Kriminalistika čtvrtletník pro kriminalistickou teorii a praxi |
ročník XXXVI4/2003 |
Ve dnech 11. až 14. března 2003 se v Miškolci uskutečnil 65. mezinárodní regionální seminář „Nové tendence v kriminalitě a trestní politice ve střední a východní Evropě“ (New Tendencies in Crime and Criminal Policy in Central and Eastern Europe) pořádaný Mezinárodní kriminologickou společností (International Society for Criminology) ve spolupráci s Maďarskou kriminologickou společností a Univerzitou v Miškolci - fakultou právních a politických věd.
Pořadatelé i oficiální představitelé Maďarské republiky věnovali semináři velkou pozornost, potvrzenou i účastí ministra spravedlnosti Maďarska na slavnostním zahájení (a po celý úvodní den jednání) a ministryně vnitra při jeho zakončení. Na semináři participovala poměrně početná část odborné veřejnosti. Podle sdělení pořadatelů se semináře zúčastnilo na 140 účastníků z Maďarska a zhruba 60 účastníků z dalších evropských i mimoevropských zemí. Z mezinárodně známých představitelů kriminologie se účastnili např. H. J. Albrecht z Institutu Maxe Plancka ve Freiburgu, H. Kury z téže instituce, A. Coyle z International Centre for Prison Studies, T. Peters z Belgie a G. Picca z Francie (předseda vědecké komise a generální sekretář Mezinárodní kriminologické společnosti), T. Viljanen z HEUNI, J. Graham z Velké Británie, K. Krajewski z Polska, F. Sack ze SRN, A. Šelih ze Slovinska a samozřejmě představitelé maďarské kriminologie - A. Szabó (prezident Maďarské kriminologické společnosti), D. Szabó (čestný prezident Mezinárodní kriminologické společnosti), F. Irk (ředitel Maďarského kriminologického institutu), M. Lévay (děkan pořádající fakulty a ředitel jejího Institutu kriminálních věd) a další.
Z České republiky se zúčastnili pracovníci IKSP Praha M. Scheinost, Z. Karabec, S. Diblíková, M. Martinková, P. Zeman a J. Zapletal z Policejní akademie ČR.
Program semináře zahrnul poměrně široké spektrum témat, nicméně se snahou o jejich propojení z pohledu nových tendencí v kriminalitě jako důsledku sociálních a politických změn a v trestní politice jako odpovědi na tyto projevy. Třídenní program byl rozdělen do pěti plenárních jednání a 17 workshopů.
V rámci slavnostního zahájení se maďarský ministr spravedlnosti P. Bárándy neomezil jen na běžný zdvořilostní pozdrav, ale zabýval se společenskými jevy spojenými s transformací v postsocialistických zemích, jejich vlivem na kriminalitu a na její formy a existujícími problémy v této oblasti. Zmínil původně pozitivní očekávání společnosti a následné zklamání, rostoucí míru násilí, privatizaci státního vlastnictví. Uvedl, že tato perioda vývoje je velmi těžko kriminologicky zkoumatelná; konstatoval, že se pracuje s hypotézami, pověrami, představami. Zdůraznil význam kriminologického výzkumu, potřebu zkoumání alternativních trestů a trestní politiky obecně, problém definování organizovaného zločinu a praní peněz, postihu konzumace drog a obchodování s nimi; zmínil problém vyváženosti justičního systému a faktické rovnosti před zákonem, mezinárodní komparabilitu dat o kriminalitě atd.
