POLICISTA  12/1999


měsíčník Ministerstva vnitra

u policistů ve Fulneku
Zámek nad městem vyhlíží pyšně a malebně a člověk se musí vyškrábat až k bráně, aby shledal že americký restituent dostal víceméně zříceninu: pravda, perfektně staticky zajištěnou...

V troskách je i klášter za městem. Ještě že farní kostel, barokní fulnecké chlouba, a muzeum Jana Amose Komenského jen kousek od náměstí vypadají k světu i při "bližším ohledání". Náměstí samo je klidné, úhledné, domácké, vpravdě idylické: křižovatka hlavních silničních tahů - z Opavy na Nový Jičín a z Olomouce na Ostravu - leží naštěstí kousek za městem.

Kdysi tímhle malebným údolím vedla legendární Jantarová stezka z Pobaltí do Středozemí, ale vlhko, bažiny a komáři k usídlení nelákali. Teprve ve druhé půli třináctého století tu vyrostl pyšný hrad a pod jeho záštitou městečko. Dostalo jméno Fulnek, jež dle jazykozpytců vzniklo z německého slova Pfuhl, což česky znamená močál, či z přídavného jména faul, tedy líný, jímž obyvatelé vystihli vpravdě neukvapený tok Husího potoka. V roce 1283 každopádně letopisy hovoří o sídle jménem Vulneck, později se pak název proměňuje na Phullneck, Felleneck, Fulnecke, Wlneck, Folnek a Filnek i Fülleneck. Město založili nejspíš páni z Lichtenburka, jimž Přemysl Otakar II. věnoval rozsáhlé pozemky na Opavsku. Jejich sousedi, březovští biskupové, stavěli osady v okolí, Hladké Životice, Stachovice, Jerlochovice, či zvelebovali staré slovanské osady Kujavy, Jílovec a Děrné.

Roku 1293 se už Fulnek mohl chlubit farou, kostelem, rychtou i měšťany z nezvykle rozlehlého náměstí, jež čítalo plných 56 právovárečných domů. Další majitelé města - Lichtemburkové o panství přišli, když se vzbouřili proti králi Janovi - páni z Kravař vystavěli Bílovec, Nový Jičín, Odry a Vítkov, osídlení kraje zhoustlo a městečka rostla a bohatla. Fulnek dostal vlastní erb, za husitských válek však díky věroučné přelétavosti svého majitele lehl popelem: hrad na kopci ovšem husitům odolal.

Pak se v držení města a panství šlechtické rody střídaly. Fulnek ovšem vzkvétal, i když dobové katastrofy včetně velkých požárů se nevyhnuly ani jeho zdem. Za zmínku stojí, že zdejší městská rada čítala vedle purkmistra, tří starších a sedmi přísedících i fojta coby orgán policejní i soudní. A vynášela rozsudky ve věcech civilních i trestních, uplaťnujíc i právo hrdelní: jen kata zvali přepolního, z Opavy či Lipníka, aby vykonal ortel mečem či provazem, řidčejí pak upálením či naražením na kůl... Na radnici vládla ovšem němčina, ale česky se obyvatelé na radnici domluvili taky, jak zápisy v městských knihách dosvědčují.

Pozoruhodnou péči věnovalo město vzdělání: při faře vždycky fungovala škola, jíž se později věnovali i zdejší řeholníci.

V šestnáctém století bez potíží ve Fulneku žili vedle sebe katolíci i čeští bratři, jichž rychle přibývalo, neboť je ochraňovali zdejší páni ze Žerotína. A byli mezi nimi čelní vzdělanci, mezi nimiž ovšem absolutní špičku představoval Jan Amos Komenský, který se do města uchýlil počátkem roku 1618. (Už předtím, než odešel na univerzitu, ale několikrát po různě dlouhá období ve Fulneku pobýval.) Prokazatelně prožil ve městě tři šťastné roky, během nichž učil, ale také hodně psal a zbudoval i obsáhlou knihovnu, jež bohužel při vpádu císařských roku 1621 lehla popelem.

