Krádeže motorových vozidel jsou jednou z největších a nejsledovanějších oblastí majetkové trestné činnosti. Boj s tímto fenoménem se již řadu let řadí mezi prioritní úkoly policie.
V roce 2002 bylo v ČR odcizeno 24 977 vozidel s objasněností 14,83%. V Praze byla objasněnost pouze 5,24%. Odcizené vozidlo se po krádeži musí co nejdříve zanést do databáze policie PATRMV s celkovým popisem vozidla (značka, typ, barva, zvláštní charakteristika vozidla atd.). Čím později je vozidlo nahlášeno, tím nižší je pravděpodobnost jeho nalezení. Během několika hodin je vozidlo převezeno do zahraničí nebo demontováno na náhradní díly. Evidence motorových vozidel vzhledem k velikému množství zpracovávaných informací vyžaduje plošné nasazení výpočetní techniky. Cílem není pouhé držení věcně správných informací o subjektech a poskytování informačního servisu, ale především možnost využití těchto dat k zabránění tzv. „plechové“ kriminality.
Pro registraci a prověřování původu individuálně dovezených vozidel ze zahraničí slouží mezinárodní projekt EUCARIS (European Car Registration and Information System). Jedná se o jediný fungující mezinárodní projekt na vládních úrovních, založený na bilaterálních smlouvách zúčastněných států (např. země Beneluxu, SRN, ČR aj.). Systém slouží k prověřování a zamezení registrace dovezených vozidel, která byla odcizena v účastnických státech. Prostřednictvím satelitního spojení přes družici EUTELSAT, která pokrývá téměř celou Evropu, se postupně připojují se svými evidencemi další země regionu.
ČR je hluboko pod evropským průměrem s 20% objasněností krádeží motorových vozidel (za období od 1. 1. 2003 do 31. 7. 2003 je dokonce 14,01%). Nesouvisí to však s tím, že by policejní složky neuměly hledat nebo zkoumat ukradená vozidla, ale s naprosto nevyhovující legislativní úpravou, která umožňuje pouze nezaevidování vozidla s pozměněnými identifikačními znaky (zákon č. 56/2001 Sb.), nikoli jeho vyřazení z provozu nebo propadnutí ve prospěch státu (tak, jak je tomu např. v USA).
V současné době si může každý občan na internetové stránce ministerstva vnitra www.mvcr.cz, na podstránkách aktuální statistiky a dále evidence zjistit, zda vozidlo, které kupuje v autobazaru nebo kdekoli jinde, je evidováno jako kradené či ne. Má to ovšem jednu podstatnou „vadu na kráse“. Jsou zde uvedena vozidla, která byla ukradena v posledních třech letech jenom na našem území. Informaci z evidencí jiných evropských či zámořských zemí lze získat přes některé soukromé firmy, které tuto službu poskytují za odpovídající poplatek.
Při objasňování trestné činnosti krádeží motorových vozidel je třeba mimo jiné odhalovat pozměnění a odstranění znaků, symbolů a čísel vyražených do kovových materiálů - identifikačních znaků vozidel. Touto problematikou se zabývá kriminalistická defektoskopická a metalografická expertiza. Obecně mluvíme o identifikaci vozidel.
Individuální identifikace - využívá metody a postupy, které zaručují rozpoznání konkrétního existujícího vozidla majícího své individuální charakteristiky. Mezi tyto identifikátory patří číslo VIN (viz dále), registrační značka (dříve SPZ), výrobní čísla motoru, převodovky nebo dalších dílů, speciální kódy např. vypískované na sklech, elektronické identifikační čipy apod.
Typová identifikace - sdružuje vozidla do skupin se stejnými technickými a užitnými vlastnostmi. Tohoto způsobu se využívá zejména při typování odcizených vozidel na základě např. svědecké výpovědi.
Druhová identifikace - nejobecnější identifikace, která vozidla zařazuje do skupin určitých druhů, kategorií, užitných vlastností. Na tomto základě jsou zhotovovány seznamy vozidel vhodných k zásahům při mimořádných událostech (přírodní katastrofy, ekologické havárie, mobilizační plány apod.).
