POLICISTA  7/1999


měsíčník Ministerstva vnitra

otázky pro ...

Jak staré jsou - a odkud se vůbec berou - projevy násilí uvnitř sportovního publika?

Vlastně dosud nejtragičtější událost se v dějinách toho, čemu můžeme říkat diváctví, odehrála už velmi a velmi dávno. Bylo to roku 532 v Konstantinopoli v Byzantské říši, kde na základě diváckého střetu během závodu vozatajů zahynulo na třicet tisíc lidí. Základní spor mezi fanoušky se tehdy přelil do města a došlo k politicky motivovanému povstání. Z toho je zřejmé, že fenomém diváckého násilí není ani omylem nový. Přitom se celou historií sportovní podívané, nebo i podívané jako takové, prolínají dvě základní tendence. První tendedncí, zcela přirozenou, je snaha přilákat do ochozů co nejvíce diváků. Druhá tendence má za cíl zabránit tomu, aby emoce, které jsou s děním na sportovišti spojené, nepřerostly do nezvládaných projevů diváků, do násilí a agresivity v průběhu a po sportovních soutěžích, ať už jsou to závody nebo utkání.

prof. PhDr. Pavel Slepička, DrSc.

Tento problém je tedy starý tisíce let a v podstatě vždycky se u něj opakovala období, kdy převažovalo klidné, spořádané prožívání sportovní podívané, nebo kdy naopak mělo navrch prožívání sportu spíš bouřlivé, neurovnané. A do jisté míry jedno i druhé převažování, pozitivní, nebo negativní, souviselo také s celospolečenským klimatem a se vztahy mezi lidmi.

Období stabilnější, kdy je sociální život ve společnosti uspořádanější, vede k tomu, že i na sportovištích je negativních projevů méně. Když ovšem nastupovalo období nestability, obecné úzkosti a obecné tendence k agresivitě, objevovalo se totéž i ve sportu. Dá se říct, že sportovní podívaná, sportovní prostředí, odráží obecné prostředí, aktuální společenské klima.

Můžete vedle historických srovnání trochu víc charakterizovat divácké násilí v současnosti?

I když se mnohdy domníváme, že situace je stále horší a horší, není to tak úplně pravda. Velké, řekněme, nehody s velkými počty obětí nejsou zvláštností moderní doby. Nicméně nové je to, že informace o případech diváckého násilí jsou dnes celosvětově známější, a proto se nám zdá, že tento jev zesílil, narostl.

Zdá se také, že frekvence negativních projevů při sportovních akcích je větší. Vysvětlení však může být i v tom, že rovněž frekvence příležitostí k agresivním reakcím diváků je v současnosti daleko větší. Dříve byly velké sportovní slavnosti jednou dvakrát za rok, dneska se větší sportovní podniky uskutečňují každý týden po celém světě. A enormní množství takových událostí dává příležitost právě pro ty, kteří chtějí své sklony k agresivnímu chování projevit.

Skutečnost, že divácké násilí je historický, velmi starý jev a že se ho dodnes nepodařilo potlačit, také o něčem svědčí: je jisté, že se tento problém nedá vyřešit izolovaně, jenom na poli sportu, fotbalu nebo hokeje nebo u jiného sportovního odvětví, protože obdobné jevy se vyskytují třeba na rockových koncertech i jinde. Vlastně všude tam, kde se sejde více lidí pohromadě a kde se mohou uplatnit principy davového chování.

I nedávnější historie ukazuje na to, že extrémní divácké násilí - konkrétně při fotbalových zápasech - není neznámou věcí ani u nás. Našel jsem například v novinách České slovo z roku 1920 zprávu o utkání mezi Meteorem Vinohrady a FK Nusle, kde se popisuje, jak po špatném rozhodnutí rozhodčího fanouškové z Nuslí vtrhli na hrací plochu, začali atakovat hráče soupeře a v rukou přitom měli dokonce hole a nože. Pokračovalo to honičkou s vinohradskými příznivci a několik lidí - na obou stranách - skončilo s těžkým zraněním.

Dnes se nebezpečí proti předcházejícím letům zvyšuje, mimo jiné i tím, že na stadiony přicházejí lidé, kteří jsou jasně dopředu "naprogramováni" způsobit nějakou výtržnost jen pro vlastní potěšení. A to jsou právě ti, kteří často dávají směr dalším reakcím okolní části publika.

Cítím za touto problematikou složité spojené nádoby - ne-li dokonce bludné kruhy. Dá se z toho nějak vystoupit?

Jistě se už dost udělalo a dělá. Preventivní možnosti, postupy jsou zvláště v západní Evropě neustále intenzivně rozvíjeny, některé jsou již propracované a zvládnuté. Snahou je odhalit především ty, kteří na stadionech působí jako spouštěči negativních davových reakcí. Když zabráníte vstupu lidem, kteří začínají s výtržnostmi, ke kterým se pak ostatní připojí pod vlivem situačních emocí, zabráníte vzniku nežádoucích projevů, neboť k nim bez těchto iniciátorů obvykle nedojde.

A to je to, v čem se třeba od Angličanů ještě odlišujeme, co my zatím neumíme. Navíc naše pořádková služba zasahuje často příliš pozdě. Až v okamžiku, kdy jsou potyčky v plném proudu. Fanoušci trhají sedadla, házejí po sobě předměty, vlastně mezi sebou bojují.

Je to na mnohem delší povídání. Negativní jevy mezi sportovními fanoušky dneska až tak nesouvisejí se samotnou hrou, nemíří proti hráčům nebo rozhodčím. Přenášejí se mimo stadion, někdy na hodně velké vzdálenosti. Negativní projevy jsou dnes novým fenoménem určité zábavy, potěšení nebo programu určitých lidí. Většinou sociálně deprivovaných, popřípadě nezaměstnaných. Kdysi se střetávali sportovní příznivci mezi sebou, individuálně, zatímco v současnosti, od poloviny osmdesátých let, se stávají pravidlem střety velkých diváckých skupin. Dalším povážlivým charakteristickým rysem je zvyšující se brutalita konfliktů.

Kdybych se to měl pokusit uzavřít, musím říct, že perspektivy nejsou příliš růžové. Máme vytipováno mnoho faktorů, které je potřeba řešit, protože sehrávají svoji roli v propukání diváckých výtržností. A není to lokální záležitost, je to jev nahlížený z hlediska celoevropských projektů k poznání podstaty a k řešení problematiky diváckého násilí. Na jeho odstranění se musí nadále pracovat, i když to nebude lehké.

Souvisí to, jak jsme si hned na začátku naznačili, s řešením řady vážných, základních sociálních, společenských problémů v jednotlivých zemích. Tedy i u nás.

Jaroslav Kopic  
Foto Václav Šebek  


Copyright © 1999 Ministerstvo vnitra České republiky
| úvodní stránka |