Čtvrtletník Kriminalistika



Číslo 2/2006

Anotace

Zviditelňování daktyloskopických stop na kompaktních discích

V dnešní době jsou stále častěji v souvislosti s trestnou činností zajišťována datová média, mj. kompaktní disky. Na povrchu kompaktních disků se mohou často nacházet daktyloskopické stopy osoby. Jasuja se zabývá problematikou zviditelňování daktyloskopických stop ještě před kopírováním dat. Většina prostředků, ať již fyzikálních, nebo chemických vytvoří na povrchu disku vrstvu, která může být nepropustná pro laserový paprsek při čtení média v mechanice. Z toho důvodu je nutné hledat metody, které umožní zviditelnění daktylokopických stop i následné bezproblémové čtení disku v mechanice.
(Jasuja, O. P. a kol.: Development of latent fingerprints on compact disc and its effect on subsequent data recovery. Forensic Science International, 2006, 2-3.)

Problematika využívání daktyloskopie

Budowle shrnuje závěry komise zabývající se problematikou přípustnosti daktyloskopie pro požadavky soudů. V USA je přes deset let diskutováno využití kriminalistických metod pro potřeby soudů v souvislosti s případem Daubert. V tomto sporu Nejvyšší soud USA rozhodl, že pro to, aby vědecká metoda mohla být využita v soudním procesu, je třeba prokázat její spolehlivost. Spolehlivost se posuzuje po zhodnocení těchto faktorů: metoda byla publikována v recenzovaných časopisech, je přijímána většinou odborné veřejnosti, je známa chybovost metody, objektivnost a spousta dalších faktorů. Následně došlo v mnoha soudních případech k zpochybňování daktyloskopie vzhledem k jedinečnosti.

Autoři shrnují využívání daktyloskopie, postuláty, metodiku provádění identifikačního zkoumání a testování hypotéz. Dále se zabývají problematikou subjektivity hodnocení závěru. V závěru přinášejí optimální postup provádění identifikace.
(Budowle, B.: Review of the Scientific Basis for Friction Ridge Comparisons as a Means of Identification: Committee Findings and Recommendations. Forensic Science Communications, 2006, 1.)

Statistická analýza stop bosých nohou

Kennedy se zabývá problematikou identifikace osob pomocí plantogramu bosé nohy. Ve studii řešil otázku, jak odlišné trasologické stopy zanechají dva různí lidé. Následně počítal pravděpodobnost shody. V jeho minulé práci se vypočítaná pravděpodobnost pohybovala okolo 10-8, v této studii pomocí rozsáhlé statistické analýzy (960 stop od dobrovolníků) konstatuje pravděpodobnost shody pro dvě osoby 7.88 x 10-10.
(Kennedy, R. B.: A large scale analysis of barefoot imnpressions. Journal of Forensic Sciences. 2005, 5.)

Náušnice jako významný identifikační znak v identifikaci osoby podle stopy ucha?

Autor se zabývá problematikou piercingu uší jako významného identifikačního znaku. V první části se zabývá problematikou identifikace těl podle typů a rozmístění náušnic v uchu. V druhé části pak studuje vliv přítomnosti náušnic na vznik a obsenci odpovídajících markantů na trasologické stopě ucha.
(Abbas, A.: Ear piercing affects earprints: The role of ear piercing in human identification. Journal of Forensic Sciences, 2005, 2.)

Velmi neobvyklé úmrtí - Aqua eroticum po dvaceti letech

Sauvageau se zabývá velmi neobvyklým případem umrtí označovaným terminem "Aqua-eroticum".

Termín "Aqua-eroticum" poprvé použil Sivaloganathan v roce 1984 - jednalo se o případ muže, který při provozování sebeuspokojujících aktivit se potápěl a snižoval si přívod vzduchu k dýchání. Do dnešních dní nebyl ve světové literatuře zaznamenám podobný případ.

Sauvageau popisuje případ 25letého muže, který si vytvořil dokonce speciální aparaturu, která mu měla dodávat pod vodu vzduch. Popisuje jak vlastní nález podivně oblečeného spoutaného těla v zimním oblečení, hokejové helmě a lyžařských botách spojené pomocí řetězu k plošině, tak následné vyšetřování případu. Následně bylo zjištěno, že pod vrstvou oblečení je tělo včetně hlavy zabaleno do igelitu a tento igelitový obal je spojen s trubicí, která byla vyvedena na vodní hladinu.

Autor diskutuje příčinu smrti - v důsledku dlouhého přívodu vzduchu pod vodní hladinu nedocházelo k dostatečné výměně vzduchu a muž se udusil vydechovaným vzduchem, který se stal stále bohatší na oxid uhličitý. Následně se zabývá možným působením další osoby - v závěru toto však vylučuje. Jeho tvrzení o nešťastné náhodě podporují zjištění po několika měsících - muž byl členem skupiny, která sdílela zkušenosti s těmito praktikami pomocí internetu.
(Aqua-Eroticum: An Unusual Autoerotic Fatality in a Lake Involving a Home-Made Diving Apparatus. Journal of Forensic Sciences, 2006, 1)

Využití kapilární elektroforézy pro analýzu inkoustů

Brewer se zabývá analýzou inkoustů modrých kuličkových per pomocí kapilární elektroforézy. V práci bylo použito 50 barviv nejčastěji analyzovaných v inkoustech kuličkových per. K vlastní analýze byla použita kapilární elektroforéza ve spojení s hmotnostní detekcí (elektrosprej) a s diodovým polem. V popsané metodě autoři úspěšně separovali bazická barviva. Mezi výhody metody patří zejména rychlost analýzy - většina vzorků byla analyzována v čase kratším než 5 minut.
(Brewer, J. D.: Forensic Analysis of Blue Ballpoint Pen Inks Using Capillary Electrophoresis. Forensic Science Communications, 2005, 3)