Komenský musel z Fulneku kvapně prchnout a už se do vlasti nikdy nevrátil. A město pak prožívalo krvavé peripetie třicetileté války a nového rozkvětu se dožilo až koncem sedmnáctého století. Rozvinulo se tu řemeslné soukenictví a průmyslovou revoluci tedy začaly ve Fulneku textilky: železnice z Opavy na Trenčín, jež by do jeho bran přinesla kýžený ruch, se ale nakonec nepostavila a město zůstalo trochu stranou nejbouřlivějšího rozvoje. Nicméně sedm místních textilek vyrábělo ostošest, přibyl i parní mlýn a strojírna, jež vyráběla stroje pro cukrovary.

Zámek: zblízka jde o pouze staticky zabezpečenou a úplně prázdnou ruinuPřed druhou světovou válkou byl Fulnek městem průmyslovým a bohatým, s německou většinou a údajně první nacistickou samosprávou na světě - tak se tehdejší starosta sám vychloubal... Po záboru Sudet se stal součástí reichu, boje za osvobození Československa Fulnek krutě poznamenaly dělostřeleckým bombardováním a velkým požárem. Jedna strana náměstí vzala při něm zasvé a dodnes nestojí. Odsun Němců, jenž následoval, připravil Fulnek o kvalifikované lidi a jen pomalu se pak vzpamatovával. Když se dneska řekne Fulnek, ozve se Komenský a Romo. Továrna na pračky ovšem tone v potížích, zatím ale ještě dává obživu stovkám lidí. Nezaměstnanost je ovšem ve městě a okolí veliká: zhruba sedmnáct procent... Časy, kdy nedělal jen ten, kdo vlastně o práci neměl zájem, dávno pominuly. Na radnici mají tedy starosti a na obvodním policejním oddělení taky. Protože nezaměstnanost plodí bídu - a bída...

* * *

Fulnecké policejní oddělení sídlí kousek od náměstí, na šikovném místě, odkud je všude blízko: uznalý domácí mu vyměřil solidní činži, místa pro tucet chlapů je tak akorát, a dokonce i garáž pro dvě auta se našla, třebaže se v ní ohřejí akorát za velkých mrazů: jinak jsou povětšinou v pohybu, protože rajon je velký a policisti mají být k vidění a ne vysedávat nad lejstry na "vachcimře". (Tak soudí zdejší šéf, kapitán Bc. Radim Daněk, a má nepochybně pravdu.)

"Na rozdíl od jiných oddělení jsme neměli problémy s benzínem ani nedávno, když naříkali skoro všichni," říká spokojeně a nezní to jako vychloubání, nýbrž prosté konstatování faktu. "Prostě jsme si od začátku roku přesně rozpočítali 111 000, které jsme na pohonné hmoty dostali, a snažili se nepřekračovat denní limit. A když se některý den přečerpal, z nutných důvodů, pochopitelně, rychle se zase vrátit ´do normy´. A ono se to nám vyplatilo!" Roli hraje osobní odpovědnost. Provoz aut má totiž na starosti jeden z fulneckých policistů: a se vším všudy. Svůj konkrétní úkol, který mu pasuje, ve Fulneku totiž dostal každý z policistů: ten dělá to a ten zas tohle, a všichni dohromady udělají moc. Znáte tu písničku přece...

Takže jeden má na starosti hospodářské věci, dva dělají operativu, v malém tak vlastně suplujíce kriminálku, další se stará o mládež (včetně nebezpečí drogových závislostí), dva jsou dokumentaristy, jeden pomocným technikem - a zástupce vedoucího baví počítače a tudíž pečuje o spisy s nevšední pílí a nápaditostí pomocí výpočetní techniky. "Při hodnocení úspěšnosti policie se vždycky nejvíc přihlíží k objasněnosti - a tu máme ovšem vysokou, nejvyšší na okrese: letos se pohybujeme kolem sedmdesáti procent, což proti loňsku představuje solidní nárůst," říká vedoucí oddělení, nedávný absolvent Policejní akademie, Bc. Daněk. "Takže jsme zatím chváleni a já se jen bojím, že napřesrok už třeba vzorem nebudeme: protože další zlepšování objasněnosti je reálně skoro nemožné. Loni jsme to ovšem tvrdili taky: a z tehdejších pětašedesáti procent jsme vyšplhali na sedmdesát... Přiznám se ale, že pro mne osobně existuje ještě podstatnější kritérium než objasněnost: totiž spokojenost občanů. Když jsem u policie začínal, bláhově jsem si představoval, že by ji lidi jednou měli vnímat jako službu, která je tady pro ně, nikoli jako orgán namířený proti nim, nebo na ně... A jestli se nám pocit, že jsme tu pro lidi, u nás ve městě daří v občanech vyvolat - a věřím, že poslední dobou ano - pak jsme na dobré cestě..."

