Centrum proti hybridním hrozbám  

Přejdi na

Státní služba  


Rychlé linky: Mapa serveru Textová verze Rozšířené vyhledávání


 

Hlavní menu

 

 

Radikalizace

Radikalizací jsou rozuměny změny ideologických postojů člověka směrem k postojům vyhraněným, které vybočují z ústavních norem, vyznačují se prvky netolerance a útočí proti základním demokratickým ústavním principům. Tyto extremistické postoje jsou způsobilé přejít v aktivity, které působí destruktivně na stávající demokratický systém, včetně aktivit násilného charakteru. Radikalismem rozumíme zastávání těchto vyhraněných ideologických postojů.

V případě CTHH se soustředíme na radikalizaci směřující k různým formám násilí.  

Radikalizace může být v zásadě náboženská, politická anebo obecně protidemokratická, zaměřená proti demokratickému právnímu státu. Radikalizace, její procesy a hrozby, které s sebou přináší, detailněji shrnuje Audit národní bezpečnosti (pdf, 1,4 MB) zpracovaný v roce 2016.

Radikalizace náboženská je procesem vyhrocení postojů v rámci určitého náboženského učení. Náboženští radikálové se uchylují zejména k doslovnému pochopení základních textů daného náboženství. Často se lze setkat s označením náboženských radikálů jako fundamentalistů. A to z toho důvodu, že se řídí pouze „základem“ svých textů (podle tradice to bývá přímé slovo boží), který považují za jediný legitimní a neměnný. Odmítají tedy jakýkoli výklad a texty zpravidla chápou doslovně. Náboženský radikalismus se objevuje napříč většinou všech světových náboženství. Násilný aspekt náboženské radikalizace je pojednán v kapitole Terorismus a měkké cíle.

 Příklady náboženských radikálních skupin současnosti:

  1. Křesťanský radikalismus
    Radikalismus se v křesťanství projevoval od jeho prvopočátku, ať už se jednalo o různé heretické skupiny či později protestanské skupiny, které se vymezily vůči katolicismu svým fundamentálním zaměřením a odmítnutím všeho, co přesahuje Bibli. V současnosti se křesťanský fundamentalismus hojně objevuje v USA v podobě radikálního evangelikalismu. Křesťanský radikalismus se objevuje i v konfliktech separatistického charakteru jako v případě IRA a sporů o Severní Irsko.
     
  2. Budhistický radikalismus
    V současné době se budhistický radikalismus objevuje v Barmě a jeho hlavní postavou je mniši Ašin Wirathu a Ašin Kumara, kteří vedou boj proti muslimům v zemi. Jejich postupy jsou většinou velmi násilné. Na budhisticko hinduistických základech stojí radikální učení japonského hnutí Óm šinrikjó (dnes nazýváno Aleph). Hnutí je známo díky útoku na tokijské metro v roce 1995 za použití toxické látky sarin.
     
  3. Islámský radikalismus
    Mezi nejznámější radikální ideologie islámu v současnosti patří: a) salafismus, resp. salafia jihadia,/wahabismus: jedná se o fundamentalistické ideologie, které odmítají jiné zdroje než základní náboženské texty (Korán, Hadísy). Na salafistické ideologii staví Al Qaeda, Daesh, Al Shabab, ad. b) Muslimské bratrstvo je umírněnější než salafismus. Kromě koránu a Hadísu toleruje také místní zvyklosti, historické odkazy a různé legislativní výklady.

Mezi nejpatrnější hrozby v západní Evropě v současné době patří islámský radikalismus. Mezi nejohroženější patří představitelé tzv. 3. generace tedy potomci imigrantů z muslimských zemí, kterým se nedaří zapojit do běžného života občanů evropských zemí a dostávají se tak na okraj společnosti. Stávají se tak obětí propagandistické kampaně islamistických teroristických skupin, která se šíří zj. na internetu. Proces radikalizace tedy začíná většinou na sociálních sítích.

Islamistická radikalizace je problém, který se do současné doby ČR spíše vyhýbá a to zejména kvůli tomu, že zdejší muslimská komunita je relativně malá a poměrně dobře integrovaná do většinové společnosti.

Pokud jde o radikalizaci politickou, tedy klasický pravicový a levicový extremismus, je tato problematika pojednána na samostatných stránkách.

Pokud jde o radikalismus zaměřený proti demokratickému systému, jde o v ČR poměrně nový fenomén. Je spjatý zejména s fenomény jako je nárůst populismu mezi některými politickými subjekty, nárůstem protidemokratických postojů těchto subjektů, které jsou velmi často kombinovány s prosazováním prokremelských postojů. Charakteristická je tendence prosazovat principy rozporné s bezpečnostními zájmy stanovenými Bezpečnostní strategií ČR či Koncepcí zahraniční politiky ČR, v extrémním případě i přímo rozpor s hodnotami a pravidly stanoveným Ústavou ČR, včetně podpory nedemokratickým autoritářským krokům v politice. Tyto subjekty a nositelé těchto postojů jsou často úzce provázání s klasickou politickou extremistickou scénou. Skoro vždy jde o subjekty, které se aktivně účastní produkce dezinformací.

Že je pro ně charakteristické předstírání vlastenectví formou nacionalismu, extrémní politické postoje, jednostranná kritika Západu a velebení Ruska, útoky na unijní a alianční partnerství, zpochybňování západoevropské i středoevropské politiky a způsobu života a velebení všeho ruského.

Trestněprávní úprava radikalizace

Česká legislativa nezná pojem „radikalizace“, tudíž ani v českém trestním právu není definována skutková podstata trestného činu „radikalizace“. Radikalizaci lze obecně postihnout v rámci trestných činů, které se vztahují k extremismu. Např. dle § 352 Násilí proti skupině obyvatel a proti jednotlivci, § 355 Hanobení národa, etnické skupiny, rasy a přesvědčení, § 356 Podněcování nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod, § 365 Schvalování trestného činu, § 403 Založení, podpora a propagace hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod člověka, 404 Projev sympatií k hnutí směřujícímu k potlačení práv a svobod člověka, atd. podle zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku.

V některých případech by bylo možné aplikovat trestné činy související s terorismem (viz sekci „Trestněprávní úprava“ v kapitole „Terorismus a měkké cíle“).

vytisknout  e-mailem 

MVČR 
internetové stránky Policie ČR