Vstupní referát k vlivu sociálních změn na deviaci přednesl C. Gombár (Maďarsko). Politické změny, k nimž došlo, charakterizoval jako velmi rychlé a spektakulární; změny v ekonomice a ve společnosti jsou neméně hluboké, ale probíhají podstatně skrytější formou. Na rozevření sociálních nůžek ve společnosti a vznikání nové společenské vertikální struktury reaguje pomalu i společenské vědomí. Tomuto procesu věnují společenské vědy zatím nedostatečnou pozornost. Je třeba vzít v úvahu vliv konzumních vzorců chování a individualizaci společnosti, vliv názorů o odmítnutí paternalistického státu a nutné soutěživosti ve společnosti; každý se má starat o sebe, nečekat a nežádat pomoc. To vede k oslabení skupinového myšlení a skupinových hodnot, přičemž souběžně existuje nedostatek individuální připravenosti na tuto situaci. Potřebujeme uvažovat v zorném úhlu celé společnosti; lidé dnes necítí náležitost k určité části sociální struktury, nezařazují se. Na tom ale záleží i např. účinnost preventivních postupů proti kriminalitě. Aktuální je i otázka udržení přijatelné míry sociální deviace; jaká je tato míra a jak ji dnes definovat, neboť názory na to, co vlastně je sociální deviace, se mění.
V následujícím referátu poznamenal H. J. Kerner (SRN), že ztráta solidarity ve společnosti byla, resp. je cenou za transformaci (i se svými důsledky - zvětšením rozdílů ve společnosti, zvýšenou mírou kriminality atd.). Zdůraznil význam teorie pro pochopení procesů, k nimž dochází. Anomie (stav neurčitosti společenských norem) existuje jak sociální, tak individuální - na societální úrovni (viz Durkheim) jsou viditelné jevy (rozvody, sebevraždy, zločinnost) jako indikátory hlubších změn ve společnosti. Proces opětovné konsolidace norem trvá jednu až dvě generace. Indikátorem anomie na individuální úrovni je např. strach ze zločinu (znak souhrnných obav ze společenské situace a vývoje) a vznik resentimentů (vůči minoritám apod.). Uvedl některé charakteristické znaky vývoje kriminality a jejího vnímání v transformujících se zemích střední Evropy. Upozornil na novou konfrontaci se světem zločinu v médiích; změnila se prezentace zločinu. Dochází k redefinování zločinu a trestní politiky, dochází k importu zločinu ze západu i z východu, k růstu násilí mladistvých, zločin se stal symbolem hrozby pro společnost. Na závěr připomněl myšlenku klasika kriminologie von Liszta: nejlepší trestní politika je dobrá sociální politika.
K. Krajewski (Polsko) vyšel ze srovnání statistických dat o vývoji kriminality a vězeňské populace a zabýval se hlavně situací v Polsku. Uvedl například, že zde došlo v posledních dvou letech k nárůstu počtu vězněných, a to paradoxně po přijetí poměrně liberálního trestního zákona.
F. Sack (SRN) jako premisu svého vystoupení uvedl, že žijeme ve společnosti individualizované a ekonomické (řídící se kalkulem investic a zisků). Zabýval se vlivem represivních prvků v trestním právu na zločinnost. Jedním směrem je částečná náhrada represe alternativními přístupy (tematika „restorativní“ justice), druhým směrem je represivní trestní politika (příklad USA, kde vzrostl index vězeňské populace od roku 1970 do roku 1997 z 87 na 445 a při započtení osob vězněných v nestátních/komunálních vězeních dokonce na 645). Tuto politiku charakterizoval jako „western gulag state“ - citace L. D. J. Wacquanta: „od státu blahobytu k trestajícímu státu“. K renesanci represivní politiky přispěl i vliv médií a strach ze zločinu (strach až obsese ze zločinu žije svým vlastním životem). Dochází ke ztrátě justice jako regulativní ideje spravedlnosti, stírá se rozdíl mezi justicí a odplatou. „Potěšení z trestání“ vyplývá ze strukturálních změn moderní společnosti, zejména z vývoje radikální a fundamentální tržní společnosti a „ekonomizace“ společenských vztahů (přechod od politické vhodnosti k ekonomické prospěšnosti - to jde až za hranice anomie).