Deset fulneckých policistů (plus dva, šéf a jeho zástupce) tvoří dobrou a veskrze mladou partu: až na jednu výjimku, staršího pána, jenž se už chystá do penze, samí zelenáči, zajíci, kluci, řekl by možná někdo pochybovačně, ale spletl by se. Generačně celistvý kolektiv, jakkoli vznikl vlastně náhodně, z dopuštění nadřízených, drží pospolu ve službě i mimo ni. Třebaže je to obtížné a nikdy se ke sportování, na zájezdě či na zabíjačce nesejdou dočista všichni - protože služba je služba - tradiční setkání a společné výlety, na nichž samozřejmě nescházejí manželky a potomstvo, jsou už samozřejmostí, na niž se všichni těší.

Většina z fulneckých policistů přitom do práce musí dojíždět, naštěstí nikoli z daleka: z městeček a vesnic v okolí. Což nic nemění na potřebě dobré místní a osobní znalosti, již si záhy osvojili a která jim pomáhá v každedenní běžné rutině - i tehdy, když zazvoní telefon a nový závažný případ je na světě. I když, dlužno říci, i ve Fulneku povětšinou shledávají, že rodáci z města a vísek obvodu nebývají pachateli: spíš dobré dopravní spojení sem láká k spáchání zločinu lidi z Ostravy, Opavy, Olomouce, Hranic, kteří sem vyrážejí na "spanilou jízdu" a po kýžené "ráně" hodlají zase rychle zmizet směrem k domovu. Že se jim to ne vždy povede, za to patří dík i policistům z Fulneku...

* * *

Novojičínské okresní policejní ředitelství sídlí v centru města, hned proti Beskydskému divadlu: ke kterémužto tvrzení nutno dodat - doposud. Neboť stará sešlá budova se stala modernímu policejnímu provozu těsnou a nové sídlo už se dokončuje. Část pracovišť už v něm střechu nad hlavou našla. Až přesídlí ostatní, policisté to budou mít do práce (a občané za nimi) poněkud dál, leč technické vybavení a dostatek prostor mluví jednoznačně pro...

Novojičínský policejní ředitel pplk. JUDr. Karel Třetina"Novojičínský okres má osm policejních oddělení: Odry, Příbor, Studénku, Bílovec, Frenštát, Kopřivnici, Nový Jičín a Fulnek," vypočítává ředitel podplukovní JUDr. Karel Třetina. "A řekl bych, že je výjimečný: na severní Moravě totiž jako jediný z jedenácti okresů se v minulém roce mohl pochlubit poklesem kriminality a oproti stejnému období loňského roku jsme letos v září zaznamenali opět snížení - o celých devět procent. A klesající trend kriminality je tak už čtyřletý..."

Což věští dobrou práci místních policistů (jakkoli jejich ředitel tiše oponuje slovy, že takové tvrzení by znělo neskromně, a spíš vidí příčinu v tom, že zdejší lidé jsou snad slušnější než jinde: čemuž nasvědčuje ovšem i fakt, že většina pachatelů lapených na Novojičínsku pochází z Ostravy či ještě větších dálav.

"Celookresní objasněnost je zhruba padesátiprocentní, tedy zatím jsme se zločinci na remizu - a rádi bychom získali převahu v poli," žertuje ředitel, ale myslí to velice vážně: jakkoli dobře ví, kterak obtížné je každé procento navíc.

Zvláště když osmdesát procent z celkového nápadu kriminality představují majetotkové záležitosti, a mezi nimi mají zas drtivou převahu ony trestné činy, jež trápí celou republiku: vloupání do aut, sklepních kójí, krádeže jízdních kol: zdánlivé banality, jež se ale nejhůř vyšetřují, přičemž lidem nejvíc otravují život. Novotou jsou množící se krádeže mobilních telefonů: před třemi lety si každý, kdo ho měl, chránil aparát jak oko v hlavě, kdežto dneska jde jednoduše o spotřební předmět, který se ovšem velmi snadno zpeněží. Snad, až s příchodem třetí sítě mobily ještě zlevní, ztratí pro chmatáky na atraktivnosti...