Od roku 1985 byl na základě mezinárodních normativů zaveden pojem zcela nový: VIN - Vehicle Identification Number. Jsou to normy ČSN 30 0170 (ISO 3779-1983) „Identifikační číslo vozidla (VIN). Obsah a stavba“ a ČSN 30 0172 (ISO 4030-1983) „Identifikační číslo vozidla (VIN). Umístění a upevnění“. Tento 17místný kód není v pravém smyslu jen číslem, ale obsahuje i písmena, která jsou seskupena tak, aby co nejvíce vypovídala o obecných a individuálních vlastnostech vozidla. VIN se stal jedinečným identifikačním údajem motorových a přípojných vozidel.
Struktura čísla VIN je názorně zobrazena na příkladu Škody Felicie (obr. 1). Identifikační číslo začíná třípísmenným kódem země výrobce, v druhé části jsou uvedeny technicko-konstrukční charakteristiky vozidla a v poslední části se zpravidla uvádí modelový rok a vždy sériové číslo na posledních šesti pozicích. Je třeba zdůraznit, že číslo VIN jednoznačně určuje kompletní vozidlo, nevztahuje se jen k podvozku, jak je často uváděno.
Obecně platí, že VIN je umístěno na lehce viditelném místě, většinou v přední části vozu „pod kapotou“. Číslo se vyráží do karosérie nebo na popisné štítky, často obojím způsobem. Progresivní výrobci je umisťují i pod přední sklo vozidla, což umožní policii lehkou identifikaci vozidla. V USA je to od roku 1992 povinnost, v Evropě spíše výjimečný postup.
V USA je VIN definováno federálním právním aktem jako hlavní identifikátor vozidla. Jeho zničení, poškození nebo pozměnění je pak považováno za federální trestný čin, za který hrozí až několikaleté vězení. Pro příklad uveďme federální zákon ITSMV-18.U.S.C.511 - titul 18 sbírky zákonů Spojených států, který v § 511 uvádí: „Kdokoliv vědomě odstraní, znečitelní, poškodí nebo změní poznávací číslo motorového vozidla nebo části motorového vozidla, bude pokutován částkou 10 000 dolarů nebo uvězněn do pěti let či postižen obojím trestem.“ Legislativa USA také umožňuje propadnutí vozidel i součástek, což je ošetřeno ve stejném zákoně v § 512 titul 18 sbírky zákonů: „Jestliže identifikační číslo motorového vozidla nebo součástky motorového vozidla jsou odstraněny, znečitelněny, poškozeny nebo změněny, toto vozidlo nebo součástka mohou být předmětem propadnutí ve Spojených státech.“
V této části je také vhodné se zmínit ještě o jednom aspektu kontroly pravosti vozidla, který umožňuje číslo VIN. Výrobce motorového vozidla může na 9. pozici čísla VIN uvádět tzv. kontrolní číslici (check digit), jejíž hodnota musí být vypočtena speciálním algoritmem. Výrobci, kteří využívají možnosti kontrolní číslice, výhradně upřednostňují 9. pozici v identifikátoru VIN. Kontrolní číslice nabývá jednu z hodnot 0 až 9 nebo X (v případě, že výsledek má hodnotu 10, tedy dvojmístné číslo, a je proto nahrazeno znakem X). Kontrola správnosti čísla VIN se pak provádí porovnáním vypočtené hodnoty kontrolní číslice s uvedenou hodnotou na 9. pozici. Využívání mechanismu kontrolní číslice má v praxi (obzvláště při počítačově vedených evidencích) obrovský význam. Při použití mechanismu kontrolní číslice je zajištěna 100% čistota položky VIN, která je zaváděna do informačního systému. Jsou okamžitě vyloučeny všechny chyby vzniklé nesprávným opisem čísla VIN, stejně jako pokusy o falzifikaci tohoto identifikátoru motorového vozidla.
Všechna vozidla určená pro trh v USA musí kontrolní číslici mít. Vozidla, která jsou v USA vyráběna nebo tam dovážena, mají identifikátor VIN až na 35 místech (důležitých částech) vozidla. Vozidla, která nemají zabudován kontrolní mechanismus ve VIN, nejsou homologována a nemohou být proto ani provozována. Kontrolní číslicí jsou vybavena i všechna vozidla exportovaná z USA.
V Evropě je situace už méně příznivá. Kontrolní číslice se téměř nevyužívá. Výrobci vozidel Saab, Volvo nebo BMW však jako první v Evropě pochopili význam kontrolní číslice a využívají ji při označování svých vozidel již řadu let.
