Čtvrtletník Kriminalistika



Číslo 2/2004

Konflikty s rasovým a etnickým kontextem

PhDr. MARKÉTA ŠTĚCHOVÁ, Institut pro kriminologii a sociální prevenci, Praha,
Mgr. KATEŘINA DANIELOVÁ, studentka postgraduálního studia sociologie, Brno

Přítomnost odlišných etnických skupin na jednom území může přispívat ke vzájemnému kulturnímu obohacování, ale častěji bývá zdrojem latentního napětí. Problémy se vyhrocují, je-li vzájemná odlišnost skupin velká a jsou-li ve vzájemném vztahu majorita - minorita. Latentní napětí může vyústit v konflikty, které nejednou hraničí se zákonem. V kriminálních statistikách nejsou rasově a etnicky motivované konflikty příliš frekventovaný delikt. Přesto jsou častý objekt zájmu médií a velmi negativně ovlivňují život členů odlišných etnických skupin.

V letech 2000 - 2003 věnoval této problematice pozornost IKSP. Následující článek přináší některé z výsledků výzkumu.

Jaký je charakter a četnost rasově podbarvených konfliktů, jsme se pokusili zjistit z podkladů MV ČR.1) Nezpracovávali jsme všechny zveřejněné případy, ale pouze ty, u nichž došlo ke střetu osob různé etnické příslušnosti a jejichž motivem byla interetnická zášť. Stranou byly ponechány případy, kde nebyla identifikována konkrétní oběť, tedy kdy útoky byly směřovány vůči fyzicky nepřítomné skupině lidí (pachatelé např. „pouze“ vykřikovali rasistická hesla, kreslili nacistické a rasistické symboly). U jednotlivých případů2) byly sledovány tyto charakteristiky:

okolnosti činu - kraj (bývalé kraje), místo činu (veřejné prostranství, restaurace, herna, škola, obytný dům, vlak či nádraží, MHD, věznice), rok, měsíc, den (všední nebo den volna), hodina spáchání činu,
charakteristika činu - fyzické násilí, verbální agrese, vykřikování nacistických hesel, psaní nacistických hesel, označení pachatele nacistickými symboly.
důsledky činu - úraz, rvačka, poškození věci, smrt oběti,
charakteristika prvních tří pachatelů - pohlaví, věk, bližší charakteristika (skinhead, punk, Rom, Vietnamec, Ital...), velikost skupiny pachatelů,
charakteristika prvních tří obětí - pohlaví, věk a etnicita obětí.

Výsledky analýzy

V letech 1997 až 2001 bylo Policií ČR evidováno celkem 992 případů, u nichž existovalo podezření z rasové motivace.

Tabulka 1 Vývoj počtu případů, u nichž existovalo podezření z rasové motivace

Rok 1997 1998 1999 2000 2001 Celkem
Počet činů 139 192 212 221 228 992
% 14,0 19,4 21,4 22,2 23,0 100,0
Zdroj: Vlastní výpočet podle Zprávy 1997 - 2001

Počet rasově motivovaných činů se ve sledovaných letech rok od roku zvyšoval. Zatímco v roce 1997 jich bylo zaznamenáno pouze 139, v roce 2001 to bylo již 228. Počet rasově motivovaných činů tedy za pět let vzrostl o 65%. Nejvyšší nárůst byl zaznamenán mezi lety 1997 a 1999. Zvyšování počtu zaznamenaných rasově motivovaných činů lze mimo jiné vysvětlit větší pozorností, kterou jim věnovala policie, její lepší informovaností o tomto typu trestné činnosti a částečně i změnou metodiky její evidence. Na první pohled je z počtu těchto činů patrné, že vzhledem k celkové kriminalitě se nevyskytují příliš často - ve skutečnosti netvoří zdaleka ani 1% obecné kriminality. Přesto se však jedná o závažnou trestnou činnost, která je zdrojem napětí ve vzájemných vztazích mezi etnickými skupinami a u etnických menšin vyvolává atmosféru strachu a obav.