"Na to bych nesázel, kola se taky kradou i laciná, a stará, a rozhrkaná," usměje se chmurně doktor Třetina.

A pochlubí se čerstvým "okresním" policejním úspěchem: Poláky, kteří Novojičínskem projíždějí na svých cestách za nákupy do Německa, Rakous a Švýcar, začali před časem stavět falešní policisté. Stopli auto a po záminkou, že hledají drogy, prohledali kabinu i zavazadla - a pak s omluvou posádku nechali odjet. Kdo by nedůvěřoval policejní uniformě, kdo by zkoumal její detaily, odlišující ji od pravé? Každopádně po několika desítkách či stovkách kilometrů cestovatelé zděšeně shledali, že jim chybějí tisíce či dokonce desetitisíce marek, dolarů, franků...

"Organizovaná skupina mladých pachatelů - věkově mezi dvaceti a šestadvaceti - je už ve vazbě," pochvaluje si ředitel. "Zatýkání proběhlo bez zranění, i když podle jednoho svědka šlo o scénu jak z Divokého západu: pomáhala nám URNA a pachatelé se rozhodli uniknout a zastavila je teprve střelba... Neunikli." Takový úspěch dělá ovšem policii dobré jméno. Kredit, jak se říká v tržní společnost. U lidí i ostatních instutucí. Zní to jako idyla, ale v Novém Jičíně prý jinde známé řevnivosti mezi soudem, vyšetřovačkou, policií, státním zastupitelstvím nepěstují. Šéfové se scházejí co měsíc a když je třeba, i neplánovaně, hned: a vede je při tom rozumná myšlenka podplukovníka Třetiny - že totiž pohádat se umí každý, ale ti moudří se dovedou domluvit.

* * *

Podobná místa se stávají skrýší podivných existencí i překladištěm kradených věcíFulnecký policejní šéf nevelí svým jedenácti mužům vlastně dlouho, přišel v létě sedmadevadesátého - z nedalekého Bílovce, kde dodnes bydlí, poté, co v Praze vystudoval Policejní akademii. V den po slavnostním převzetí funkce začaly povodně, přívalová voda zalila město i okolí, zaplavila silnice a někde celé kusy vozovek vzala s sebou.

Přestala jít elektřina, telefony oněměly, do Nového Jičína se rázem dalo dojet leda snad lodí.

"Taková mimořádná situace lidi prověří - a já tehdy poznal, že se na ty svoje tady mohu stoprocentně spolehnout," pochvaluje si kapitán Daněk. "Asi týden se někteří nedostali domů, sloužili jsme ve dne v noci, zažili jsme spoustu dojemných i dramatických chvil. Jednoho z chlapů jsem pak navrhl na povýšení, jiní dostali jen peněžní odměnu: třeba za to, že v ledové vodě, jen s nafukovací matrací, šli zachraňovat odříznutou rodinu ze střechy jednoho z domů v Hladkých Životicích."

Velká voda prověřila ale pochopitelně nejen policisty: výborná spolupráce byla s hasiči, řada místních podnikatelů zapomněla na příkazy trhu a čile a na vlastní náklady opravovali silnice. Někteří zkrátka hleděli, jak pomoci druhým, našli se ovšem tací, co koukali pomoci sami sobě.

"Ano, vyskytly se tu i případy drancování," řekne kapitán hořce. "Zpráv jsme o nich měli dost, některé i zcela adresné - jenže nikoho jsme nechytili při činu. Alespoň nám pak přišli na pomoc vojáci a stavěli jsme smíšené hlídky na nejvíc ohrožená místa."

Když se člověk prochází dnešním Fulnekem, nechce se mu ani věřit, že také uprostřed historického náměstí tekla řeka. Domy jsou jako z cukru, nové střechy i fasády, chodníky, za něž by se nemuselo stydět centrum matičky Prahy, a hladký asfalt vozovek.

"Staráme se, aby město vypadalo k světu," připouští starosta inženýr Josef Rychtařík.

Nemá to snadné: nezaměstnanost znamená zvýšené náklady na sociální věci, ale taky propad daní: když podnikatelé krachují, kde by na ně brali? I proto radnice doufá, že proponovaná dálnice D47 - má vést zhruba čtyři kilometry od Fulneku - městu vbrzku prospěje.

