Kriminalistika
 čtvrtletník pro kriminalistickou teorii a praxi
ročník XXXVI4/2003

pornografie jako kategorie mravnostní kriminality

Plk. doc. JUDr. JAN CHMELÍK, Ph.D., PP PČR, Úřad služby kriminální policie a vyšetřování, Praha

Ze samotného označení „mravnostní kriminalita“ je zřejmé, že stěžejní kategorií je „mravnost“, v jejímž příkrém protikladu je, mimo jiné, pornografie. Mravnost, mravní chování, mravní kodex, patřily i v minulosti mezi základní společenské principy chování, které byly velmi silně akcentovány až absolutizovány. Mravnost ze sociologického hlediska můžeme označit za rozhodující, společensko-regulativní soubor norem chování společnosti. Představuje určité zindividualizování obecně platných norem chování daného společenského řádu. Mravnost je možné obecně definovat jako soustavu mravních norem, společenských názorů, citů a společensko-etických sankcí.

Mravní řád se vyvíjí souběžně s vývojem společnosti. Jeho vnějším vyjádřením je subjektivní akceptace člověka, tedy člena dané společnosti. Mravnost je vnějším faktorem, který ovlivňuje chování a konání jednotlivce ve společnosti. Mravní kodexy byly bezděky vytvořeny již v prvobytně pospolné společnosti, ze které se pak vyvíjely do dnešní podoby, v závislosti na integraci člověka do nově vznikající společenské struktury a v jeho individualizaci v nově vznikajících společenských systémech. S postupem sebeuvědomování se měnila i mravní pravidla. S mravním chováním bylo již od pradávna spojeno i zobrazování sexu. Již nejstarší kultovní a umělecké nálezy se týkají v převážné míře lovu, tedy obstarávání potravy, a početí nového života, plodnosti. Staré kultury a jejich historické nálezy překypují množstvím rozmanitých pohlavních údů a kyprých ženských postav s obnaženými ňadry a genitáliemi, označovaných za Venuše. Řecká a egyptská mytologie velmi hojně zobrazovala samotný akt pohlavního spojení muže a ženy. Základním smyslem těchto děl bylo zvýraznění a zdůraznění potřeby plodnosti pro rozšiřování počtu členů rodu.

Utajování sexu je spojováno s počátkem křesťanství a katolicismu, kdy sex a erotika se staly základním objektem tabuizace. Pouze biblické a antické scény spojené s božským konáním připouštěly zobrazení sexu a jeho nemravnost byla zdůrazňována a spojována s hříšným chtíčem, který dojde po zásluze odplaty v ohni pekelném, kde oddávání se sexu v pekelných plamenech mělo působit jako zastrašující trest.

Společnost chápe mravnost většinou v užším pojetí, neboť je spojována především se sexuálním životem. Takto je v obecné rovině chápána mravnost i z pohledu objektu ochrany trestního zákona. Vše nemravné je pak především spojováno s pornografií, na jejíž vymezení však panují velmi protichůdné názory i definice. Toto pojetí mravnosti je do jisté míry dáno i tím, že mravnost, jako kategorie filozofická a sociologická, není žádnou normou kodifikována. V obsahovém pojetí jsou mravnost a pornografie zcela protichůdné kategorie.

Vymezení pornografie

Jak tedy definovat pornografii, pokud to vůbec lze? Podle Ottova slovníku naučného1) jsou jako pornografie označovány publikace nemravného obsahu, v právu je pak toto označení užíváno pro označení necudných děl literárních, grafických a vůbec pro „necudné předměty“.2)

Prvotní pokusy definovat pornografii se datují do počátku 19. století. Např. Pařížská úmluva ze dne 4. 5. 1910 uveřejněná pod č. 116/1916 ř. z. sice pornografii ještě nedefinuje, pokouší se však zavést již jistý řád do činností a věcí spojených s pornografií tím, že zřídila ústřední úřady s evidenční kompetencí, jejichž úlohou bylo evidovat všechny projevy obscénního chování, které bychom mohli podle současné terminologie označit za pornografická díla. Ženevská úmluva z 12. 9. 1923 uveřejněná pod č. 96/1927 Sb. z. již stanoví závazek smluvním státům, že učiní všechna potřebná opatření k dopadení a potrestání osob vyrábějících a uvádějících do oběhu pornografii, a dále smluvní státy zavazuje, aby v tomto smyslu doplnily své zákonodárství, a to i tak, aby bylo umožněno za účelem pátrání po pornografii provádět domovní prohlídky a aby závadné předměty mohly být zničeny. Pornografie je přitom pojmově vymezena jako „předměty necudné“.

