Ministerstvo vnitra České republiky  

Přejdi na

Efektivní veřejná správa


Rychlé linky: Mapa serveru Textová verze English Rozšířené vyhledávání


 

Hlavní menu

 

 

Terminologický slovník

Slovník nejčastěji používaných termínů v oblasti azylu a migrace 

 

  • acquis communautaire – souhrn veškerého platného práva Evropských společenství, které zavazuje všechny členské státy v rámci Evropské unie;
     
  • azyl – ochranný pobyt, který stát poskytuje státnímu příslušníku třetí země nebo osobě bez státní příslušnosti v souvislosti s jejím pronásledováním zpravidla z důvodů politických (v ČR jsou důvody udělení azylu specifikovány v zákoně o azylu);
     
  • azylant – cizinec, kterému byl udělen azyl, a to po dobu platnosti rozhodnutí o udělení azylu;
     
  • azylová zařízení – zařízení zřizovaná Ministerstvem vnitra, která slouží k ubytování žadatelů o udělení mezinárodní ochrany či azylantů. Podle účelu se rozlišují tři druhy: přijímací středisko, pobytové středisko a integrační azylové středisko;
     
  • bezpečná třetí země – podle zákona o azylu se bezpečnou třetí zemí rozumí stát jiný než stát, jehož je cizinec státním občanem (v případě osoby bez státního občanství stát posledního trvalého bydliště), ve kterém cizinec pobýval před vstupem na území, a do kterého se může tento cizinec vrátit a požádat o udělení postavení uprchlíka podle mezinárodní smlouvy, aniž by byl vystaven pronásledování, mučení, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo trestu. Přichází-li žadatel o udělení mezinárodní ochrany ze státu, který Česká republika považuje za bezpečnou třetí zemi, lze jeho žádost zamítnout jako zjevně nedůvodnou;
     
  • bezpečná země původu – podle zákona o azylu se bezpečnou zemí původu rozumí stát, jehož je cizinec státním občanem (v případě osoby bez státního občanství stát posledního trvalého bydliště), v němž státní moc dodržuje lidská práva a je způsobilá zajistit dodržování lidských práv a právních předpisů. Bezpečnou zemi původu neopouštějí její občané z důvodů pronásledování za uplatňování politických práv a svobod, nebo z odůvodněného strachu z pronásledování z důvodů rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů nebo z důvodu hrozícího skutečného nebezpečí vážné újmy. Jedná se o stát, který ratifikoval a dodržuje mezinárodní smlouvy o lidských právech a základních svobodách a který umožňuje činnost právnickým osobám, které dohlížejí nad stavem dodržování lidských práv. Přichází-li žadatel o udělení mezinárodní ochrany ze státu, který Česká republika považuje za bezpečnou třetí zemi, lze jeho žádost zamítnout jako zjevně nedůvodnou;
      
  • bezprostřední použitelnost práva Společenství – kromě toho, že právo ES je závazné pro všechny instituce Společenství a členské státy, tak také bezprostředně propůjčuje práva a ukládá povinnosti občanům Evropské unie. Bezprostřední použitelnost však nemá právo ES jako celek, nýbrž pouze některé druhy právních nástrojů;
     
  • cizinec – je každá fyzická osoba, která není občanem České republiky. Pro účely zákona o pobytu cizinců se cizincem rozumí fyzická osoba, která není státním občanem České republiky, včetně občana Evropské unie;
         
  • dobrovolný návrat/dobrovolná repatriace – dobrovolné vycestování cizince z území České republiky do země původu nebo jiného státu, ochotného cizince přijmout. Stát může, je-li to ve veřejném zájmu a při naplnění podmínek stanovených zákonem, nést náklady spojené s dobrovolným návratem cizince (§ 123a zákona o pobytu cizinců), resp. žadatele o udělení mezinárodní ochrany (§ 54a zákona o azylu);
         
  • dobrovolný transfer – v souvislosti s Dublinským systémem se jedná o cestu žadatele o azyl, resp. o udělení mezinárodní ochrany, do odpovědného členského státu, kdy tato osoba cestuje samostatně. Je pouze stanoveno místo v odpovědném členském státě, kam se má žadatel dostavit a kdy tak má učinit;
     
  • dočasná ochrana – ochranný institut výjimečné povahy existující vedle mezinárodní ochrany. Smyslem je rychle a účinně reagovat na hromadné přílivy vysídlených osob ze třetích zemí, které se nemohou vrátit do země svého původu. Může se jednat o osoby, které uprchly z oblastí ozbrojených konfliktů nebo endemického násilí, nebo osoby, kterým vážně hrozí systematické nebo obecné porušování lidských práv, či osoby, které se staly oběťmi takového porušování lidských práv;
      
  • doplňková ochrana – vedle azylu další (nižší) forma mezinárodní ochrany, která se uděluje cizincům, kteří nesplňují důvody pro udělení azylu, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že v jejich případě jsou důvodné obavy, že pokud by byli tito cizinci vráceni do státu, jejichž jsou státními občany (v případě osob bez státního občanství do státu jejich posledního trvalého bydliště), by jim hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy. Za vážnou újmu se pak považuje uložení nebo vykonání trestu smrti, mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání žadatele o udělení mezinárodní ochrany, dále vážné ohrožení života nebo lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situacích mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu, nebo pokud by vycestování cizince bylo v rozporu s mezinárodními závazky České republiky;
      