Tabulka 2 Počty případů s rasovou motivací podle bývalých krajů

Kraj Počet činů % Střední stav obyvatel v roce 1999 Index (počet případů na 100 000 obyv.)
Praha 114 11,5 1 190 585 9,6
Středočeský 82 8,2 1 109 373 7,4
Jihočeský 68 6,9 700 262 9,7
Západočeský 62 6,3 856 856 7,2
Severočeský 179 18,0 1 180 235 15,2
Východočeský 98 9,9 1 232 370 8,0
Jihomoravský 152 15,3 2 050 404 7,4
Severomoravský 237 23,9 1 963 429 12,1
Celkem 992 100,0 10 283 514 9,6
Zdroj: Vlastní výpočet podle Zprávy 1997 - 2001

Nejvíce případů, u nichž existovalo podezření z rasové motivace, se v letech 1997 až 2001 odehrálo v Severomoravském a Severočeském kraji. Podíl obou těchto krajů na sledované trestné činnosti rok od roku roste a v roce 2001 již samy dva koncentrovaly polovinu sledovaných případů. Přitom však na jejich území žije přibližně jen třetina obyvatel ČR. Nejméně případů s rasovou motivací bylo ve sledovaném období evidováno na území Západočeského a Jihočeského kraje. Podíl Jihomoravského a Východočeského kraje na rasově motivované trestné činnosti v ČR se významně snížil, i když počet případů zůstává přibližně stejný.

Jelikož však má každý kraj jinou populační velikost, není předchozí srovnání zcela vypovídající. Lepší vypovídací hodnotu má ukazatel, který jsme v tabulce nazvali index a který představuje počet deliktů na sto tisíc obyvatel. Po přihlédnutí k počtu obyvatel se vysokým počtem deliktů vyznačuje zejména Severočeský kraj, kde bylo během pěti let na 100 000 obyvatel zaznamenáno více než patnáct případů s podezřením z rasové motivace, a kraj Severomoravský, kde se takovýchto případů odehrálo přibližně dvanáct. Nejnižším počtem těchto deliktů na 100 000 obyvatel se mohou pochlubit kraje Západočeský (7,2), Středočeský (7,4) a Jihomoravský (7,4).

Ke střetu osob různých etnických skupin dochází ve většině případů (66,4%) na veřejných prostranstvích. Tento podíl je vyšší přes den (72% mezi 8. a 18. hodinou). Od roku 1997 se podíl interetnických střetů, k nimž došlo na veřejných prostranstvích, snížil ve prospěch deliktů, které se odehrály v restauracích (celkem 14,6%), ale i na dalších místech. Podíl rasově motivovaných činů spáchaných v restauracích je vyšší zejména v nočních hodinách (26 % ze všech deliktů spáchaných v nočních hodinách - mezi 23. a 5. hodinou - se odehraje v restauracích). Dohromady na veřejných prostranstvích a v restauracích došlo k 81% sledovaných případů. O víkendech a svátcích se toto procento ještě zvyšuje.

Veřejná místa jsou typická tím, že se na nich většinou setkávají lidé, kteří se navzájem neznají, a právě proto bývá nejdůležitější charakteristikou při posuzování druhého člověka jeho vzhled - tedy i barva kůže. Skutečnost, že se nejvíce případů s podezřením z rasové motivace odehrává na veřejných místech, může být částečně vysvětlena kontaktní teorií rasismu (Wallace 1999), podle níž bývají nositeli rasismu a xenofobie zejména lidé, kteří příslušníky etnických menšin či imigranty osobně neznají.

Charakteristiky pachatelů

Téměř 60% případů s podezřením z rasové motivace spáchal jednotlivec. Pokud byli pachatelé ve skupinách, jednalo se převážně o skupiny dvou až tříčlenné. V průběhu námi sledovaného období vzrostl podíl činů spáchaných jedním pachatelem (67,5% v roce 2001), podíl činů spáchaných větší než dvoučlennou skupinou se snížil.

