Čtvrtletník Kriminalistika



Číslo 2/2004

Ze zahraničí

někdy už nestačí pracovat jen zaběhnutým stereotypem (Ze zkušeností švýcarské a polské policie)

Prof. JUDr. MIROSLAV PROTIVINSKÝ, DrSc., Praha


1. Policejní akce „Perla“

Seznamuji stručně čtenáře s obsahem článku Markuse Melzla, kriminálního komisaře, šéfa pro média a informace na Státním zastupitelství v Basileji-městě,1) v němž popisuje rozsáhlou policejní akci s krycím názvem Perla, která byla zaměřena proti hrozivě narůstajícímu počtu bytových krádeží v Basileji páchaných „vloupáním za soumraku“. Do akce byly nasazeny jednotky policie švýcarské, francouzské a německé, orgány činné v trestním řízení, média i obyvatelstvo.

Všechno začalo vysokým počtem vloupání

Kanton Basilej-město má asi 188 144 obyvatel, 104 222 bytů a jeho hranice v délce 43,1 km sousedí s kantonem Basilej-venkov (15,7 km), Francií (5,2 km) a Německem (22,2 km). Basilej je centrem nejméně pro půl milionu lidí.

V zimních měsících 1999/2000 prudce narostl počet vloupání do bytů v době „podvečerního soumraku“, tj. v době, kdy je již venku tma, ale majitelé bytů se ještě nevrátili domů a nerozsvítili. Policie a státní zastupitelství zorganizovaly akci Perla, aby odhalily pachatele těchto vloupání a podstatně přispěly k jejich prevenci.

Obětem těchto vloupání byly způsobovány nejen materiální škody, nýbrž i mnohá psychická traumata; někteří poškození se raději přestěhovali jinam. Oběti se nemohly smířit s tím, že pachatelé se přehrabovali i v jejich intimních věcech (spodním prádle aj.), které proto ihned po vloupáních praly. Protože se poškozené osoby štítily všeho, čeho se pachatelé dotýkali, ihned uklízely a často zničily i relevantní stopy, které pachatelé zanechali.

Akce Perla

Před zahájením akce „Perla“ policie považovala za nezbytné informovat obyvatelstvo a zvýšit jeho citlivost vůči tomuto druhu kriminality. Do této činnosti se zapojil nejen policista odpovědný v městě za community policing (komunální preventivní policejní činnost), který má nejužší kontakty s občany, majiteli obchodů a zástupci zájmových organizací, nýbrž i poradna pro předcházení kriminalitě, jež je zřízena pro veřejnost při kriminálním komisařství státního zastupitelství, a také odborná skupina „vloupání“ na kriminálním komisařství.

Když se na podzim opět začaly krátit dny, uspořádala policie za pomoci shora zmíněných institucí besedy pro majitele a uživatele bytů. Besed se vždy zúčastnily stovky lidí a musely být opakovány. Mediální zástupce státního zastupitelství publikoval v médiích (televizi, rozhlase, tisku) i formou letáků rady obyvatelstvu, jak se bránit proti lavině bytových krádeží.

Akci Perla řídil vedoucí odborné skupiny „vloupání“, kterému byli podřízeni specialisté z kriminálního komisařství, vybraní policisté pořádkové služby, pátrací služby, pohotovostní služby. K pohotovostní službě byli zařazeni i všichni mladí policisté, kteří právě ukončili jednoroční základní policejní školu. Pravidelně se počali scházet a projednávat situaci představitelé orgánů činných v trestním řízení z Basileje-města, Basileje-venkova, příhraničních oblastí Francie a Německa. Francii zastupoval i styčný pracovník četnictva, který znal dobře problematiku Sintů a Romů a rozuměl jejich jazyku.

Byla prováděna tato opatření:

Bylo zjištěno, že zadržení a kontroly odradily některé skupiny pachatelů od spáchání vloupání. Podobná opatření prováděla i policie v sousedním kantonu Basilej-venkov.