  • Dublinský systém – označení používané pro mechanismus, kterým je určován stát odpovědný za posouzení žádosti o azyl, resp. mezinárodní ochranu, podané na území členských států Evropských společenství státním příslušníkem třetího státu. Směřuje k realizaci principu 1 osoba – 1 žádost – 1 stát;
      
  • emigrace – změna místa pobytu směrem z území domovského státu; emigrace je procesem při němž obyvatelé opouštějí své domovské státy s cílem usídlit se v zahraničí;
       
  • emigrant – osoba, opouštějící území svého domovského státu s cílem usídlit se v zahraničí;
     
  • Eurodac – elektronická databáze otisků prstů využívaná v rámci Dublinského systému;
      
  • Evropské sdružení volného obchodu (ESVO) – toto sdružení bylo založeno z iniciativy Velké Británie poté, co rodící se Evropské hospodářské společenství odmítlo přijmout Velkou Británii, podmiňující své členství v něm respektováním řady specifických britských požadavků. Stockholmská smlouva o založení ESVO byla podepsána 20.11. 1959 a vstoupila v platnost 4.1. 1960. V současné době je členská struktura ESVO tvořena jen 4 členskými státy: Island, Norsko, Švýcarsko a Lichtenštejnsko;
      
  • Evropský hospodářský prostor (EHP) – 1.1. 1994 vstoupila v platnost Smlouva o Evropském hospodářském prostoru, kterou uzavřely mezi sebou státy Evropského sdružení volného obchodu (bez Švýcarska) na straně jedné a Evropských společenství a jejich státy na straně druhé. Cílem této smlouvy bylo vytvořit prostor, který by zahrnoval jak státy Společenství, tak i státy představující Evropské sdružení volného obchodu;
       
  • Evropský uprchlický fond – finanční nástroj EU, jeho účelem je spolufinancování akcí podporujících úsilí členských států v souvislosti s přijímáním uprchlíků a vysídlených osob. Je součástí obecného programu „Solidarita a řízení migračních toků“ , který je tvořen Evropským uprchlickým fondem, Evropským fondem pro začleňování příslušníků třetích zemí, Fondem pro vnější hranice a Evropským návratovým fondem;
      
  • Charta základních práv EU – na zasedání Evropské rady v Nice v prosinci 2000 byla přijata Charta základních práv EU. Charta reagovala na potřebu upravit práva občanů členských států přímo k EU. Je to rozsáhlý dokument, který není právně závazný, ale jeho politický význam je značný. Charta obsahuje tři základní kategorie práv:
    • základní práva a svobody tak, jak vyplývají z Evropské úmluvy o ochraně lidských práv (1950)
    • práva svobody občanů EU ve vztahu k ES
    • sociální práva, jak vyplývají z Evropské sociální charty;
       
  • imigrace – změna místa pobytu směrem na území jiného než domovského státu; imigrace je procesem při němž se na území států usidlují cizinci (viz. definice cizince);
      
  • imigrant – cizinec, přicházející do země za účelem pobytu dlouhodobějšího charakteru;
     
  • integrace cizinců – proces postupného začleňování imigrantů do struktur a vazeb společnosti domácího obyvatelstva. Jedná se o komplexní jev, který je přirozeným důsledkem migrace a který má své politické, právní, ekonomické, sociální, kulturní, psychologické a náboženské aspekty;
      
  • integrační azylové středisko – azylové zařízení sloužící k přechodnému ubytování azylantů;
     
  • mezinárodní migrace – pohyb jednotlivců i skupin osob mezi územími jednotlivých zemí světa. Migrace může být krátkodobá, dlouhodobá, trvalá i opakovaná (cirkulární);
       
  • mezinárodní ochrana – zastřešující pojem pro azyl a doplňkovou ochranu. Jako ochranný institut se v České republice poskytuje právě buď ve formě azylu nebo doplňkové ochrany cizincům (tj. příslušníkům třetích států nebo osobám bez státní příslušnosti) v souvislosti s jejich pronásledováním nebo hrozícím skutečným nebezpečím vážné újmy;
      
  • migrace – přesun jednotlivců i skupin v prostoru, který je spolu s porodností a úmrtností klíčovým prvkem v procesu populačního vývoje a výrazně ovlivňuje společenské a kulturní změny obyvatel na všech úrovních. S ekonomickým rozvojem se intenzita migrace neustále zvyšuje;
      
  • migrační politika EU – soubor pravidel upravující vstup a pobyt státních příslušníků třetích zemí na území EU. Právní úprava byla doposud obsažena zejména v těchto směrnicích: 2003/109/ES (o dlouhodobě pobývajících rezidentech), 2005/71/ES (přijímání státních příslušníků třetích zemí pro účely vědeckého výzkumu), 2003/86/ES (sloučení rodiny), 2004/114/ES (o podmínkách přijímání za účelem studia), 2004/38/ES (o právu občanů Unie svobodně se pohybovat);
         
  • monitorovaný transfer – v souvislosti s Dublinským systémem se jedná o cestu žadatele o azyl, resp. o mezinárodní ochranu, do odpovědného členského státu, žadatel je doprovázen do místa nastoupení do dopravního prostředku úřední osobou členského státu realizujícího transfer;

A - M

vytisknout  e-mailem