Skinheadi páchají rasově motivované činy jen zřídka sami (v 27% případů), ostatní - neskinové z majoritní populace zase ve většině případů nejsou ve skupině (67%). Do skupin se sdružují především pachatelé do 25 let, starší pachatelé jsou ve více než třech čtvrtinách případů sami. Pachatelé v jednotlivých skupinách měli téměř vždy podobné charakteristiky - například, pokud byl prvním pachatelem skinhead, existuje vysoká pravděpodobnost (téměř stoprocentní), že i ostatní pachatelé byli skinheadi. Podobně pachatelé jedné skupiny patří často (přibližně v polovině případů) do stejné věkové kategorie. S rostoucí velikostí skupiny roste pravděpodobnost fyzického násilí, rvačky a úrazu. Pachatelé ve skupinách také daleko častěji než jednotlivci provolávají nacistická hesla.

Pachateli rasově motivované trestné činnosti jsou v naprosté většině případů muži. Jejich podíl kolísá mezi 90 a 95%.

Pachatelé většinou (v 70%) spadají do věkového rozmezí 15 až 25 let. V průběhu sledovaných pěti let došlo k posunu věkové hranice pachatelů směrem nahoru. Zatímco v roce 1997 bylo jen 10,4% pachatelů starších 25 let, v roce 2000 se z této kategorie rekrutovalo již 32% pachatelů. Dosti významně poklesl podíl pachatelů od 15 do 18 let (za pět let přibližně o 64%).

Za povšimnutí zde stojí zvyšující se podíl skinů ve skupinách. Zdá se, jako by existovaly skupiny skinů vedené neskinem (první uvedený pachatel bývá vůdčím jedincem). Skutečnost bude patrně jiná, vůdce skupiny si uvědomuje riziko příslušnosti ke skinheadům při případném trestním řízení a svoji příslušnost tají. Existují skinové, kteří „do akce“ chodí ve speciálně upravených čepicích, na kterých jsou připevněny vlasy.

Podíl Romů naopak nasvědčuje tomu, že romské skupiny jsou z hlediska etnicity homogenní.

Tabulka 7 Bližší charakteristiky všech sledovaných pachatelů za jednotlivé roky

Z analýzy vyplynulo, že největší skupinu pachatelů rasově motivovaných činů tvořilo české obyvatelstvo neromského původu bez příslušnosti k extremistickému hnutí. Podíl této skupiny se v průběhu sledovaných let zvyšoval - v roce 1997 činil 53,7% a v roce 2001 62,3%. Mezi pachateli č. 1 se vyskytují nejčastěji ve východních Čechách (77,6%) a na severní Moravě (75,9%). Oproti našemu očekávání netvoří většinu pachatelů rasově motivovaných činů příslušníci hnutí skinheads (z celkového počtu pachatelů jich je jen přibližně 20%). Navíc se podíl skinheadů na páchání tohoto typu deliktů v průběhu let snižoval. Zatímco v roce 1997 tvořili skinheadi přibližně třetinu všech pachatelů, v roce 2001 už to bylo jen 16%. Vyšší procento skinheadů mezi pachateli je zejména na jižní Moravě (34,9% pachatelů č. 1) a v Praze (28,1% pachatelů č. 1). Další větší skupinou pachatelů byli Romové (přibližně 18 % pachatelů). Podíl pachatelů romského původu se od roku 1997 mírně zvýšil. Romové jsou mezi pachateli více zastoupeni především v severních Čechách (27,4%).

Oproti tomu např. Porada (Kriminalistika, 2001) uvádí, že u tohoto typu deliktů jsou pachateli převážně příznivci hnutí skinheads. Pachatele tohoto typu deliktů je dle téhož autora možno dále charakterizovat následujícími skutečnostmi:

Tento zdánlivý rozpor lze vysvětlit zvyšující se snahou skinheadů utajit svoji příslušnost k uvedenému hnutí.