Skupiny pachatelů měly svou organizační strukturu

Bylo zjištěno, že vysoce profesionálně operující bandy vykradačů bytů jsou organizovány. Jednalo se o zahraniční pachatele, kteří měli velmi dobré vztahy ke svým etnickým krajanům žijícím v kantonu Basilej-město. Tito krajané tipovali pro zlodějské bandy možná místa činu a vytipované objekty jim ukazovali. U zadržených pachatelů byly nalezeny plány města s označením objektů vhodných pro vloupání. Krajané žijící ve Švýcarsku poskytovali pachatelům i přístřeší, a ti pak s odcizenými věcmi opouštěli Švýcarsko. Někteří zahraniční pachatelé se scházeli s krajany také v restauracích a přespávali v laciných noclehárnách nebo kempovali v lese.

Vloupání páchali pachatelé rychle, pomocí jednoduchých nástrojů a s vynaložením značné fyzické síly. Když pronikli do většího domu, vykradli všechny byty. Často pracovali velmi hlučně, neboť si byli jisti, že v domě i okolí nikdo není doma. Vyskytly se i případy, kdy pachatelé zazvonili na domovní zvonek, někdo jim bzučákem otevřel dveře, ale nepřesvědčil se, kdo do domu vchází, a pachatelé vykradli některé byty.

Všechna vloupání do bytů byla skupinou Perla analyzována, zejména způsob spáchání, doba činu a údaje o odcizených věcech. Tato data a další informace byly předávány k porovnání kriminálním komisařstvím v Basileji-venkově, Aargau, Solothurnu a Bernu.

Výsledky akce Perla

V akci Perla se dostavil pozitivní výsledek. Jestliže před akcí bylo za pět měsíců od října 1999 do února 2000 spácháno 772 krádeží vloupáním, pak o rok později, tj. za stejnou dobu v roce 2000/2001 již jen málo přes 300 krádeží vloupáním, což byl pokles asi o 60%. Zadrženo bylo 38 pachatelů vloupání do bytů.

Přestože probíhala akce Perla, byl zaznamenán ještě poměrně značný počet bytových vloupání z toho důvodu, že skupiny pachatelů prohlédly taktiku policistů a přizpůsobily se. Přestaly nocovat u krajanů a v levných ubytovnách. Rozšířily svůj akční rádius a svou logistiku oddělily od území svých operací. Aby se vyhnuly kontrolovaným cestám přes státní hranice do Basileje, nepřespávaly u krajanů v Basileji, nýbrž např. u krajanů v Bernu, a odtud teprve jely (hodina cesty) vykrádat byty do Basileje. Kontrolami podezřelých skupin kempujících v lesní oblasti kantonu Basilej-město, která sousedí se státní hranicí s Německem, byly tyto skupiny donuceny stáhnout se jinam, kde však již nebyla zajištěna jejich kontrola.

Mladiství Sintové a Romové

Zloději, kteří se vloupávali do bytů, byli Sintové a Romové, kteří bydleli ve francouzských kempech nedaleko švýcarských hranic. Tyto kempy nemají nic společného s dřívějšími romantickými představami o svobodném životě tohoto etnika, kdy rodina táhla s koněm a plachtou pokrytým vozem od vesnice k vesnici, aby prodávala vlastnoručně pletené košíky nebo brousila nože. V dnešních kempech vidíte nejnovější ekvipáže, prvotřídní motorová vozidla, přívěsy a obytné vozy s nejvyšším komfortem. Policejní problém byl však vysoký počet obyvatel kempu; v některém kempu žilo i několik set osob. Provedení prohlídek k zajištění odcizených věcí se jevilo jako velmi obtížné, ne-li nemožné.

Bylo zjištěno, že v této příhraniční oblasti na území tří států (Švýcarska, Francie a Německa) byl spáchán veliký počet bytových krádeží vloupáním. Starší členové band tipovali vhodná místa, pak do jejich blízkosti dováželi v motorových vozidlech své děti, které byly již předem instruovány, jak postupovat při vloupání. Děti prováděly vloupání profesionálním způsobem a odcizené věci schovávaly na předem vyhlédnutém místě, odkud je později odváželi dospělí členové klanu. Zadržet se zpravidla podařilo jen děti, a to bez odcizených věcí, a nikoliv dospělé osoby, které je naváděly.