V zemi, kde výrobce má dominantní postavení na trhu (v ČR je 50% evidovaných osobních vozidel zn. Škoda, majoritní je i podíl českých výrobců nákladních automobilů Avia, Liaz, Tatra, autobusů Karosa, přívěsů, návěsů, motocyklů atd.), může zavedení kontrolní číslice ještě více upevnit důvěru zákazníků, a to i z toho důvodu, že dominantní výrobce má i nejvíce odcizených vozidel. Z těchto důvodů automobilka Škoda a. a. s. již takto označuje celou modelovou řadu Octavia, Fabia i Superb.
Realizace účinných kontrol ve všech počítačových informačních systémech, které sám výrobce zavedením kontrolní číslice podpoří, povede i k větší pravděpodobnosti nalezení odcizeného vozidla. Tím se zvětší i naděje jeho vrácení původnímu majiteli, následně i důvěra k výrobci, stejně jako policii. Pro jednotlivé výrobce je zavádění ochranných prvků spojeno s růstem nákladů na výrobu. Z tohoto důvodu je nutné vytvořit tlak na výrobce i ve formě odpovídajícího zákona, jak tomu bylo v USA.
(Níže uvedené postupy lze také použít při zkoumání zbraní, jízdních kol, strojních zařízení atd.)
Důležitou součástí vyhledávání a identifikace odcizených motorových vozidel je technické zkoumání vyražených identifikačních čísel vozidla VIN, čísla motoru, případně dalších dílů, podle kterých je možné zjistit původ vozidla.
Jednotlivé metody zkoumání vycházejí z poznatků mechanismu vyrážení označení do kovového materiálu. Působením razidla na kovový materiál dochází k narušení mikrostruktury kovu a zhušťování krystalové mřížky, čímž vzniká tzv. trvalá (plastická) deformace materiálu. Pod vyraženým označením zůstává ovlivněná vrstva materiálu, která nám umožňuje po mechanickém odstranění označení vyvolat znaky, které byly do materiálu vyraženy. Tloušťka této vrstvy odpovídá cca 1/3 hloubky ražby. Bude-li předchozí označení odstraněno i s touto deformovanou vrstvou, možnosti vyvolání odstraněného označení se výrazně ztíží, ne-li znemožní. Úspěšnost zkoumání velice záleží na zvolené metodě (metodách), době zkoumání či vhodnosti použitého postupu. Z výše uvedeného vyplývá, že ke každému případu je potřeba přistupovat individuálně (každé označení je upraveno jinak, případně je provedeno do jiného materiálu), za předpokladu značné odbornosti a zkušeností pověřeného experta.
Nedestruktivním zkoumáním pozměněných nebo odstraněných identifikačních znaků vždy začíná proces odhalování změn v označení.
Po seznámení se s předloženými podklady ke zkoumání (dožádání, usnesení, informace o výsledcích lustrování vozidla v databázích, souhlas dožadujícího orgánu s poškozením vozidla v místě označení) zadokumentujeme označení. Dokumentaci provedeme standardně fotograficky (případně obrazová analýza), samostatné označení můžeme také sejmout na daktyloskopickou fólii nebo provedeme jeho odlitek. Na závěr je opět provedena dokumentace zkoumání.
Pro rychlou orientační zkoušku, zda byl, či nebyl do místa označení proveden mechanický zásah, slouží tloušťkoměr laků pro měření tloušťky nátěrového systému. Tloušťka nátěrového systému se u výrobce při elektrolytickém nanášení na karoserii vozidla liší maximálně o 5 µm (výjimečně o 10 µm). Použitím tohoto malého kapesního přístroje můžeme rychle zjistit, jak velké rozdíly v tloušťce laků jsou v místě označení, v jeho blízkém a vzdáleném okolí (např. příčka, tlumič), a tím usoudit na případný zásah do výrobního označení.
Využití rentgenového záření (rtg) jako další možnosti nedestruktivního zkoumání při zkoumání odstraněných nebo pozměněných identifikačních znaků je náročné (snímkování, vyvolávání filmů, dodržení všech bezpečnostních předpisů a kvalifikačních požadavků na obsluhu zařízení), a proto těžko uplatnitelné a neefektivní v běžné praxi. Přes výše uvedené potíže se však objevují případy, kdy lze rtg metodu s úspěchem využít.
