Kriminalistika
 čtvrtletník pro kriminalistickou teorii a praxi
ročník XXXVI4/2003

zákon o soudnictví ve věcech mládeže a základní zásady trestního řízení

Doc. JUDr. JIŘÍ JELÍNEK, CSc., Právnická fakulta UK, Praha

I.

Dne 21. 5. 2003 schválila Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky na své 16. schůzi vládní návrh zákona o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže). Zákon byl schválen Senátem Parlamentu České republiky dne 27. 6. 2003, prezident České republiky zákon podepsal dne 9. 7. 2003 a zákon byl vyhlášen ve Sbírce zákonů pod číslem 218/2003 Sb. Jeho účinnost nastává 1. ledna 2004.

Zákonodárce vycházel z úvahy, že kriminalita mládeže je natolik důležitý a svébytný fenomén, že si vyžaduje samostatnou legislativní úpravu, že nestačí právní úprava dosud obsažená převážně v trestním zákoně a trestním řádu, ale že je třeba přijmout nový zákon.

Zákon o soudnictví ve věcech mládeže má charakter komplexní, tj. obsahuje jak zásady upravující podmínky odpovědnosti mládeže za protiprávní činy uvedené v trestním zákoně a opatření ukládaná za takové protiprávní činy (tedy normy trestního práva hmotného), tak normy práva procesního upravující postup a rozhodování ve věcech mládeže, ale obsahuje také ustanovení o výkonu rozhodnutí. Ve vztahu k právní úpravě obsažené v trestním zákoně, trestním řádu, resp. jiných právních předpisech, například v občanském soudním řádu, zákoně o sociálně-právní ochraně dětí nebo zákoně o rodině, jde o normu speciální s tím, že pokud tento zvláštní zákon nestanoví jinak, postupuje se podle příslušných ustanovení obecných právních předpisů (§ 1 odst. 3 cit. zák.).

Zákonodárce jej koncipoval tak, že zákon o soudnictví ve věcech mládeže zcela nově vymezuje rozdíly speciální právní úpravy odpovědnosti za spáchané činy a o soudnictví ve věcech mládeže oproti obecné úpravě obsažené zejména v trestních kodexech a v souvisejících právních předpisech. Smyslem nové právní úpravy v samostatném kodexu je podle důvodové zprávy k vládnímu návrhu zákona komplexně upravit hmotněprávní i procesněprávní aspekty trestání mládeže, nově konstituovat systém specializovaných soudů mládeže a zřetelně a přehledně vymezit ucelenou škálu možných reakcí státu a společnosti na delikventní jednání mládeže.

Zákon především upravuje podmínky, postup a rozhodování ve věcech protiprávních činů dětí mladších než patnáct let, kde pracuje s kategorií činů jinak trestných, a ve věcech protiprávních činů mladistvých, kde používá pojmu provinění, a dále upravuje výkon soudnictví pro mládež. Základem nově přijaté právní úpravy jsou zásady trestní odpovědnosti mladistvých a sankce ukládané jim za provinění, jakož i potřebné odchylky v trestním řízení, které vyplývají z konkrétních specifik řízení ve věcech mladistvých, současně však zákon upravuje postupy a opatření přijímaná vůči osobám mladším než patnáct let.

I když zákon o soudnictví nad mládeží vychází z řady obecných principů zakotvených v trestněprávních i trestněprocesních normách, které zčásti opakuje, ve vztahu k trestnímu právu v obecném širším slova smyslu, jak již bylo řečeno shora, je normou speciální, která mimo jiné odchylně a zčásti i nově upravuje základní zásady trestního řízení ve věcech mládeže.

Základní zásady trestního řízení jsou určité právní principy, vůdčí právní ideje, jimiž je ovládáno trestní řízení. Jsou projevem právně politického a právně filozofického přístupu k trestnímu řízení. V důsledku své povahy jsou základem, na kterém je vybudována organizace trestního řízení a úprava činnosti jeho orgánů. Vyjadřují mínění zákonodárce o nejúčelnějším uspořádání trestního procesu.1)

Význam základních zásad řízení ve věcech mládeže zůstává stejný jako u základních zásad trestního řízení obsažených v trestním řádu. Mají obecnou platnost, jsou základem, na kterém je založena organizace trestního řízení a úprava činnosti jeho orgánů, mají zásadní interpretační a aplikační dopad. Zvláštností oproti obecné úpravě je skutečnost, že základní zásady řízení ve věcech mladistvých jsou vyjmenovány v jednom ustanovení (§ 3 odst. 3 až § 3 odst. 8 cit. zák.) spolu se základními zásadami trestního práva hmotného, které se mají uplatnit při posuzování delikvence mladistvých.

Zákon o soudnictví ve věcech mládeže mění a doplňuje základní zásady trestního řízení ve věcech mládeže několikerým způsobem. Předně sám stanoví zvláštní základní zásady řízení v ustanovení § 3 cit. zákona. Mimo tyto zvláštní základní zásady výslovně vypočtené v ustanovení § 3 zákona o soudnictví ve věcech mládeže zakotvuje nový zákon ještě nové instituty či postupy, které mění či doplňují obsah základních zásad trestního řízení obsažených v trestním řádu.

II.

