POLICISTA 7/1999 |
měsíčník Ministerstva vnitra příloha |
PhDr. Ludmila Čírtková, CSc., Policejní akademie ČR
Nejdříve volal anonym jen v noci. Těžce dýchal, supěl. Postupem doby se osmělil. Byl stále drzejší. Líčil svoje sexuální fantazie a ponoukal k poslušnosti. "Pomalu se svlékni...", dál se zpravidla nedostal, protože slečna D. zavěsila. Po 6 týdnech telefonického pronásledování toho měla dost. Křičela na anonyma, vyhrožovala "napíchnutím" telefonu a oznámením celé věci na policii. Mělo to účinek. Několik měsíců byl klid. A pak je najednou anonym opět tady. Dokonce mluví na záznamník. Někdy volá tři čtyři dny po sobě, pak si dá týden pauzu. Slečna D. je u konce svých psychických sil. Každé zazvonění telefonu ji vyděsí. Nemůže se zbavit nepříjemných myšlenek a obav. Kdo ji takto pronásleduje? Hrozí jí vážné nebezpečí? Jak pravděpodobné je riziko, že ji neznámý vyhledá? Kam se má obrátit o pomoc? Jak se může sama bránit?
Přibližně s těmito otázkami se na mě obrátila známá mé známé. Záhy poté jsem podobné dotazy obdržela i na přednášce věnované obětem trestných činů na právnické fakultě v Olomouci. Byl to pro mě signál, že tzv. obscénní telefonáty či obtěžování po telefonu není zdaleka okrajovým jevem. Na následujících řádkách nabízím poznatky posbírané od zahraničních kolegů i z vlastní poradenské činnosti.
Obtěžování po telefonu
Obtěžování po telefonu se stává výraznějším problémem zhruba od 80-tých let. V zahraničí se označuje výrazem "telefonní teror". Odehrává se ve čtyřech základních variantách.
1. Obscénní telefonáty
Úvodní příklad ilustruje právě tuto podobu obtěžování po telefonu. Pachatel se projevuje jako verbální erotik. Mluví o sexu, zpravidla chce vzbudit poslušnost a přimět volanou ženu (ale i dítě) k autoerotickým praktikám. Někdy se představí jako lékař (gynekolog), uvede smyšlené jméno a utrousí odborný termín. Klame svou oběť např. tím, že provádí "diagnózu na dálku". Zvlášť ohrožující je pro oběť situace, kdy pachatel zmíní skutečné údaje z lékařských záznamů o své oběti, např. uvede poslední návštěvu u lékaře. (Je znám případ, kdy při stěhování kliniky zmizely některé zdravotní karty. Rok po té byly údaje z nich použity při obscénních telefonátech.) V drtivé většině je pachatelem muž. Je doložen pouze jediný případ ze SRN, kdy anonymně volající žena narušila duševní stabilitu muže svým urážlivým, tvrdě pornografickým šepotem.
2. Katastrofické telefonáty
Jejich podstatou je anonymní sdělení špatné zprávy. Volající se vyžívá v tom, že informuje o neštěstí, které údajně potkalo blízkého člověka z okruhu oběti. Smyslem hororového telefonátu je vyděsit volaného, vyvolat u něj šok, strach a panické stavy. Pachatel vystupuje jako posel děsivých zpráv ("Jste paní... Váš muž měl těžkou dopravní nehodu..."). Někdy se pachatel nespokojí s pouhým sdělením, jeho podlost jde ještě dále. Snaží se nešťastnou a vylekanou oběť přimět k určitému chování. Zpravidla jde o nesmyslné a destruktivní instrukce. V jednom případě se pachatel nejdříve dotázal, zda má volaná dceru. Po jejím přitakání jí oznámil, že dceru drží ve své moci. Chce-li ji vidět živou, musí okamžitě sundat záclony z oken a zapálit je v obývacím pokoji na podlaze. Vyděšená oběť tak učinila.
3. Výhrůžné telefonáty
Smyslem výhrůžných telefonátů je anonymně obtěžovat a pronásledovat domnělé či skutečné hříšníky. Pachatel se pasuje do role "lovce hříšníků". Telefonicky stíhá osoby, které se v jeho představách něčím provinily, jsou příčinou určitých problémů. Třeba proto, že patří k určité minoritě nebo je považuje za odpadlíky a zrádce (přestoupili na jinou víru, opustili spolek či sektu). Obsahem těchto telefonátů bývají různé urážky, výhrůžky, instrukce k pokání a pykání. Výhrůžné telefonáty bývají rovněž pokusem o řešení skutečných problémů. (K anonymnímu telefonickému nátlaku a výhrůžkám se může uchýlit majitel domu, aby se zbavil nepohodlných nájemníků či vymahatel dluhu, aby vystrašil dlužníka a přiměl ho k úhradě.) Do této skupiny nespadá však tzv. výhrůžka bombou. Telefonické oznámení o uložení bomby v určité lokalitě je samostatným, specifickým problémem, neodpovídá totiž podstatě telefonního teroru, tj. obtěžování po telefonu.