Pro zjišťování svaru v okolí identifikačního čísla (navaření čísla VIN z jiného vozidla - např. vraku - na kradené vozidlo) jsou s úspěchem využívány magnetické nedestruktivní metody. Jedna metoda využívá permanentní magnet (vyrobený metodou práškové metalurgie ze železa, neodymu a bóru), bílý krycí prášek ve spreji a černý magnetický (detekční) prášek ve spreji. Tato metoda se používá za denního osvětlení. Druhá metoda používá stejný permanentní magnet, UV detekční prášek ve spreji a UV lampu s výkonem 100 W. Tato metoda dává výraznější kontrast, ale může se použít pouze při zatemnění (šeru) a osvícení zkoumaného místa pomocí ultrafialového světla. Použití elektromagnetu s velkými rozměry, výrazně větší hmotnosti oproti permanentnímu magnetu, obtížnou manipulovatelností v prostoru karoserie vozidla spolu s nutností připojení k přívodu elektrického proudu se v praxi neosvědčilo.
Na obrázcích 2 a 3 jsou vidět praktické výsledky zkoušek nedestruktivních magnetických metod na identifikačních číslech vozidel, kde byl zjištěn svar. V prvním případě (obr. 2 - metoda používaná za denního osvětlení) je svar vyznačen šipkami.
Používání destruktivních metod je nevratný a neopakovatelný proces, kdy dochází k poškození zkoumaného povrchu různou intenzitou v závislosti na použité metodě, kterou vybírá expert v závislosti na zvoleném postupu zkoumání v daném individuálním případě.
Destruktivní zkoumání začíná kontrolou kvality naneseného nátěrového systému pomocí acetonu. Dochází-li k odstraňování nátěrového systému v místě čísla VIN, je pravděpodobné, že došlo k manipulaci s výrobním číslem vozidla. Výrobci vozidel používají tzv. vypalovací barvy, které nejdou odstranit pomocí acetonu. Nedochází-li k odstranění nátěrového systému pomocí acetonu, neznamená to, že nedošlo k manipulaci s číslem VIN, protože tzv. vypalovací barvy se dají běžně koupit v maloobchodní síti.
Zkoumání pokračuje přípravou povrchu v místě označení pro další postup. Používá se odstraňovač nátěrů, smirkový papír nebo brousicí a lešticí souprava s mikrovrtačkou. Na čistém povrchu jsou znovu odzkoušeny obě magnetické metody. Důvodem je možné zkreslení předchozího výsledku zkoumání, které mohlo být ovlivněno tloušťkou nátěrového systému.
Nejstarší destruktivní metoda, která se používá při vyvolávání odstraněných čísel, symbolů a znaků vyražených do kovových materiálů, je chemické leptání. Na základě dlouholetých zkušeností jsou používána leptadla podle druhu materiálu, které se v kriminalistické praxi nejvíce vyskytují, a to zejména na zkoumání oceli, litiny a slitin hliníku.
Jak již bylo dříve řečeno, změny mikrostruktury vyvolané odporem materiálu kovu při pronikání razidla - zpravidla ocelového - zanechají na povrchu stopy ve formě trvalé plastické deformace. Tato odstraněná místa lze vhodnými chemickými látkami vyvolat. Místa, kde došlo vlivem razidla ke strukturálním změnám krystalové mřížky, mají zvýšenou chemickou aktivitu (reakci). To znamená, že se tato místa rozpouštějí intenzivněji než okolní místa bez plastické deformace. Výsledkem nerovnoměrného rozpouštění povrchových vrstev kovu je objevení kontur odstraněného označení.
Výsledky této metody jsou závislé na dokonalosti a hloubce odstranění nebo pozměnění označení. Označení je možné vyvolat v případě, že hloubka odbroušené vrstvy nepřesáhne cca 1/3 hloubky ražby. Je-li toto označení ještě dále znehodnoceno, např. v důsledku mechanických úderů kladiva, dojde k dalším deformacím povrchových a podpovrchových vrstev, a tím k ztížení zjištění předchozího označení. Jako nejvhodnější leptadla (podle zkušeností i na základě konzultací) jsou používána tekutá leptadla s označením ADLER, FRY, NITAL a leptadla VOGEL ve formě gelu. Významnou otázkou zůstává i volba doby leptání. Pozitivní výsledky se mohou získat i po 24 hodinách. Jestliže se nepodaří vyvolat předchozí označení do cca 3 hodin, tak na základě praktických zkušeností lze říci, že se pravděpodobně nepodaří dalším postupným leptáním toto označení obnovit.