Jak již bylo řečeno, zákon o soudnictví ve věcech mládeže uvádí speciální základní zásady trestního řízení ve věcech mládeže v ustanovení § 3 zák. č. 218/2003 Sb. Jsou jimi zásada zvláštního (specifického) přístupu při projednávání trestních věcí mladistvých, zásada spolupráce s orgánem sociálně-právní ochrany dětí, zájmovými sdruženími občanů a osobami realizujícími probační programy, zásada ochrany soukromí mladistvého, zásada rychlosti řízení a zásada uspokojení zájmů poškozeného. Tyto specifické zásady trestního řízení ve věcech mladistvých jsou také reflexí požadavků vyplývajících z mezinárodních smluv, zejména Úmluvy o právech dítěte z roku 1991 (vyhlášena pod č. 104/1991 Sb.), která obsahuje podrobná ustanovení o řízení proti mladistvým zejména ve svých článcích 37 a 40, Evropské úmluvy (vyhlášena pod č. 209/1992 Sb.) umožňující vyloučení tisku a veřejnosti v zájmu mladistvého (čl. 6 odst. 1, věta druhá) nebo Mezinárodního paktu o občanských a politických právech (srov. např. jeho obecnou směrnici obsaženou v článku 14 odst. 4, podle něhož v trestním řízení proti mladistvým se přihlíží k jejich věku a k tomu, že je žádoucí usilovat o jejich nápravu) - srov. jeho publikaci pod č. 120/1976 Sb.

Zásada zvláštního (specifického) přístupu při projednávání trestních věcí mladistvých (§ 3 odst. 4 cit. zák.)

Zásada zvláštního (specifického) přístupu při projednávání trestních věcí mladistvých záleží v tom, že v řízení ve věcech mladistvých je třeba postupovat s přihlédnutím k věku, zdravotnímu stavu, rozumové a mravní vyspělosti osoby, proti níž se vede, aby její další vývoj byl co nejméně ohrožen, projednávané činy a jejich příčiny i okolnosti, které je umožnily, byly náležitě objasněny a za jejich spáchání vyvozena odpovědnost podle zákona. Řízení je přitom třeba vést tak, aby působilo k předcházení protiprávním činům (§ 3 odst. 4 cit. zákona). Tato zásada navazuje na účel nového zákona o soudnictví ve věcech mládeže vymezený v ustanovení § 1 odst. 2 cit. zákona, podle něhož projednáváním protiprávních činů, kterých se dopustili děti mladší patnácti let a mladiství, se sleduje, aby se na toho, kdo se takového činu dopustil, užilo opatření, které účinně přispěje k tomu, aby se nadále páchání protiprávního činu zdržel, našel si společenské uplatnění odpovídající jeho schopnostem a rozumovému vývoji a podle svých sil a schopností přispěl k odčinění újmy vzniklé jeho protiprávním činem; řízení musí být vedeno tak, aby přispívalo k předcházení a zamezování páchání protiprávních činů.

Důvodová zpráva k vládnímu návrhu nového zákona odůvodňuje novou zásadu tak, že mládež s ohledem na svá věková specifika vyžaduje v trestním procesu zvláštní způsob zacházení, a proto je třeba každou trestní věc mladistvého řešit individuálně se zřetelem na všechny okolnosti trestného činu, osobnost dospívajícího a jeho zdravotní stav, ale i potřeby poškozeného a zájmy jejich blízkého sociálního okolí s cílem obnovit narušené sociální a právní vztahy, přičemž ve vhodných případech je třeba využít alternativních způsobů řešení trestních věcí.

Požadavek zvláštního postupu ve věcech mladistvých je opakovaně zdůrazněn v ustanovení § 42 odst. 1 cit. zák., podle něhož při provádění úkonů řízení ve věcech mladistvých se musí jednat s osobami na úkonu zúčastněnými tak, jak to vyžaduje význam a výchovný účel řízení; vždy je nutno šetřit jejich osobnosti a jejich Ústavou zaručených práv. Při jednání s mladistvými se musí s přihlédnutím k jejich věku a duševní vyspělosti postupovat tak, aby nedošlo k narušení jejich psychické a sociální rovnováhy a jejich další vývoj byl co nejméně ohrožen.

Tato zásada se promítá v řadě konkrétních institutů zákona o soudnictví ve věcech mládeže, například v rozšíření principu oportunity trestního stíhání (v řízení ve věcech mladistvých je zakotvena další výjimka ze zásady legality, a to institut odstoupení od trestního stíhání), ve specializaci orgánů a osob provádějících úkony v trestním řízení týkající se mladistvých (soudci, státní zástupci, úředníci Probační a mediační služby působící v trestních věcech mladistvých mají být vybíráni z osob, které mají dostatek znalostí a životních zkušeností, které zaručí splnění výchovného účelu řízení; úkony přípravného řízení, kterých se účastní mladistvý, provede zpravidla policejní orgán určený k úkonům v trestních věcech mladistvých, státní zástupce specializovaný na věci mládeže nebo soudce soudu mládeže, soudnictví ve věcech mladistvých vykonávají specializované soudy pro mládež), v ochraně zájmů mladistvého obviněného před nežádoucí publicitou trestního stíhání z hlediska mladistvého, v preferenci opatření výchovných nad represivními apod.

Zásada spolupráce s orgánem sociálně - právní ochrany dětí, zájmovými sdruženími občanů a osobami realizujícími probační programy (§ 3 odst. 4 poslední věta cit. zák.)

Tato zásada je vyjádřena v citovaném ustanovení zákona o soudnictví ve věcech mládeže dikcí, že orgány činné v trestním řízení podle zákona o soudnictví nad mládeží spolupracují s příslušným orgánem sociálně - právní ochrany mládeže. Na uvedené ustanovení pak organicky navazuje ustanovení § 40 odst. 1 cit. zák., podle něhož orgány činné podle tohoto zákona a úředníci Probační a mediační služby spolupracují s příslušným orgánem sociálně-právní ochrany dětí, zájmovými sdruženími občanů a s osobami realizujícími probační programy, aby posílili výchovné působení řízení ve věcech mladistvých, vytvořili podmínky pro individuální přístup k řešení jednotlivých věcí, včas reagovali na potřeby a zájmy mladistvých a poškozených osob i všech dalších subjektů dotčených trestnou činností a také tímto způsobem trestnou činnost zamezovali a jí předcházeli. Do řešení jednotlivých provinění podle tohoto zákona zapojují též zájmová sdružení občanů a jiné subjekty působící ve společenském prostředí mladistvého, v němž došlo k provinění, a blízké sociální okolí obviněného a poškozeného. Stejná myšlenka je obsažena opakovaně v ustanovení § 36 cit. zák.