V sekci k organizovanému zločinu a praní peněz referovala K. Kigyóssy z Belgie o aktivitách Rady Evropy ve vztahu k těmto jevům. Rada Evropy je chápe (spolu s korupcí) jako hrozbu pro nové demokracie. Zaměřuje se na jejich monitoring, na technickou a organizační pomoc transformujícím se státům a na přípravu dokumentů a doporučení pro postup vůči těmto jevům.
A. Guarino (Itálie) hovořil o praní peněz ve vztahu k vývoji ekonomických vztahů uvnitř Evropské unie a k vývoji právního systému jako odpovědi na tuto novou kvalitu vztahů. Praní peněz zasahuje jak do nelegální, tak do legální ekonomiky. Snahou EU je rozšířit okruh subjektů povinně informujících o podezřelých finančních operacích (právníci, daňoví poradci). Na tom závisí efektivita boje s tímto jevem, nicméně tato snaha naráží na otázku profesionálního tajemství (důvěra klienta). Italský trestní zákon stanoví trest v rozmezí 4 - 12 let za účast na zakrývání původu zisku ze zločinu.
O maďarské legislativě ve vztahu k těmto jevům referoval A. Bócz. Uvedl, že ani v Maďarsku není organizovaný zločin právní termín. Maďarská legislativa operuje s pojmem analogickým našemu zločinnému spolčení, tj. „criminal organisation“, problémy s definicí a jejím uplatněním jsou rovněž podobné. Nyní se snaží přizpůsobit právní definici pojetí uvedenému v dokumentu EU „Joint Action“. Upozornil na moderní charakter organizovaného zločinu, kdy současný organizovaný zločinec není gangster, ale podnikatel (zločin jako byznys). V Maďarsku lze sledovat vývoj od „společenství zlodějů“ ze 70. let ke kriminálním organizacím.
Na workshopu prevence trestné činnosti mládeže byla tématem převážně sociologicky zaměřeného referátu M. H. Vargové (Maďarsko) zřejmá myšlenka, že prostředí vrstevníků se rychle mění a rozvrstvení věkových skupin je jeden z hlavních faktorů ovlivňujících vývoj mladého člověka a jeho vztah k delikvenci. Uvedla, že mládež se často nudí a představa budoucnosti pro ni končí po několika měsících. Mládež nemá žádné plány, zodpovědnost, přístup k životu je emocionální, neracionální. Proti tomu je nutno stavět názory a doporučení okolí, že život nuda není. Ovšem tyto informace akceptují mladí jen od pro ně „důvěryhodné“ osoby. Prevencí kriminality jsou nejrůznější aktivity. Přednášející vyslovila názor, že stát by měl proto pomocí různých institucí a center pro mládež vyplnit mezeru „nesocializace“, kterou nepokryjí rodiče a škola.
A. Laczoffy z melbournské policie hovořil o zpřístupnění policie a její práce mládeži a vyvolání důvěry v činnost policie. Dále prezentoval různé přístupy, jak ochránit obchodní centra před krádežemi a jinou trestnou činností mládeže. Představil též některé interaktivní hry. Konkrétně předvedl projekt virtuálního domu, který je bezpečný před zloději a který slouží jako informace pro obyvatele (například kam se nemají v domě uschovávat cenné věci apod.). Existují i podobně zpracované projekty pro prevenci krádeží notebooků (což je v Austrálii velmi častý a oblíbený předmět krádeže páchané dětmi a mladistvými) a pro bezpečnost při jízdě v automobilu a na motocyklu.
