Ministerstvo vnitra České republiky  

Přejdi na

eGovernment


Rychlé linky: Mapa serveru Textová verze English Rozšířené vyhledávání


 

Hlavní menu

 

 

Stanovisko odboru bezpečnostní politiky MV k některým otázkám zákona 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím (ShrZ)

Odbor bezpečnostní politiky zaznamenal několik výkladových problémů vztahujících se ke shromažďovacímu právu, proto v zájmu jednotnosti postupu považuje za nutné reagovat následujícím stanoviskem.  

Neoznámené shromáždění, jeho rozpuštění

Shromažďovací zákon stanoví povinnost svolavatele oznámit konání shromáždění příslušnému obecnímu úřadu pět dnů před jeho konáním (§ 5 ShrZ). Není-li shromáždění oznámeno, dopouští se svolavatel a pořadatelé shromáždění přestupku podle § 14 odst. 1 ShrZ. Odpovědnost svolavatelů za přestupek není dotčena, i když shromáždění nebylo rozpuštěno.

Neoznámení shromáždění však není samo o sobě důvodem k jeho rozpuštění. Okolnost, že shromáždění nebylo oznámeno podle § 5 ShrZ, sama o sobě není důvodem pro rozpuštění shromáždění.

Důvody pro rozpuštění shromáždění jsou uvedeny taxativně v § 12 ShrZ. Ve vztahu k neoznámeným shromážděním jsou pro rozpuštění relevantní tyto důvody:

  • Koná-li se neoznámené shromáždění, u něhož nastaly důvody, pro které by jej bylo možno zakázat podle § 10 odst. 1 – 3 ShrZ, tedy 
    • pokud účel shromáždění směřuje k popírání nebo omezování osobních, politických práv občanů pro jejich národnost, pohlaví, rasu, původ, politické nebo jiné smýšlení, náboženské vyznání a sociální postavení nebo k rozněcování nenávisti a nesnášenlivosti z těchto důvodů, pokud by směřovalo k dopouštění se násilí nebo hrubé neslušnosti nebo k porušování ústavy a zákonů (§ 10 odst. 1),
    • hrozí závažné nebezpečí pro zdraví účastníků nebo dochází k souběhu s jiným, dříve oznámeným shromážděním a nedošlo k dohodě mezi svolavateli (§ 10 odst. 2),
    • dochází k omezení dopravy a zásobování, které je v rozporu se zájmem obyvatelstva (§ 10 odst. 3). 
  • Koná-li se shromáždění oznámené nebo neoznámené, jestliže účastníci shromáždění páchají trestné činy a nápravu se nepodařilo zjednat jinak, zejména zákrokem proti individuálním pachatelům.

Dojde-li zástupce úřadu nebo policie k závěru, že shromáždění naplnilo zákonem stanovené podmínky pro rozpuštění, vyzve nejprve svolavatele, aby shromáždění rozpustil sám, a to i když není svolavatel znám. Pokud ten tak z jakéhokoliv důvodu neučiní, rozpustí shromáždění zástupce úřadu nebo policie. Není tedy možné přistoupit přímo k rozpuštění shromáždění úřadem nebo policií, pokud nebyl nejprve k rozpuštění a pokojnému rozchodu není vyzván svolavatel (viz § 12 ShrZ).

Pokud tedy obecní úřad nebo policie rozpustí shromáždění pouze s odůvodněním, že je nezákonné, protože nebylo oznámeno, a proto musí být rozpuštěno, je takový postup v rozporu se zákonem.

V odůvodnění je třeba uvést konkrétní zákonem vymezené důvody, které vedou k rozpuštění shromáždění. V žádném případě se nemá ještě „navíc“ argumentovat tím, že se jedná o neoznámené shromáždění, neboť je to z hlediska rozpouštění irelevantní. Vzory rozpuštění shromáždění na místě jsou zveřejněny na internetových stránkách Ministerstva vnitra.

Vyjadřování odlišných stanovisek, narušování shromáždění

Během výkonu shromažďovacího práva běžně dochází k tomu, že na protest vůči oznámenému shromáždění přijdou na shromáždění občané vyjádřit svůj nesouhlas, a to buď ve formě individuálních protestů nebo jako další shromáždění, které bývá mnohdy neoznámeno (v takovém případě postup viz výše).

Není cílem zákona ochrana shromáždění před projevy, které shromáždění nijak nenarušují, jsou pouze vyjádřením jiného názoru a jako takové jsou též pod ochranou ústavních norem. Naopak, shromáždění má sloužit k výměně projevů a výměně informací a názorů, což by nebylo možné, pokud by se nemohli sejít příznivci i odpůrci určitých myšlenek na jednom místě. Pokud jednotlivec nebo skupina osob pouze stojí byť i třeba v místě, kde probíhá shromáždění, má transparenty s nápisy vyjadřující nesouhlas s oznámeným shromážděním, diskutuje s ostatními, nicméně žádným zásadním způsobem jinak nenarušuje shromáždění, nejde o přestupek neoprávněného vniknutí na shromáždění (§ 14 odst 2 písm. e) ShrZ) ani o přestupek rušení výkonu práva shromažďovacího (§14 odst. 2 písm. f) ShrZ). Naopak, vyjádření opačných názorů je plně chráněno v rámci realizace svobody projevu, jde tedy o realizaci ústavního práva. Pouhé stání jednotlivce nebo skupiny osob je tedy naprosto legitimním vyjádřením jiného názoru, což je základním kamenem demokracie.