Leptání provádíme obvykle tak, že namotáme malý chomáč vaty na cca 10 - 15 cm dlouhou špejli, kterou potom namáčíme do leptacího roztoku (gelu). Většina leptadel jsou látky lidskému zdraví škodlivé. Proto nesmí s těmito chemikáliemi přijít do styku pokožka těla.
S úspěšností metody souvisí i volba intenzity úběru vrstev kovu a teplota prostředí, ve kterém se zkoumání provádí. V žádném případě není vhodné zkoumat v prostředí s teplotou nižší než 18 oC (jak se velmi často děje) nebo dokonce na sněhu. V takových podmínkách výrazně klesá úspěšnost metody.
Na obr. 4 je praktická ukázka použití chemických leptadel, kde byla na místě identifikačního označení použita leptadla ve formě gelu a následně rozmíchána s vodou. Po dosažení charakteristického zabarvení povrchu (do červena) se nechává leptadlo působit a postupně se přidává další vrstva. Postup a doba zkoumání záleží na volbě zkoumajícího experta.
Modifikací chemického leptání je elektrolytický způsob (elektrolýza). Tento způsob se používá pro urychlení chemického leptání v elektrolytu s využitím stejnosměrného elektrického proudu. Zkoumaný kovový předmět se připojí na anodu (+ pól) zdroje napětí o hodnotě cca 4 V. Na katodu tohoto zdroje (např. krokodýlový kolíček) připevníme vatu. Vata se ponoří do elektrolytu, a takto zvlhčenou vatou se potírá zkoumaný povrch, dokud se nedostaví požadovaný efekt. Ionty se pohybují od kladného pólu k zápornému. Povrch anody se rozpouští a ukládá na katodě - dochází k leptání anody. Někdy je potřeba zkoumaný povrch přeleštit, aby se zvýraznily kontury vyvolávaných znaků.
Optimální proudové podmínky se volí podle druhu materiálu, podle použitého elektrolytu a velikosti leptané plochy. Vzhledem k tomu, že zviditelněné znaky jsou časově nestálé (v některých případech není ani dostatek času na fotografickou dokumentaci), je při této metodě zapotřebí pracovat v týmu několika expertů.
Zkoumání povrchu leptáním lze ovlivnit nahřátím prověřovaného místa proudem horkého vzduchu, který může urychlit proces zviditelnění odstraněného označení. Nejlépe se hodí horkovzdušná pistole s nastavitelnou teplotou vzduchu a proměnlivou regulací proudění vzduchu. O zařazení ohřevu povrchu do postupu je rozhodnuto podle okamžitých potřeb a vývoje zkoumání. Jak bylo již dříve několikrát zmíněno, postup zkoumání je individuální záležitost, protože se nikdy nesetkáme s úplně stejně upraveným označením na dvou vozidlech.
Poslední metoda, která se v praxi na zkoumání odstraněných a pozměněných znaků používá, je tepelná metoda. Metoda je známa již dlouhá léta, ale až v dnešní době se i přes řadu problémů „oprašuje“ a vrací se do praxe.
Zkoumaná plocha se zahřívá do rekrystalizační teploty. V tepelně ovlivněné oblasti dochází v povrchových vrstvách k hrubnutí zrna. Zrna deformovaná raznicemi po zhrubnutí (působení tepla) vystoupí nad povrch okolního materiálu. Po ochlazení zůstanou tato zrna vyvýšená nad okolní povrch. Přebroušením jemným smirkovým papírem (zrnitost 800 - 1000) dojde k jejich zvýraznění a lze je lépe dokumentovat.
Nejvíce se tato metoda uplatňuje při zkoumání litinových bloků motorů. Jako zdroj tepla se využívá kyslík - acetylenová souprava (teplota plamene je cca 3000 oC), která je schopna ohřát během několika minut (cca 5 min.) krouživými pohyby povrch materiálu na rekrystalizační teplotu, což je u litiny cca 600 - 700 oC (do červeného žáru). Při zkouškách se z tohoto hlediska jako nevhodné ukázalo použití soupravy na propan-butan, která nedokáže povrch dostatečně ohřát (teplota plamene PB je cca 2400 oC).