Vrchní zemský soud v Karslsruhe (SRN) ve svém rozhodnutí z 16. 5. 1974 - 1Ss 75/1974 definuje pornografii jako sexuální zobrazení, které vykazuje vtíravé až dryáčnické rysy, pokud jsou sexuální akty líčeny přehnaně neseriózně, bez logické souvislosti s ostatními životními projevy, nebo jejichž myšlenkové obsahy jsou brány pouze jako záminka pro provokující sexualitu. Tímto vymezením mohou být za pornografii považovány snad vtíravě, zkresleně, nereálně zobrazené pohlavní akty, sexuální kontakty s přehnaným násilím a perverzitou typu předvádění análního a orálního styku apod. Charakteristickým znakem pro toto i pro další vymezení pornografie však je absence jakéhokoliv vztahu pornografického zobrazení ke skutečnému a mravnímu životu. Člověk je pornografií redukován až na samotnou fyziologickou podstatu přehnaně reagující na základní sexuální stimuly - podněty pohlavního pudu vyjádřené v pornografickém díle. Podle tohoto vymezení by za pornografické mělo být označováno každé zobrazení zpravidla tehdy, pokud při vyloučení ostatních lidských faktorů se staví do popředí sexuální akty drsně vtíravým nebo neseriózním až dryáčnickým způsobem, s cílem orientovat diváka výhradně nebo z větší části na dráždění pohlavního pudu.

Brachyologicky je slovo pornografie odvozováno z řeckého porne = děvka a graphein = psát. Volně tedy přeloženo jako popis života, zvyků a činností prostitutek. Ve vymezení pornografie nám příliš nepomohou ani slovníky cizích slov, když např. Rejman3) definuje pornografii jako „pseudoumělecký brak mravně pochybného obsahu, vytvářený na ukájení primitivních pohlavních pudů, soubor tohoto druhu písemností nebo předmětů“. Malý encyklopedický slovník4) definuje pornografii jako slovesný výtvor, obraz, film nebo fotografii nemající jiný účel než vzbuzovat sexuální vzrušení. Další autor Schneider5) definuje pornografii jako „zobrazení sexuálních událostí slovem, obrazem a zvukem, vytvořená za účelem sexuálního vzrušení, náhradního sexuálního uspokojení a finančního výdělku“. Jde o jednoho z mála autorů, kteří s pornografií spojují i zisk, finanční výdělek.

Jak bylo uvedeno, pornografie vychází z řeckých slov „porne“ a „graphein“. Vývojem společnosti smysl tohoto slova na sebe vzal jiný význam, totiž popis pohlavního aktu, zkreslování morálních hodnot, ke kterému dochází po rozpadu helénského světa v evropském kulturním životě. Řekové v pohlavním styku totiž neviděli nic závadného, spíše naopak. Popis a zobrazení pohlavního styku a vůbec nahlížení na sexualitu považovali za zcela legitimní pro básnické a grafické ztvárnění. Zcela nepochopitelná a nepřijatelná by pro Řeky byla křesťanská představa, že pohlavní styk je omluvitelný pouze v manželství, a proto popisování sexuality je hanebné a odsouzeníhodné. To vše se ovšem týká přirozené sexuality bez komerčních snah, agrese a perverzity.

V USA je „pornografie“ termín obecně označující jakýkoliv psaný nebo obrazový materiál se sexuálním motivem. Jako legálně definovaná podskupina pornografie je uváděna obscenita. Pornografie je v USA považována za obscénní tehdy, když:

Veřejnost v USA zajímá především skutečnost, zda pornografie vede ke zvýšení sexuální deviace. K tomu účelu je vybudován systém hodnocení informací získávaných ze zpráv policie o případech pornografického charakteru, dat z vědeckých výzkumů srovnávajících zkušenosti s pornografií u sexuálních delikventů a ostatních osob (výzkumy ukazují, že nálezy pornografického materiálu u delikventů mravnostní trestné činnosti jsou významně menší než u nedelikventních občanů), výzkumů a srovnávacích zpráv o mravnostní kriminalitě v různých státech světa. Významným opatřením je i povinnost zdravotnických zařízení signalizovat všechny zjištěné případy sexuálního zneužívání dítěte.