Obecně lze konstatovat, že se takováto osoba nedopouští žádného přestupku, není zde obvykle ani důvod pro prokazování totožnosti podle ustanovení § 63 odst. 2 písm. a) zákona o Policii ČR. Situaci na místě je třeba pečlivě vyhodnotit, nezpochybňujeme oprávnění policie vyzvat k prokázání totožnosti v závislosti na konkrétním průběhu protestu.

Chráněným zájmem je nerušený výkon shromažďovacího práva před projevy, které by jej mohly narušit či znemožnit. Takovým jednáním může být např. hlasité rušení projevů píšťalkami, sirénou mající za cíl znemožnit poslech projevů, házením vajíček, rajčat apod. Tímto jednáním již dochází k aktivnímu narušování výkonu shromažďovacího práva jiného a takovéto jednání je třeba důsledně postihovat.

  • Takovýmto jednáním může dojít mj. k:přestupku podle § 14 odst. 2 písm. f) ShrZ – bránění ve splnění účelu shromáždění;
  • v případě vulgárních projevů, nápisů na transparentech může dojít eventuálně rovněž k souběhu s přestupky podle § 47 odst. 1 písm. c) zákona o přestupcích – vzbuzení veřejného pohoršení, nebo podle § 49 odst. 1 písm. a) nebo c) – přestupek proti občanskému soužití – ublížení na cti nebo hrubé jednání, např. vyhrožování újmou na zdraví

Rovněž by mohlo dojít k páchání trestné činnosti, mj.

  • k trestnému činu podle § 179 trestního zákoníku – porušování svobody sdružovací a shromažďovací,
  • trestnému činu výtržnictví podle § 358 trestního zákoníku.

Poklidné protesty osob nebo skupiny osob jsou možné, dané osoby se nedopouští přestupku pouhým držením transparentů vyjadřující odlišné názory, byť s nimi ostatní nemusí souhlasit. Většinou tak půjde o ústavně konformní výkon svobody projevu. Dotčena však samozřejmě není odpovědnost za případné přestupky nebo trestné činy, k nimž může eventuálně dojít, pokud bude shromáždění aktivně narušováno např. velmi hlasitým hlukem, vyjádření protestujících budou vulgární, bude docházet k verbálním deliktům apod.

K možnosti pořadatele vyloučit určité osoby ze shromáždění

Shromáždění se konají na veřejných místech. Při výkladu pojmu veřejné místo lze vyjít z definice veřejného prostranství ve smyslu § 34 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení). Veřejným prostranstvím jsou tak všechna náměstí, ulice, tržiště, chodníky, veřejná zeleň, parky a další prostory přístupné každému bez omezení, tedy sloužící obecnému užívání, a to bez ohledu na vlastnictví k tomuto prostoru. Z takto vymezeného pojmu veřejného prostranství vyplývá, že jeho charakteristickým znakem je přístupnost veřejnosti, přičemž otázka vlastnictví není rozhodná. Každý tedy má přístup na veřejné místo. Nejedná-li se tedy o uzavřené shromáždění ( § 4 písm. a), b) d) ShrZ), nemůže vydat svolavatel nebo pořadatel pokyn, aby nebyla určitá osoba na shromáždění vpuštěna. Každý má totiž právo informace nejen šířit, ale i získávat. Ze zákona nevyplývá, že na shromáždění smějí být pouze příznivci, shromažďovat se a jít si vyslechnout jiné názory mohou i odpůrci.

Svolavatel odpovídá v souladu s § 6 odst. 4 ShrZ za řádný průběh shromáždění. Ten může buď sám anebo prostřednictvím pořadatelů vydávat pokyny k zajištění pokojného průběhu shromáždění. Svolavatel, pořadatel (případně pořadatelská, bezpečnostní služba) nemůžou nutit účastníky ke splnění pokynů. Pořadatel není úřední osobou (veřejným činitelem), může činit pouze to, co může činit jakýkoliv další občan. Neuposlechnutím výzvy pořadatele se však může účastník dopouštět přestupku podle § 14 odst. 2 písm. a ShrZ. Pokud se nedaří zajistit nenarušený průběh shromáždění svolavateli resp. pořadatelům, mohou požádat obecní úřad nebo policii o pomoc.

Tzv. akcesorické činnosti během shromáždění

V případě konání oznámených shromáždění, a to i v případě tzv. akcesorických činností na shromáždění, jako je postavení ozvučovaní aparatury, postavení stolků s peticemi, propagačními materiály apod., nelze po svolavateli/pořadateli žádat povolení příslušného silničního správního úřadu z důvodu, že by se jednalo o zvláštní užívání pozemní komunikace (§ 25 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích), ani nelze žádat poplatek za užívání veřejného prostranství (§ 4 zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích). Návazně logicky nelze ani postihovat za přestupek dle § 42a odst. 1 písm. b) zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích nebo postihovat za neoprávněný zábor veřejného prostranství dle 47 odst. 1 písm. g) přestupkového zákona či vymáhat („nezaplacený“) místní poplatek správcem daně po pořadateli/svolavateli dle zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů a dle zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů.

Zmíněné „akcesorické“ činnosti jsou integrální součástí výkonu práva shromažďovacího (a contrario by muselo být povolení či poplatek i za samotné shromáždění, tedy dav lidí fakticky zabírající veřejné prostranství) což vyplývá i z judikatury soudů, např. z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 5. června 2008, čj. 1 As 32/2008 – 116.

 

Mgr. Martin LINHART,ředitel odboru bezpečnostní politiky, 18.6.2010

vytisknout  e-mailem