Kriminalistika čtvrtletník pro kriminalistickou teorii a praxi |
ročník XXXVI4/2003 |
Ve dnech 28. - 31. května 2003 se v jihokorejském Soulu konala konference „III. Globální fórum o potírání korupce a zajišťování integrity“. Jednalo se o vysoce reprezentativní celosvětové setkání, věnované problematice boje proti korupci a jiným formám závažné hospodářské trestné činnosti.
Pořádání takto koncipované akce ve dvouletých periodách se stává určitou prestižní tradicí. První konference tohoto druhu se konala roku 1999 ve Washingtonu pod záštitou viceprezidenta USA Ala Gora. Následující Globální fórum v roce 2001 hostil nizozemský Haag. V závěru korejské konference byl potvrzen předpoklad, že pořadatelem IV. Globálního fóra bude v roce 2005 Brazílie.
Konference se zúčastnilo zhruba 800 zahraničních hostí reprezentujících okolo 100 zemí a řadu mezinárodních organizací.2) Mezi nimi nechyběli předsedové vlád, ministři i množství velvyslanců. Podařilo se tak vytvořit relativně reprezentativní průřez globální protikorupční komunitou a na přednesení zdravice k účastníkům si našli čas i jihokorejský prezident, předseda vlády a řada ministrů.
Hlavou oficiální delegace České republiky na konferenci byl Mgr. Michal Mazel, ředitel odboru bezpečnostní politiky Ministerstva vnitra. Vedle něho delegaci tvořil Ing. Zdeněk Kosek, ředitel odboru vnitřního auditu a inspekce Generálního ředitelství cel Ministerstva financí a Mgr. Oldřich Krulík, pracovník odboru bezpečnostní politiky Ministerstva vnitra Nezávisle na oficiální delegaci se jednání zúčastnil i pan Daniel Trnka, zástupce Úřadu vlády ČR, kterého jako experta přizvala přímo pořadatelská strana.3)
Členové delegace ČR se účastnili workshopů v souladu se svým odborným zaměřením. Zároveň však soustředili další písemné materiály a CD-romy, prezentované na ostatních workshopech, které po svém návratu do ČR předali dalším příslušným expertům.
Klíčovým výstupem z jednání byla „Závěrečná deklarace“. Její text lze považovat za standardní „soft“ materiál proklamativní povahy, který neobsahuje žádné nové závazky pro Českou republiku.
Dne 4. prosince 2000 Valné shromáždění OSN ve své rezoluci 55/61 deklarovalo, že je zapotřebí vytvořit efektivní mezinárodněprávní nástroj pro boj s korupcí, navazující na Úmluvu Organizace spojených národů proti nadnárodnímu organizovanému zločinu.4) Z tohoto důvodu bylo do komplexu vídeňské úřadovny OSN na období od ledna 2002 do srpna 2003 naplánováno celkem 6 zasedání Ad hoc výboru, skládajícího se z delegátů zainteresovaných členských zemí OSN, jehož náplní práce je vytváření zmiňované Konvence. Podpisová konference Konvence byla plánována na prosinec 2003 do mexického města Mérida.5)
Řada delegátů zapojených do práce Ad hoc výboru se v rámci delegací svých zemí zúčastnila právě III. Globálního fóra. Pro ně byl workshop vhodnou příležitostí pro neformální jednání v mezidobí mezi oficiálními setkáními. Pro další odborníky, kteří nejsou do práce na protikorupční Konvenci zapojeni, pak zdejší jednání znamenalo možnost, jak se o okolnostech jejího vzniku dozvědět více.
Moderátorem workshopu byl Javier Paulinich, velvyslanec Mexika při OSN, OECD a dalších mezinárodních organizacích ve Vídni. Ten ve zkratce popsal, která z ustanovení Konvence lze považovat za de facto schválená a u kterých se delegace jednotlivých států neshodují. Zároveň dal znovu na zvážení možnost budoucího vytvoření nové Konvence o navracení výnosů z trestné činnosti nebo Konvence o praní peněz. Problematická místa UNCAC byla popsána zcela standardně a v souladu se skutečným stavem:
Pokud se plénum shodne, že ke vstupu UNCAC v platnost je potřeba podpis 40 zemí, tak tento okamžik nastane asi v polovině roku 2006. Některá navrhovaná ustanovení by vyžadovala zakotvit do právního řádu ČR nové instituty. Jedná se například o problematiku trestněprávní odpovědnosti právnických osob, které se týká navrhovaný článek 38 Konvence. Zakotvení tohoto a některých dalších možných budoucích závazků vyplývajících z Konvence však bude do právního řádu ČR tak jako tak provedeno prostřednictvím implementace právních norem ES (například Úmluva o ochraně finančních zájmů ES, týkající se mimo jiné korupce v soukromém sektoru, zmíněné ve 32. článku návrhu Konvence).