E. Váradiová (Maďarsko) seznámila přítomné se statistikami trestné činnosti mladistvých v Maďarsku, počtem pachatelů a se strukturou trestné činnosti a nabídla porovnání mezi lety 1985 až 2001. Věnovala se též statistikám sledujícím uložené tresty mladistvým (30 % jsou tresty nepodmíněné). Druhá část přednášky byla zaměřena na rozhodovací praxi maďarských soudů, kdy v případě řízení vedeného proti mladistým vedle klasického podmíněného zastavení trestního stíhání nebo uložení podmíněného trestu soudy nařizují „confinement“, tedy jakýsi trest na svobodě, který je spojen se speciálními tréninky a videotréninky (podobné jsou užívány ve Velké Británii a Skandinávii) zaměřenými na řešení konfliktů a postavenými na aktivní participaci účastníků. Důraz je kladen na individuální přístup, na naučení se správnému chování a týmové poslušnosti.
K prevenci trestné činnosti se vztahoval i referát z pléna J. Grahama z Velké Británie, který zdůraznil roli rodiny při vývoji mladého člověka. Hovořil o hlavních rizikových faktorech u jednotlivých skupin (u dětí je to např. kriminalita rodičů, u mladistvých trestná činnost vrstevníků, ve škole je rizikovým faktorem nedostatek dozoru, u dospělých vede k páchání trestné činnosti často hmotná nouze, nízké příjmy).
Představil též projekt podpory mladých černošských matek samoživitelek s malými dětmi. V rámci tohoto projektu byly sledovány dvě skupiny těchto mladých žen s dětmi (jedna se speciální sociální podporou - mj. též návod matce, jak zacházet s dětmi při jejich výchově apod. - a druhá bez). Tyto skupiny byly sledovány 27 let a rozdíl mezi nimi byl zjištěn značný: z podporované skupiny rodin se dopustilo kriminality pouhých 7 % mladistvých, zatímco z té bez podpory 35 %. Pojišťovny přispívají na tyto programy s výhledem budoucího zisku z pojištění, neboť pokud jsou klienti lépe vzdělaní, mají lepší práci a snaží se zabezpečit sebe a případnou rodinu pojištěním. Podpora takových projektů státem je jistě cesta, jak snížit náklady na vězeňství, kdy například ve Velké Británii částka ročně vynakládaná na výkon trestu odnětí svobody u mladistvých přesahuje 200 milionů eur.
K problematice ukládání trestů se vztahoval příspěvek T. Peterse (Belgie), který zmínil paradox, kdy se sice v Belgii trest odnětí svobody ukládá méně, ale počet vězněných narůstá, což je zapříčiněno delšími vykonávanými tresty. Navíc se zdvojnásobila délka vazby (údaj v měsících) a narůstá počet cizinců ve vězení. Pro porovnání citujeme číselné údaje: cizinci tvoří v Belgii pouze 8 % populace, ale z vězeňské populace 40 %!. Dále přibývají tresty nad pět let, recidiva je četnější. Cestou, jak to změnit, je ukládání podmíněných trestů, obecně prospěšných prací, probace a parole a uplatňování restorativních přístupů, zejm. mediace. Přesto i zde existuje paradox, a to, že je snazší uložit trest a vykonat jej, protože odklad s podmínkami vyžaduje široký podpůrný servis (posudky, sociální pracovníky, probační pracovníky atd.).
Na workshopu nazvaném „Vývoj drogové politiky v nových demokraciích střední a východní Evropy“ E. L. Jensen z univerzity z Idaho přirovnal tento vývoj z pohledu USA a států západní Evropy k přirozenému experimentu, z jehož výsledků mohou čerpat pro případné změny vlastní politiky v této oblasti. Zastavil se u některých aspektů v Evropě kritizované americké „War on Drugs“. Byla inspirována i komunistickými režimy, které se jevily být v důsledku totalitních praktik bez drogových problémů. Od roku 1985 do roku 2000 narostl ve Spojených státech počet vězňů odsouzených za drogové delikty cca o 1 200 %, a to zejména za delikty spojené s pouhým držením drogy. V USA je kladen velký důraz na ovlivňování veřejného mínění. V souvislosti s aktuálními problémy jsou jednotlivá témata spojená s drogami velmi frekventovaná v médiích, především rozsah, v jakém se objevují na televizních obrazovkách, je až neuvěřitelný. Z drog se rovněž stalo aktuální téma pro volební kampaně, neboť prakticky celé voličské spektrum je vnímá jako hrozbu. Drogy se tak zařadily do skupiny fenoménů představujících v USA zřetelného nepřítele státu.