Vztah mezi koncentrací alkoholu v krvi a dechu

Velmi rozsáhlou studii mezi vztahem alkoholu v krvi a alkoholem v dechu provedl Gainsford. V průběhu studie bylo analyzováno 21582 výsledků analýz alkoholu v dechu při běžných silničních kontrolách na Novém Zélandu a následné výsledky z laboratorního vyšetření krve. Průměrná prodleva mezi analýzou alkoholu v dechu a krvi byla od 0.03 do 5.4 hodiny. Vztah mezi hladinami byl proto korelován s využitím předpokladu odbourávání alkoholu rychlostí 19mg/dL/h. Výsledky studie jsou rozděleny do mnoha kategorií, ale obecné hodnoty pro většinu skupin ukazují poměry mezi alkoholem v krvi a dechu cca 2400. Autoři poznamenávají že tyto naměřené poměry jsou o cca 19-26 % vyšší než předpokládá právní legislativa z roku 2000.
(Gainsford, A.R.: A Large-scale study of the relationship between blood and breath alcohol concentrations in New Zealand drinking drivers. Journal of Forensic Science, 2006, 1)

Identifikace anorganických aniontů plynovou chromatografií

Masataka a další se zabývají využitím plynové chromatografie ve spojení s hmotnostní spektrometrií k analýze anorganických aniontů. Využili derivatizační techniku používající pentafluorobenzyl-p-toluensulfonát (PFB-Tos). V práci se zaměřili na následující anionty: SO4, S2O3, CO3, ClO4, ClO3, F, Cl, Br, I, CN, OCN, SCN, N3, NO3 a NO2. Pomocí výše uvedené techniky se jim podařilo detekovat deriváty F, Cl, Br, I, CN, OCN, SCN, N3, NO3 a NO2. Tyto anionty se podařilo detekovat až na hranici 30 ng, což se jeví jako naprosto dostatečná hranice pro forenzní chemii. Dále byla technika uspěšně provedena s modelovou směsí, obsahující matrici, která se může vyskytovat při reálných analýzách.
(Masataka, S.: Identification of inorganic anions by gas chromatography/mass spectrometry. Forensic Science International, 2006, 2-3.)

Využítí radiových čipů při identifikaci obětí

Tsunami v prosinci 2004 připravilo o život více než 200 000 obětí. Týmy zaměřené na identifikaci obětí - označované jako týmy DVI - Disaster Victim Identification Teams měly za úkol identifikovat tisíce těl, většinou v rozkladu. Při všech událostech podobného rozsahu je nezbytné spolehlivé označování těl. Klasické metody jako např. označování páskou nebo psaní na igelitový pytel se neukázalo jako vhodné, zejména z důvodů trvanlivosti při skladování velkého množství těl a přítomnosti formaldehydu. Harald popisuje práci rakouského týmu, který působil na začátku roku 2005 v Thajsku. Tento tým značkoval těla obětí pomocí rádiových čipů (RFID), které mohou být čteny bezkontaktně.
(Harald, J. M. Implantation of radio frequency identification device (RFID) microchip in disaster victim identification (DVI). Forensic Science International, 2006, 2-3.)

Analýza pádů a skoků z výšky

Problematiku forenzní biomechaniky - analýzu volných pádů a skoků z výšky 5 metrů studuje Wischhusen. Ve své studii se zabývá padesáti pády s cílem zjistit vzdálenosti v případě aktivních skoků a pasivních pádů. Pasivní pád charakterizují vzdálenostmi 1.0 - 3.4 m, aktivní skok pak rozpětím 3.7 - 7.1 m. Ve vztahu k dopadovým vzdálenostem hodnotí několik faktorů, zejména souvisejících se způsobem dopadu. Dále provádí extrapolaci pádů až pro výšky 20 metrů.
Wischhusen, F.: Analysis of jumping/falling distance from height. Forensic Science International, 2006, 2-3.)

Plánované komplexní sebevraždy

Altun se zabývá problematikou komplexních sebevražd - tj. případů, kdy sebevrah svým způsobem "pojistí" provedení sebevraždy. V prvním případě se zabývá 46letou ženou, která poté, co se předávkovala antidepresanty, si podřezala zápěstí a vypila velké množství koncentrované kyseliny chlorovodíkové. V druhém případě si 34 letý muž způsobil bodné poranění na levé straně krku a následně se oběsil. V posledním případě se jednalo o 22letou ženu, která se oběsila po požití velké dávky pevného rodenticidu. Všichni tři se léčili na psychiatrii - autor diskutuje jejich psychické poruchy ve vztahu k tzv. komplexním sebevraždám.
(Altun, G.: Planned complex suicide: Report of three cases, Forensic Science International. 2006, 2-3.)

Odhad bydliště pachatele sériových trestných činů

Laukkanen kriticky hodnotí modely používané pro předpověď místa bydliště sériového pachatele loupeží. Jeden z těchto modelů popsal Levine v roce 2003. Autor si klade otázky přesnosti technik, vztah k problematice modus operandi, a tím, zda je přesnost takové předpovědi nějak spojená s problematikou modus operandi.

Analyzoval 76 případů loupeží. V některých případech bylo možné zmenšit rozsah zájmové oblasti až na 4,7 %. Autor metodu diskutuje a dále rozvíjí její praktické aplikace.
(Alukkanen, M.: Predicting the residential location of a serial commerical robber. Forensic Science International, 2006, 2-3.)

(Martin Fürbach, katedra kriminalistiky, Policejní akademie ČR, Praha)