Formami spolupráce jsou zejména:
  1. zájmová sdružení občanů a osoby realizující probační programy nebo věnující se sociální práci mohou upozorňovat orgány činné v trestním řízení a příslušný orgán sociálně-právní ochrany dětí na skutečnosti nasvědčující tomu, že bylo spácháno provinění, tedy soudně trestný čin (§ 40 odst. 2),


  2. spolupráce při rozhodování o nejvhodnějším opatření vůči obviněnému nebo při jeho převýchově; orgán sociálně-právní ochrany dětí, případně Probační a mediační služba zjišťují poměry mladistvého (§ 56 odst. 3 cit. zák.), vypracovávají zprávu o osobních, rodinných a sociálních poměrech mladistvého a jeho aktuální životní situaci (§ 57 odst. 1 cit. zák.), musí být vyrozuměny o hlavním líčení a veřejném zasedání, v hlavním líčení může orgán sociálně-právní ochrany dětí činit návrhy, dávat vyslýchaným otázky, má právo na závěrečnou řeč, má právo podat opravný prostředek ve prospěch mladistvého i proti jeho vůli (§ 72 odst. 1 cit. zák.),


  3. spolupráce při rozhodování o zajišťovacích úkonech směřujících proti mladistvému obviněnému; orgán sociálně-právní ochrany mládeže a Probační a mediační službu je třeba vyrozumět o zadržení, zatčení, vzetí obviněného mladistvého do vazby (§ 47 cit. zák.); při přezkoumávání důvodů vazby orgány činné v trestním řízení postupují v součinnosti s Probační a mediační službou a příslušným orgánem sociálně-právní ochrany dětí (§ 49 cit. zák.),


  4. spolupráce při převýchově odsouzeného a výkonu rozhodnutí; jedním z druhů výchovných opatření, která je možné mladistvému uložit, je dohled probačního úředníka nebo absolvování probačního program, probační úředník a příslušný orgán sociálně-právní ochrany dětí mohou podat návrh na změnu nebo zrušení výchovných opatření, na upuštění od výkonu ochranné výchovy, na propuštění z ochranné výchovy, na podmíněné umístění mladistvého mimo výchovné zařízení, na prodloužení ochranné výchovy a na změnu ochranné výchovy na ústavní výchovu a naopak (§ 19, § 20, § 81 až § 87 cit. zák.),


  5. spolupráce při výkonu soudních rozhodnutí a při nápravě mladistvých, spolupůsobení při vytváření vhodného sociálního zázemí mladistvému (např. § 75 cit. zák.).
Zásada ochrany soukromí mladistvého (§ 3 odst. 5 cit. zák.)

Zákon o soudnictví ve věcech mládeže stanoví, že v řízení podle tohoto zákona je třeba chránit osobní údaje osoby, proti níž se řízení vede, a její soukromí, aby každá taková osoba byla chráněna před škodlivými vlivy, a při dodržení zásady, že je považována za nevinnou, dokud její vina nebyla prokázána zákonným způsobem (§ 3 odst. 5 cit. zák.).

Důvodová zpráva k vládnímu návrhu zákona tento požadavek odůvodňuje tím, že zvláštní zájem na ochraně soukromí a osobnosti mladistvého odůvodňuje upřednostnění utajení informací týkajících se jeho provinění před ústavně chráněnou zásadou veřejnosti trestního řízení, a to vzhledem k zájmu na co největším odstranění škodlivých vlivů řízení na mladistvého, včetně vlivů difamujících jeho osobu, a na základě ústavní zásady presumpce neviny.

Projevem této zásady jsou zejména:
Zásada rychlosti řízení (§ 3 odst. 6 cit. zák.)

Zásada rychlosti řízení v trestních věcech je pravidlem ústavněprávní úrovně. Článek 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod stanoví mimo jiné právo každého na projednání jeho věci bez zbytečných průtahů. Obsahově stejný požadavek je vyjádřen rovněž v ustanovení § 5 odst. 2 zákona o soudech a soudcích, který říká, že každý má právo, aby jeho věc byla soudem projednána a rozhodnuta bez zbytečných průtahů (§ 5 odst. 2 zák. č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů). Také trestní řád chce řadou svých jednotlivých ustanovení zajistit rychlé projednání trestních věcí. Tak v ustanovení § 2 odst. 4 ve spojitosti se zásadou oficiality uvádí, že orgány činné v trestním řízení musí projednávat trestní věci co nejrychleji.

Význam rychlého projednání trestních věcí vede k tomu, že tento požadavek je považován za základní zásadu trestního řízení.2) Jde o zásadu všeobecného charakteru v tom smyslu, že zavazuje všechny orgány činné v trestním řízení (což ostatně naznačuje i její vyjádření ve stejném ustanovení trestního řádu spolu s jinou základní zásadou trestního řízení - zásadou oficiality) a že se uplatňuje ve všech stadiích trestního řízení, včetně řízení vykonávacího.

Zásada rychlosti řízení je v novém zákoně o soudnictví ve věcech mládeže vyjádřena jako samostatná zásada v samostatném ustanovení § 3 odst. 6 formulací: „Každé dítě mladší patnácti let nebo mladistvý, nestanoví-li zákon jinak, má právo na to, aby jeho čin byl projednán bez zbytečného odkladu a v přiměřené lhůtě soudem mládeže.“

Dikce zákona odpovídá přiléhavěji znění čl. 38 odst. Listiny než požadavek co nejrychlejšího projednání trestních věcí uvedený v ustanovení § 2 odst. 4 tr. řádu; svým obsahem je zásada rychlosti řízení vyjádřená v zákoně o soudnictví ve věcech mládeže se zásadou rychlosti řízení obsaženou v ustanovení § 2 odst. 4 tr. řádu konformní.