Zatímco skinheadi se vyskytují zejména mezi pachateli nejmladších věkových kategorií (pachatelé od 15 do 18 let jsou přibližně v 25% skinheadi), pachatelé bez zvláštních charakteristik jsou zastoupeni častěji ve věkové kategorii nad 40 let (80%). Romští pachatelé se častěji objevují ve věkové kategorii 26 až 40 let (30%).

V případě, že jsou pachateli skinheadi, dochází daleko častěji než v jiných případech k fyzickému násilí (v 77,6% případů), k vykřikování nacistických hesel (v 24%), k úrazům (v 32,2%) a ke rvačkám (ve 14%).

Charakteristiky obětí

Podobně jako pachatelé tvoří i oběti rasově motivovaných činů z převážné většiny muži (mezi 80 a 90% obětí). Mezi oběťmi je však procento žen vyšší než mezi pachateli. Jejich celkový počet v jednotlivých letech mírně kolísá.

Oběti rasově motivovaných činů jsou oproti pachatelům většinou starší, jen přibližně 40% z nich je mladší třiceti let. Z tabulky lze vyčíst, že se zvyšuje podíl obětí nad 30 let. Za povšimnutí stojí poměrně vysoký počet obětí v dětském věku.

V České republice jsou oběťmi rasově motivovaných činů přibližně ze dvou třetin Romové. Pokud jsou však pachateli skinheadi, zvyšuje se podíl Romů mezi oběťmi až na 71%. I podíl Čechů z majority mezi oběťmi je poměrně vysoký a navíc od roku 1997 vzrostl (z 15,5% na 23,7% obětí). To zřejmě souvisí se zvýšením počtu romských pachatelů, jejichž oběťmi jsou v 97,2% právě Češi z majoritní populace. Ostatní etnické menšiny a cizinci tvoří jen malý zlomek obětí. Je zvláštní sledovat, jak se etnicita obětí liší kraj od kraje. Například v severních Čechách a v jižních Čechách je více než v jiných krajích napadáno majoritní obyvatelstvo české národnosti (přibližně 30% obětí), na severní Moravě, ve východních a středních Čechách jsou více než jinde oběťmi obyvatelé romského původu (přes 70%). Nejmenší podíl Romů mezi oběťmi rasově motivovaných činů je v Praze (ve 40% případů). Zde se častěji než v jiných krajích stávají obětí cizinci.

Charakteristiky deliktů

Ukázalo se, že téměř ve všech případech, u nichž existovalo podezření z rasové motivace, došlo k verbální agresi (92,6%). Podíl případů, při nichž k verbální agresi došlo, se od roku 1997 značně zvýšil (z 80% na 98%). V roce 2001 již k verbální agresi docházelo téměř u všech rasově motivovaných trestných činů. Mezi roky 1997 a 2001 byl nejvyšší podíl případů, při nichž došlo k verbální agresi, ve východních Čechách (98%) a nejnižší (pouze v 81% případů) v Praze.

U více než poloviny případů (55,9%) došlo k fyzickému násilí. Podíl těchto případů od roku 1997 klesl z původních 64,7% na 48,7% v roce 2001. Nejčastěji dochází k fyzickému násilí v Praze (v 78,1% případů). Fyzické násilí je četnější v případech, kdy jsou pachateli skinheadi (dochází k němu v 77,6% případů spáchaných příslušníky hnutí skinheads) a Romové (v 60,5%), lidé ve věkové kategorii od 19 do 25 let (v 63,5%). Podíl případů, při nichž došlo k fyzickému násilí, se zvyšuje také s velikostí skupiny. Zatímco v případech, kdy je pachatel sám, došlo k fyzickému násilí ve 44,4%, v případě dvoučlenných skupin pachatelů v 62%, u trojčlenných v 77,8% a u čtyř až desetičlenných už tento podíl dosahoval 87%.

Ve 14,7 % případů s podezřením z rasové motivace vykřikovali pachatelé nacistická hesla. Toto procento však od roku 1997 trvale klesá. Vykřikování nacistických hesel bylo velmi často spojeno také s jejich psaním a s označením pachatelů nacistickými symboly. Vykřikování nebo psaní nacistických hesel bylo častější v případech, kdy pachateli byli skinheadi (23,8%), kdy pachatelům bylo mezi 15 a 18 lety (23,2%) a kdy oběťmi byli Židé, černoši a cizinci.