4. Kontrolní telefonáty
Telefon je používán jako levný, časově nenáročný a účinný prostředek k získání přehledu o pohybu určitého jedince. Volající funguje jako "kontrolor", který prověřuje místa pobytu oběti. Kontrolní telefonáty se nejčastěji vyskytují na pozadí konfliktních partnerských vztahů a rozchodů. Opuštěný a zhrzený partner zjišťuje, zda bývalý druh či družka pobývá doma či na pracovišti. Někdy jde pouze o anonymní zavolání, volající do sluchátka mlčí. Jindy vystoupí volající z anonymity, dochází i na výměny názorů více či méně ostré, urážející či emocionálně vydírající. Na rozdíl od ostatních typů obtěžování po telefonu není kontrolní telefonování výlučně mužskou záležitostí.
Kdo se uchyluje k obtěžování po telefonu
Výhrůžné a kontrolní telefonáty se liší od prvních dvou variant obtěžování po telefonu. Mají totiž odlišné motivační pozadí. Co to znamená? Nahlíženo očima normálního člověka jsou pohnutky k jednání u vyhrožování i kontrolování stále ještě obecně srozumitelné. Ačkoliv dopadají na oběť trýznivým způsobem, pustoší duševní stabilitu a zakalují životní pocit strachem a obavami, je motivace pachatelů psyhologicky pochopitelná, tj. většina lidí chápe, co pachatele k tak nekalému jednání vede. Díky tomu bývá také snazší, objasnit původce těchto variant telefonního terorizování.
Jinak je tomu ovšem u prvních dvou typů obtěžování po telefonu. Co má anonym z hororové zprávy sdělené neznámému člověku po telefonu? Jaké uspokojení může mít z toho, že svou oběť vyděsí nebo ji přiměje k autoerotickým praktikám, jestliže se volající a volaný osobně neznají? Vždyť volající nemůže účinek svého sdělení skutečně sledovat, dokonce volanou osobu "v akci" ani nevidí. To jsou zpravidla první myšlenky, kterými se postižená oběť ve své mysli zabývá a které ji nutí vyhledat pomoc. Jaké vysvětlení ji lze v poradně nabídnout?
Typický pachatel telefonního obtěžování bývá slabá až slabošská povaha, plná vnitřních zábran a nejistot s nápadně sníženým sebevědomím. Působí jako životní outsider, neoblíbený a nezajímavý člověk, kterému chybí jakákoli jiskra a pozitivní myšlení. Cítí se životem zklamán a současně mu chybí sebedůvěra i elán něco kolem sebe změnit. Pro zjištěné verbální erotiky jsou příznačné deficitní, nedostatečné sociální schopnosti, jsou málo dominantní, neumí navázat kontakt, přiměřeně se prosadit, upoutat zájem. Někteří verbální erotici kromě toho přiznávali nenávist vůči ženám. Souhrnně řečeno původci obtěžujících telefonátů spadají obvykle do typu extrémně inhibované osobnosti. Nevykazují tedy impulzivně agresivní projevy, které jsou v kriminální populaci statisticky vzato nejčastějším a nejnebezpečnějším vzorcem chování.
Jeden z pachatelů specializovaný na hororové zprávy je v konkrétní kauze popisován jako: plný zábran, silně nejistý, sníženého sebevědomí, bezmocně úzkostný, neklidný, poruchy v sexuálním vývoji (incest ve věku 24 let s vlastní schizofrenní matkou, homosexuální prostituce, heterosexuální promiskuita) nyní ženatý, nezaměstnaný, neúspěšný ve škole i v životě. V soudní síni: zaražený, plachý, červená se jako přistižené dítě, neustále hledí do země.
Proč právě tento typ osobnosti je nejčastěji zastoupen mezi telefonními teroristy, dobře vysvětlil psycholog Mehrabian. Podle něj v prožívání těchto lidí převládají tři základní pocity:
Pomocí ekonomicky i fyzicky nenáročné agrese po telefonu se změní popsané negativní životní pocity na krátkou dobu na pozitivní, příjemné životní naladění. Popsané negativní pocity se na krátkou chvilku zhoupnou do vyladění s opačnými znaménky. Nelibost, neutěšenost je na moment vystřídána příjemným rozpoložením (při činu se cítí dobře). Zatímco ve skutečných vztazích a kontaktech je pachatel zvyklý ustupovat a poslouchat, nyní je to on, kdo řídí druhého, ovládá jej, má situaci pod kontrolou. Příjemně jej to vzrušuje. To mu dodává energie, cítí se živě, vnímá svou činorodost.