Vlastní drama teprve začíná

Švýcarský autor vidí vlastní drama příběhu až v tom, jak soud rozhodl na základě platných trestněprávních norem pro mládež. Soud vyšel z toho, že osobnost nezletilého delikventa je ještě ve vývoji, a že se proto dopouští deliktů z jiných motivů než osoba starší. Proto je třeba použít jako trestněprávní opatření pomoc ve výchově, umístění delikventa do vhodné rodiny nebo výchovného domova. V rámci pomoci ve výchově se má výchovný pomocník starat o to, aby o dítě „bylo řádně pečováno, bylo vychováváno a vyučováno“ a aby mladiství byli navíc „školeni k určité profesi, vedeni k pravidelné práci a k přiměřenému využívání svého volného času i svého výdělku“.

Tyto pilíře trestního práva pro mládež podle autora přinášejí velmi mnoho pro „normální“ děti a mladistvé, kteří se dostali na šikmou plochu. Toto trestní právo pro mládež nemůže však přinést vůbec nic pro pachatele, kteří jsou svými rodiči a dospělými členy rodiny vychováváni a vedeni k trestné činnosti. Jak chceme provádět rozumně výchovnou pomoc v kempu nepracujícím darmojedům, když celý klan je permanentně na cestách? Také možnosti zadržet delikventa jsou velmi omezené. Dítě (7 až 15 let) nemůže být umístěno v řádné věznici, i když v kantonu Basilej-město je krátkodobá možnost jeho umístění v oddělení mládeže vyšetřovací věznice.

Po zadržení těchto pachatelů se vyvíjela situace tak, že byli umístěni do domova, kde zpravidla zůstali několik hodin. Bylo jasné, že tito dětští zloději jsou nejen pachateli, nýbrž i oběťmi dospělých členů klanu, což je významné z kriminologického hlediska, ale pro praktickou policejní činnost i pro pocity obyvatelstva a samotných poškozených nebylo toto zjištění žádná pomoc. Odborníci vyjádřili jednoznačné mínění: „Tyto děti jsou nástrojem a jedná se o organizovanou kriminalitu etnických menšin.“ Pro poškozené, tj. pro oběti krádeží vloupáním, byla však tato jednoznačná mínění odborníků slabou útěchou.

V síti uvízly i jiné ryby

V závěru švýcarský autor uvádí, že v akci Perla bude policie pokračovat, ale že zřejmě nebude věnována pozornost jen vloupáním za soumraku, nýbrž i „za bílého dne“, neboť právě cikánské bandy se neomezují jen na podvečerní hodiny.

2. Preventivní program „17 x 5“

Seznamuji čtenáře s podstatou článku prof. Dr. Emila W. Plywaczewského, vedoucího Katedry trestního práva na Univerzitě Bialystok (Polsko2), v němž uvádí, že kriminalita v Polsku stále narůstá a občané mají pocit, že je nedostatečně pečováno o jejich bezpečnost. V Polsku bylo již realizováno přes 1300 programů zaměřených na prevenci kriminality, ale jejich účinnost je malá. O tom, že jsou přece jen mnohé rezervy v samotných strukturách policie, svědčí i program „17 x 5“.

V rámci strategie policejní činnosti pro rok 2001 bylo za nejpalčivější problém uznáno těchto pět kategorií trestné činnosti: krádež (I.), krádež automobilu (II.), krádež vloupáním (III.), loupež (IV.), závažné výtržnosti (V.). Vzhledem k tomu, že tyto trestné činy jsou páchány především ve velkých aglomeracích, bylo do programu prevence této kriminality vybráno 17 vojvodských (krajských) měst. Cílem programu bylo v prvé fázi (první pololetí 2001) zastavit nárůst této kriminality a v druhé fázi (druhé pololetí 2001) ji snížit o 5%.