Požadavek projednání a rozhodnutí věci bez zbytečného odkladu se v řízení ve věcech mladistých promítá v různých souvislostech. Předně platí obecná právní úprava obsažená v trestním řádu, která požadavek urychleného projednání věci připomíná v ustanoveních, která v obecné rovině hovoří o povinnosti projednávat trestní věci urychleně nebo postupovat ve věci bez zbytečných průtahů. Dále trestní řád obsahuje řadu konkrétních ustanovení, která obsahují lhůty k provedení těch kterých procesních úkonů.3)

Mimo obecná ustanovení v trestním řádu zákon o soudnictví ve věcech mládeže stanoví speciální lhůty pro provedení procesních úkonů, odlišné od obecné právní úpravy. K takovým ustanovením náleží například lhůta pro pozorování duševního stavu obviněného, která nemá trvat déle než jeden měsíc a jen na odůvodněnou žádost znalců může být prodloužena nejvýše o jeden měsíc - § 58 odst. 2 cit. zák. (podle obecné právní úpravy nesmí pozorování duševního stavu trvat déle než dva měsíce s možností výjimečného prodloužení o jeden měsíc - § 117 tr. řádu).

Odchylky od obecné právní úpravy obsahují zejména ustanovení o trvání vazby ve věcech mladistých. Zákon též výrazně omezuje délku trvání vazby mladistvého a stanoví zvláštní způsob rozhodování o jejím prodlužování (§ 47 cit. zákona).

Zásadně platí, že vazba mladistvého nemůže trvat déle než dva měsíce. Po uplynutí této doby může být vazba výjimečně prodloužena o další dva měsíce, ovšem jen za splnění dalších podmínek, spočívajících v tom, že nebylo možné pro obtížnost věci nebo z jiných závažných důvodů trestní stíhání v této lhůtě skončit a propuštěním mladistvého na svobodu hrozí, že bude zmařeno nebo podstatně ztíženo dosažení účelu trestního stíhání. Je-li mladistvý stíhán pro zvlášť závažné provinění (§ 41 odst. 2 tr. zák.), nemůže délka trvání vazby překročit šest měsíců. Po uplynutí této doby může být tato vazba výjimečně prodloužena o dalších šest měsíců, pokud nebylo možné pro obtížnost věci nebo z jiných závažných důvodů trestní stíhání v této lhůtě skončit a propuštěním mladistvého na svobodu hrozí, že bude zmařeno nebo podstatně ztíženo dosažení účelu trestního stíhání. K takovému prodloužení může však dojít pouze jednou v přípravném řízení a jednou v řízení před soudem.

Ve srovnání s obecnou úpravou zákon obsahuje výrazné odlišnosti o způsobu rozhodování o dalším trvání vazby u mladistvého. O prodloužení lhůty vazby v přípravném řízení totiž rozhoduje soudce okresního soudu mládeže na návrh státního zástupce (srov. § 73b odst. 2 tr. řádu). Návrh na prodloužení lhůty vazby je povinen doručit státní zástupce tomuto soudu nejpozději 15 dnů před skončením stávající lhůty trvání vazby a stejně je povinen postupovat i tehdy, jestliže v době kratší než 15 dnů před skončením vazební lhůty podá obžalobu.

Pokud je věc mladistvého ve stadiu soudního řízení, pak o prodloužení vazby v řízení před soudem rozhoduje soudce soudu mládeže nadřízeného soudu mládeže, který je příslušný věc projednat nebo který věc již projednává. Návrh na prodloužení lhůty vazby je povinen předseda senátu doručit nadřízenému soudu mládeže rovněž nejpozději 15 dnů před skončením lhůty.

Zákon výslovně upravuje důsledky nesplnění výše uvedeného postupu, když stanoví, že není-li návrh takovým způsobem doručen, musí předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce propustit mladistvého na svobodu nejpozději den po uplynutí lhůty, na niž bylo trvání vazby omezeno.

Zásada uspokojení zájmů poškozeného (§ 3 odst. 7 cit. zák.)

Poškozený je významným subjektem trestního řízení a významnou stranou trestního řízení. Novely trestního řádu od roku 1989 rozšiřovaly, zesilovaly a prohlubovaly spíše procesní práva obviněného, ale buď vůbec, anebo jen ve velmi malé míře rozšiřovaly procesní práva poškozeného. Tento postup nebyl správný, protože poškozený je osobou, která je trestným činem nejvíce dotčena. Ochrana osoby poškozené trestným činem je stejně důležitá jako ochrana osoby, proti které se vede trestní řízení. Ochrana osobnosti v trestním řízení znamená nejen ochranu osobnosti obviněného, ale i poškozeného.

Tato, pro poškozeného citlivá a nepříznivá situace, se postupně začala měnit, alespoň pokud jde o právní úpravu postavení poškozeného v trestním řízení. Tendence posledních novelizací trestního řádu je rozšiřování procesních práv poškozeného na úroveň srovnatelnou s procesními právy obviněného. Významnou změnou v tomto směru byla poslední velká novela trestního řádu provedená zákonem č. 265/2001 Sb., účinná od 1. ledna 2002. Ve shora uvedené tendenci pokračuje i zákon o soudnictví ve věcech mládeže. Reaguje na oprávněný požadavek toho, komu byla způsobena trestným činem majetková či jiná újma, aby dosáhl v trestním řízení náhrady majetkové újmy, respektive vyvážení jiné újmy, případně jiného potřebného zadostiučinění. Zákon o soudnictví ve věcech mládeže zakotvuje jako zvláštní základní zásadu řízení v samostatném ustanovení § 3 odst. 7 požadavek, aby řízení podle tohoto zákona směřovalo k tomu, aby poškozený dosáhl náhrady škody způsobené protiprávním činem, nebo aby se mu dostalo jiného přiměřeného zadostiučinění. Stejná myšlenka se opakuje v ustanovení § 64 odst. 4 cit. zákona, podle kterého předseda senátu dbá v průběhu celého hlavního líčení a veřejného zasedání zájmů poškozeného.