K. Krajewski (Polsko) se zaměřil na otázku, kam směřuje drogová politika kandidátských zemí, zda k modelu Spojených států či spíše Evropské unie, a ilustroval to na příkladu vývoje v Polsku. Na rozdíl od ostatních kandidátských zemí mělo Polsko vážnější problémy spojené s drogami už před rokem 1989. Po roce 1990 nastal vývoj obdobný situaci v celé střední a východní Evropě; Polsko se stalo nejprve tranzitní, posléze i cílovou zemí zahraničních drog. Rozšířilo se zde užívání heroinu, canabisu a zejména syntetických drog na bázi amfetaminů. Pokud jde o drogovou legislativu, v roce 1985 byl přijat první protidrogový zákon, který byl dosti liberální (např. držení drogy nebylo kriminalizováno). Důvodem byla skutečnost, že se v praxi nečekala jeho příliš častá aplikace. V důsledku tohoto zákona se přístup k drogové problematice realizoval především v rovině léčení a ochrany veřejného zdraví, přičemž policie se o uživatele drog příliš nezajímala. Po roce 1990 probíhala v Polsku intenzivní diskuse o nové úpravě, jejímž výsledkem byl nový zákon z roku 1997. Prosté držení drogy bylo nadále kriminalizováno, ovšem depenalizováno. Byla uzákoněna metadonová substituční péče o závislé, stejně jako program výměny injekčních stříkaček. V souvislosti s nástupem konzervativní vlády na konci roku 2000 byl nastolen výrazně tvrdší trend. Držení drog je nadále penalizováno, prvky harm reduction byly zproblematizovány, přestaly mít oficiální podporu (naopak policie tyto snahy výrazně narušovala). V roce 2001 bylo do zákona prosazeno nové ustanovení, podle něhož je harm reduction součástí státní protidrogové politiky, přesto jsou v praxi stále lidé stíháni a trestáni i za prosté držení relativně malého množství drogy.
M. Lévay se věnoval stejnému tématu, ovšem z pohledu Maďarska. Problém drog zde byl dlouho ignorován, původně byla zneužívána syntetická lepidla a rozpouštědla k čichání, popř. kombinace léků s alkoholem. Až v roce 1985 na 13. kongresu ústředního výboru Socialistické strany práce byly drogy označeny veřejně za vážný problém. Hovořilo se o 30 tisících závislých (toto číslo pak bylo dlouhou dobu beze změny uváděno jako oficiální údaj, ačkoliv k němu příslušný orgán dospěl poměrně nepřesvědčivou metodou). Po roce 1989 vyvstala potřeba nového přístupu, v roce 1991 byl ustaven Meziresortní drogový výbor, který ovšem nesplnil očekávání, nepřipravil komplexní národní strategii, nevytvořil plán na potřebnou institucionální základnu. Pokud jde o trestní právo, vyvíjelo se, stejně jako drogová politika, celkově v závislosti na výsledcích voleb. Změny učiněné jednotlivými novelami se týkaly typů dispozice s drogou, jež byly trestné, a trestů, popř. ochranných opatření, které za ně bylo možno uložit. V roce 1996 se parlamentní komise pro boj s drogami držela střední cesty při postupu proti užívání drog. Po nástupu konzervativní vlády v roce 1998 (v této volební kampani byla poprvé využita drogová problematika) došlo k výraznému zpřísnění. Vláda zastávala přístup nulové tolerance se všemi důsledky, což vedlo k silné kritice. Po zhodnocení dopadů novely trestního zákona o dva roky později lze konstatovat, že nenaplnila plány svých předkladatelů ani chmurné vize kritiků. Poslední změna vlády v roce 2002 (sociálně-liberální koalice) vedla k další změně politiky - výrazně liberálnější, včetně novely trestního zákona (užívání drog není nadále trestné, rozšiřují se možnosti léčby místo trestu atd.). Zřetelným důsledkem je mj. znatelný nárůst osob registrovaných v různých léčebných a kontaktních centrech, jako projev zvýšené důvěry uživatelů.