Realizace programu byla řízena hlavním velitelstvím policie. V počáteční fázi důstojníci koordinačního centra preventivní služby navštívili všechna velitelství, která byla do programu zapojena, zúčastnili se služebních rozprav a poskytli nezbytné rady. Smyslem těchto projednání bylo posouzení všech nezbytných skutečností včetně toho, jak byla pochopena idea preventivního programu i způsoby jeho realizace.

Průběžné kontroly potvrzovaly účinnost programu a po vyhodnocení celého roku 2001 byly konstatovány tyto pozitivní výsledky: Kriminalita zmíněných pěti kategorií trestných činů ve 12 z uvedených 17 měst poklesla celkem na 90,8%. Mezi těmito městy byly i Varšava, Gdaňsk, Krakov, Poznaň a Vroclav. Nejlepších výsledků bylo dosaženo v Olštýně (70,3%) a v Bialystoku (72,2%). Největší pokles byl zaznamenán u krádeží automobilů (85,4 %) a nejmenší u závažných výtržností (95,9%). Výsledky realizace programu také odhalily, že v policii jsou ještě značné rezervy, a to zejména v organizaci její činnosti.

Zvýšila se též aktivita policie i samosprávných orgánů v rámci plnění ostatních programů prevence kriminality na místní úrovni, např. v Bialystoku a v Olštýně. V Bialystoku poklesly závažné výtržnosti v roce 2002 o 26%, neboť bylo vysíláno více hlídek a policie častěji a rychleji zakročovala. V prvním pololetí roku 2001 bylo v Bialystoku spácháno 111 krádeží automobilů, kdežto v prvním pololetí roku 2002 již jen 60. Těchto lepších výsledků bylo dosaženo také tím, že policie účinněji objasňovala i pojišťovací podvody, tj. předstírané krádeže automobilů. V policii byl též zaveden platový systém motivující policisty ke kvalitní práci. Jsou vypláceny prémie za dobré pracovní výsledky. To motivuje policisty jít „po horké stopě“ a získat odměnu za dopadení pachatele.

Polský autor se v této souvislosti zmiňuje také o zkreslování policejní statistiky, k němuž se uchýlili někteří policisté, aby ukázali, jak kvalitně plní programy prevence kriminality. V několika případech předaly policejní kontrolní orgány věc státnímu zastupitelství pro podezření z trestné činnosti podle čl. 270 TrZ (padělání listiny) a čl. 271 § 1 TrZ (tvrzení nepravdy).

V závěru hovoří autor obecně o kriminální prevenci v Polsku, o faktorech, které ovlivňují účinnost programů prevence kriminality. Uvádí, že podle zkušeností z Velké Británie, Nizozemska a jiných západních zemí přináší prevence kriminality očekávané efekty teprve po uplynutí více let. Dále zdůrazňuje a objasňuje, proč prevence kriminality není jen záležitostí policie, nýbrž celé společnosti, atd.

Závěr

Z uvedených zahraničních příkladů zdolávání mimořádné kriminální situace vyplývá, že ve Švýcarsku zvolili policisté jako účinné řešení problémové situace provedení akce, kdežto polští policisté realizaci preventivního programu.

Z aspektů praktických i teoretických se domnívám, že je na místě, aby policie upustila od zaběhnutého stereotypu své činnosti tehdy, kdy rutinní práce již nestačí ke zdolávání mimořádné kriminální situace. Pokud chce policie řešit situaci akcí, musí si být předem vědoma toho, že akce je velice náročná z hlediska nasazených policistů (nemohou plnit své normální úkoly), materiálních a technických prostředků, organizace, řízení atd. Proto je nutné předem náležitě analyzovat její skutečnou nezbytnost, reálnost a nadějnost, že budou dosaženy stanovené cíle. Takové akce, do nichž musí být zapojeno více policejních služeb, jsou mnohem složitější a náročnější než akce po linii jedné policejní služby, např. dopravní, i když ta může být zase náročná svým celostátním rozsahem. Význam akcí nesmí být v žádném případě přeceňován, neboť základem úspěšné policejní činnosti musí být především řádný průběžný výkon služby. Výskyt potřeby řešit situaci akcí může být i signálem toho, že běžný výkon služby nebyl dostatečný, že zaostal.

