Kriminalistika
 čtvrtletník pro kriminalistickou teorii a praxi
ročník XXXVI4/2003

vývoj policejního vzdělávání i praxe

(Z německých policejních zkušeností)

Prof. JUDr. MIROSLAV PROTIVINSKÝ, DrSc., Praha

I. Široká využitelnost, či specializace?

V německé kriminalistické literatuře se vede diskuse o konceptu univerzálního vzdělávání a široké využitelnosti policistů na jedné straně a nezbytné specializaci na druhé straně. Podle mého názoru je tento problém do jisté míry aktuální i pro Policii ČR. Proto seznamuji čtenáře stručně s podstatou článku kriminálního ředitele Rolfa Jaegera, který se zabývá zmíněným konceptem a jeho fatálními účinky na řízení a zpracovávání případů v kriminální policii.1)

V posledním desetiletí se více spolkových zemí v Německu rozhodlo spojit dříve samostatné organizace Schutzpolizei (pořádkovou policii) a Kriminalpolizei (kriminální policii) pod jedno řízení a řídící odpovědnost přenést na pracovníky jak pořádkové, tak kriminální policie. Řídící pracovníci policejních úřadů, policejních ředitelství, policejních oddělení, policejních inspektorátů, policejních komisariátů a řídících štábů jsou nyní odpovědni za tři základní pracovní úseky policejní činnosti: pořádkovou službu (odvracení nebezpečí - prevenci), potírání kriminality a dopravní bezpečnost (dopravní nehody).

Tomu bylo přizpůsobeno i vzdělávání policistů na všech úrovních, což je podle Jaegera v rozporu s potřebami specializace. Například v dvouletém policejním studiu v Hiltrupu, kde se posluchači připravují pro zastávání vyšších služebních funkcí (höherer Dienst) u zemských policejních organizací, se všichni učí všechno, protože se neví, na jakou z níže uvedených funkcí se dostanou:

Autor se domnívá, že by mělo existovat střednědobé personální plánování (kolik osob a pro jaké funkce vyšší služby bude zapotřebí vyškolit), neměli by se všichni učit všechno a mělo by se přihlížet i k osobním předpokladům a osobnímu zaměření jednotlivých policistů. Pokud přejde policista na jinou funkci ve vyšší službě, absolvuje podle potřeby další studium. Efektivnější je připravit policistu optimálně pro výkon první vyšší funkce než na výkon všech možných funkcí zmíněného rangu.

Autor kritizuje euforii projevovanou nad konceptem širokého zaměření řídících sil ve vyšší službě. Zastánci tohoto konceptu přímo fanaticky zastávají stanovisko, že kvalita představených roste proporcionálně s rozmanitostí jimi zastávaných řídících funkcí. Proto při konkurzech na vysoké řídící funkce se dává přednost těm, kteří prošli větším počtem různých řídících funkcí. Jako další pomocné hledisko se bere v úvahu rychlost střídání funkcí (rotační rychlost), kterou lze ironicky označit za „helikoptérní management“. Řídící síla se totiž překvapivě objeví, rozvíří hodně prachu, aby pak opět tak překvapivě zmizela, aniž by se dále starala o rozvířený prach. Je tím v policii sledována profesní filozofie Patchwork.

Do policie jsou zanášeny známé kariérní koncepce z průmyslu, kde je zcela obvyklé, že špičkoví manažeři si mezi velkými koncerny mění své pozice nezávisle na produktu, který prodávají. Tak vzniká dojem, že manažer továrny na margarin může řídit ráno továrnu na obuv a pozítří automobilový koncern. Nehledě na to, že zkušenost ukazuje, že v automobilovém průmyslu se špičkoví manažeři střídají zpravidla jen mezi automobilovými koncerny a sotva přecházejí do továrny na margarin, jsou manažerské funkce zpravidla zaměřeny pouze na jediný cíl - zvyšovat obrat a zisk a podporovat růst podniku. Podniky sestávají z nákupu, prodeje, popřípadě konstrukce a vývoje, marketingu a v zásadě se v základním členění sotva příliš liší.

Naproti tomu „podnik policie“ sleduje zcela rozdílné podnikové cíle na úseku pořádkové služby, dopravní služby a boje s kriminalitou. To nemá nic společného se ziskem a ztrátami.