Zástupci struktury EGMONT (sdružující finanční analytické útvary řady zemí) a čelní představitelé oddělení stížností velkých asijských bank hovořili o nutnosti určitého „instinktu“ při odhalování účtů používaných k provádění nestandardních transakcí. Banka totiž spravuje nezřídka řádově miliony účtů a prověřovat všechny by bylo časově, personálně a materiálně velmi náročné. I při sebelepší kontrole však zůstávají slabými místy transakce prováděné „z ruky do ruky“.
Na workshopu bylo znovu zdůrazněno, že případ zmanipulovaného auditu firmy Enron byl šokem nejen pro USA. Personální vazby auditorů byly postaveny nad profesionalitu. Padl doslova názor, že transparentní forma byrokratizace (v tom nejlepším smyslu slova, kdy úředník slouží nestranně, odosobněně „bez hněvu a zaujatosti“ a pod přísným dohledem veřejnosti) může být - ve srovnání s „politizací“ - jedním z klíčových léků proti korupci. Přitom naprosto nelze tvrdit, že více úředníků automaticky znamená více průhlednosti. Země s nízkým počtem úředníků mohou být korupcí málo promořené, jak ukazovaly výstupy z výzkumů, prezentované na workshopu.
Na workshopu byl také připomenut názor, že korupce zapříčiňuje, že chudí budou ještě chudší a bohatí ještě bohatší. Tak se rozevírají nůžky nejen mezi jednotlivci, ale i mezi státy. Ve zmatcích se zmítající země odpudí investory a ani zahraniční pomoc v nich nebude možné efektivně distribuovat.
Panel byl celkově velmi teoretizující, apriori „šitý na míru“ nedemokratickým zemím, jejichž zástupci byli řečníky přesvědčováni o nutnosti nastolit demokracii a pluralitu jako klíčový nástroj v boji proti korupci. Jako odstrašující příklady byly uváděny země, které se změnily v majetky svých diktátorů či vládnoucích klik a státostran.
Řada situací, kdy se občan dosud musí fyzicky setkávat se zástupci státní správy (ale i např. bank atd.) může být transformována v kontakt elektronický. Ačkoli to neplatí pro všechny případy, taková změna znamená nejen nepřetržitou, rychlejší, levnější, pohodlnější, ale i průhlednější a pro korupci takřka nedosažitelnou formu vyřizování více či méně komplikovaných úředních podání. V případě, že se podaří uspokojivě vyřešit ochranu osobních údajů a bezpečnost přenosu, nic nestojí v cestě ani „elektronickým volbám“. To dosvědčili přítomní zástupci Velké Británie a Austrálie, kde jsou některé výše uvedené projekty již delší dobu v praktickém užívání.
Vedle výše uvedených skutečností bylo pro delegaci ČR nesmírně přínosné, že získala více informací o fungování specifických subjektů, zapojených do protikorupčního boje v zemích a teritoriích východní a jihovýchodní Asie a Oceánie (např. Korejská republika, Hong-Kong, Macao, Austrálie). V každé z těchto zemí existuje tzv. Nezávislá protikorupční komise (Independent Commision Against Corruption, ICAC).
Některé ze zemí, o kterých je řeč, se v určitých dobách své nedávné historie potýkaly v velmi rozbujelou korupcí. Vytvořením zmíněných komisí, vybavených rozsáhlými pravomocemi a politickou záštitou, se podařilo v krátké době situaci lépe zvládat. Rozhodně Singapur patří nyní již tradičně mezi země, které jsou dávány zbytku světa za vzor.
Například hongkongská Komise vznikla roku 1974. Její náplní práce je jak vyšetřovací, tak preventivní a vzdělávací činnost ve všech případech, kdy dochází či může dojít k vydírání občana veřejným činitelem. Mezi pravomoci tělesa patří:
Zpětná vazba veřejnosti je pozitivní, počet podání adresovaných Komisi stále roste (roku 1974 se jednalo o 3000, roku 2002 již o 4500 hlášení).
Komise v australském svazovém státě Nový Jižní Wales vznikla roku 1988, inspirována hongkongským příkladem. Její pravomoci jsou de facto identické, jen s tím rozdílem, že se zabývá poradenstvím nejen pro orgány veřejné právy, ale i pro soukromé subjekty.
(V této souvislosti pokládáme za vhodné zmínit, že 24. dubna 2003, tedy pouze několik dní před zahájením soulské konference, se v Praze konala schůzka zástupců státní správy, nevládních organizací a dalších zainteresovaných subjektů, pracovně nazvaná Protikorupční koalice České republiky.7) V jejím průběhu se analýzou výhod a nevýhod výše uvedených východoasijských institucí zabýval příspěvek přítomných zástupců nevládní organizace Transparency International Česká republika.)