Velká Británie přistupuje k pornografii velmi liberálně. Za pornografii je považováno zejména ztvárnění sexuálního styku s dítětem a se zvířetem, na perverzní sexuální kontakty je nahlíženo velmi rozdílně, spíše však liberálně.

Pro diskusi o obsahu a vymezení pojmu pornografie poslouží i následující analýza čtyř obecných tezí:6)

  1. pokud člověk považuje obecně akt jako takový za škodlivý, pak bude obtížně považovat za vhodné jeho znázorňování. Touto tezí je zdůrazněno subjektivní nazírání na zveřejňování sexuality, sexuálního ukájení. V duchu této teze můžeme vymezit dva krajní názory. První, typický pro křesťanské nazírání na sexualitu, totiž že vše, co se ve sféře sexuálních kontaktů odehrává mimo manželskou postel a co nesměřuje k početí, je nemravné. Druhý krajní názor jakékoliv zobrazení a prezentaci pohlavního ukájení považuje za legitimní bez rozdílu, zda jde o komerční prezentaci (dosažení zisku), nebo zda předmětem ukájení je dítě apod.;
  2. pohlavní styk je dialogem mezi dvěma partnery, a tedy sexuální aktivity bez partnera jsou perverzní.7) Z tohoto pohledu by všechny sexuální úchylky typu fetišismus, exhibicionismus, voyerismus a další, kde „partnerem“ pro pohlavní ukájení je věc a nikoliv lidská bytost, stejně tak sebeukájení a četba erotických časopisů, byly obscénní, a tudíž lze tyto činnosti označit za pornografické a závadné. Je zřejmé, že ani tato teze není směrodatná pro posuzování pornografie. Lze ji totiž velmi lehce obejít tvrzením, že i naznačené závadné praxe v sexuálním ukájení lze provozovat s partnerem;
  3. pornografie přestává být pornografií, když pochází od umělce. Tato teze je v současné době ve své podstatě akceptována, samozřejmě s jistými (a to i zásadními) výhradami, a týká se podstaty vymezení pornografie - kvality a smyslu zobrazení. Výhradu lze uplatnit např. v tom smyslu, že pokud zobrazení od umělce představuje chlípnost, ukájení se na dětech, přehnanou sexuální agresi, zvláště pak sadismus, perverzitu, nepůjde o „umělecké dílo“, ale naopak toto dílo bude považováno za pornografii. V případě, že je obecně uznávána teze, že pornografie je nebezpečná, těžko může být argumentováno, že nebezpečí plynoucí z pornografie se zmírní tím, že je dílo vytvořeno umělcem. Ostatně většina pornoherců, režisérů, scénáristů apod. se považuje za umělce. To by bylo stejné jako tvrzení, že atomová bomba je bezpečná, protože její tvůrci jsou fyzikové a chemici;
  4. mravní lidé přicházejí teprve pornografií na nemravné myšlenky, znázorňování „úchylného“ sexuálního jednání svádí heterosexuály k úchylným sexuálním aktům. Uvedené teze předjímají otázku, do jaké míry je pornografie způsobilá patologicky ovlivnit sexuální chování a být kriminogenním faktorem. Vlivům pornografie na lidské konání je věnována řada výzkumů. Vcelku překvapivé a pro mnohé kriminology i pobuřující jsou závěry Ernsta Bornemanna,8) který shromáždil řadu empirií k dané oblasti patologického ovlivňování chování pod vlivem pornografie se závěrem, že ženská a mužská citlivost na erotické podněty, ať již slovem, nebo obrazem, je identická a nijak výrazně se neliší. Zjišťované rozdíly jsou přičítány síle libida, dědičnosti, sociální výchově, sexuální praxi, věku, stresu a v neposlední řadě i denní či noční době. Za nejdůležitější objev sexuologů však označuje zjištění, že sexuálně stimulující díla mohou stimulovat pouze sklony, které byly u excitované osoby zjištěny již před působením sexuálního motivu. Heterosexuála tedy nelze svést pomocí pornografie k homosexuálnímu chování a naopak homosexuála nelze takto obrátit na heterosexuála. Pokud reaguje heterosexuál na pornografické stimuly homosexuálů, lze spolehlivě indikovat u této osoby homosexuální zaměření, a to i v případě, že homosexuální styk nikdy neměla.