Vzhledem ke konstrukční rozmanitosti a materiálovým odlišnostem litin na motory, stejně jako k rozdílnému umístění označení motorů, nelze jednoznačně potvrdit nebo vyvrátit negativní vliv tepelné metody na bloky motorů. Záleží tedy na policistovi, kterého seznámíme s možnými riziky poškození, dá-li souhlas ke zkoumání, nebo ne.
Nutnou podmínkou použití tepelné metody je vymontování motoru z vozidla a vypuštění chladicí kapaliny. Z bezpečnostních důvodů se v žádném případě nesmí pracovat přímo v motorovém prostoru a při práci s kyslíko-acetylenovým plamenem je potřeba dodržovat normy ČSN 05 0601 „Bezpečnostní ustanovení pro svařování plamenem kovu a řezání kovu - provoz“ a ČSN 05 0610 „Bezpečnostní ustanovení pro svařování plamenem kovu a řezání kovu“. Svářečské práce mohou vykonávat osoby, které mají platný svářečský průkaz nebo platný průkaz svářečského dělníka s uvedením příslušného druhu a rozsahu oprávnění podle příslušných předpisů.
V roce 2000 se na trhu objevil nový výrobek v této oblasti ALPLAZ 2.2 (dodává firma GeTimex z Českých Budějovic), který „umí“ řezat, pájet i svařovat. Na jeho použití není potřeba vnějších kyslíkových generátorů nebo tlakových láhví. Vše, co je potřeba, je běžná zásuvka se síťovým napětím 220 V a trochu vody nebo alkoholové směsi nalévané bezprostředně do hlavice hořáku. Hlavice je vytvořena ve formě pistole v plastovém obalu. Rozkladem vody dojde k vytvoření regulovatelné teploty plamene až do hodnoty 8000 oC. Provozní doba po jednom naplnění je mezi 16 - 35 minutami. Zařízení je přenosné a jeho celková hmotnost se pohybuje kolem 5 kg. Toto zařízení plně vyhovuje kriminalisticko-technické praxi. Zviditelnit označení po vybroušení na bloku motoru se podařilo stejným způsobem a za zhruba stejnou dobu jako při použití kyslíko-acetylenového plamene. Plazmová svářečka je jednoznačně vhodnější pro práci v terénu.
Aby nedocházelo při používání tepelné metody k poškození okolních součástí a dílů (hadice, podložky apod.), lze použít ochrannou svařovací pastu s obchodním označením Hitzeblocker (výrobce Metallex Kentzer Production v Německu). Je to tepelná zábrana, která znemožňuje šíření tepla až do 4000 oC. Nanáší se přímo vedle místa svařování ve vrstvě silné cca 10 mm. Jde o chladicí hmotu, poskytující dokonale bezpečnou ochranu proti rozšiřování tepla. Výhodou je, že se může pracovat přímo vedle skla, chromu, laku a jiných vysoce citlivých materiálů bez jejich tepelného ovlivnění. Přípravek zabraňuje vznícení laku, chrání gumová těsnění, okenní sklo, elektrické kabely, olejová vedení a hydraulické vodiče.
Na snižování počtu krádeží motorových vozidel se ale musí podílet také další zainteresované složky, jako jsou např. pojišťovny, které by měly více motivovat motoristy k lepšímu zabezpečení automobilů prostřednictvím bonusů a slev (uzamykání řadicí páky, pískování skel, hlídání vozidel pomocí satelitu apod.) výrobci musí neustále zdokonalovat mechanické i elektronické zabezpečení vozidel a v neposlední řadě samotní majitelé automobilů se musí naučit ve vlastním zájmu vozidlo řádně uzamknout, nenechávat v něm žádné cenné věci a vybírat k parkování co nejbezpečnější lokalitu.
V této souvislosti můžeme říci, že se na tuzemském trhu objevila nová zajímavá možnost zabezpečení vozidla pomocí tzv. mikroteček (Mighty Dot technologie) o průměru jeden milimetr, na kterých je laserem vypálený identifikační kód. Pomocí stříkací pistole se nanesou stovky až tisíce těchto teček na různé části vozidla (podvozek, části karoserie, motor, převodovka, zavazadlový prostor a další oblasti). Vzhledem k tomu, že tak vysoký počet rozptýlených mikroteček je prakticky nemožné úplně odstranit, je to jedna z možností, jak určit původ rozebraných a rozřezaných dílů vozidel. K nalezení lepidla s mikrotečkami je nutno použít lampu s ultrafialovým zářením (UV lampa). UV lampy jsou však již při zkoumání vozidel běžně používány. Změny klimatických podmínek, prach, mastnota a případné další nečistoty tomuto označení neuškodí.