K součinnosti poškozeného a k jeho aktivnímu podílu na řešení projednávané věci směřuje ustanovení § 45 zákona o soudnictví ve věcech mládeže o zájmech a právech poškozeného. Podle citovaného ustanovení orgány činné podle tohoto zákona jsou povinny přihlížet k oprávněným zájmům poškozeného, poučit ho o jeho právech a poskytnout mu plnou možnost jejich uplatnění; státní zástupce a v řízení před soudem předseda senátu posoudí vhodnost a účelnost některého ze zvláštních způsobů řízení vedoucích mimo jiné k náhradě škody nebo jinému odčinění škodlivých následků činu.

Poškozený, jehož adresa pobytu, sídla nebo místa podnikání je známa, musí být v každém případě příslušným orgánem činným podle tohoto zákona vyrozuměn, jestliže mladistvý prohlásí, že je připraven škodu vzniklou činem nahradit, jinak odčinit nebo přispět k narovnání škodlivých následků činu. Totéž platí v případě, že mladistvý na sebe vezme povinnost, která se bezprostředně dotýká zájmů poškozeného.

Stanovení zásady ochrany práv poškozeného jako základní zásady řízení ve věcech mladistvých je správné a odpovídá principu spravedlnosti, který má širší rozměr než pouze kompenzace škody způsobené trestným činem. Tím spíše překvapuje, že zákonodárce nedal uvedené zásadě širší rozměr v oprávnění poškozeného podat stížnost proti usnesení o odstoupení od trestního stíhání podle § 70 cit. zák., jestliže takové rozhodnutí bylo učiněno v přípravném řízení. Naopak zákon stanoví, že poškozený se o odstoupení od trestního stíhání pouze vyrozumí (§ 70 odst. 4 cit. zák.). Odstoupení od trestního stíhání je výslovně v zákoně označeno jako zvláštní způsob řízení, který je možno v trestních věcech mladistvého použít stejně jako podmíněné zastavení trestního stíhání a narovnání (§ 69 cit. zák.). Proti podmíněnému zastavení trestního stíhání může poškozený podat stížnost (§ 307 odst. 3 tr. řádu), stejně jako proti usnesení o schválení narovnání (§ 309 odst. 2 tr. řádu). Jestliže bylo vydáno usnesení o odstoupení od trestního stíhání v předběžném projednání obžaloby anebo v hlavním líčení, zákon stanoví, že poškozený je oprávněn podat stížnost podle výslovného ustanovení zákona (§ 62 odst. 3, § 65 odst. 3 cit. zák.).

III.

Kromě zvláštních základních zásad řízení výslovně vypočtených v ustanovení § 3 zákona o soudnictví ve věcech mládeže, o kterých byla řeč v předchozí části článku, zavádí zákon o soudnictví ve věcech mládeže ještě nové instituty či postupy, které mění či doplňují obsah základních zásad trestního řízení obsažených v trestním řádu.

Zásada presumpce neviny (§ 2 odst. 2 tr. řádu)

Atributem presumpce neviny je ochrana cti a dobré pověsti osoby. Ze samotné skutečnosti, že je někdo trestně stíhán, nelze v žádném případě prejudikovat jeho vinu. Zásada presumpce neviny se může v konkrétním případě střetnout s jinou ústavní zásadou - svobodou projevu a právem na informace (čl. 17 odst. 1, 3 Listiny). Konfliktní vztah mezi ústavním principem presumpce neviny a jiným ústavním principem práva na informace, které mají jinak stejnou ústavní hodnotu, může nastat při nevhodné medializaci trestních kauz ve sdělovacích prostředcích. Účinná ochrana práva na presumpci neviny před zásahy sdělovacích prostředků je jedním z velkých problémů moderní společnosti. Ústavní hodnota presumpce neviny by měla být v souladu s ústavní hodnotou práva na informace. Nesporné je, že při poskytování informací o trestním řízení sdělovacími prostředky musí být zásada presumpce neviny náležitě respektována.

Zákon o soudnictví ve věcech mládeže věnuje této otázce zvláštní pozornost. Podle § 52 cit. zák. dokud není trestní stíhání pravomocně skončeno, mohou orgány činné v trestním řízení zveřejňovat jen takové informace o řízení vedeném proti mladistvému, kterými nebude ohroženo dosažení účelu trestního řízení a které neodporují požadavku ochrany osobnosti mladistvého a osobních údajů, a to i jiných osob zúčastněných na řízení. Nový zákon umožňuje utajit identitu mladistvého a chrání jeho soukromí před publicitou týkající se osoby obviněného a skutku, který spáchal, případně i po skončení věci (srov. § 54 cit. zák.). Omezuje také možnost uveřejnit rozsudek v kauze mladistvého. Tato úprava je speciální k obecným ustanovením trestního řádu a je odůvodněna zvláštním zájmem na ochraně soukromí a osobnosti mladistvého, včetně vlivů difamujících jeho osobu.

Zásada oficiality, zásada legality (§ 2 odst. 3, odst. 4 tr. řádu)

V přípravném řízení, předběžném projednání obžaloby i v hlavním líčení zavádí zákon o soudnictví ve věcech mládeže další formu odklonu v trestním řízení, a to institut odstoupení od trestního stíhání (§ 70 cit. zák.). Jedná se o výjimku ze zásady legality, rozšíření principu oportunity.

V řízení o provinění, na které trestní zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice nepřevyšuje tři léta, může soud mládeže a v přípravném řízení státní zástupce z důvodu chybějícího veřejného zájmu na dalším stíhání mladistvého a s přihlédnutím k stupni nebezpečnosti provinění pro společnost a osobě mladistvého odstoupit od trestního stíhání mladistvého, jestliže

Součástí rozhodnutí o odstoupení od trestního stíhání je též výrok o zastavení trestního stíhání pro skutek, ve kterém bylo spatřováno provinění, jehož se odstoupení od trestního stíhání týká. Odstoupit od trestního stíhání lze zejména v případě, jestliže mladistvý již úspěšně vykonal vhodný probační program, byla úplně nebo alespoň částečně nahrazena škoda způsobená proviněním a poškozený s takovým odškodněním souhlasil, anebo bylo mladistvému vysloveno napomenutí s výstrahou a takové řešení lze považovat z hlediska účelu řízení za dostatečné.