Lze tedy shrnout, že sexuálně stimulující díla mohou stimulovat pouze sklony, které byly u osoby přítomny již před daným stimulem. Jde o velmi důležitý závěr i z hlediska trestní odpovědnosti. Pornografie je tedy i významnou pomůckou pro sexuologická zkoumání, pro lékařskou diagnostiku. Sledování pornografie zvyšuje úroveň vzrušení, ve kterém se skrývá riziko agresivního chování vůči oběma pohlavím. Tento účinek je prokázán nejenom u pornografie s agresivními prvky, ale i u tzv. „měkké pornografie“, která stimuluje představu, že ženy jsou povolnými oběťmi. Pokud je agrese přítomná již z předcházejícího konání, je sexuálním stimulem ještě více potencována.

Liberálněji se staví k problému Zvěřina,9) který nespatřuje bezprostřední vliv sexuálního motivu (pornografie) na vkus a na promiskuitní nebo patologicko-sexuální chování lidí. Podle něj nikdo zatím neprokázal, že by veřejná dostupnost pornografie podstatně ovlivňovala sexuální orientaci, praxi a sexuální morálku, a to ať již ve smyslu pozitivním, nebo negativním. Naproti tomu Válová10) dochází k závěru, že vliv pornografie a eroticky zaměřených děl na sociálně etický a sexuálně etický vývoj dětí, ale i části dospělé populace, v souvislosti s dalšími faktory (např. agrese) může být kriminogenním faktorem. Tatáž autorka pak navrhuje legislativní úpravu otázky pornografie k zajištění nejen zdravé výchovy mládeže (a to je pochopitelné), ale i prostřednictvím této legislativní ochrany k zajištění zdravého morálního vývoje dospělé populace, kterou tímto opatřením chce chránit před „negativními následky pornografie“.11)

Z nastíněných názorů lze konstatovat, že mezi odborníky - psychology, sexuology, psychiatry apod. - panuje diametrálně rozlišný názor na otázku, zda pornografie je kriminogenním faktorem. V podstatě se dělí na dva základní proudy, a to liberály, kteří usilují o maximální svobodu jednotlivce v rozhodování o sexuálních vztazích a nevidí důvod, proč radikálně omezovat a potírat pornografii, a na konzervativce, kteří naopak pornografii označují za příčinu promiskuitního a patologicko-sexuálního chování jedinců, kteří se i mohou dopouštět mravnostních kriminálních deliktů.

Tento problém lze uzavřít konstatováním, že zřejmě je zcela na místě stanovit určitá pravidla a meze, za které by pornografická produkce v žádném případě jít neměla, aby neohrožovala společnost, zejména pak mládež. Odborníci v právních a medicínských vědách rozlišují mezi erotikou, kterou chápou jako dílo bez morbidního obsahu, a proti této produkci nemají výraznější připomínky, a mezi pornografií, o níž soudí, že je třeba zakazovat pornografii prezentující produkci esteticky a mravně upadlé erotiky, v níž se projevuje neúcta k člověku, vysoký stupeň násilí a již vzpomínaná závadná produkce sexu s dětmi a se zvířaty.

V čem se všichni tedy shodují, je jednoznačný zákaz prezentace sexu s dětmi, a to v jakékoliv podobě, rovněž tak sex s výkaly a se zvířaty a sex s neakceptovaným násilím. Tyto sexuální praktiky jsou jednoznačně označovány za závadné a v pornografické produkci nemají co dělat, je potřebné je potírat, protože významně ponižují lidskou důstojnost.

Je rovněž polemická otázka, jak dalece je účinný zákaz prodeje pornografických děl. Dosavadní zkušenosti jsou velmi rozpačité a spíše inklinují k závěru, že zákaz naopak činí tuto produkci přitažlivou a žádanější a vyvolává spíše černý trh s pornoprodukcí. Spíše jde o to, chránit před předměty pornografického rázu děti a mládež a účinně zabránit tomu, aby jim tato produkce nebyla prodávána a nebyla jim vystavována na odiv. Nabízí se řešení, které je již většinou akceptováno, prodávat pornografii v uzavřených přebalech.