8,9% rasově motivovaných činů skončilo úrazem oběti, v Praze bylo s úrazem spojeno dokonce 45,6% případů. K úrazu dochází častěji při fyzickém násilí (ve 33,5% případů fyzického násilí) a také při rvačkách (v 62,3% případů rvačky). Podíl úrazů se zvyšuje s velikostí skupiny pachatelů - zatímco pokud byl pachatel sám, došlo k úrazu ve 12%, pokud byli dva, došlo k úrazu ve 22%, při třech a více pachatelích ve 35 % případů. Ve větší míře dochází k úrazům v případech, kdy jsou pachateli skinheadi a oběťmi cizinci. Podíl případů, které skončily úrazem oběti, se od roku 1997 snížil - zatímco v roce 1997 došlo k úrazu ve 23,7% případů, v roce 2001 už to bylo pouze ve 13,2% případů.

Ke rvačce došlo v 6,1% případů s podezřením z rasové motivace. Podíl těchto případů až do roku 2000 klesal - z 9,4% v roce 1997 na 3,6% v roce 2000 - ale v roce 2001 se opět zvýšil. Rvačky se častěji vyskytují v restauracích (9,7%) a v případech, kdy čin provází fyzické násilí (v 10,8%). Regionálně k nim dochází nejvíce v Praze (25,4% případů). Rvačky vyvolávají nejčastěji skinheadi (14% případů) a pachatelé mezi 19 a 25 lety (9,6%).

V 9,5% případů došlo k poškození věci - častěji (14,8%) v případech, kdy k deliktu došlo v obytném domě. Vyšší podíl případů, při nichž došlo k poškození věci, se odehrál v Praze (16,7%) a v případech, při nichž asistoval větší počet pachatelů.

Smrt nastala „pouze“ ve třech případech s podezřením z rasové motivace, a to v roce 1998 a v roce 2001. To však nic nemění na závažnosti této trestné činnosti, která je silně medializovaná, může vytvářet paniku v řadách etnických menšin a ohrožovat pověst ČR v zahraničí.

Závěr

Delikty motivované etnickou nebo rasovou averzí nejsou v trestních statistikách příliš frekventované, jejich dopady na etnickou odlišností viktimizovanou populaci jsou však velmi závažné. Strach z napadení negativně ovlivňuje celý jejich život.

Z analýzy všech Policií ČR zaznamenaných deliktů tohoto charakteru, kterou za léta 1997 až 2001 provedl IKSP, vyšlo najevo, že počet rasově motivovaných deliktů není v České republice velký, ale má zvyšující se tendenci. Mezi nejvíce postižené kraje patří zejména severní Čechy a severní Morava, kde v roce 2001 byla koncentrována více než polovina deliktů s rasovou motivací.

Pachateli rasově motivovaných činů jsou ve většině případů příslušníci majoritní populace české národnosti. Skini na rozdíl od očekávání tvoří jen přibližně 20% všech pachatelů. Je však třeba předpokládat, že ve skutečnosti je pachatelů - skinů vyšší podíl. Pachatel bývá většinou mužského pohlaví, ve věku od 19 do 25 let a poměrně často se při činu vyskytuje sám bez podpory větší skupiny.

Oběťmi rasově motivovaných činů se v České republice v největší míře stávají Romové, tj. etnická menšina velmi odlišná od majority, která se navíc nejčastěji stává terčem rasové nesnášenlivosti (74% obyvatel České republiky se ve výzkumu CVVM v roce 2001 přiznalo k rasové nesnášenlivosti vůči Romům). Častou obětí je i „bílé“ české obyvatelstvo. Oběti jsou na rozdíl od pachatelů rovnoměrněji rozděleni mezi různými věkovými kategoriemi a mezi pohlavími.