Tedy zásady řízení podniků nemohou být vůbec nebo jen částečně přenášeny do policie.

Autor uvádí, že drahým omylem je domnívat se, že lze přenášet zkušenosti z jednoho pracovního úseku na druhý, například:

Pochopitelně se nelze domnívat, že takové předchozí zkušeností jsou škodlivé.

Existující „promíchávání policie za každou cenu“ nevede k získání kriminalistických a kriminologických poznatků pro využití policistů na úsecích trestné činnosti, které na základě struktury činů a pachatelů nevykazují žádné společné rysy.

Čím intenzivněji je zpracovatel případů vzdělán pro určitý kriminální fenomén a může se dále v tomto směru vzdělávat i co nejdéle sbírat zkušenosti, tím úspěšnější bude ve své motivaci a práci. V této souvislosti zmiňuje autor význam dobrých místních a osobních znalostí, včetně osobního kontaktu s pachateli, kteří výrazně určují obraz kriminality určitého regionu a mají sklon k recidivě.

Na základě silně preferované koncepce široké využitelnosti jsou zpracovatelé případů často po jednom až třech letech přeřazeni na zcela jinou problematiku, a tím jejich místní a osobní znalosti i specifické zkušenosti přicházejí téměř vniveč, neboť v nové funkci nemohou být využity k objasňování jiného druhu trestných činů. Na jejich místo dosazení jiní zpracovatelé případů, často také „oběti koncepce široké využitelnosti“, musí zmíněné znalosti a zkušenosti pracně získávat. Přitom je pochopitelně nemůže motivovat vědomí, že za dva až tři roky opět změní pracoviště. Zájem - zapracovat se kriminalisticky a kriminologicky na určitém úseku - se proporcionálně ztrácí s očekávanou krátkou dobou působení na určitém úseku.

Kromě toho tyto koncepce i na ně navazující kariérní plány signalizují těm, kteří se rozhodnou pro získání hlubších odborných znalostí a zkušeností na určitém úseku boje s trestnou činností, že sice budou možná požívat jako odborné síly vysoké uznání, ale odborná orientace jim spíše ztíží než umožní vzestup k dalším schůdkům kariérního žebříčku. Autor se domnívá, že pro kriminální policii jsou takové koncepce osobního vývoje skutečné hřebíky do rakve, jak to dokazuje vývoj v posledních letech. Požadují se totiž i výměny funkcí mezi pořádkovou a kriminální službou.

Dále se autor zabývá problematikou hodnocení policistů z hlediska zmíněného konceptu. Uvádí, že zřejmě „je dobrý“ ten, kdo se střídáním ve funkcích nemá žádné problémy a také nezávisle na otázce efektivnosti sbírá své zkušenosti ve štábech a dozor vykonávajících instancích. Vyslovuje názor, že řídící pracovníci potřebují dva až tři roky, než mohou posuzovat kvalitu podřízených služeben a kvalifikaci pracovníků. Nemají-li tyto zkušenosti a znalosti, hrozí nebezpečí, že

Autor se domnívá, že v posledních letech je odborná kompetence spíše na obtíž než důležitá. Vědění řídit údajně nahrazuje neexistující odborné vědění. Ale zkušenosti ukazují, že bez odborných znalostí není kvalifikovaný služební a odborný dohled vůbec možný. Představení, kteří neumějí odborně z kriminalistického hlediska posoudit zpracování případů, nacházejí nyní nikoliv zřídka bolavé rány, které utrpěl boj s kriminalitou právě „zglajchšaltovaným“ vzděláváním policistů a novými organizačními modely policie. Ale již vůbec nejsou schopni vložit své prsty do těchto ran, aby již nekrvácely, aby se zacelily.

Jestliže se po zavedení nové organizace projevily závažné nedostatky ve zpracování kriminálních případů, např. u státních zastupitelství v Sársku, Porýní-Falcku, Dolním Sasku a Severním Porýní-Vestfálsku, lze za to také poděkovat konceptům široké využitelnosti policistů (kategorie zvýšené a vyšší služby) a nízkému hodnocení odborných řídících funkcí.