Obtěžování po telefonu vzniká ze záporného životního pocitu u pasivně založeného jedince. To je hlavní teze výkladu. Dokládají ji i autentické výpovědi. Pachatelé často uvádí, že volají hlavně v noci, když se trochu napijí alkoholu, leží sami na gauči a cítí se opuštění. Onanování v průběhu hovoru označují za spíše výjimečné. Zdá se tedy, že sexuální motivace nemusí být nutně ve hře, alespoň ne do té míry, jak obvykle předpokládá laická veřejnost.
Pro popsaný typ pachatele je použití telefonu jako "zbraně", pomocí které ubližuje nevinnému člověku, velmi výhodné, tj. není spojeno s žádnými většími investicemi a je celkem bezpečné. Pachatel si zachovává svou anonymitu a nezanechává po sobě žádné stopy. Násilí po telefonu je rozhodně jednodušší a snazší než u přímých, kontaktních činů jako např. znásilnění. Mimořádná posedlost obtěžování po telefonu pak plyne z toho, že oběť se nemůže bránit rovnocenným způsobem. To, co je pro pachatele výhodou, se z pohledu oběti jeví jako velká nevýhoda. Například chybějící oční kontakt: ten usnadňuje provedení telefonátu a tak napomáhá pachateli, současně oslabuje a omezuje oběť a to minimálně ve dvou ohledech:
Při přímém styku, kdy se pohledy pachatele a neznámé oběti střetávají, může dojít ke ztlumení agrese. Chybí- li oční kontakt, chybí také šance na zbrždění agrese. Obecně platí: funguje-li zrakový kontakt s obětí, vůči které necítí pachatel osobní zášť, musí obvykle "jít" proti silnějším brzdícím mechanismům, tj. musí investovat více kriminální energie. Ta zpravidla telefonním teroristům chybí.
Pachatel se nemusí tolik obávat, že jeho lež (vydává se za lékaře, policistu apod.) bude odhalena. Čím je to způsobeno? Klamání a lež totiž snáze odhalíme, jestliže můžeme pozorovat rozpory mezi jednotlivými komunikačními kanály (mluvené slovo, mimika, gestikulace, pohledy a pohyby očí atd.). Při přímém kontaktu by si totiž oběť mohla všimnout zejména na počátku interakce rozporů mezi tím, co pachatel říká a jak to říká. Zřejmě by oběť zaregistrovala náznaky strachu, nejistoty, nervozity.
Jsou pachatelé telefonního obtěžování nebezpeční?
Poťouchlíci, kteří provozují obtěžování po telefonu jsou nebezpeční v tom, že výrazně poškozují oběť po psychické stránce. Statistická pravděpodobnost, že vyhledají svou oběť a napadnou ji v bezprostředním kontaktu je však nízká. K tomu je však nutno podotknout, že jde o dosavadní statistický závěr, který nemusí v jednotlivém konkrétním případě platit.
Obtěžování po telefonu v podobě obscénních telefonátů nebo hororového sdělení může způsobit těžké psychické poruchy a výrazně narušit kvalitu života. Telefonní teror totiž nekončí zavěšením sluchátka. Pachatel má v určitém slova smyslu život vyděšené oběti pod kontrolou. Zazvoní-li telefon (a to i po delší době od osudného telefonátu), oběť se znovu vyleká. Děti, které jsou samy doma, opouštějí byt rodičů plné děsu. Zvlášť pustošivě působí telefonát, ve kterém anonym uvádí údaje o volaném (rodinný stav, počet dětí, věk, zaměstnání, lékařské informace). Hluboký pocit bezmoci vyvolává to, že volající ví o nás takřka vše a my o něm nevíme nic, ani jeho jméno. Když se k tomu přidruží ještě výhrůžky, cítí se oběť extrémně ohrožena a vydána neznámému napospas.