V sekci „Viktimizace a situace obětí kriminality v trestním řízení“ byly prezentovány referáty maďarských a rakouských přednášejících. E. Róthová popsala postavení obětí kriminality v trestním procesu v Maďarsku a část referátu věnovala i problematice sekundární viktimizace obětí trestné činnosti. A. Kissová pak informovala o nově v maďarském právu zavedeném institutu dodatečné privátní žaloby (additional private prosecution) umožňující aktivnější úlohu oběti v procesu trestního řízení, než tomu bylo dosud. Oběť, či v případě smrti její zástupce, se může za okolností přesně vymezených v zákoně stát v trestním řízení aktivní, pokud není spokojena s průběhem procesu. Bylo též zmíněno vytvoření oficiálního fondu na podporu obětí trestné činnosti v Maďarsku.
V rámci panelu „Nelegální obchodování s lidmi“ zaznělo několik příspěvků, z nichž mnohé shodně konstatovaly, že obchodování s lidmi je v zemích, odkud referující pocházejí (Maďarsko, Srbsko, Rakousko), stávajícími právními předpisy do jisté míry postižitelné, ale chybí dosud zájem nejvyšších státních institucí se diskutovaným problémem vážně a systematicky zabývat a důsledně ho řešit. V Maďarsku chybí např. sladění těchto zákonů týkajících se obchodování s lidmi mimo jiné i s imigrační politikou. V následné diskusi bylo také řečeno, že ani v rámci Evropské unie v dané oblasti není policie aktivní tak, jak by mohla být. Referáty upozornily na některé praktiky ilegálního obchodování se ženami v Maďarsku, zmínily prodej orgánů pro transplantaci, byla podána informace o projektech směřujících na pomoc obětem obchodování s lidmi v Maďarsku a byl vysloven požadavek specializované pomoci těmto obětem. Poukazovalo se na malou propojenost práce státních a nestátních organizací v oblasti obchodování s lidmi v Maďarsku.
Workshop „Násilí v rodině, ochrana matek a dětí“ byl veden v tom duchu, že násilí v rodině je záležitostí jedinců obou pohlaví (i když ženy jsou jeho mnohem častějšími oběťmi) a týká se nejen dospělých osob, ale i dětí. Z příspěvků zde přednesených vyplynulo, že v Maďarsku problematika domácího násilí není zatím upravena tak, jak je třeba, teprve se zde chystají rozsáhlejší výzkumná šetření. Z dalších referujících R. Teske z USA prezentoval kroky, které jsou v Texasu podnikány k ochraně žen (potažmo však i mužů) proti násilí v rodině v rámci tzv. ochranného nařízení (protective order). Toto nařízení se v případě nutnosti může týkat jak přímých členů rodiny, tak i členů domácnosti a od roku 2001 se může za určitých podmínek týkat i účastníků tzv. dating violence (násilí mezi lidmi, kteří spolu chodí).
V referátu Ch. Gana (Velká Británie) byla obsažena informace o právních úpravách ve Skotsku, které se vztahují k fyzickému násilí k dětem v rodině. Jmenoval zákonem daná omezení týkající se fyzického trestání dětí pod 16 let věku. Též uvedl, že je postupně prosazován názor, že není přílišného rozdílu mezi fyzickým útokem na dítě při fyzickém trestu a fyzickým útokem na dospělou osobu v rámci domácího násilí, a to v tom smyslu, že se v obou případech jedná o fyzický útok. Bylo též konstatováno, že se mění postoje k fyzickému trestání dětí, včetně těch velmi malých, a že některé formy chování k dětem v rámci rodiny (tresty) mohou být dále ještě více kriminalizovány.