Z autorova závěru vyplývá, že vidí vývoj odborné kriminalistické praxe v Německu černě. Říká například: „Kriminální policie utrpí odchodem každé kvalifikované řídící síly značnou ztrátu krve a kvality, která nemůže být kompenzována krevní transfúzí vůbec, nebo jen krátkodobě.“ Dále například uvádí: „Slavní kriminalisté nebo také jen za hranicemi oblasti své působnosti známí kriminalisté nejsou žádoucí.“

Podle mého názoru je Jaegerův článek napsán silně tendenčně a emotivně. V mnohém jsou jistě jeho stanoviska opodstatněná, v něčem však nejsou přesvědčivá. Nelze přece jednoznačně odmítnout tezi, že „kvalita představených roste proporcionálně s rozmanitostí jimi zastávaných funkcí“, nebo tezi, že „jako další pomocné hledisko se bere v úvahu rychlost střídání funkcí“. Je-li rozmanitost chápána jako postup od řadového pracovníka přes vedoucího týmu, oddělení, odboru na stupních základního útvaru, okresu, kraje atd. v jedné nebo obdobné linii a rychlost odpovídá přirozenému získávání zkušeností a dosahování dobrých pracovních výsledků, pak zmíněné teze nelze a priori odmítat.

I v naší republice se řadu let poté, kdy byla kriminální policie v ČSR vřazena do Veřejné bezpečnosti (jako složky SNB), ozývaly analogické názory, nářky a připomínky z řad bývalých kriminalistů. To, co prožívají mnozí kriminalisté v Německu, máme již dávno za sebou.

II. Vzdělávání a zkoušky orientované na praktické jednání

Bavorská pohotovostní policie (Bayerische Bereitschaftspolizei), která je příslušná pro vzdělávání celého policejního dorostu v Bavorsku, přešla k formám výuky a zkoušení, které už nejsou jen verbální, nýbrž jsou orientovány přednostně na praktické jednání. Seznamuji stručně čtenáře s výsledky studie, která hodnotí výsledky nové formy zkoušek.2)

Každý rok je v Bavorsku vzděláván asi jeden tisíc mužů a žen ve věku 17 až 33 let pro činnost v obchůzkové policejní službě.

Soustavný trénink a cvičení

V četných prakticky orientovaných vyučovacích předmětech, jako „Komunikace a zvládání konfliktů“ nebo „Sebeobrana v souvislosti se zákrokem“, se přednostně provádí soustavný trénink a praktická cvičení. Úkolem tréninku zákroků je sjednotit právní, taktické a psychologické poznatky a procvičit četné situace vyskytující se v denní policejní praxi. Vychází se při tom od prvního poznatku přes výjezd služebním vozidlem na místo činu a konkrétní zákrok až k písemnému zpracování případu na cvičném pracovišti policejního inspektorátu.

Analogické praktické prvky jsou zařazeny také do zkoušek, při nichž není posuzována jen odborná kompetence (znalosti), nýbrž i schopnost správně jednat.

Reforma systému zkoušek

Požadavek, aby cvičné situace odpovídaly realitě, byl vyřešen tím, že v náročných rolích vystupují i najatí herci a jsou nasazovány pomocné technické prostředky. Hodnotí se schopnost zkoušených zvládat policejní jednání a chování přiměřeně dané situaci. Tyto nové formy zkoušek byly realizovány přes velkou logistickou, personální a technickou náročnost.

Odborné znalosti a způsobilost správně jednat jsou hodnoceny tříčlennou zkušební komisí. Způsobilost adekvátně jednat se prověřuje tím, jak dovede zkoušený zvládat situaci policejního zákroku při řešení modelového praktického případu. Způsobilost odborná (znalostní) se zjišťuje odpověďmi na otázky, které se vztahují k řešenému případu, k předvedenému jednání a chování. Výsledek způsobilosti správně jednat se oceňuje dvojnásobně.

Pro hodnocení způsobilosti správně jednat jsou stanovena tato kritéria:

Pro hodnocení odborných znalostí jsou stanovena tato kritéria:

Každý zkušební úkol akcentuje jiné požadavky. Obsah zkušebních úkolů tvoří šest stěžejních tematických modulů (okruhů), které vyplývají z činností policisty:

Zkušební modul 1: Služební provoz
Zkušební modul 2: Místem zákroku je ulice
Zkušební modul 3: Místem zákroku jsou budovy
Zkušební modul 4: Místo činu - pátrání
Zkušební modul 5/6: Doprava

Pro každou problematiku je vypracováno 90 zkušebních příkladů, které jsou předem odsouhlaseny pracovníky z praxe.