"Proto usilujeme, aby se postavil přivaděč Východ plus: aby nás jen nemíjela tranzitní doprava, ale lidé se mohli u nás zastavit, a aby taky naši obyvatelé měli přístup k lepšímu dopravnímu spojení," říká starosta. "Nehledě k tomu, že kolem dálnice a přivaděče vyrostou benzinové pumpy, servisy, motoresty, motely - a s nimi potřebná pracovní místa."

Novou atrakcí v městě - už tak turisticky přitažlivém - by se mělo stát nové muzeum historických vozidel a hasičské techniky, jež má vzniknout v části zámecké budovy: smlouva s jejím majitelem, architektem Špačkem z Kalifornie, je už připravena. Vstřícný restituent slíbil pronajmout prostory na padesát roků a za symbolickou cenu - korunu ročně...

* * *

Auto bez espézetky, nedbale odstavené u lesaObvodní policejní oddělení se starají hlavně o zdánlivé drobnosti: vykradené chaty, vloupání do bytů, ukradená auta. Jenomže někdy se přihodí i velký případ. Jeden z těch fulneckých nemá podnes pachatele, ačkoli se odehrál loni před Vánoci: dva chlapi si počíhali na úřednici místní pošty, když vcházela do svého bytu. Přepadli ji, svázali kabelem, přelepili jí ústa a zavázali šátkem oči. A pak si "vypůjčili" klíče a v klidu a pokoji si pod rouškou tmy odemkli poštu - jen dvě stě metrů od policejního oddělení - a sebrali, co mělo cenu, hotovost i dálniční známky. Hodně přes milion.

A vypařili se jak pára nad hrncem. Měli ovšem štěstí: jednak pro to, že jsou podnes na svobodě, ale paradoxně i z toho důvodu, že kluci ze sousedství uslyšeli z bytu poštovní úřednice podivné zvuky, klepání na topení, škrábání, stony... Zavolali policii a hlídka zamčené dveře vyrazila. Paní zachránili v posledním tažení: už fialověla, moc života v ní nezbývalo. Chybělo zkrátka málo a pachatelé by měli vedle loupežného přepadení a loupeže na krku taky vraždu...

"Druhý případ, o týden či dva později, jako vražda dokonce začal," vzpomíná kapitán Daněk. "V Mlýnské ulici našli mrtvolu ženy: když si hlídka všimla zakrváceného temene její hlavy, přijela výjezdovka a soudní lékař. Zjistil, že mrtvá má zlomenou spodinu lebeční a šesticentimetrovou tržnou ránu vzadu na hlavě - a vyšetřování vraždy se rozjelo..."

Čtyřiadvacet hodin strávili policisté na nohou, protože mord na malém městě, to je sakra průšvih. Ale pak pracovníci kriminálky zjistili, že parta lidí v lese dělala dříví, a mrtvá jakbysmet. A jedna z klád odskočila tak nešťastně, že uhodila nebožku do hlavy. Pachatelé, zděšeni jejím zraněním, se rozprchli - s nadějí, že to nějak projde. Umírající žena zůstala ležet v tratolišti krve na cestě pod srázem. A oni nakonec namísto vraždy měli na krku ´jen´ ublížení na zdraví s následkem smrti..."

"Ale stanou se i zdánlivé prkotiny, které mrzí taky," řekne kapitán. "Třeba letos jsme chytili děvče, jež ukradlo spolužačkám klíče a pak vykradlo dva byty... Ještě mu nebylo třináct..."

Život na obvodním oddělení, to je prostě nekonečný řetězec malých i velkých starostí, každodenní rutiny a trpělivé mravenčí práce, jež nikdy nekončí a za níž jen výjimečně někdo poděkuje.

Fulnecká policejní parta je dobrá ve službě i po ní: kde jinde jezdí spolu lidi na výlety, hrají volejbal, fotbal, tenis, dělají akce pro děti a vystrojí si společnou zabíjačku? Ve volném čase, kterého je tolik, jako všude u policie. Tedy málo.

Ale takový už je policejní život.

Důležitá telefonní čísla

Předvolba O656
Okresní ředitelství Policie ČR Nový Jičín 709640-3
Obvodní oddělení Policie ČR Fulnek 741333-4
Městský úřad 740345
Česká pošta 741301
Nádraží ČD 741816
Hotel Jelen 741334

Jan J. VANĚK  
Foto Václav ŠEBEK  


Copyright © 1999 Ministerstvo vnitra České republiky
| úvodní stránka |