Tři rasově motivované činy skončily ve sledovaném období smrtí, verbální násilí je přítomné téměř vždy a fyzické násilí ve více než polovině případů.

Rasově motivované násilí „je velmi složitým komplexem jevů, které není možno redukovat pouze na činy spojené s určitými ideologickými nebo politickými motivy“ (Štěchová, 2001). Podle Mac Leana (1986, cit. v Bowling, 1999) je třeba jakékoliv násilí vidět jako proces, jehož součástí jsou i další společenské události, které mají mezi sebou spojitost. V rasově motivovaných činech existuje souvislost mezi fyzickým násilím, výhrůžkami, zastrašováním a dlouhodobým vztahem dvou komunit. Rasově motivované činy se neodehrávají ve vzduchoprázdnu, ale mají dopady také na okolí. Jejich oběti bývají většinou součástí komunity, která se terčem podobných útoků stává častěji a tyto její zkušenosti se kumulují. Neustálé a opakované násilí, výhrůžky a zastrašování vytvářejí prostředí nebezpečí, které ještě umocňuje jednotlivé trestné činy (Bowling, 1999). Rasově motivované násilí má zásadní vliv na sebehodnocení oběti a systematicky podrývá její osobní prožívání lidské důstojnosti (Štěchová, 2001). Oběti proto touží po pomstě a nepřiměřeně negativně reagují i na malé podněty, které vnímají jako hrozbu.

Je proto třeba důslednosti a komplexnosti při prevenci a postihu tohoto typu trestných činů. To, že vztahy mezi majoritní populací a některými etnickými minoritními skupinami nejsou v pořádku, že jsou obecně ovlivněny oboustrannou přítomností předsudků a netolerance, je známo. Již méně se ví a mluví o tom, jak hluboce jsou předsudky zakořeněny v každém z nás - kdo z nás někdy nevyslovil nebo si nepomyslel něco v tom smyslu „jsou to Romové, ale jinak slušná rodina“? Jedná se o myšlení lidí, a to se mění pomalu a velmi obtížně.

 

Literatura:

Bowling, B.: Violent Racism: Victimization, Policing and Social Context. University Press Oxford, Oxford, 1999.
Mac Lean, B. D.: Critical Criminology and Some Limitations of Traditional Inquiry. In: Mac Lean, B. D.: The Political Economy of Crime: Reading for a Critical Criminology. 1986.
Porada, V. a kol: Kriminalistika. Brno, CERM, 2001.
Štěchová, M.: Interetnické konflikty jako důsledek rasové nevraživosti. Praha, Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2001.
Wallace, C.: Xenophobia in Transition: Austria and Eastern Europe Compared. Wien, Institut für Höhere Studien, 1999.
Zpráva o postupu státních orgánů při postihu trestných činů motivovaných rasismem a xenofobií nebo páchaných příznivci extremistických skupin. Praha, MV ČR, 1997 - 2001.
 

Štěchová, M. - Danielová, K.
Konflikty s rasovým a etnickým kontextem
SOUHRN

Příspěvek je rozborem údajů o konfliktech, u kterých se vyskytlo podezření z rasově a etnicky motivovaných útoků, tak jak byly zachyceny Policií ČR v letech 1997 - 2001. Je informováno o 992 skutcích. Z analýzy vyšlo najevo, že počet takto motivovaných deliktů má v průběhu let zvyšující se tendenci. Mezi nejvíce postižené lokality patří zejména severní Čechy a severní Morava, kde v roce 2001 byla koncentrována více než polovina deliktů s rasovou motivací.

Pachateli rasově motivovaných činů jsou ve většině případů příslušníci majoritní populace české národnosti. Skinheadi na rozdíl od očekávání tvoří jen přibližně 20% všech pachatelů. Je však třeba předpokládat, že ve skutečnosti je pachatelů - skinů vyšší podíl. Pachatel bývá většinou mužského pohlaví, ve věku od 19 do 25 let a poměrně často se při činu vyskytuje sám bez podpory větší skupiny. Oběťmi rasově motivovaných činů se v České republice v největší míře stávají Romové.

