POLICISTA  12/1999


měsíčník Ministerstva vnitra

staré zbraně
Pohled z prvního zámeckého nádvoří na hlavní budovu zámku
Přílba pardubické policie z období první republiky

Jedním z míst, kam se v dobách minulého režimu uchylovali přátelé historických zbraní, byl po léta pardubický zámek a v něm sídlící Východočeské muzeum. Jeho pracovníkem se v roce 1961 stal ing. Ctirad Beneš, který zde postupně vytvořil hodnotnou sbírku palných i chladných loveckých i vojenských zbraní. Za ním sem až do roku 1987 přicházeli milovníci zbraní, aby se poučili, odtud se šířily drobné publikace o zbraních všeho druhu.

Situace pardubického zámku se však stále více zhoršovala. Staré renesanční sídlo Pernštejnů chátralo před očima. O nutné rekonstrukci se stále jen mluvilo, expozice muzea se jedna za druhou zavíraly a sbírky se stěhovaly do depozitářů. Když ing. Beneš odcházel v roce 1987 do penze, byla celá sbírka o symbolickém počtu 1989 inventárních čísel v depozitáři a čekala na zázrak. Zázrak se kupodivu dostavil. Ředitel muzea PhDr. František Šebek dokázal přesvědčit veřejnost a své nadřízené, aby byl zámek vyňat ze správy Památkového ústavu, který sice sídlil na jeho nádvoří, ale opravu nebyl schopen zajistit. Správu zámku převzalo muzeum. Ředitel zval řadu významných osobností, kterým předváděl bohatství sbírek, které rozpadající se objekt skrýval.

Peníze se podařilo najít a v roce 1994 nabraly opravy tempo. To vyvrcholilo v roce 1996. Na pokraji hospodářské krize byla v říjnu 1997 slavnostně otevřena část zámku s malinkou expozicí zbraní. Na víc nebyly peníze. Nyní bohužel jdou opravy pomaleji.

Četnická opakovačka s trubicovým zásobníkem pod hlavní systému Kropatschek vz. 1881Zbraně se v průběhu oprav nejprve přestěhovaly z původního nevyhovujícího depozitáře do dalšího provizoria. Ale i jim se začalo blýskat na lepší časy. Začal se pro ně připravovat definitivní depozitář, v němž lze regulovat teplotu směrem nahoru a vlhkost směrem dolů. Byl vybaven pojezdovými regály s ojedinělým řešením uložení palných zbraní a upraven dle požadavků zákona o zbraních a střelivu k uložení zbraní podléhajících registraci. Sbírka zbraní pardubického muzea je pozoruhodná svojí komplexností. Jsou v ní zastoupeny jak staré zbraně, tak i zbraně modernější, vojenské i civilní, palné i chladné.

Nejhodnotnější součástí sbírky je bezpochyby soubor civilních loveckých a sportovních zbraní. Jsou zde zastoupeni jak čeští puškaři, jejichž díla byla prezentována na výstavě v roce 1998, tak puškaři západoevropští a středoevropští, jejichž práce budou vystaveny na jaře roku 2000. Mezi zájemci o zbraně jsou známy v Pardubicích uložené Lebedovy párové perkusní pistole, luxusní perkusní dvojka Josefa Tomišky z Heřmanova Městce a neméně krásná dvojka lancasterka Václava Marela z Litomyšle. Ze zbraní evropských puškařů jsou zde práce rodiny Schillingů z Mehlis, Antona Kleina z Vídně nebo třeba Petermana z Utrechtu.

Zajímavá je též kolekce vojenských palných zbraní, především těch, které mají vztah k rakousko-uherskému mocnářství. Protože královéhradecké bojiště je nedaleko, jsou tyto zbraně často předkládány badatelům z řad ctitelů bitvy u Hradce Králové. Jejich značnou část mohla veřejnost vidět na výstavě v roce 1996.

Bohatá je kolekce německých vojenských zbraní, a to včetně automatických, v minulosti bohužel zavařených. Jsou zde i vojenské zbraně československé (dva samopaly ZB 47), francouzské, italské, švýcarské (Vetterli), ruské, americké (Winchester, Remington, Spencer...), dánské a polské. Prakticky ke každé vojenské pušce má muzeum bodák.

Nástražné zařízení čili samostříl typu LefaucheuxPodobné je členění sbírky chladných zbraní, v níž je zastoupena např. řada šavlí s pamětními nápisy připomínajícími revoluci roku 1848. Značná část chladných zbraní je signována solingenskými firmami. Lapkům, vrahům či zvrhlíkům pak budiž výstrahou vpravdě luxusní, ale přesto popravčí meč mečíře Petra Müncha ze Solingenu. Pěkná je též sbírka loveckých tesáků a jataganů. Svou hodnotu má sbírka střeleckých terčů, které pocházejí ze Svitav. Postupně procházejí renovací, jejíž výsledky veřejnost poprvé viděla v roce 1998. Milovníci fortifikačního umění mohou v Pardubicích obdivovat mohutné zemní valy, které obklopují pardubický zámek. Byly navezeny pernštejnskými rybníkáři již na počátku 16. století. Pardubický zámek tak sice skýtal pohodlí zámku, ale současně poskytoval bezpečí opevněného sídla - hradu. Valy, kterými bývalo opevněno též město, odolaly trojímu obléhání Švédy za třicetileté války. S nepořízenou odtáhl i proslulý Torstenson.

Zámek, to nejsou jen muzejní sály, ale i rušný společenský život. Kromě výstav zde probíhají rauty, konference, divadelní představení a vystoupení šermířů. Ohromného ohlasu se dostalo půlnoční prohlídce na Štědrý den.

V roce 1998 zámek ožil celodenní historickou akcí v souvislosti s výročím konce třicetileté války. Více než stovka účinkujících bavila diváky celý den. Na nádvoří proběhly regulérní bitvy, ze zámeckých valů pálila děla. V roce 1999 se vše opakovalo, ovšem v kostýmech z počátku 16. století. Místo mušketýrů udivovali svojí udatností landsknechti.

Pardubický zámek pomalu a jistě ožívá. Tamní sbírku zbraní čeká výstava prací evropských puškařů v sezoně roku 2000 a v roce 2001 snad konečně vznikne stálá expozice.

Jan TETŘEV  
Foto Václav ŠEBEK  


Copyright © 1999 Ministerstvo vnitra České republiky
| úvodní stránka |