Vedle popisu úspěchů zemí Asie a Oceánie bylo zároveň zdůrazněno, že tam, kde není dostatek silné politické záštity, přejímání inspirace odkudkoli nestačí. Toho důkazem může být nedávný vývoj v Polsku, případně i na Slovensku.
Polské protikorupční úsilí akcelerovalo po kritice, kterou na adresu země ve vztahu ke korupci vznesla v květnu roku 2000 Světová banka ve své studii „Jak firmy a úředníci tvarují obchodní prostředí v zemích přecházejících na tržní ekonomiku“ (How Firms and Bureaucrats Shape the Business Environment in Transit). Uměle vytvořený polský protikorupční „kulatý stůl“ je sice velmi reprezentativním tělesem, zároveň je však subjektem bez jakékoli reálné pravomoci.
Na Slovensku roku 1998 vznikla Řídící skupina boje proti korupci pod vedením místopředsedy vlády Mikloše. V jejím rámci se setkávali státní tajemníci, delegáti neziskového sektoru, zástupci justice a Úřadu pro veřejné zakázky. Ani tato skupina nebyla vybavena žádnými reálnými pravomocemi, nic de facto neřešila a „degenerovala“ na úroveň kulatého stolu.
Teprve v prosinci roku 2002 slovenská vláda vnesla do celé záležitosti novou dynamiku. Schválila totiž vytvoření odboru boje proti korupci při úřadu vlády. Subjekt funguje od ledna 2003, v jeho čele stojí Daniel Lipšic, ministr spravedlnosti a místopředseda vlády. Výkonný sekretariát odboru čítá 2 osoby, zaměstnané na plný úvazek, a ač je jinak auditorium stejné jako v případě někdejší Řídící skupiny, existuje jistá naděje na urychlení protikorupčních aktivit na Slovensku (problematiku shrnuje materiál „Správa o konkrétnych opatreniach pri plnení Programového vyhlásenia vlády SR v oblasti boja proti korupcii“: usnesení vlády SR č. 270 ze dne 23. dubna 2003).
Aktuální vývoj v České republice se snaží vzít si z uvedených skutečností ponaučení. Důkazem toho je i vytvoření Meziresortní koordinační skupiny pro boj s korupcí, jejíž první zasedání bylo plánováno na říjen letošního roku. Politickou váhu tohoto tělesa vyjadřuje skutečnost, že v jeho čele stojí první místopředseda vlády a ministr vnitra Mgr. Stanislav Gross. Témata jednání byla stanovena následovně: problematika veřejných zakázek, oblast obchodních soudů, korupční příležitosti v rámci katastrálních úřadů a problematika střetu zájmů a majetkových přiznání.
Soulský summit patřil z výše uvedených důvodů bezesporu mezi akce, které jsou zdrojem inspirace i energie k dalšímu úsilí o postupné prosazování moderní protikorupční politiky v domácích podmínkách.
Delegáti České republiky, kteří se ve dnech 28. - 31. května 2003 v Soulu zúčastnili konference „III. Globální fórum o potírání korupce a zajišťování integrity“ se chtějí se čtenáři podělit o své poznatky, které při této příležitosti získali. Zejména to platí o okolnostech fungování tzv. nezávislých protikorupčních komisí, které se v zemích Dálného východu osvědčily. Některé prvky, které se v jejich chodu uplatňují, jsou velkou inspirací pro boj proti korupci i v tuzemském prostředí.
Delegates of the Czech Republic, who attended the conference entitled „The 3rd Global Forum in Fighting Corruption and Safeguarding Integrity“, in Soul on 28 to 31 May 2003 would like to share their observations on this occasion with the readers. They present mainly the circumstances of the functioning of so-called independent anti-corruption commissions, which have proven very useful in countries of the Far East. Some elements applied in their operation are a great inspiration for fight against corruption in our local environment.
Die Delegierten der Tschechischen Republik, die vom 28. - 31. Mai d. J. in Soul an der Konferenz „III. Globalforum um Bekämpfung der Korruption und Sicherung der Integrität“ teilgenommen haben, wollen mit den Lesern ihre Erkenntnisse teilen, die sie bei dieser Gelegenheit gewonnen haben. Besonders gilt es für Umstände der Funktion sog. unabhängiger Antikorruptionskommissionen, die sich in den Ländern des Fernen Ostens erwiesen. Einige Elemente, die sich in ihrem Gang durchsetzten, sind grosse Inspiration für den Kampf gegen Korruption auch im heimischen Milieu.