Štěchová, M. - Danielová, K.
Conflicts with a racial and ethnic context
SUMMARY

The article consists in an analysis of data about conflicts with suspected racial and ethnic motivation of attacks, as they were recorded by the Police of the Czech Republic in the years 1997 - 2001. There are 992 such events. The analysis shows that the number of thus motivated offences has a growing tendency over the years. The most afflicted localities include Northern Bohemia and Northern Moravia, where more than one half of racially motivated attacks was concentrated in the year 2001.

Offenders committing racially motivated criminal acts are mostly members of the majority population of Czech nationality. Contrary to expectations, skinheads represent only approximately 20% of all offenders. It is to be expected, though, that the proportion of skinhead offenders is in reality higher than this. A typical offender is male, between the age of 19 and 25, and relatively frequently he acts on his own, without support of a larger group. Victims of racially motivated crime in the Czech Republic are most frequently Romany.

Štěchová, M. - Danielová, K.
Konflikte mit rassischem und ethnischem Kontext
ZUSAMMENFASSUNG

Der Beitrag ist Analyse der Angaben von den Konflikten, bei denen der Verdacht aus rassisch und ethnisch motivierten Anschlägen vorkam, wie sie die Polizei der Tschechischen Republik in den Jahren 1997 - 2001 erfasst hat. Aus der Analyse stellte sich heraus, dass die Zahl auf diese Weise motivierter Delikte im Verlauf der Jahre steigende Tendenz hat. Die am meisten betroffenen Lokalitäten sind Nordböhmen und Nordmähren, wo im Jahre 2001 mehr als die Hälfte der Delikte mit rassischer Motivation konzentriert wurden.

Die Täter der rassisch motivierten Taten sind in der Mehrheit der Fälle Angehörige der Majoritätspopulation der tschechischen Nationalität. Skinheads im Gegensatz zur Erwartung bilden nur etwa 20% aller Täter. Man muss aber annehmen, das in Wirklichkeit die Skinheads einen grösseren Anteil machen. Der Täter ist meistens männliches Geschlechtes, im Alter von 19 bis 25 Jahre und relativ oft findet sich bei der Tat allein ohne Unterstützung grösserer Gruppe. Als Opfer der rassisch motivierten Taten in der Tschechischen Republik werden im grössten Mass die Roma.


  1. Data pro tuto analýzu vycházejí z policejních statistik z let 1997 až 2001 zpracovaných ve „Zprávách o postupu státních orgánů při postihu trestné činnosti motivované rasismem a xenofobií nebo páchané příznivci extremistických skupin“, které jsou každoročně předkládány vládě České republiky a projednány Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR. Součástí těchto zpráv je i přehled případů, u nichž existovalo podezření ze spáchání trestného činu nebo přestupku s extremistickým podtextem, včetně případů motivovaných rasovou a národnostní nesnášenlivostí bez ohledu na jejich konečnou trestně právní kvalifikaci.
  2. Analyzované případy měly v policejních materiálech přibližně tuto podobu (uvedený případ je fiktivní): 20.9.2000 - Kutná Hora - v době od 16.00 do 16.30 hod. M. K., nar. 1979 před svým bydlištěm verbálně napadl poškozeného M. M., nar. 1962, slovy: „Ty cikáne, my si tady na tebe počkáme se skinama a zabijeme tě.“ Pachateli bylo sděleno obvinění pro tr. č. dle § 198/1a, § 202/1 tr. zák. Vedeno na OÚV Kutná Hora pod č.j. ČVS... Stav řízení před soudem: OS v Kutné Hoře dne 18.1.2001 byl M. K. odsouzen k peněžitému trestu ve výši 5 000 Kč s náhradním trestem 14 dnů odnětí svobody. Rozhodnutí je pravomocné.
  3. Sledovali jsme - v případě, že šlo o skupinovou trestnou činnost - charakteristiky pouze prvních tří ve zprávě uvedených pachatelů.