POLICISTA  12/1999


měsíčník Ministerstva vnitra

ze světa

KUK, TO JSEM JÁ

...a auto, které jsem právě ukradl - řekl do objektivu fotoaparátu Lee Hosken (29), v ruce ještě držel šroubovák, kterým se do té Waxhall Astry vloupal. I na ostatních obrázcích je vyvedený jako živý. Pak na oplátku několikrát vyfotil svou přítelkyni. Fotoaparát našli v přihrádce na rukavice.

Kuk, to jsem já, ale za chvíli mě zradí moje IQ, měl ještě dodat.

Úspěšně vyrazili na projížďku, ale záhy havarovali a auto pohodili. Policisté je brzy objevili a našli i majitele: armádního náborového pracovníka Matta Holdena (26), který ráno auto zaparkoval nedaleko svého pracoviště v Bristolu. Jestli něco pana Holdena potěšilo, tak to,že z auta nebyl ukraden jeho fotoaparát, moc mu záleželo na filmu, který v něm byl: fotografoval totiž zájezd svého hokejového týmu. Když za týden film dokončil, dal jej vyvolat a šel si pro obrázky, dost se divil. Téměř z poloviny z nich na něj koukal zcela neznámý muž a zcela neznámá blondýna - oba ovšem v jeho autě a kolem něj. Pár vteřin si lámal hlavu, jak se to stalo, pak ho ale osvítilo jediné možné řešení - a běžel na policii. Tam je vyfotografovaný pan Hosken známá firma a nebylo těžké ho vypátrat.

Bristolský soud ho odměnil dvěma roky s podmínkou a na dva roky mu odebral řidičský průkaz, ale sám jeho obhájce označil Hoskenovu dosavadní životní dráhu a jeho akce jako poznamenané blbostí, bezmyšlenkovitostí a chaotismem. Policie si ovšem pochvalovala, protože přece jen málokterý zloděj udá sám sebe.

* * *

Když Reginald Currie zjistil, že potřebuje 100 dolarů na heroin, seděl na chodníku proti bance, a tak se rozhodl, že ji přepadne. Protože mu psaní moc nejde, šel za kamarádem a dal si napsat cedulku: "Ve jménu Alláha, mám bombu a pro věc islámu jsem připraven obětovat život. Dejte všechny peníze do mé brašny a nedělejte hrdinu."

Currie, který strávil ze svých 36 let plnou třetinu ve věznici, zanesl cedulku do Hudson City Savings Bank v Newarku, N. J., a za minutu vyšel s 1500 dolary. Brašnu však pohodil v bance a nebyla v ní bomba, ale jeho fotografie. Pak mu ještě před bankou vypadla potvrzenka s jeho jménem a nakonec ho identifikoval i taxikář, který ho odtamtud vezl.

Mimořádný případ? "Naopak, pro tenhle typ loupeží je to typické," říká Brad Orsini, který druhý den poté Currieho zatýkal. "Tenhle typ lupičů chodí ad hoc a neví, co má dělat."

Kde jsou ty časy, píší USA Today, když v bankách loupili John Dillinger, Pretty Boyd Floyd nebo chlapci Jamesovi, kteří měli všechno od a do zet promyšleno a loupili s velkým stylem, veřejnost je - s pocitem hanby - obdivovala a policie měla vůči nim respekt. Takový Dillinger si odnesl v roce 1933 z banky v Greencastlu, Indiana, 45 000 dolarů, gang Jamesů v roce 1871 z Ocobock Bank v Croydonu 45 000. Teď dělá průměr 4500 dolarů, ale typická kořist je mezi 500 až 1500 dolary. Jen 5 % bankovních loupeží v USA je spojeno s násilím a se zbraněmi a je velkého formátu. Typickým lupičem je dnes Reginald Currie: neozbrojený zloděj, který u přepážky předloží svůj požadavek a je spokojen s tím málem, co z příruční pokladny dostane.

Ještě v 60. letech bankovní lupiči dominovali na listině FBI 10 nejhledanějších, v posledním desetiletí se na ní objevili jen dva a v posledních třech letech ani jeden. Banky jsou stále místem, "kde peníze jsou", ale lupiči v nich jen paběrkují a většinou jsou chyceni. A když se jim podaří ukrást 4,5 milionu dolarů jako před dvěma lety v Lakewoodu, prozradí se nákupy, investicemi nebo gamblingem.


Copyright © 1999 Ministerstvo vnitra České republiky
| úvodní stránka |