Někteří tvrdí, že vyobrazení nahého těla nebo jeho intimních částí, předvádění milostných scén a aktů vede k mravnostní kriminalitě. Tato tvrzení však zatím nikdo empiricky nepodložil a neprokázal je hodnověrnými studiemi a důkazy. Za třicet let své praxe v trestním řízení, kdy řadu let jsem se specializoval na mravnostní kriminalitu a na trestnou činnost mládeže a páchanou na mládeži, jsem neměl jediný případ znásilnění nebo pohlavního zneužívání, jehož pachatel se dopustil trestného činu v důsledku sexuálního vydráždění pomocí pornografie, a pak zneužíval, znásilňoval nebo dokonce vraždil. Nemohu proto souhlasit se závěry, že každá pornografie je kriminogenním faktorem a že je natolik způsobilá ovlivnit chování pachatelů, aby se pod jejím vlivem dopouštěli závažné trestné činnosti.

Jak patrno, ani jeden z názorů, které byly uvedeny, nepodal komplexní pohled na pornografii. Velmi široké vymezení pornografie nepřihlíží k tomu, že ne každá pornografie a ne každá reprodukce aktu (včetně genitálií) a sexuálních dějů včetně pohlavního styku musí být nutně závadná a bez dalších znaků označena za pornografický materiál. Jak uvádí Mitlöhner:12) „Smůla je v tom, že mravnost není kategorií právní, ale morální, filozofickou a sociologickou. Její pravidla nejsou nikde sepsána a kodifikována. Jsou v podstatě určována společenským konsenzem a jen z části se překrývají nebo ztotožňují s pravidly chování upravenými právním řádem. Samotné zobrazení nahého těla je v současné době společností akceptováno, složitější jsou postoje společnosti a pravidla mravnosti, pokud jde o rozvíjení erotické fantazie.“ Nelze přeci označit vše za pornografické. Může jít přeci také o zobrazení sexuality k terapeutickým, pedagogickým či vědeckým účelům.

Z provedené analýzy názorů a poznatků však lze dovodit potřebu rozlišovat pornografické materiály na materiály s erotickým obsahem, který je pornograficky neagresivní (pornoerotika), a na agresivní pornografii. Pornoerotika (nebo také neagresivní pornografie) je vnímána vcelku pozitivně a je jí připisována řada kladných funkcí. Pornoerotické materiály mohou podle sexuologů13) sloužit jako určitá náhražka jedincům, kteří postrádají přirozené partnery, a tyto materiály jsou pak vnímány jako určitý „sexuální ventil“. Pozitivní vliv je přiznáván i u méně sexuálně zkušených jedinců k povzbuzení a rozptýlení obav ze sexuálního života. Rovněž u některých jedinců může pornoerotika přispět ke zkvalitnění jejich sexuálního života. Lze souhlasit s názory, že kultivovaná erotika (pornoerotika) má i jisté pedagogické účinky, a sice v tom, že seznamuje určité vrstvy populace se zásadami tzv. bezpečného sexu, s prevencí proti AIDS apod.

Agresivní, tvrdá pornografie již byla definována. Lze shrnout, že je typická produkcí materiálů, v nichž se projevuje hrubá neúcta k člověku, obsahuje vysoký stupeň agresivity a násilí, prezentuje různé úrovně sexuální zvrácenosti až sadismu.

Cílem této studie bylo zobecnit řadu často protichůdných názorů na pornografii. Je velmi obtížné definovat pornografii tak, aby její určení bylo jednoznačné. Co lze s určitostí konstatovat, je závěr, že pornografie je vyvolána přirozenou potřebou člověka pokrýt jednu ze svých základních životních potřeb, a to sexuální potřebnost.

Z hlediska způsobu ukájení těchto potřeb však pornografie obecně představuje, až na výjimky, negativní jev, který je společností odsuzován a vytěsňován na periferii zájmů. Pornografie je nepochybně škodlivým jevem pro zdravý morální vývoj mládeže a z tohoto pohledu ji je nutné považovat za sociálně patologický jev. Z hlediska kriminogenních účinků patologie není zcela jednoznačná. Lze však mít za to, že patologický význam pro kriminalitu mohou mít zejména ty pornografické materiály, ve kterých je zvýrazněna brutálnost, sadismus a s tím spojená sexuální zvrácenost.