Poškozený se o odstoupení od trestního stíhání vyrozumí.

V trestním stíhání mladistvého, od něhož bylo odstoupeno, se však pokračuje, prohlásí-li mladistvý do tří dnů od doby, kdy mu bylo usnesení o odstoupení od trestního stíhání oznámeno, že na projednání věci trvá. Jestliže bylo odstoupeno od trestního stíhání mladistvého a v řízení se pokračovalo jen proto, že mladistvý na projednání věci trval, soud mládeže, neshledá-li důvod ke zproštění mladistvého, vysloví sice vinu, trest však neuloží.

Pravomocné rozhodnutí soudu mládeže nebo v přípravném řízení státního zástupce o odstoupení od trestního stíhání vytváří překážku věci rozhodnuté ve smyslu § 11 odstavec 1 písm. f) tr. řádu (res iudicata), neboť je ze zákona spojeno se zastavením trestního stíhání.

Odstoupení od trestního stíhání se eviduje jako skutečnost významná pro trestní řízení podle zvláštního zákona, kterým je zákon č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů.

Rozšíření principu oportunity zavedením další formy odklonu v trestním řízení odpovídá legislativní tendenci posledních novelizací - srov. například rozšíření institutu zastavení trestního stíhání z důvodu neúčelnosti podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. řádu, které umožnil zákonodárce novelou trestního řádu v roce 2001. Současně otevírá již klasické diskuse o koncepci trestního stíhání. Na jedné straně princip legality trestního stíhání vylučuje možnost třídění jednotlivých případů, znemožňuje individualizaci jednotlivých kauz a může vést k zahlcení systému trestního soudnictví. Na druhé straně princip oportunity popírající zásadu legality může mít za následek nekontrolovatelné zvýhodňování jednotlivých viníků. Zdá se, že řešení je třeba hledat ve vyváženém poměru jednotlivých koncepcí, resp. jejich modifikaci. V současné době lze říci, že české trestní řízení je stále ještě ovládáno zásadou legality připouštějící v mnoha směrech oportunitu trestního stíhání v zákonem předvídaných případech.

Rozšíření principu oportunity v řízení ve věcech mladistvých je v nové úpravě „vyváženo“ zrušením ustanovení § 65 odst. 2 tr. zákona, které bylo zvláštním případem zániku trestnosti trestného činu menší nebezpečnosti spáchaného mladistvým.

Zásada volného hodnocení důkazů (§ 2 odst. 6 tr. řádu)

Podstata zásady volného hodnocení důkazů znamená, že orgány činné v trestním řízení nemají zákonem stanoveno, jaké množství důkazů je nezbytně nutné provést k prokázání potřebných skutečností a v zásadě ani jakého druhu důkazního prostředku lze použít a ani nejsou předem upravena kritéria pravdivosti jednotlivých důkazů a stanoveno, jak má být hodnocena důkazní síla určitého důkazu. Zásada volného hodnocení důkazů nutí orgány činné v trestním řízení přihlédnout k okolnostem konkrétního případu, k jeho zvláštnostem, a tedy brání mechanickému postupu při hodnocení důkazů.

Trestní řád jen výjimečně přikazuje použít některý druh důkazů při dokazování určité skutečnosti (srov. § 105 odst. 4, § 115, § 116), a tím vylučuje jiný způsob zjišťování skutečnosti důležité pro rozhodnutí, nebo naopak některý důkaz zakazuje použít při dokazování (srov. § 89 odst. 3, § 99, § 158 odst. 5, § 211 odst. 2 - 4, § 314).

K těmto případům uvedeným v trestním řádu přiřazuje zákon o soudnictví ve věcech mládeže další variantu. Podle § 58 odst. 1 cit. zákona k vyšetření duševního stavu mladistvého se přiberou dva znalci z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie se specializací na dětskou psychiatrii. Oproti obecné úpravě obsažené v trestním řádu (§ 105 tr. řádu) zákon o soudnictví ve věcech mládeže stanoví, že musí být přibráni znalci dva a jakou specializaci přibraní znalci musí mít. S uvedenou novotou je třeba jen souhlasit. Povinnost obligatorního přibrání dvou znalců k vyšetření duševního stavu obviněného opustil zákonodárce novelou trestního řádu z roku 2001 nikoli z důvodů věcných, ale zjevně z důvodů úspory finančních prostředků.

Zásada veřejnosti (§ 2 odst. 10 tr. řádu)

V řízení ve věcech mladistvých podle zákona č. 218/2003 Sb. jsou rozšířeny výjimky ze zásady veřejnosti, a to v souvislosti s nově zakotvenou zásadou ochrany soukromí mladistvého.

Hlavní líčení a veřejné zasedání v řízení proti mladistvému jsou na rozdíl od obecné právní úpravy neveřejná. Připuštěna je pouze omezená účast v zákoně vyjmenovaných osob (§ 54 odst. 1 cit. zák.). Na návrh mladistvého může být hlavní líčení nebo veřejné zasedání konáno veřejně.

Soud vyloučí veřejnost v řízení proti mladistvému i tehdy, jestliže předtím rozhodl o jeho veřejném konání, pokud je to na prospěch mladistvého. Soud má také možnost vykázat mladistvého z jednací síně z důvodu možnosti nepříznivého ovlivnění jeho vývoje (§ 64 odst. 3 cit. zák.).

Rozsudek se vyhlašuje i v řízení proti mladistvému v přítomnosti mladistvého a veřejně.