S vývojem používaných metod zkoumání identifikačních znaků se také mění způsoby jejich úpravy (pozměňování). Do konce 80. let se převážně označení vybrušovalo a přeráželo, ve výjimečných případech se číslo vyřízlo a navařilo z jiného (např. havarovaného) vozidla stejné značky. Začátkem 90. let se převážně u dražších vozidel čísla výhradně vyřezávala a navařovala. Trend v současnosti je takový, že se mění celé karosářské díly vozidel s dodatečně vyraženým označením, nebo se několik vozidel rozebere a poskládají se z nich „nová“ vozidla, u nichž se dá zjistit přinejlepším pouze původ jednotlivých dílů, a to ještě jen v případě, že nedošlo k odstranění jejich identifikačních znaků. Řada kradených vozidel je rozebírána na vrakovištích na jednotlivé základní díly a dále rozprodávána např. prostřednictvím autobazarů.
Vývoj odvětví zkoumání v současné době však stále více ukazuje na provázanost klasicky vyražených a dnes stále více nalepovaných nebo jinak uchycených (přinýtovaných, přišroubovaných) identifikačních znaků na jednotlivých dílech vozidla, ať už jsou viditelně, nebo skrytě umístěné (obr. 5). Z výše uvedeného vyplývá, že vedle technického zkoumání, které bude mít stále své pevné místo v procesu odhalování pozměněných znaků, je potřeba rozvíjet obor dále dvěma směry. Tím prvním je zlepšení možností dokumentace a následného vyhodnocení zjištěných identifikačních znaků na vozidle. Druhý směr půjde cestou získávání dostatečně kvalitních srovnávacích materiálů - katalogů s jednotlivými druhy označení a jejich umístění včetně skrytých identifikačních znaků.
V současné době jsou motorová vozidla vybavena ve stále větší míře elektronickými zařízeními, která rovněž obsahují identifikační údaje o vozidlu. Jedná se zejména o imobilizéry, řídicí jednotky, satelitní navigace, počítače apod. I této oblasti se intenzivně věnujeme a spolupracujeme s dalšími expertizními obory, zejména s kriminalistickou počítačovou expertizou.
Autoři článku stručně seznamují se současnými možnostmi kriminalistickotechnického zkoumání pozměněných nebo odstraněných identifikačních znaků vozidel pomocí metod defektoskopické a metalografické expertizy. Popisují jednotlivé druhy používaných metod, jejich aplikace i výslednost a hodnocení. Také se zmiňují o nových možnostech prevence pro snižování počtu krádeží motorových vozidel, mimo jiné např. pomocí tak zvaných mikroteček.
V závěru nastiňují předpokládaný vývoj, a to jak technologií značení motorových vozidel ve výrobě, tak směry ke zvýšení výslednosti expertizních metod.
Authors of the article briefly present the current possibilities of criminological-technical examination of identification signs of vehicles that have been altered or removed, using the methods of defectoscopic and metalographic expertise. They describe the individual types of the methods used, their application, results and evaluation. They also mention new possibilities of prevention aimed at lowering the occurrence of car theft, among other things by using the so-called micro-dots.
To conclude, the authors outline the expected future development, both in the technologies of marking motor vehicles, and in the improvement of conclusiveness of the methods of expertise.
Die Autoren des Atrtikels machen kurz mit den gegenwärtigen Möglichkeiten der kriminalistisch-technischen Forschungen der abänderten oder entfernten Identifikationsmerkmale der Kraftwagen mittels der Methoden der defektoskopischen und metallographischen Expertise. Sie beschreiben die einzelnen Typen der benützten Methoden, ihre Applikation und Ausgang als auch Bewertung. Sie erwähnen auch neue Möglichkeiten der Prävention zur Herabsetzung der Zahl der Kraftfahrzeugdiebstähle, unter anderem mit Hilfe der sogenannten Mikropunkte.
Zum Schluss skizzieren sie die erweiterte Entwicklung der Technologien der Markierung der Kraftfahrzeuge während der Herstellung als auch die Trends zur Erhöhung der Ergebnisse der Methoden der Expertise.