V této sekci byly též obsáhleji prezentovány dva výzkumy týkající se domácího násilí v Srbsku, konkrétně se jednalo o násilí vůči ženám. Současně bylo přednášejícími sděleno, že je zde připravován reprezentativní výzkum, který bude zaměřen i na mužskou část populace.
Jak je zřejmé, seminář v Miškolci se věnoval jak vývoji a stavu kriminality, tak i trestní politice na území střední a východní Evropy v posledních letech. Snažil se nejen analyzovat a zmapovat současný stav, ale i naznačit možný další vývoj. Současně informoval o dosavadních postupech při potírání různých forem kriminality a snažil se diskutovat přístupy nové. Příspěvky referujících, které pocházely ze států mimo tuto oblast, též naznačily, že mezinárodní spolupráce při řešení problémů spojených s kriminalitou při probíhajících zásadních společenských a politických změnách na tak rozsáhlém území, jakým je střední a východní Evropa, je oboustranně více než užitečná.
Seminář v Miškolci se stal i výzvou pro zlepšení spolupráce specialistů v oblasti kriminologie a příbuzných oborů přímo na teritoriu střední a východní Evropy. Naznačil totiž, že takováto odborně zaměřená mezinárodní součinnost je do budoucna pro boj zvláště s některými formami trestné činnosti v tomto evropském regionu nezbytná.
Článek přináší vybrané informace z mezinárodního regionálního semináře, který se konal v březnu 2003 v maďarském Miškolci. Seminář byl věnován jednak stavu a vývoji kriminality na území střední a východní Evropy v posledních letech, zejména jako důsledku sociálních a politických změn, a jednak tendencím trestní politiky v tomto regionu. Článek informuje o diskutovaných problémech obecnějšího rázu spojovaných s kriminalitou a její dynamikou a podává i podrobnější informace z některých speciálněji zaměřených sekcí, např. na téma organizovaný zločin a praní peněz, prevence trestné činnosti mládeže a prevence trestné činnosti vůbec, ukládání a výkon trestů, postavení oběti trestné činnosti, násilí v rodině, vývoj drogové politiky ve výše zmiňované evropské oblasti apod.
This article presents selected information from an international regional seminar, which took place in March 2003 in Miskolc, Hungary. The seminar was dedicated to the situation and development of crime in Central and Eastern Europe in recent years, especially as a consequence of social and political changes, as well as to tendencies of penal policy in this region. The article informs about the more general problems discussed, concerning criminality and its dynamics, and also presents more detailed information from some specialist areas, such as organised crime and money laundering, prevention of juvenile criminality and crime prevention in general, infliction and execution of sentence, position of crime victim, violence in the family, development of the drug policy in the above-mentioned area of Europe, etc.
Der Artikel bringt gewählte Informationen aus dem internationalen regionalen Seminar, der im März 2003 im ungarischen Miscolc stattfand. Das Seminar widmete sich einesteils dem Stand und der Entwicklung der Kriminalität auf dem Gebiet der Mittel - und Osteuropa in den letzten Jahren, besonders als Folgerung der sozialen und politischen Änderungen, und anderenteils den Tendenzen der Strafpolitik in diesem Region. Der Artikel informiert von diskutierten Problemen des Allgemeincharakters, die mit der Kriminalität und deren Dynamik verbunden sind, und bringt ausführliche Informationen aus einzelnen speziell gerichteten Sektionen, zB. zum Thema organisiertes Verbrechen und Geldwaschen, Prävention der Straftat der Jugend und Prävention der Straftat im allgemeinen, Auflage und Vollzug der Strafen, Situation des Opfers der Straftat, Gewalt in der Familie, Entwicklung der Drogenpolitik in dem oben angeführten europäischen Gebiet u.Ä.