Na základě těchto závěrů lze pornografii pro účely trestního práva vymezit jako jakýkoliv předmět, zobrazení nebo prezentaci pohlavních orgánů, pohlavního nebo jiného pohlavního styku, které veřejně, způsobem ponižujícím lidskou důstojnost a hrubě zasahujícím do dobrých mravů, obvykle vyvolávajícím pocit studu a ošklivosti, zvýrazňují agresi a zvláště intenzivním a vtíravým způsobem patologicky podněcují sexuální pud.

K provedené studii názorů na pornografii schází ještě charakterizovat základní rozdíl mezi pornografií a tzv. erotikou. Erotika je obvykle charakterizována jako produkt umělecké povahy s intimními náměty podněcujícími estetické zážitky, ale bez vyzývavých až šokujících podnětů. Mezi erotickou produkci lze zařadit akty nahých těl mužů i žen včetně zobrazení genitálií. Dokonce i vyobrazení pohlavního styku lze zařadit mezi erotiku za splnění následujících podmínek:

Pornografie o naznačené atributy aktu nestojí a naopak zdůrazňuje emoce, násilí, agresi, ponížení osobnosti, deformuje vztah muže a ženy. S ženou je v pornografických materiálech zacházeno vesměs ahumánně a je brána jako bezcenná věc, sloužící muži k uspokojení jeho pohlavních zvráceností.

Chmelík, J.
Pornografie jako kategorie mravnostní kriminality
SOUHRN

Autor se zabývá problematikou pornografie z různých zorných úhlů. Po obecném vztahovém vymezení mezi morálkou a pornografií formuluje a rozebírá čtyři základní teze k charakteristice pornografie a posléze v závěru uvádí vlastní definici. Doporučuje rozlišovat pornografické materiály na materiály s erotickým obsahem, který je pornograficky neagresivní, a na agresivní pornografii.

Chmelík, J.
Pornography as a category of moralizing criminality
SUMMARY

Author discusses the issue of pornography from several points of view. After a general definition of relations between morality and pornography, he formulates and discusses four key theses about the characteristics of pornography, and concludes the article with his own definition. He recommends distinguishing between pornographic material with erotic content on the one hand, which is pornographically non-aggressive, and on the other hand aggressive pornography.

Chmelik, J.
Pornographie als Kategorie der Sittenkriminalität
ZUSAMMENFASSUNG

Autor beschäftigt sich mit der Problematik der Pornographie aus verschiedenen Blickwinkeln der Auffassung. Nach der allgemeinen Verhältnisbestimmung zwischen Moral und Pornographie formuliert er und analysiert vier Grundthesen zur Charakteristik der Pornographie und zuletzt führt er seine eigene Definition an. Er empfehlt die Unterscheidung der Pornographiematerialen auf Materiale mit erotischem Inhalt, der pornographisch unagressiv ist, und auf agressive Pornographie.


1) Srovnej Ottova encyklopedie nové doby. AION CS, CD verze, 1998, s. 1303.
2) Srovnej tamtéž.
3) Rejman, L.: Slovník cizích slov. Praha, SPN, 1966, s. 295 a pozdější vydání.
4) Malý encyklopedický slovník. Praha, Academia, 1972, s. 920.
5) Schneider, H. J.: Kriminologie. Berlín, Walter de Gruyter, 1987, s. 746.
6) Srovnej Bornemann, E.: Encyklopedie sexuality. Praha, Victoria publishing, 1990.
7) Námitka byla v roce 1929 předložena D. H. Lawrencem v jeho eseji Pornografie a obscenita. In: Bornemann, E.: Encyklopedie sexuality. Praha, Victoria publishing, 1990.
8) Srovnej Bornemann, E.: Encyklopedie sexuality. Praha, Victoria publishing, 1990.
9) Srovnej Zvěřina, J.: Lékařská sexuologie. Praha, Schering Pharma, 1994.
10) Srovnej Válová, V. - Novotná, J. - Neumann, J.: K problematice pornografie. Praha, IKSP, 1991.
11) Tamtéž.
12) Mitlöhner, M.: Erotika a paragrafy. Praha, Grada, 1999.
13) Srovnej Uzel, R.: Mýty a pověry v sexu. Praha, Práce, 1990.



OBSAH / CONTENTS / INHALT
Copyright © 2003 Ministerstvo vnitra České republiky
| úvodní stránka |