Není nijak výjimečné, když si postižená žena v poradně stěžuje na dlouhodobé následky, i když mezitím obtěžování po telefonu skončilo. K typickým emocionálním ranám patří noční můry, ataky úzkosti, nepřiměřené reakce na drobné problémy všedního dne jako plačtivost, pocit bezmoci a vlastní slabosti. Ať už se postižená osoba svěří se svým trápením nejbližšímu okolí nebo vyhledá poradnu, vždy se táže: jak velké je nebezpečí, že pachatel se někdy později objeví v jejím bytě a použije přímé fyzické násilí? S ulehčením pak přijímá informaci o tom, že toto nebezpečí je skutečně velmi malé. V našich zkušenostech se zatím takový případ nevyskytl. Odborná literatura uvádí jediný případ v SRN, kdy verbální erotik vyhledal svou oběť doma. Nepřepadl ji ovšem okamžitě v podobě sexuálního útoku, nýbrž ji přiměl k sexuálním hrátkám. Zřejmě skutečně platí, že cílem pachatele je
- vyvolat silné pocity jako strach, obavy a děs anebo
- vyprovokovat určité chování (autoerotické nebo destrukční).
Zásadně jiná skutečnost však nastává, když anonym láká oběť ven na určité místo. Tady končí obtěžování po telefonu a začíná zcela odlišný skutek s vysokým rizikem pro oběť.
K tomu ilustrativní příklad ze zahraničí
32-letá žena byla vylákána telefonátem falešného lékaře do nemocnice, kde byla brutálně znásilněna. Údajný a neexistující lékař ji sdělil, že manžel utrpěl těžkou dopravní nehodu, je v bezvědomí a musí být převezen na specializovanou kliniku. Kvůli záchraně jeho života, potřebuje nemocnice "tělové sérum" jeho ženy. Lékař ženu vyzval, aby se dostavila do nemocnice na oddělení gynekologie do prostoru toalet, tam měla počkat na jakéhosi dr. Willerta, který ji prohlédne. Aby ji uchránil před možnými trapnostmi, má si oči zavázat černou šálou. V panice a plná strachu o život svého muže žena okamžitě uposlechla pokynů. Proto také nebyla sto identifikovat muže, který se dostavil na WC a tam ji brutálně znásilnil. Zveřejnění tohoto případu v mediích přineslo překvapení. Na policii se přihlásily další poškozené, které popsaly podobný průběh činu. Neznámý muž je telefonicky vyděsil hororovým sdělením, šokované oběti pod lstivou záminkou vylákal na určité místo a tam je znásilnil. Případ neznámého sériového znásilňovače se specifickým modus operandi je dodnes otevřen. Poslední případ byl zaregistrován v březnu 1995.
Popsaný případ neodpovídá již principům telefonického obtěžování. Nejedná se také o náhlé, okamžité přepadení oběti. Naopak pachatel velmi promyšleně připravoval léčky, do kterých se chytaly zmatené oběti. Je tedy nezbytné přísně rozlišovat mezi obtěžováním po telefonu a telefonováním jako prostředkem pro vylákání oběti na určité místo. V prvním případě nebývá oběť přímo ohrožena fyzickým násilím. V druhém případě by oběť mohla v ideální situaci léčku prohlédnout. Měla by zachovat klid a nejdříve zavolat tam, kde má údajně zraněný muž v této době skutečně být (na pracovišti, u příbuzných, na letišti atd.) Anebo by měla prověřit věrohodnost sdělení zpětným telefonátem na udané místo.
Jak se bránit obscénním telefonátům?
Začneme otázkou, proč tolik lidí podlehne pouhému telefonátu. Proč se nechají natolik ovlivnit anonymním telefonátem? Proč je oběť schopná jednat proti svým zájmům? V některých případech zůstává totiž zdravý rozum stát nad faktem, že oběť mohla "naletět" na očividné nesmysly (např. oholení ochlupení v intimních místech zcela jistě nesouvisí se záchranou blízké osoby). Je sice srozumitelné, že policista volá kvůli nehodě nebo zločinu nebo že lékař otevře i intimní problém. Je však těžko pochopitelné, že dospělá, jinak uvážlivá žena je sto provést nejnesmyslnější pokyny, aniž by logicky zvážila jejich dopad. Po přirozené úlekové, šokové reakci by mělo dojít k zaražení, uvědomění si rozporu takového požadavku s obvyklými vzorci chování známými z běžného života (lékaři nediagnostikují po telefonu) i z detektivek (únosci žádají výkupné, policie nezve na místo nehody příbuzné). Nemálo obětí se za svou "ovlivnitelnost" stydí do té míry, že se s nepříjemným zážitkem svěří až mnohem později a spíše v poradně než na policii.