Hodnotící studie potvrzuje vysokou akceptaci

Vyhodnocením provedených prakticky orientovaných zkoušek byla pověřena katedra hospodářské a sociální psychologie na Katolické univerzitě Eichstätt, která vypracovala studii, z níž vyplývá vysoká akceptace zmíněné formy zkoušek. Dotazníky vyplnilo celkem 302 zkoušených, z toho 157 osob bylo zkoušeno podle starého systému a 145 osob podle nového systému.

Byly zjištěny signifikantní rozdíly mezi starou a novou formou zkoušky, a to ve prospěch formy nové. Se starou formou zkoušek byla spokojena asi polovina (44 %) zkoušených, s novou formou 67 %.

Pozitivní hodnocení odpovědnými osobami

Výrazný úspěch nových zkoušek dokazuje i navenek, že se investice vložené do realizace ideje, do času, personálu a organizačních nákladů vysoce vyplatily. Také lze očekávat, že se projeví efekt nové formy zkoušek kvalitnějšími a bezpečnějšími zákroky mladých policistů ve službě. Nová forma zkoušek je v souladu s potřebou stále výraznějšího spojování teorie a praxe.

Podle mého názoru si mohou z tohoto sylabu článku A. Muffa vzít jistá poučení i naše policejní školy všech stupňů, neboť sepětí teorie a praxe ve vyučovacím procesu vždy bylo a zůstává kardinálním problémem.

Protivinský, M.
Vývoj policejního vzdělávání i praxe
(Z německých policejních zkušeností)
SOUHRN

Autor příspěvku seznamuje čtenáře stručně s podstatou článků citovaných německých autorů:
1. s konceptem nespecializovaného vzdělávání a široké využitelnosti policistů ve vyšší službě v německých spolkových zemích, které sjednotily pořádkovou policii a kriminální policii pod jednotné řízení;
2. s novou formou prakticky orientovaných zkoušek mladých policistů, kteří se připravují k výkonu obchůzkové služby u bavorské pohotovostní policie.
Autor se domnívá, že i příslušné managementy Policie ČR se mohou nad uváděnými poznatky zamyslet.

Protivinský, M.
Development of police education and practice
(According to German police experience)
SUMMARY

The author briefly introduces the substance of quoted articles by German authors:
1. a concept of general (non-specialised) education and versatility of policemen in higher positions in different parts of Germany, where public order police and the criminal investigation department have been united under one administration;
2. a new form of practically oriented tests of young policemen, who are preparing to perform duty on rounds at the Bayern police.
The author supposes, that the corresponding management of Police of the Czech Republic might consider the findings he presents.

Protivinský, M.
Entwicklung der Polizeibildung und Praxis
(Aus den deutschen Polizeierfahrungen)
ZUSAMMENFASSUNG

Autor des Beitrags macht kurz den Leser mit dem Grund der Artikel der zitierten deutschen Autoren bekannt:
1. mit dem Konzept der nichtspezialisierten Bildung und der breiten Ausnutzung der Polizisten im höheren Dienst in den Bundesländern, die die Ordnungspolizei und Kriminalpolizei unter einheitliche Leitung vereinigten;
2. mit neuer Form praktisch orientierter Prüfungen junger Polizisten, die sich zur Ausführung des Streifendienstes bei der bayerischen Bereitschaftspolizei vorbereiten.
Der Autor nimmt an, dass auch zuständige Managements der Polizei der Tschechischen Republik über angeführte Erkenntnisse nachdenken können.




1) Jaeger, R.: Das Konzept der Verwendungsbreite und desssen fatale Auswirkungen auf Führung und Sachbearbeitung der Kriminalpolizei. Kriminalistik. Kriminalistik Verlag Hüthig, Heidelberg, 2002, 11, s. 684 - 690.

2) Podle Muff, A.: Handlungsorientierte Ausbildung und Prüfung. Kriminalistik. Kriminalistik Verlag Hüthig, Heidelberg, 2003, 1, s. 55 - 58.




OBSAH / CONTENTS / INHALT
Copyright © 2003 Ministerstvo vnitra České republiky
| úvodní stránka |