Významnou novinkou je, že v řízení ve věcech mladistvého nelze vydat trestní příkaz (trestní příkaz je výjimkou ze zásady veřejnosti), což zákon stanoví výslovně v § 63. Důvodová zpráva k vládnímu návrhu zákona o soudnictví ve věcech mládeže uvedenou novotu odůvodňuje výstižně: „Platná právní úprava trestního příkazu, jehož vydání je podle § 314e odst. 4 písm. a) tr. řádu vyloučeno v řízení proti mladistvému, který v době jeho vydání nedovršil osmnáct let věku, bude prohloubena tím, že trestní příkaz nebude možno vydat v řízení proti mladistvému ani v případě, jestliže v době jeho vydání již dovršil osmnáctý rok věku, neboť rozhodující tu je, že se vede řízení proti mladistvému, vůči němuž je třeba především vykonávat potřebná výchovná opatření a volit zvláštní způsoby řízení. Navíc platná úprava vede v praxi někdy k tomu, že s rozhodnutím ve věci je otáleno, až do doby, kdy mladistvý dovrší osmnáct let, aby ve věci mohl být vydán trestní příkaz.“

Zásada zajištění práva na obhajobu (§ 2 odst. 13 tr. řádu)

Nový zákon o soudnictví ve věcech mládeže široce koncipuje institut nutné obhajoby, pokud se týká mladistvého obviněného. Mladistvý musí mít obhájce od okamžiku, kdy jsou proti němu použita opatření podle zákona o soudnictví ve věcech mládeže nebo provedeny úkony podle trestního řádu, včetně úkonů neodkladných nebo neopakovatelných, a to pouze s tou výjimkou, že by nebylo možno provedení úkonu odložit a obhájce mladistvého o něm vyrozumět (§ 42 odst. 2 cit. zák.). Obdobně jako v předchozí právní úpravě je upravena nutná obhajoba ve vykonávacím řízení, v řízení o stížnosti pro porušení zákona, v řízení o dovolání a v řízení o návrhu na povolení obnovy řízení s tím, že věková hranice této nutné obhajoby se zvyšuje na devatenáct let (§ 42 odst. 4).

Shodně jako u obviněných všeobecně, nemůže být obhájcem mladistvého ten, kdo současně zastupuje osobu, jejíž zájmy jsou v rozporu se zájmy mladistvého, a taková osoba nemůže mladistvému ani obhájce zvolit. I proti vůli mladistvého mají možnost zvolit mu obhájce příbuzný v pokolení přímém, sourozenec, osvojitel, manžel, druh i zúčastněná osoba, pokud nezvolil mladistvému obviněnému obhájce zákonný zástupce nebo si jej mladistvý nezvolil na plnou moc sám, přičemž jeho volba obhájce má před ostatními přednost. Mladistvý si může místo obhájce, který mu byl ustanoven nebo osobou k tomu oprávněnou zvolen, zvolit obhájce jiného (§ 44 cit. zák.).

Povinné zastoupení mladistvého obhájcem od okamžiku, kdy jsou proti němu použita opatření podle zákona o soudnictví ve věcech mládeže nebo provedeny úkony podle trestního řádu, odstranila s účinností zákona o soudnictví ve věcech mládeže aktuální problém aplikační praxe, totiž otázku, zda ve zkráceném přípravném řízení musí mít mladistvý obhájce již od sdělení podezření, anebo až od doručení návrhu na potrestání soudu. V praxi se objevují dva protikladné názory. Prvý z nich je publikován pod č. 50/2002 Sb. rozh. tr., v němž se v právní větě vyslovuje zásada, že mladistvý musí mít obhájce až od doručení návrhu na potrestání soudu (v rozhodnutí není tento názor ničím odůvodněn a jeho odůvodnění jen opakuje právní větu). Druhý, opačný názor dovozuje, že mladistvý musí mít obhájce již od sdělení podezření. Tento názor, stručně řečeno, dovozuje potřebu obhajoby mladistvého z obsahu a smyslu těch ustanovení trestního zákona a trestního řádu, které upravují zvláštní postup a nakládání s mladistvými.4) Nová právní úprava tento problém vyřešila způsobem, se kterým je žádoucí souhlasit.

Do konečného znění zákona nebyla přijata úprava obsažená ve vládním návrhu zákona, podle které v trestních věcech mladistvých se obhájce nemohl dát zastoupit advokátním koncipientem u úkonu, jehož se mladistvý osobně účastní. Důvodová zpráva k vládnímu návrhu tento podnět odůvodňovala tím, že koncipient nemá dokončeno profesní vzdělávání a až na výjimky koncipientů, kteří již vykonávali jinou právní praxi, nelze u nich předpokládat ani dostatek životních zkušeností a náležitou orientaci v trestních věcech mladistvých z hlediska jejich dalšího vývoje, přičemž pouhá věková blízkost nemůže tato negativa vyvážit.

Vzhledem k tomu, že úkony v řízení proti mladistvému obviněnému mají být svěřovány podle nové právní úpravy do rukou specializovaným orgánům činným v trestním řízení se zvláštní průpravou (§ 3 odst. 8 cit. zák.), tak i při ustanovování obhájců by soud mládeže měl přihlížet k tomu, aby obhájce měl dostatek životních zkušeností a dostatečnou praxi při poskytování právních služeb (právní pomoci) ve věcech mládeže. Je ovšem otázka, zda a jakým způsobem by měl soud mládeže takové informace zjišťovat.

Jelínek, J.
Zákon o soudnictví ve věcech mládeže a základní zásady trestního řízení
SOUHRN

Od 1. 1. 2004 je účinný nově přijatý zákon č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže. Trestné činy mladistvých budou posuzovány podle zvláštních pravidel, specializovanými soudy, s možností širší škály trestů či nápravných opatření.

