili oni. Soudce Newman samozřejmě nepoložil rovnítko mezi díváním se na Křik a rozhodnutím zavraždit kamaráda, ale jak podle The Times řekl, obžalovaní si ve svém fantazírování vytvořiliu svůj svět, který se s kolemexistující realitou neslučoval. "Videa, která jste nebrali jako extrémní a sloužící zábavě, vám sloužila jako palivo pro vaši fantazii a izolovala vás od vlivů, které byly protiváhou, " řekl. A také detektiv šéfinspektor David Stevens, který vedl vyšetřování vraždy, vyslovil podobný názor: "V myslích těchto dvou chlapců mělo video nerealistické proporce a vyústilo v tragédii."
Po masakru ve škole v Coloradu se prezident Clinton několikrát sešel se špičkamiu zábavního průmyslu a odborníky z řady odvětví, aby diskutovali o násilí mládeže, a Kongres zvažuje přijetí zákona, aby ministr zdravotnictví uskutečnil důkladný výzkum účinků násilí v médiích na americkou mládež. Dokázat takové spojení je nesporně nemožné a četné studie, prováděné už tři desítky let, jsou stále kritizovány pro metodologické a jiné nedostatky, avšak jako celek předvědčují, že takové spojení existuje.
"Důkazy jsou naprosto přesvědčující," říká Jeffrey McIntyre, pověřený federálně legislativními otázkami. "Popírat je, to je jako popírat existenci přitažlivosti zemské."
Výzkum nedokazuje, že sledování násilných činů ve filmech a televizi přímo a bezprostředně způsobuje, že se lidé dopouštějí násilných trestných činů. Spíše prokazují kumulativní účinky násilné zábavy, nebo ji označují za "rizikový faktor" přispívající k růstu agresivity osob. "Není pochyb o tom, že existuje korelační spojení, že děti sledující televizní násilí jsou agresivnější," řekl podle International Herald Tribune Jonathan Freedman, profesor psychologie na Torontské univerzitě. "Je zde velmi malá korelace, ale existuje." A jeden z nejvýznamnějších odborníků Huesman Rowell z Michiganské univerzity v Ann Arbor v Senátu prohlásil: "Ne každé dítě, které trvale sleduje násilí na TV nebo hraje spoustu násilných her, vyroste v násilníka. Musí k tomu přispět další síly, jako nedávno v Coloradu. Ale je to jako s tou cigaretou, co zvyšuje šanci, že jednou dostanete rakovinu plic..."
Televizní a filmová studia, režiséři i autoři ovšem kritizují tyto názory jako jednoduchá řešení - cenzurování nebo omezování zábavných médií, aby se autoři studií vyhnuli konfrontaci s obtížnějšími řešeními, jako je snížení chudoby, zlepšení péče o děti a jejich výchovu nebo zpřísnění dosažitelnosti střelných zbraní.
(kuč)