Naznačený problém je v psychologii studován pod názvem "fenomén poslušnosti". Předběžné výsledky lze shrnout do následující věty: lhostejno zda jde o to poškodit druhého či uškodit sám sobě, jestliže vydá skutečná či domnělá autorita pokyn, mnoho lidí jedná pod stresem poslušně. Zdá se, že v tu chvilku zapomenou položit jednoduchou a zcela přirozenou otázku: proč to mám udělat?
Podobnou situaci nalézáme u oběti obtěžování po telefonu. Volající anonym využívá efekt překvapení, předstírá autoritu (představí se s titulem, jako lékař, policista) a uplatňuje charisma (jisté vystupování, měkký, rozhodný, klidný tón, odborné např. lékařské výrazy atd.). Je obratný ve způsobu vedení rozhovoru, "řídí" oběť. Nedopřeje jí čas na přemýšlení, na kladení otázek, na strukturaci situace. Tím vším pachatel s obětí manipuluje a může ji přimět k autodestruktivním nebo autoerotickým praktikám. Jak tedy čelit těmto postupům? Jak se bránit obscéním nebo hororovým telefonátům?
Doporučujeme aktivní obranu. V podstatě jde o to, nepřijmout vnucovanou roli zastrašené a do kouta zatlačené oběti a naopak zaujmout pozici aktivního partnera hovoru, "utřít" volajícího vhodnou replikou. Tato strategie vychází z logiky věci. Volající chce svou oběť kontrolovat, vnucuje jí připravený scénář. Svou odvahu a drzost čerpá z ustrašenosti a pasivity oběti. Jestliže však oběť nereaguje tak, jak předpokládá, mizí jeho radost, sám se ocitá v úzkých, sám zažívá šok. Očekávaná reakce oběti se nedostavila. Na to není připraven. Proto obvykle pokládá sluchátko.
Pro ilustraci uvádíme účinné obranné repliky ze skutečných případů: Sekretářka, 63 let, řekla: "Povídej dále a nenech se rušit. Už jsem na tebe čekala. Mám napíchnutý odposlech". Fotografka, 32 let reagovala neustálými protiotázkami: "Nemůžeš sténat ještě erotičtěji? Zrovna píši doktorskou práci o onanistech. Mohu se tě na něco zeptat?" Učitelka, 45 let: "Vy se přeceňujete! Copak jste takové eso? A kromě toho bych chtěla nejdřív vědět, co jste zač." Ve všech těchto situacích volající okamžitě zavěsil a už se nikdy neozval. V jednom případě se volající ulekl již při otázce, zda volá hodně ženám. Jeho šepot se okamžitě změnil na normální tón hlasu, což dokládá, že změna rolí pro něj nastala naprosto neočekávaně.
Z poradenské činnosti plyne zajímavý postřeh. Zdá se, že schopnost zareagovat aktivně na nečekanou situaci je přítomna u osob, které se vyznačují aktivním přístupem k životu vůbec. To znamená, že se nenechají snadno zaskočit a na problémy nahlížejí jako na příležitost je zvládnout. Právě tento aktivní životní postoj, aktivní přístup k řešení problémů bez nářků nad nespravedlivostí světa je příznačný pro ženy, které odvrátily úspěšně anonymy obtěžující po telefonu. Nenechaly se vmanipulovat do pasivní role oběti, převzaly iniciativu a zatlačily pachatele do pozice slabšího. Taková ofenzivní (nikoli agresivní) reakce tlumí následné dlouhodobé důsledky nepříjemného anonymního telefonátu. Tentýž postoj je užitečný i pro odvrácení hororové zprávy. Šokový stav se pak omezí na zlomky vteřin. Po té nastupuje racionální úvaha: je to vůbec pravda. Jak ji mohu ověřit? Má požadavek volajícího nějaký reálný smysl?
Co říci závěrem? Z policejního pohledu představuje obtěžování po telefonu málo zřetelný, obtížně stíhatelný delikt. V záplavě "tvrdších" trestných činů se může zdát, že jde o obrazně řečeno o problém druhé kategorie. Z pohledu policejního psychologa ztělesňuje obtěžování po telefonu velkou podlost. U psychicky slabších, zranitelnějších osob může způsobit nemalou duševní újmu. Informace prezentované v tomto příspěvku mohou posloužit policistům pro přiměřené, správné jednání s těmi, kteří za nimi přichází s nepříjemným zážitkem obtěžování po telefonu, nalézají se momentálně v situaci tísně a hledají u nich radu a pomoc.
Použitá literatura:
Hunsiker,E. - Brormann,L.: Telefonterror - vom Schreckenanrufer zum Vergewaltiger. Kriminalistik, 1997, č.3, s.175-177.
Füllgrabe,U.: Telefonterror. Kriminalistik, 1995, č.7, s.495-499.