Nový zákon upravuje i řízení ve věcech mladistvých a stanoví zvláštní zásady tohoto řízení v ustanovení § 3 tohoto zákona. Jsou jimi zásada zvláštního přístupu při projednávání trestních věcí mladistvých, zásada spolupráce s orgánem sociálně-právní ochrany dětí, zájmovými sdruženími občanů a osobami realizujícími probační programy, zásada ochrany soukromí mladistvého, zásada rychlosti řízení a zásada uspokojení zájmů poškozeného. Článek tyto zásady rozebírá a popisuje jejich obsah. Současně nový zákon o soudnictví ve věcech mládeže zavádí nové postupy, které mění obsah základních zásad trestního řízení obsažených v trestním řádu. Autor rozebírá i tyto změny. Zvláštní pozornost věnuje zejména rozšíření principu oportunity trestního stíhání ve věcech provinění mladistvých. Státní zástupce a soud mládeže mohou u méně závažných provinění mladistvého za splnění určitých podmínek odstoupit od trestního stíhání, jestliže trestní stíhání není účelné a jestliže potrestání není nutné k odvrácení mladistvého od páchání dalších provinění (§ 70 cit. zák.). Jde o další formu tzv. alternativního vyřízení trestní věci v českém trestním řízení.

Jelínek, J.
The Judicial System Act on issues of juvenile criminals, and the basic principles of a criminal proceedings
SUMMARY

A new Judicial System Act on issues of juvenile criminals no. 218/2003 Sb. will come into operation as of 1 January 2004. Juvenile criminal acts will be assessed according to special rules, by specialized courts of justice, with a possibility of a wider range of punishments or remedial measures.

The new act also adjusts proceedings in issues of juveniles, and prescribes special principles for such proceedings in article no. 3 of this act. These are the principle of special approach to discussing juvenile penal issues, the principle of co-operation with authorities of social and legal protection of children, citizenús interest groups and persons operating probation programmes, the principle of protection of privacy of juveniles, the principle of speed of proceedings, and the principle of satisfying the interests of the injured party. This article discusses these principles and describes their content. At the same time, the new judicial system act on issues of youth introduces new procedures, which change the content of basic principles of criminal proceedings included in the criminal code. The author discusses these changes, too, paying special attention to extension of the principle of opportunity of criminal proceedings in issues of juvenile transgressions. The public prosecutor and the juvenile court of justice can under certain conditions withdraw from prosecution in case of less grave transgressions, if prosecution is not purposeful and punishment is not necessary for discouraging the juvenile from further transgressions (article no. 70 of the above-quoted act). This is another form of so-called alternative execution of the punitive issue in Czech criminal proceedings.

Jelínek, J.
Das Justizgesetz in den Sachen der Jugend und die Grundsätze im Strafverfahren
ZUSAMMENFASSUNG

Ab 1. 1. 2004 wirkt ein neu aufgenommenes Gesetz Nr. 218/2003 Sb. über Justiz in den Sachen der Jugend. Man wird die Straftaten der Jugend nach besonderen Regeln durch spezialisierte Gerichte, mit der Möglichkeit einer breiteren Skala der Strafen oder Besserungsmassnahmen beurteilen.

Das neue Gesetz regelt auch das Verfahren in den Sachen der Jugendlichen und stellt besondere Grundsätze dieses Verfahrens in der Bestimmung § 3 dieses Gesetzes fest. Es sind der Grundsatz des speziellen Herantretens bei der Behandlung der Strafsachen der Jugendlichen, der Grundsatz der Mitarbeit mit dem Organ des sozial-rechtlichen Schutzes der Kinder, mit den Interessenassoziationen der Bürger und den Personen, die die Probandenprogramme realisieren, der Grundsatz des Schutzes des Privatlebens des Jugendlichen, der Grundsatz der Schnelligkeit des Verfahrens und der Grundsatz der Befriedigung der Interessen des Beschädigten. Der Artikel analysiert diese Grundsätze und beschreibt ihren Inhalt. Gleichzeitig leitet das neue Justizgesetz in den Sachen der Jugend neue Verfahren ein, die den Inhalt der Grundgesätze des Strafverfahrens, die in Strafprozessordnung erffassen sind, ändern. Der Autor analysiert auch diese Änderungen. Besondere Aufmerksamkeit widmet er der Erweiterung des Prinzips der Opportunität der Strafverfolgung in den Sachen des Verstosses der Jugendlichen. Der Staatsanwalt und das Jugendgericht können bei weniger schwerwiegenden Verstösse des Jugendlichen bei Erfüllung bestimmter Bedingungen vom Strafverfahren ablassen, wenn das Strafverfahren nicht zweckentsprechend ist (§ 70 des zit. Ges.). Es ist eine weitere Form der sogenannten Erledigung der Strafsache im tschechischen Strafverfahren.



1) Srov. Jelínek, J. a kol.: Trestní právo procesní, aktualizované vydání. Praha, Eurolex Bohemia, 2002, s. 76.

2) O důležitosti této zásady svědčí také skutečnost, že požadavek na rychlost jednání stanoví čl. 9, 10 a 14 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, judikáty Evropského soudu pro lidská práva a také relativně bohatá judikatura českého Ústavního soudu, která k otázce rychlosti řízení existuje (srov. sv. 10, roč. 1998; č. 38, sv. 12, roč. 1997; č. 140, sv. 13, roč. 1999; č. 2, č, 47, sv. 14, roč. 1999; č. 73, sv. 18, roč. 2000; č. 50, sv. 21, roč. 2001; č. 13, sv. 23, roč. 2001; č. 102 Sb. n. a u.).

3) Viz Jelínek, J.: Zásada rychlosti trestního řízení. Kriminalistika, 2003, 1, s. 18 - 29.

4) Jelínek, J. - Sovák, Z.: Trestní zákon a trestní řád, 19. aktualizované vydání. Praha, Linde, 2003, s. 540.



OBSAH / CONTENTS / INHALT
Copyright © 2003 Ministerstvo vnitra České republiky
| úvodní stránka |