Řešení svízelné kriminální situace preventivním programem je zcela na místě. Toto řešení by zpravidla mělo mít prioritu před policejní akcí, neboť preventivní program není jednorázový, nýbrž dlouhodobější a mají být do jeho plnění zapojeny i další složky (orgány veřejné správy, nevládní organizace) a veřejnost. Domnívám se, že plnění preventivního programu nelze považovat za mimořádné opatření, nýbrž za součást řádné policejní služby, tedy i v ní zaběhnutého stereotypu, rutiny. Policisté nesmějí chápat preventivní opatření jako něco neobvyklého, jako něco navíc, nebo dokonce něco druhořadého.

Tyto zahraniční zkušenosti mohou iniciovat managementy naší policie ke zvážení, zda řeší dostatečně efektivně neutěšenou kriminální situaci u některých druhů trestné činnosti (např. krádeží dvoustopých motorových vozidel - viz asi 10 500 odcizených aut v Praze za r. 2002 a jen 5,24% objasněnost) cestou preventivních programů, policejních akcí, odhalováním rezerv ve své organizaci, pozvednutím úrovně operativní činnosti a jejím dokonalejším skloubením s vyšetřováním, promyšlenějším systémem hodnocení a odměňování policistů atd.

 

Protivinský, M.
Někdy už nestačí pracovat jen zaběhnutým stereotypem
(Ze zkušeností švýcarské a polské policie)
SOUHRN

Na příkladu úspěšné švýcarské policejní akce „Perla“, která byla zaměřena proti pachatelům hrozivě narůstajícího počtu krádeží vloupáním do bytů v kantonu Basilej-město, a na příkladu realizace preventivního programu „17 x 5“ polskou policií, jehož cílem bylo nejdříve zastavit nárůst a pak snížit počet pěti druhů nejzávažnější kriminality v 17 vojvodských městech, ukazuje autor příspěvku dva různé policejní přístupy k řešení hrozivé kriminální situace a zamýšlí se nad jejich adekvátností.

Protivinský, M.
Using the conventional stereotype at work is sometimes not enough
(Based on the experience of Swiss and Polish police services)
SUMMARY

Author of the article uses two different examples of police approach to the solution of a threatening criminal situation, and considers their adequacy. The first is a successful Swiss police action entitled „Pearl“, oriented against offenders of the dangerously escalating number of flat burglaries in the canton Basil - town. The second was the preventive programme „17 x 5“ carried out by the Polish police, which aimed at stopping an increase and consequently lowering the occurrence of five of the gravest types of criminal offences in 17 large cities.

Protivinský, M.
Manchmal genügt schon nicht nur mit bewährtem Stereotyp zu arbeiten
(Aus den Erfahrungen der schweizerischen und polnischen Polizei)
ZUSAMMENFASSUNG

Der Autor benützt zwei Beispiele. Die erfolgreiche schweizerische Polizeiaktion „Die Perle“, die gegen die Täter der drohend wachsenden Zahl der Einbruchdiebstähle in die Wohnungen im Kanton Basel-Stadt zielte. Und die Realisation des Präventivprogrammes „17 x 5“ der polnischen Polizei. Sein Ziel war zuerst den Anstieg zu stoppen und dann die Zahl der fünf wesentlichen Typen der Kriminalität in 17 Städten der Woiwodschaften zu reduzieren. Der Autor des Beitrags zeigt zwei verschiedene Polizeiherantreten zur Lösung der drohenden Kriminalsituation und denkt über ihre Angemessenheit nach.


  1. Melzl, M.: Eine Perle im Dreiland. Ein Lagebericht. Kriminalistik, Kriminalistik Verlag Hüthig, Heidelberg, 2003, 10, s. 619 - 623.
  2. Plywaczewski, E. W.: Das Präventionsprogramm „17 x 5“. Und sein Einfluss auf die Wirksamkeit der Tätigkeit der polnischen Polizei. Kriminalistik, Kriminalistik Verlag Hüthig, Heidelberg, 2003, 5, s. 287 - 289.